Rubrika
HomilieVdova dává všechno
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, my si někdy říkáme, že náš život je těžký a že to máme složité. Nechci s tím vůbec polemizovat, ale Písmo svaté nám předkládá vlastně vzory, nějaké příklady lidí, abychom si uvědomili, že jiní byli na tom, můžeme říci, mnohdy ještě mnohem hůř.
Vdova, to je označení vlastně ne pouze stavu, že tedy ta žena přišla o manžela, ale je to vlastně označení sociální skutečnosti, a takové nelichotivé. Protože v té době, kdy žil Pán Ježíš, tak k soudu nebo i k takovému tomu soudu v té bráně, jak seděli ti muži, musel přijít zase muž. Nemohla tam přijít žena. Takže musel přijít buď její manžel, její syn, její otec, bratr. Ten syn musel být dospělý. A jestliže tedy ta žena neměla toho blízkého příbuzného mužského rodu, neměla manžela, tak na tom byla sociálně špatně, protože neměla zastání. A tak se opravdu často stávalo to, že si na ně, jak se říká, dovolovali.
Vdovy, o kterých jsme četli dnes, ať už v tom prvním čtení, nebo v evangeliu, neznáme vůbec jejich jména, a tyto dvě vdovy byly podrobeny poměrně těžké zkoušce víry.
Když se zastavíme napřed u té vdovy ze Sarepty, tam bude dobré vysvětlit okolnosti. O co tam jde? Jde tam o víru v Boha, v Hospodina. Král Izraele, který se jmenoval Achab, si vzal za manželku Jezábelu, česky Ježibaba, a byla to fénická princezna, která s sebou přinesla víru v pohanské bohy Baaly, a poměrně razantně začala toto náboženství šířit v Izraeli. Bylo jasné, že dojde ke střetu, a Bůh posílá Eliáše.
Eliáš je taková velmi zvláštní postava, protože nejsou uvedení jeho rodiče, není uvedeno, z kterého kmene pochází a tak. Nejsou vedeni ani žádní jeho příbuzní nebo potomci a víme, že Eliáš byl vzat do nebe. Je to tedy největší prorok.
Eliáš se opravdu jaksi naráz objevuje před Achabem a říká mu: „Abys poznal, že Hospodin je pravý Bůh, nebude pršet.“ Totiž to jméno Eliáš je jméno vyznavačské, to znamená „jenom Hospodin je Bůh“. Takže už tady vlastně tím svým jménem on říká, za čím si stojí, a oznamuje tu nejdůležitější pravdu, za kterou bude nějakým způsobem bojovat, šířit ji, obhajovat ji po celý svůj život.
A neprší nejenom v království toho krále Achaba, ale v celém tom regionu, aby i ti ostatní poznali, že jediným Bohem je Hospodin. A říká mu Eliáš: „Pršet bude zase, až ti to přijdu říct, až mě tím Bůh pověří.“
Eliáš musí utíkat a uteče pryč z království, kde vládne Achab. Ale je to útěk neútěk, protože on jde do Sidónu, do města, které se jmenuje Sarepta. Nám to takhle nic neříká, ale to území Sidónu a město Sarepta patřilo pod pravomoc fénického krále. On šel tedy do vlasti té Jezábel. Řekli bychom, na jednu stranu utíká, ale na druhou stranu je to prorocké gesto, on jde blíž k tomu místu, kde ta pověra, kde to falešné náboženství vzniklo, aby i tam oznámil a ohlásil: „Jenom Hospodin je Bůh!“ Tedy nelze Eliáše rozhodně obviňovat z nějaké zbabělosti. On není ostatně daleko od toho Severního království, a i tam se tedy roznesla ta zvěst, že je to na nějaký Boží zásah, tady to, co se děje.
Přichází a na jednu stranu my bychom mohli říct, proč se má o něho starat ta vdova, která má přece svých starostí sama dost? Vždyť on jí bude ještě na přítěž. Slyšeli jsme v evangeliu, jak Ježíš varuje, pod záminkou dlouhých modliteb vyjídají dům, berou ze špajzu i to málo, co tam je. Byla na to přísná pravidla. Známe to z knihy, je to církevní spis, který se jmenuje Didache, a tam se říká, že když přijde nějaký poutník a řekne, že je právě na cestě do nějaké svatyně nebo že vykonává pouť na nějaký úmysl a požádá o jídlo, ano, může ho dostat. Ale smí se zdržet maximálně tři dny a ten třetí den musí odejít, aby právě to někdo nezneužíval. Protože ty nápady tady asi byly.
