Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Člověk je stvořen k tomu, aby žil ve vztazích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Člověk je stvořen k tomu, aby žil ve vztazích12:53
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.86 MB]

Bratři a sestry, když bychom si zrekapitulovali texty, které jsme slyšeli, tak v prvním čtení byla ta zpráva o stvoření člověka. O tom, že tedy celý člověk je muž a žena a oba že jsou stvořeni k obrazu Božímu. A v evangeliu jsme potom slyšeli vlastně dotaz farizejů, není upřímný. Nechtějí se poučit jako učedníci, ale chtějí Ježíše přivést do úzkých.

Co dělat, když se ten vztah nedaří? Ježíš připomíná Mojžíše, který tady tím nařízením o rozlukovém listu se snažil nějakým způsobem zmenšit škody toho, kdo byl více poškozený, té slabší strany.

Ale nakonec tam byl ten úryvek o tom, jak matky přinášejí děti k Ježíšovi, a to nám i tak jako připadá na ten první poslech, že to tam nepatří. Ale není to pravda. Právě tady tento odstavec s celým tím úryvkem tvoří jednotu a paradoxně všechno to vysvětluje.

O čem tedy všechny ty texty jsou? První věc, první skutečnost – člověk je stvořen k tomu, aby žil ve vztazích. To je v naší podstatě. Není dobré, aby člověk byl sám. Tedy jaksi máme to dané. A teď jaké jsou ty vztahy a jak je máme prožívat? Tady bych si vypomohl jiným úryvkem a je to taky otázka jednoho znalce Zákona: „Mistře, které přikázání je největší?“ A Ježíš odpoví: „Miluj Boha, bližního, sebe.“

Tady jsme to teď zase slyšeli. Je to jakýsi trojúhelník vztahů, kde Ježíš taky říká, Boha nadevšechno, bližního jako sebe. Ale drží to pohromadě, když fungují všechny tady tyto tři vztahy. A drží to pohromadě, jestliže člověk nalézá nějaký důvod, proč bych měl mít toho druhého rád. A Písmo na to odpovídá a říká: „Protože jsi k tomu povolán, a proto, že si máš uvědomit, že ty jsi obrazem Božím, ale že taky ten, kdo stojí naproti tobě nebo vedle tebe, je obrazem Božím.“ Tento předpoklad má pouze křesťanství. Jinak ostatní náboženství nebo směry nevidí důvod, proč bych měl mít toho druhého rád. A převažují vztahy, které jsou založeny buď na síle, že někoho přemohu, anebo je to založeno na obchodu: já pro tebe udělám, ty pro mě uděláš. Buď si to vyměníme, anebo já ti zaplatím.

V době Pána Ježíše bylo možné si manželku koupit. Tím spíš to bylo vlastně běžné v době, kdy žil Mojžíš. Ten muž ji koupil, ona se stala jeho majetkem, musela ho poslouchat, neměla vlastně žádná práva. Ten manžel zase na druhou stranu se o ni musel starat po stránce fyzické, aby měla kde bydlet, aby měla co jíst, aby se měla do čeho obléci, ale také po té stránce, řekli bychom, cti, úcty. To znamená, jestliže se někdo o té manželce špatně vyjádřil, nějakou urážku řekl nebo takhle, tak ten manžel měl za povinnost zjednat nápravu, i za tu cenu, že se šel kvůli cti své manželky poprat. Takže bylo to všechno trochu jinak a bylo to takové mnohem bouřlivější.

A Mojžíš, jak jsem říkal, tím ustanovením o tom rozlukovém listu neříká: „Je to dobře,“ ale říká: „Je potřeba nějakým způsobem se snažit zmírnit škody, které vlastně pácháte tenkrát, jestliže chcete vrátit osobu.“ Jestliže něco vracím, tak jsem s tím nespokojený. A vrátit mohu věc. To je ten obchodní vztah. Mně ta věc nevyhovuje, zvlášť když je to třeba v záruce. Ale redukovat člověka na věc je opravdu něco, co odporuje Písmu. My si to neuvědomujeme, ale sedmé přikázání, které říká „nepokradeš“, nebylo původně míněno pouze na věci, ale bylo míněno na lidi: „Nevezmeš mu svobodu, nezotročíš ho, neprodáš ho za otroka.“ Takhle to bylo míněno.

