Rubrika
HomilieMluvit správně
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, můžeme říci, že texty, které jsme teď vyslechli, jsou to, čemu se říká „slovo do pranice“. Jsou to texty, které budou vždycky platné. Je to slovo, které se hodí do našeho každodenního života, ať už to napomenutí, které jsme slyšeli od svatého Jakuba o tom dělání rozdílů a spojování hodnoty člověka s jeho postavením ve společnosti nebo s mírou jeho bohatství nebo chudoby. Vlastně budování nebo stavění jakýchsi přehrad, před čím teda ten svatý Jakub varuje.
Anebo už to, co jsme slyšeli v prvním čtení: „Řekněte malomyslným,“ jak se na nás valí různé ty problémy, těžkosti, jak to musíme řešit. Tak s tím, jak přibývají roky člověka, tak to, co v mládí třeba dělal nebo řešil půl hodiny, tak ke stáří už to dělá třeba hodinu nebo hodinu a půl a je z toho člověk čím dál tím víc unavený, tak je rozmrzelý a říká si, jak to všechno zvládnu. To je vlastně určitá forma strachu. A do toho právě ten prorok Izaiáš říká: „Nebojte se. Nebojte se, zmužte se.“ Platí to „zmužit se“ pro muže i pro ženy.
Ale zásadní pro to naše zamyšlení dnes bude evangelium. Svatý Marek připomíná, kudy Ježíš šel. Nejde jenom právě o to, že se to dá najít na mapě, kudy se Ježíš pohyboval, ale jde tam právě také o to uvědomit si, s jakými lidmi tam byl. To území Desetiměstí je území, kde nežijí Izraelité. Je to území, které je obsazené pohany. Ježíš chodí na tato místa, když si potřebuje s učedníky odpočnout. Čili nepředpokládá se, že by tady někdo Ježíše znal. A i kdyby ho znali, tak že v něho budou věřit jako v Mesiáše. Ale tady dochází k velkému překvapení, ti lidé jednak tedy přivádějí toho člověka, který potřebuje tu jejich pomoc, a když to právě dočteme, tak je ta poslední věta: „Dobře všechno udělal.“ To je taková narážka na první knihu Mojžíšovu, kde čteme o tom, jak Bůh všechno stvořil, a vždycky je tam to: „A bylo to dobré.“ To je spojení s tímto a vlastně v tomto je právě to jejich vyznání, že věří, že ten rabi z Nazatera je víc než jenom nějaký léčitel nebo chytrý učitel.
Takže přivádějí člověka, který je na tom velmi zle, před Ježíše. V českém překladu je použito, že ten člověk byl hluchoněmý. Ten řecký originál umožňuje, aby se to přeložilo ještě jinak, že byl hluchý a blábolící. Tedy to, že z něho vycházely nějaké zvuky, ale neměl to úplně pod kontrolou. Nedokázal vlastně dobře do slov vtělit to, co chtěl vyjádřit. Že ten člověk to měl těžké, a měli to také těžké ti, kteří byli kolem něho, porozumět, co on vlastně chtěl říct.
Co je ještě zajímavé, tak v řečtině i to označení člověka hluchého, hluchota, je spojeno s pojmem těžkopádnost a tupost. Všichni to chápeme. Jakmile je člověk hluchý, je tam určitá bariéra a tím pádem vlastně ten člověk se stává nezaviněně prostě těžkopádným. Nejde mu to právě tak, jak by si to třeba i sám představoval, jak by chtěl.
Tady tito obyvatelé toho území Desetiměstí a Sidónu jsou pro nás vzorem. Mohli bychom říci, oni vyznávají svou víru v Ježíše skutkem. Ne slovem, oni neříkají, my v tebe věříme, ale přivádějí toho člověka a říkají: „Prosíme tě, vlož na něj ruku.“ Vložit ruku znamená předat druhému to, co mám. Při svatebním obřadu se snoubenci drží za ruce. Předávají jeden druhého, tomu svému partnerovi, své partnerce. Při kněžském svěcení biskup klade ruce na hlavu těch svěcenců. Předává jim pověření, poslání k tomu, aby mohli slavit svátosti, aby mohli proměňovat chleba v Ježíšovo Tělo, víno v jeho Krev, a tak dál a tak dál. Vkládat na někoho ruce znamená předávat tomu člověku to co mám, to čím jsem bohatý.
