Rubrika
HomilieCo chceš, abych pro tebe udělal?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, událost, o které jsme teď četli, se stala těsně jeden nebo maximálně dva dny před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma. My bychom řekli jeden dva dny před tím, co my nazýváme Květnou nedělí. Ale svatý Marek ji zachytil veden Duchem svatým ještě z jiného důvodu. Těžiště toho příběhu spočívá v té otázce: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Otázka, kterou klade Ježíš v tu chvíli ještě tomu slepému žebrákovi.
Já teď otočím tady v lekcionáři zpátky na minulou neděli, kdy přistupují k Ježíšovi Zebedeovi synové Jakub a Jan: „Mistře, rádi bychom, aby nám splnil…“ a stejná otázka: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ A my máme porovnat ta dvě přání. Máme porovnat a uvědomit si, jak to první přání, které i když ho říkají apoštolové, i když jsou to lidé, kteří jsou v bezprostřední blízkosti Pána Ježíše, tak se dopouštějí velkého omylu a žádají to, čemu se říká politické výhody.
V souvislosti tady s tím svátkem, který dnes slaví naše republika, tak je dobré si uvědomit, že jak se říká, ta světská sláva, polní tráva. Když sledujeme třeba nějaký dokumentární film, třeba i se začátku devadesátých let a teď tam slyšíme o nějakém politikovi, nebudu schválně nikoho jmenovat, tak si říkáme: „A kde byl? Na kterém byl to úřadě a jakou funkci zastával?“ V podstatě už nikdo ty lidi nezná.
A teď to srovnáme tady s tím, co žádá tento člověk, tento Bartimaios. „Pane, ať vidím.“ „Mistře, ať vidím.“ Nejde jenom o to, že chce vidět tělesnýma očima, ale že chce vidět taky očima duše.
Svatý Marek má tady k tomuto člověku velikou úctu. Proč? No, protože zaznamenal i jeho jméno, že je to Bartimaios. To je veliká vyjímka. Zpravidla nebývají jména u těch uzdravených nebo u těch, kteří žádají nějak Ježíšovu pomoc.
Ale ještě se vraťme a zasaďme ten příběh do nějakých souvislostí. Apoštolové a Ježíš se vydávají do Jeruzaléma. Je to nějakých plus mínus dvacet pět kilometrů. Ale musí přejít přes to, čemu se říká Judská poušť. Jericho je vlastně oáza. A půjdou do kopce. Jo? Přes dvacet kilometrů do kopce, pořád. A musí vyrazit tak, aby je nezastihlo slunce, aby je nezastihl žár. Takže tam byly dvě možnosti, buď tedy vyrazit třeba brzy ráno, ještě za tmy, aby člověk se dostal zase do nějakého přístřeší, než začne to velké vedro. Anebo vyrazit právě, když to vedro opadne, a jít v podstatě celou noc.
Takže ti, kteří jsou kolem Ježíše, vnímají tohoto člověka, tohoto Bartimaia, jako někoho, kdo obtěžuje. „Vždyť my musíme jít, aby se nestalo, že by nás tam zastihlo to polední slunce, aby nedošlo k nějakému neštěstí. Ať nezdržuje.“ Je to zdržovalo. Ježíše ale ne. Ježíš přišel právě kvůli těmto lidem, kteří cítí, že jim něco chybí. Kvůli lidem, kteří cítí, že potřebují pomoc.
Seděl na okraji cesty. Seděl, protože neviděl. Ten žebrák, ten slepec, je podobný dítěti. Žije z darů druhých. A to dokonce i kam ho postaví. Protože neví, kam by šel. My nevíme, jestli se narodil slepý, anebo onemocněl nějakou nemocí a přišel o zrak. To nevíme. Ale je každopádně vyřazený. Je vyřazený z té činnosti, z toho dění, které je kolem něho. Stojí opodál, na kraji cesty.
Jmenuje se Bartimaios. Bar znamená syn, a tady to timaos, jsme v hebrejštině, tak to znamená „velmi vznešený“. Tedy „syn velmi vznešeného“. Jeho otec asi byl nějakým úředníkem nebo nějakým opravdu vznešeným občanem, a teď taková rána. Syn je žebrákem. Ne vlastní vinou, vinou té nemoci. Ten syn se propadl někam úplně dolů. A je si toho vědom. Je si toho vědom a nerezignoval. To je to důležité na tomto příběhu.
Když slyší, že jde Ježíš, volá. Doslova křičí. Co křičí? No, to je modlitba. „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou.“ Neodradí ho překážky. „Buď zticha, neotravuj, nezdržuj.“ Ještě víc.
Bratři a sestry, svatý Marek nám tady předkládá krásný vzor prosebné modlitby. Co v té modlitbě je důležité? Oslovení, od koho očekávám tu pomoc. „Synu Davidův, Ježíši.“ A co očekávám. On nemluví nijak květnatě. Neříká, jak dlouho je slepý, neříká, jak je na tom bídně, ale říká to podstatné. To je tam to důležité.