Takže tedy právě i to ustanovení Mojžíšovo říká: „Ne. Žádný člověk není věc, tvoje manželka není věc, tvůj manžel není věc, a jestliže tedy se rozhodnete ten vztah ukončit, tak ty jí dáš potvrzení, aby ona byla svobodná, aby se mohla znovu vdát, ale také vrátíš všechno, co ona přinesla do té domácnosti. Vrátíš veškeré věno.“

Paradoxně názor těch rabínů, kdy je dovoleno vystavit ten rozlukový list, byl velmi nejednotný. V době Pána Ježíše byli rabíni, kteří říkali, pouze v případě nevěry, ale zase byl rabín, kterému stačil důvod rozluky toho manželství, že žena připálila jídlo. Takže jak říkám, takové hodně, hodně to bylo bouřlivé.

A Ježíš tady tím, co vlastně říká, tak říká: „Ne. Nekupujte si jeden druhého, nechovejte se k sobě násilnicky, ale měj rád toho druhého.“ To je to, miluj Boha, bližního, sebe.

Jestliže mám někoho rád, tak ho k sobě pustím. Jestliže nemám někoho rád, tak ho držím, jak se říká, na dištanc. Takovým základním pravidlem slušnosti je podat si ruku. Jestliže se lidé opravdu nemají rádi, tak si ani tu ruku nepodají.

Ježíš tady k sobě bere všechny ty děti. Jak jsem říkal, jestliže v té době manželka byla majetkem svého muže, dítě bylo přívěškem na ruce ženy, nebo spíš přívažkem, závažím na ruce ženy. Nikdo se o ně moc nestaral mimo těch jejich maminek a nikdo o ně neměl moc zájem do té doby, než dospěly. Pak si říkali: „Pak už se s nimi dá nějak počítat a dá se s nimi něco dělat. Ale zatím jsou spíše pro nás jako zátěž.“ Tak to prostě brali.

Ježíš v tuto chvíli ukazuje zájem o ty, o které nikdo jiný zájem neměl. Dokonce i ten řecký originál neříká, že apoštolové jim to zakazovali, ale že apoštolové je okřikovali. I apoštolové byli takto, řekněme, deformováni a museli dorůst k tomu, aby pochopili, že Ježíš, Bůh, má zájem o každého člověka.

Tady v tomto momentě se naplnilo to, co bylo v té první knize Mojžíšově: Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženě. V době Mojžíšově i v době Pána Ježíše byl patriarchát, to znamená, že se vždycky stěhovala ta nevěsta, ta žena. Nikdy ne ten muž. Proč to je tedy v Písmu (je to v Písmu)? No, na jedné straně je to záznam z doby matriarchátu, kdy se stěhoval ten muž, ale je to proroctví, protože je to Ježíš, který opustil dům svého otce a přišel k nám. Ztratil veškeré výhody, které měl u Otce a vzal na sebe tu přirozenost služebníka, to omezení. A tady na tom místě, kde Ježíš se tak opravdu láskyplně setkává s těmi dětmi, tak se ukazuje, co Ježíš, Boží Syn, dělá pro všechny lidi, pro nás pro všechny.