Když se podíváme na ten obraz Madony z Veveří, tak vidíme, jak ten Ježíšek se dotýká Panny Marie – on jí předává. Takhle je to často vyjádřeno i v těch výtvarných dílech. Je to něco, co potřebujeme, my všichni. Potřebujeme, aby se nás Ježíš dotknul a aby nás, řekněme, uzdravil, aby nám předal to, čím je bohatý.
Ježíš to udělá. Udělá to ještě, řekli bychom, precizněji, než oni ho o to žádají, ale udělá to bokem, v tichu. Jednak Ježíšovi nejde o reklamu. Nejde mu o to, aby ho všichni za to chválili, ale tady v tomto gestu, že si toho člověka bere stranou, tak toto Ježíš dělá schválně kvůli těm, kteří jsou okolo, aby si uvědomili, že na to setkání s Bohem je potřeba vytvořit určitou atmosféru, a to v tichu. Nesmí člověka nic rušit. To blábolení ruší. Různé zvuky, všechno možné, všechny ty možné starosti, všechny ty strachy, to všechno ruší a odvádí od toho podstatného, od toho důležitého.
Ježíš tady vlastně celým tím svým jednáním dává nějaký návod. Říká: „Ano, přišel jsem se vás dotknout, abyste mluvili správně. Právě to, že ten člověk napřed mluví špatně, ale něco z něho šlo, nějaké zvuky, a potom se to spravilo, je vyjádřeno tím, že otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
Nejde o to mluvit nějak, protože to „nějak“ je označeno tím slovem blábolení. Jsme toho svědky dennodenně. Pustíme televizi, rádio a tam slyšíme, jak někdo mluví. Spousta lidí se chce vyjadřovat ke všem problémům, dělají, že všemu rozumí, ale to co z nich leze, lidově řečeno, nemá hlavu ani patu, a jsou to jenom nějaká slova, která vrší, protože chtějí se vyjádřit. Ale není to vůbec na místě a dá se to označit tady tím biblickým slovem. Prostě mluví špatně, je to často blábol.
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vybízí, abychom nemysleli v našich potřebách jenom na sebe, ale abychom si uvědomili, že žijeme v nějakém společenství a že mnozí lidé jsou na tom třeba opravdu zle. A abychom tyto lidi s jejich těžkostmi zahrnuli do svých modliteb, ale abychom také pro ně pracovali, abychom se pro ně namáhali a abychom si uvědomili, že Ježíš přichází, aby se dotknul každého z nás. Ale i my musíme tady pro toto, pro tento moment vytvořit tu atmosféru, tady je to naznačeno tím tichem, musíme vytvořit ty správné podmínky.
Tak ať jsou nám ti obyvatelé Sidónu a Desetiměstí vzorem na naší cestě a v našich starostech o ty druhé. Kéž se tak s Boží pomocí stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenku všech těch dnešních textů je schopnost dobře slyšet a schopnost dobře mluvit. Tedy velmi se to hodí k tomu začátku školního nebo akademického roku. Tím „dobře mluvit“, „dobře slyšet“ se nemá na mysli jenom to, že fungují uši a dobře funguje jazyk, ale že také funguje právě, řekli bychom, ta schopnost, ochota člověka naslouchat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Ten příběh má více vrstev. Je to příběh, který se docela dobře poslouchá, o tom jak Ježíš pomáhá člověku, který je těžce postižený, velmi těžce postižený. Ale je to příběh zároveň o izraelském národě a je to příběh o každém Ježíšově učedníku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, dnešní první čtení a evangelium stojí v určitém kontrastu. Ale měl bych asi začít trošku jinak. Už evangelisté a první církev, viděli splnění Izaiášova proroctví, které spočívá hlavně v té větě: „On sám přijde a spasí vás“, tu jsme slyšeli v prvním čtení, tak naplnění toho proroctví vidí v tom okamžiku, kdy Ježíš uzdravuje toho hluchoněmého a říká: „Otevři se!“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, svatý Jakub začíná ve svém listě mít oddíl, kterému se říká vyučování, nebo by se dalo říct i kázání. Pozná se to podle toho oslovení „moji bratři“. Tím se ale myslí všichni, my bychom dnes řekli „moji bratři a moje sestry“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;
Bratři a sestry, první zpráva, kterou nám říká dnešní evangelium, je o tom, jak Ježíš chodí, jak se přesouvá z jednoho místa na druhé. Tyrus bylo město, které bylo na břehu Středozemního moře, byl to přístav, a Ježíš jde ke Galilejskému moři, ale tam je totiž řečeno kudy a Ježíš udělal okliku. Více...