Když teologové přemýšleli o tom, co dělá modlitbu křesťana účinnou, v čem je její účinnost, jestli to záleží na soustředění toho člověka, na tom, jak se postaví, jaký zaujme postoj nebo na jakých slovech to závisí, tak došli k tomu, že účinnost naší modlitby spočívá v tom, že vzýváme jméno Ježíš. To je to, o co tu běží. To všechno ostatní je vedlejší. V každé modlitbě vzýváme jméno Ježíš.
Navíc Ježíš, hebrejsky je to Jehošua a znamená to „Jahve je spása“. V tom „Jeho“ slyšíme to Jahve. Takže tedy v tomto Ježíši je spása. Tak jako Jahve poslal Mojžíše, aby vysvobodil Izraelity z Egypta, tak posílá svého Syna, aby vysvobodil každého z nás z té slepoty, která tady je, kterou máme, kterou trpíme.
Největší chybou by bylo říct: „Pane, ale já vidím dobře. Já to nepotřebuju.“ Naopak každému z nás pokládá Ježíš tu otázku: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Máme ix možností. Můžeme se zachovat jako synové Zebedeovi a prosit o něco, co tady dnes je a zítra nebude, anebo můžeme prosit o něco skutečně důležitého, řekněme podstatného.
Tady je to vzor prosebné modlitby, to jak se k tomu máme postavit. „Zavolejte ho.“
Marek říká, že tedy přiběhl, ale spíš ho tam asi museli přivést k Ježíšovi. Ale faktem je, že říká: „Odhodil plášť.“ To byl celý jeho majetek. Toho, že ho Ježíš volá, on si cení tak, že tam nechává všechno. Uvědomme si, kdyby to nedopadlo, tak on už by ten plášť asi nenašel. To je ten problém. My si řekneme: „No nic, pak si to vyzvedneme.“ Ale kdepak. To by byl velký problém, kdyby to nějakým způsobem se zastavilo na půli cesty, kdyby se mu ten zrak nevrátil. Ale on to riskuje. On je ochotný riskovat.
Pro víru, pro Boha, je potřeba riskovat.
A že tedy se to nezastavilo na půli cesty, že to dopadlo dobře, vidíme z toho, že Marek říká: „Začal vidět a šel tou cestou za ním.“ Kdyby tam bylo, že začal vidět a šel domů, nebo že jenom začal vidět a tečka, tak by to znamenalo, že se mu vrátil zrak tělesný. Ale že šel za Ježíšem, znamená, že nabyl vhled do těch věcí, to čemu říkáme, že se mu otevřel ten duchovní zrak. A on poznal a věděl, od koho může dostat ještě mnohem víc.
Bratři a sestry, vzpomeňme na Bartimaia, když budeme o něco prosit. Vzpomeňme i na ty syny Zebedeovi, ale uvědomme si hlavně, že Ježíš každému z nás pokládá tu otázku: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, svatý Marek líčí, jak Ježíš jde do Jeruzaléma. Jde z Galileje do Jeruzaléma, aby tam oslavil Velikonoce a aby tam vlastně vykonal tu oběť, kdy se nechá přibýt na kříž, zemře a vstane z mrtvých. A posledním zastavením před tím, než přijde ten slavný vjezd, jak si to připomínáme vždycky na Květnou neděli, tak je Jericho. Více...
P. Pavel Hertl, SDB
25.10.2015
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Radostná Boží zvěst ať nás osvobodí od hříchu.
Timájův syn Bartimaios. Je to vlastně dvakrát řečené totéž, bratři a sestry. Dětem popřejem, ať mají v sakristii hezkou bohoslužbu slova, ať se jim tam líbí a my se zamyslíme nad Božím slovem, které k nám dnes promlouvá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dnešní texty jsou plné pěkných myšlenek. Ať už to úsilí Bartimaia, který chce zpět získat zrak, anebo i (nám to třeba připadá zvláštní) svoboda, kterou mu Ježíš dává. Ježíš se ptá: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ My bychom řekli: „Přece to je zbytečné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, když bych vám položil pro začátek dvě otázky: co v uplynulém týdnu vám udělalo radost, možná byste chvilku přemýšleli a hledali, a kdybych se zeptal, co vám způsobilo starosti, co vám nějakým způsobem nějak znepříjemnilo život, troufám si říct, že ta odpověď by byla rychlejší, že hned by nás něco napadlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, už minulou neděli se čtení z listu Židům dostalo k takovému myšlenkovému jádru toho celého listu, a sice čteme o tom, že Ježíš Kristus je velekněz. A teď autor toho listu vysvětluje, co tím chce říci, vysvětluje souvislosti a můžeme říct, že to bere velmi zeširoka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dřív než se dostaneme vlastně k tomu, co Ježíš udělal a proč to udělal nebo jaký to má význam pro nás, tak bych chtěl říct na úvod pár slov o situaci, kde to Ježíš udělal. Udělal to v Jerichu, to víme, to jsme slyšeli. Více...