Svatý Marek málokdy popisuje Ježíšovy city. Před Velikonocemi v Getsemanech zmíní, že Ježíš má strach z toho utrpení. Při uzdravení malomocných řekne, že s nimi měl soucit. Ale tady? Tady nepopisuje ty Ježíšovy city, tu náklonnost nějakými takovými výlevy, ale jak se Ježíš chová. Je to vzácná známka toho, že Ježíš byl skutečně srdečný a že k němu ti lidé mohli přijít velmi blízko. Jak jsem říkal, do své blízkosti necháme přijít toho a dotýkáme se toho, koho máme rádi, na kom nám záleží. A Ježíš tady tímto chce říct: „Takovýto vztah bych chtěl mít ke každému z vás. Kvůli tomu jsem přišel.“

Bratři a sestry, abych to celé nějak zakončil, tak bych se zase chtěl ještě vrátit k tomu starozákonnímu čtení, kdy ten člověk, muž, Adam říká: „To je kost z mých kostí, tělo z mého těla.“ Stará hebrejština je chudý jazyk na slova, má jich málo, takže pro ten výraz „kost“ je použito stejné slovo jako pro výraz „bok“. Někdy to tam taky bývá. Ale míněn je nejenom nějaký bok člověka, ale je míněn bok budovy, bok chrámu, bok oltáře, prostě jakákoliv boční stěna. A tady Písmo svaté přirovnává ty naše vztahy, pokud o ně usilujeme, k té boční stěně. Lidé si velmi často dávají práci, aby fasáda jejich domů byla vyzdobená, aby byla krásná. Ale pokud ta fasáda nebude mít dvě boční stěny, které na ni budou navazovat a budou ji vlastně podpírat, tak se to rozsype.

Bratři a sestry, znovu si dnes připomeňme, že jsme povoláni ke vztahům – k Bohu, k bližnímu, k sobě. Nemáme usilovat o to, aby ty naše vztahy byly určovány silou nebo kupní silou, ale naší láskou. A příklad nám dává Ježíš tady v tom úryvku, jak se chová k dětem. Usilujme o to, aby tento úryvek byl inspirací pro naše jednání a v tomto úryvku hledejme taky sílu pro budování našich vztahů.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Chci spojovat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Chci spojovat9:40

Bratři a sestry, u dnešního evangelia se nám zdá, že jsou tam dvě myšlenky. Myšlenka je tam jenom jedna, ale je vyjádřená ve dvou scénách. V té první, do které se Ježíš dostává, řekli bychom, nedobrovolně, protože přicházejí farizejové, kteří nemají v úmyslu nechat se poučit. Nejsou učedníky.    Více...


Neztratit schopnost mít rád

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Neztratit schopnost mít rád14:15
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.12 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium a první čtení jsou velmi úzce propojeny. Ježíš se také vlastně odvolává několikrát na to první čtení. Přišli farizejové a zeptali se, ale ptají se proto, že ho chtějí přivést do úzkých.    Více...


O vztazích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

O vztazích14:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.09 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty, vlastně všechny tři, vypráví o vztazích. Všechny ty texty nám říkají různým způsobem, různými slovy a pomocí různých obrazů asi toto: Člověče, jsi povolán k tomu, abys tady na světě budoval vztahy.    Více...


Bůh je ten, který dává život

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Bůh je ten, který dává život13:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.86 MB]

My se, bratři a sestry, vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Někdy si možná říkáme, jak ti naši předkové nebo prapředkové žili. Archeologové nám podávají obraz, ve kterém se vlastně říká, že neměli mnoho věcí z toho, co máme my, že žili daleko skromněji a že byli, jak se říká, vůči nám pozadu.    Více...


Tenhle svět je skutečný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,18-24; 2. čtení Žid 2,9-11; evangelium Mk 10,2-16;

Tenhle svět je skutečný11:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.48 MB]

Bratři a sestry, dneska jsme slyšeli úryvek z listu Židům a z listu Židům budeme teďka číst druhé čtení až do konce liturgického roku, až do slavnosti Ježíše Krista Krále. Takže já trošičku připomenu takový ten úvod, o kterém už jsem jednou tady mluvil, o tom, co ten list Židům je zač, a začneme se věnovat těm jednotlivým odstavcům.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.