Tak proč je tedy prorok dán na starost ženě, která má sama svých starostí dost? Je to takový zvláštní paradox Božího jednání. Takhle to vypadá na první pohled. Ona bude mít o starost víc. Ano, ale ona tím bude zachráněna. Tím, že Bůh někoho pověřuje nějakým úkolem, a Písmo říká, tam to říká Bůh přímo jedné vdově: „Jsem tě dal na starost.“ Tak tím, že Bůh dává nějaký úkol, také dává životu člověka smysl a člověka zachraňuje.
Nicméně tedy než ten úkol přijala, tak je podrobena té zkoušce, docela zásadní: „Jdi a napřed upeč placku mě.“ Vždyť teď zrovna řekla, že má tak akorát trochu pro sebe a pro toho svého syna. Může to vypadat naprosto banálně, ale uvědomme si, že nikdo z nás asi neměl tak prázdnou spižírnu, jako tato žena, a nikdo z nás neměl asi takový hlad jako ona. A navíc ještě je tam ta beznaděj, že se nedá nikde nic opatřit.
Ona je opravdu v situaci, o které se říká hop nebo trop, a teď to musí vsadit na jedno rozhodnutí – tak sobě nebo jemu? Sobě a mému synovi, nebo tady tomu příchozímu?
Tato žena v této zkoušce obstojí. Navíc ještě můžeme říci, že ta druhá vdova v evangeliu, ta je snad ještě větší hrdinkou, protože ta se do té zkoušky, do té situace, kdy opravdu to všechno vloží na Boha, tak ona do ní vstoupí sama. Tady do Sarepty přišel Eliáš, tedy k této vdově, ale v tom chrámu, ta vdova tam šla sama.
Řecký originál neříká, že ta vdova byla chudá, ale že to byla vdova žebračka, tedy že žila z darů. Ale rozhodla se ještě se rozdělit o to, co dostala. Nedostala toho mnoho. Každého z nás asi napadne: „A tak kolik tam teda dala?“ No, dala tam dva bronzové plíšky, každý z nich vážil plus mínus tři gramy. Takže není to rozhodně žádný poklad po lidsku, ale Bůh to chválí.
Ježíš ji velmi chválí a my si ji můžeme nějakým způsobem připodobnit k tomu slepému u Jericha. Když mu řekli: „Jdi, volá tě,“ Písmo říká: „Odhodil plášť a utíkal k Ježíšovi,“ tak jak asi slepec se mohl pohybovat rychle.
Tato vdova dává všechno. Je to příklad velmi pevné a hluboké víry. Je to to, čemu se říká hrdinství víry. Být hrdinou, to nelze nikomu nařídit. Když má někdo tuto cnost v hrdinském stupni, tak ho v Římě prohlásí za blahoslaveného, eventuálně za svatého. Nelze to nařídit. Lze to obdivovat a lze se tím inspirovat.
Bratři a sestry, když budeme pročítat stránky Písma, tak tam najdeme příklady mnoha lidí, kteří dokázali obstát v nějakých těžkých, extrémních situacích. Vzpomeňme na to, když třeba my se dostaneme do takové situace a bude na nás, abychom udělali nějaké zásadní rozhodnutí.
Ať jsou nám příklady těchto lidí, kteří se obrátili k Bohu, v něm hledali sílu, a proto obstáli, ať jsou i nám inspirací.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavní myšlenkou dnešní bohoslužby slova je víra. A sice víra nebo, řekli bychom, správně prezentovaná, správně vyjádřená i na venek. To je to, o co tu běží.
V prvním odstavci evangelia jsme slyšeli o špatně projevované víře. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, vlastně ještě na konci tohoto měsíce, na konci listopadu, už budeme slavit letos první neděli adventní a začne nový liturgický rok. A vždycky, když něco začíná, tak si dáváme nějaké předsevzetí nebo říkáme si třeba, s jakou myšlenkou, s jakým nápadem vstoupit do toho nového období, do toho nového začátku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, když jsem přemýšlel o dnešních textech, jak je shrnout, jak je nějak charakterizovat, tak jsem došel asi k tomuto. Jednak ty texty mluví o víře, o pochybnostech a o odvaze. Víra, pochybnosti, odvaha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, vlastně první čtení i evangelium začíná tím, že někdo přišel a posadil se. V prvním čtení Eliáš přišel do Sarepty a posadil se u městské brány. Ježíš přišel do chrámu a posadil se u chrámové pokladnice. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.11.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 17,10-16; 2. čtení Žid 9,24-28; evangelium Mk 12,38-44;
Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení autor listu Židům používá obrazy, které ti první křesťané, zvlášť ti, kteří byli obrácení ze židovství, důvěrně znali: svatyně, velesvatyně, krev oběti, nejvyšší nebe nebo samé nebe a podobně. Více...