Rubrika
HomilieBuď na svém místě a neztrať se Ježíšovi
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, texty, které jsme vyslechli, zvlášť třeba první čtení, ale také evangelium, působí na první poslech pochmurně. Pravda je ta, že první čtení pochází z pera takzvaného Druhého Izaiáše, a bylo to proroctví vyřčeno v době Babylónského zajetí, kdy už tedy se chýlilo ke konci, a je to píseň Hospodinově služebníku, v pořadí třetí. A v těch předchozích písních ten služebník mluvil o tom, jak byl povolán, popisoval svoje povolání, ale teď v té třetí písni popisuje, jak se to povolání naplní, uskuteční. A říká: „Uskuteční se za tu cenu, že ten služebník bude trpět.“ Vidíme v tom vlastně popis Kristova utrpení. Je to předobraz, je to předpověď toho, co se potom naplnilo na Kristu.
Co tam zdůrazňuje ten svatopisec, je to, že ten služebník je služebníkem slova. Není majitelem toho slova. To znamená, on neříká to, co ho napadá, on si to nepřivlastňuje, ale říká to, co mu bylo Bohem svěřeno.
Uvědomit si, že jsem služebník slova. Mnoho lidí se chová jako majitelé slova. Překrucují slova, dávají tomu jiný význam. Potom se těžko, těžko dá domluvit. Těžko se na něčem tady staví. Ten služebník je ve službě tomu slovu. Ví, že to bude těžké, ale je si jistý svým posláním a je si jistý tím, co dělá, a proto je ochotný jít i k soudu.
Víme, že v době Pána Ježíše v Izraeli, jestliže někdo šel k soudu, musel počítat s tím, že to není jen tak. Že vždycky byl někdo odsouzen. Buď byl odsouzen ten obviněný, anebo byl odsouzen ten žalobce, že tedy žaloval nesprávně. Takže tento služebník je si jistý tím, co dělá, a proto je ochotný podstoupit i vlastně tady tuto zkoušku.
Zapadá to právě do evangelia, které jsme slyšeli. To evangelium, ten úryvek je z osmé kapitoly Markova evangelia a jsme v půlce. Markovo evangelium má šestnáct kapitol a tady v té osmé kapitole je jakýsi zlom, anebo můžeme říci, skončila jedna kapitola, začíná druhá. Do toho okamžiku Pán Ježíš učil ty, kteří byli kolem něho, ať už vlastní učedníky nebo i lidi, kteří se tam shromáždili, učil je v podobenstvích. A teď začíná učit napřímo.
Začíná u svých učedníků: „Za koho mě pokládáte?“ Ta první otázka, za koho mě pokládají lidé, ta pro nás není až tak důležitá. Důležité je, za koho mě pokládáte vy. A svatý Petr za všechny řekne: „Ty jsi Mesiáš.“ To znamená doslova pomazaný, pro Izraelity to bylo poslaný od Boha. Ty nejsi obyčejný člověk, ty tady máš poslání, nějaké zcela výjimečné poslání. My věříme, že ty jsi ten Zachránce.
V okamžiku, kdy tedy to Petr takto řekne, Ježíš to přijme, ale zakáže jim, aby o tom mluvili: „Nemluvte o tom.“ Proč? Protože má strach, aby nedošlo ke zkreslení. To se vlastně pozná hned. V době Pána Ježíše mnoho lidí si představovalo, že ten Zachránce bude politik. Že sebere silnou armádu a obrátí ten pořádek naruby, ale v tom smyslu, Římané budou poraženi a ti, kteří doteď museli vlastně poslouchat, tak ti jim budou vládnout. Takhle to čekalo mnoho lidí. Ježíš se do tohoto rozhodně nemínil zapojit, a proto říká: „Nemluvte o tom, že vy víte, že já jsem Mesiáš.“
A hned k tomu právě přidává a říká: „Syn člověka bude muset mnoho trpět.“ To označení Syn člověka se nachází poprvé u proroka Daniela a je tím označena bytost, která přichází od Boha, je spojena pevně s Bohem, ale je také pevně spojena s tímto světem, protože je spojena přes svoji solidárnost tady s tím vším stvořeným. To se uskutečnilo v Ježíši Kristu. On je opravdu solidární s námi, i v tom, že přijal na sebe ten kříž. Můžeme říci, člověk zlo spáchal a Bůh nebo Boží Syn na sebe přijal ty následky, kříž.
Bude muset mnoho trpět. To „muset“ není ve smyslu morálním, ale je to asi v takovém smyslu, že slunce musí svítit, oheň musí hřát, voda musí zahánět žízeň. Pokud slunce nebude svítit, nebude to slunce, pokud oheň nebude hřát, nebude ohněm a voda nebude vodou. Je to tedy myšleno vlastně jinak, a je to myšleno tak, že když by to neudělal, když by se to nestalo, nenaplnil by vlastně své poslání.
Pak jsou jmenováni, budou zavrženi starší, velekněží, učitelé Zákona. To není náhodou. V tom jsou pojmenovány tři kategorie zla. To, že člověk touží po moci, aby ovládal druhé, aby vlastnil věci nebo i lidi, a aby si užíval. To je právě to první, to byla moc politická, potom to byla moc, řekli bychom, náboženská, no a ti poslední, to byli ti, kteří říkali: „Jenom my to známe. Jenom my víme. My jsme ti nejchytřejší. Jenom my tomu rozumíme.“ A do toho všeho se Ježíš nechce zapojit.
A samozřejmě už tady začínají problémy. Říká: „Bude zabit.“ Umřít musí každý člověk. Ježíš Kristus byl ten jediný, který nemusel. A říká o sobě: „Budu zabit. Stanu se mučedníkem, protože budu solidární. Protože jsem Syn člověka.“ To spolu souvisí, tím se to naplňuje. A vstane z mrtvých.
Už jsem to tady myslím říkal, pro Řeky, kteří uslyšeli z úst apoštolů o Pánu Ježíši, později o něco, tak pro ně nebylo až tak nepochopitelné a nepřijatelné, že apoštolové mluvili o Ježíšově zmrtvýchvstání. To je i v těch řeckých bájích, ti bohové jsou nesmrtelní a takhle, to by šlo. Ale fakt, že Bůh by nechal zemřít svého syna, to byl moment, který jim nešel, jak se říká, na rozum. S tím měli velké problémy. A vidíme, že s tím má problémy i Petr. A je si jistý tím, že Ježíš se spletl, protože si ho tedy bere stranou. Český překlad říká, začal mu to rozmlouvat. Řecký originál říká, začal ho plísnit. Uvědomme si tu situaci, žák napomíná učitele.
Představme si, že bychom přišli to nějaké továrny nebo do nějakého úřadu, našli si tam vedoucího, a teď mu začali říkat, jak to dělá špatně a jak by to měl dělat jinak. No, to by nás asi brzo odsud vyvedli. A toto se stalo tady Pánu Ježíši. Ti, kteří byli kolem něho, to v tuto chvíli vůbec nepochopili.
Jenom pro vysvětlenou, Ježíš s tím počítal, a ještě jim to bude vysvětlovat dvakrát. Protože není to vůbec jednoduché pochopit, že tady dochází ke změně. Když by Ježíš byl tím politickým mesiášem, když by přistoupil na to, že úspěch má ten, on říká Petrovi: „Satane,“ protože říká vlastně tím Petrovi už: „Špatně myslíš, špatně uvažuješ.“ Protože my uvažujeme tak, že úspěch má ten, kdo bude nejchytřejší, nejmazanější, nejrychlejší, kdo všechny, jak se říká, převeze, přechytračí nebo přemůže, prostě. A toto, to je ta špatná koncepce. To je koncepce hříchu. Kdyby Ježíš tuto koncepci přijal a byl by tím politickým mesiášem, tak by rozmnožil zlo na tomto světě. V žádném případě by ho neodstranil, neukázal by tu cestu, jak z toho ven, ale přidal by k tomu. A to on nechce. Ale on ví, že pro nás je problém tady toto vlastně přijmout, vůbec se do toho vžít, protože jsme obklopeni koncepcí toho zla. A Ježíš v tu chvíli byl ten jediný ostrůvek, který říkal něco jiného.
Neposílá Petra pryč. Některé překlady právě říkají to: „Jdi pryč.“ To je špatně. Správně je to „jdi mi z očí“ nebo doslova „jdi za mě“, „jdi na svoje místo“. Protože není úkolem Petra jít první. To je úkolem Pána Ježíše. On prošlapává cestu, on má tu nejtěžší roli, protože jde první. My máme jít za ním. A co je naším úkolem? Nemáme se ztratit.
Člověk, který vlastně přijme koncepci toho zla, to znamená: „Já budu nejrychlejší, nejchytřejší, nejmazanější, nejsilnější,“ tak tento člověk se neposouvá. Tento člověk se motá v kruhu a každý den si kontroluje, jestli to opravdu platí, jestli to tak je. Ten člověk se dívá na sebe a podobá se tak Narcisovi, který je zahleděný do sebe a každý den se chodí dívat do studánky jako do zrcadla, jestli je opravdu nejkrásnější. A je uchvácený nebo je tak uchvácený sám sebou, že jednoho dne do té studánky spadne a utopí se.
Kdežto právě svatý Marek tady schválně zdůrazňuje, že ti apoštolové a Ježíš jsou na cestě. Ježíš nechce, abychom se motali dokolečka, abychom byli uchváceni sami sebou, ale abychom byli uchváceni jím. Abychom se neztratili, abychom se ho nepustili.
Že přijmout tento koncept není jednoduché, to už jsem vlastně zmínil. Nebylo to jednoduché pro apoštoly, kteří byli v Ježíšově bezprostřední blízkosti. Celkem jim to bude vysvětlovat třikrát, a stejně o Velikonocích se ukázalo, že tomu moc nerozuměli. Ježíš jim dává čas. Dává ho i nám, a i nám platí ta výzva, která je adresovaná Petrovi, tedy, buď na svém místě, to je za mnou, na mě se dívej, ode mě se uč, mě napodobuj, a hlavně, hlavně, bratři a sestry, ať se Ježíše nepustíme a neztratíme se mu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek se dá vlastně rozdělit na tři části. První část jsou ty Ježíšovy otázky. Druhou částí je vlastně Petrovo vyznání, a potom překvapivě Ježíšova reakce. Čekali bychom, že Ježíš je pochválí, ale naopak je to vlastně taková studená sprcha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Dostáváme se do poloviny Markova evangelia a jakýmsi vrcholem té první poloviny je právě to Petrovo vyznání V Cesareji Filipově: „Ty jsi Mesiáš!“ Na konci evangelia v druhé polovině bude taky vyznání. Bude to vyznání, které na Golgotě řekne pohanský setník. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, nějakých 550 let před narozením Pána Ježíše prorok, kterému říkáme druhý Izaiáš, napsal své proroctví a v tom proroctví jsou čtyři písně. Říká se jim Písně o Božím služebníkovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení jsme slyšeli, myslím, ten nejznámější úryvek z listu svatého Jakuba, kde se mluví o víře a skutcích pramenících z víry. Velmi často v dějinách byl tady tenhle úryvek dáván do protikladu z listy svatého Pavla, kde Pavel píše o tom, že spásy docházíme zadarmo, z Boží milosti, pro naši víru. Více...