Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Ježíš nás v krizi vybízí k odpovědnému rozhodnutí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.08.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;

Ježíš nás v krizi vybízí k odpovědnému rozhodnutí13:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.96 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení a v evangeliu jsme slyšeli o dvou shromážděních. To první se sešlo, jak jsem říkal už na začátku mše svaté, aby uzavřeli jednu kapitolu ze života izraelského národa, a to sice tu kapitolu, kdy byli na cestě.

Tato generace byla svým způsobem privilegovaná, protože oni se dočkali naplnění toho příslibu, kdy Bůh slibuje Abrahámovi: „Toto zemi dám tvým potomkům,“ tak se to splnilo na nich. Trvalo to několik staletí, ale Bůh to splnil. A oni v Sychemu měli jednak poděkovat za to, že se to naplnilo právě na nich, ale přišli také, aby promysleli, jakým způsobem budou žít dál.

V Sychemu byla svatyně, původně pohanská, kde byl uctívaný, česky se to řekne Pán smlouvy, Baal Berit, a víme, že Izraelité jsou lidem Smlouvy, a šlo o to, aby oni na tuto smlouvu nezapomněli. Do té doby byli na Bohu závislí – stěhovali se, kočovali, ale také byli blízko jeden druhému. Teď se zastaví, jejich způsob života bude rozhodně snazší, jednodušší a budou také od sebe dál. Už nebudou žít v jednom táboře, ale rozejdou se po té zemi. I když ta země není nijak velká, asi tak jako Jihomoravský kraj. Ale už to bude jiné. Na jednu stranu, jak jsem říkal, podmínky života budou snazší, na druhou stranu bude těžší udržet v sobě tu myšlenku „jsme lid Smlouvy, patříme k sobě a patříme k Bohu“.

Každopádně tady to shromáždění v Sychemu bylo shromáždění radostné, slavnostní. A zde je nebezpečí, že v té slavnostní atmosféře člověk slíbí něco, co potom může označit jako lehkovážný slib. Že se člověk pro něco nadchne, nepromyslí to, a potom samozřejmě za tím nestojí tak pevně, jako kdyby o tom vážně uvažoval.

Jozue tady před tímto varuje a říká vlastně: „Já vás vybízím k tomu, abyste sloužili Hospodinu. Já a moje rodina to uděláme, ale my jsme to promysleli, my si za tím stojíme. Nejde o to, abyste řekli ‚my taky‘ nebo ‚já taky‘, protože to říkají všichni, ale jde o to, aby to bylo vaše rozhodnutí a abyste si uvědomili, že patříte k té Smlouvě, tak jako k ní patřil Abrahám, Izák a všichni ti. Že je to to, čemu se říká společenství, které jde napříč časem, napříč dějinami.“

Tedy Jozue chce po těch svých současnících, kteří jsou kolem něho, aby se rozhodli odpovědně a aby si za tím stáli.

Když se přeneseme do evangelia, tak víme, že tady to shromáždění v Kafarnaum je proto, že ti lidé se najedli. Najedli se na pustině, kde Ježíš zázračně rozmnožil chleby a ryby, a hledají Ježíše druhý den. A Ježíš k nim má dlouhou řeč, ve které vysvětluje, proč to udělal. A co je závěrem té řeči? Můžeme říci, nedopadlo to dobře. Mnozí začali reptat a říkají: „To je tvrdá řeč.“

Všimněme si, že nejdříve evangelista říká, že reptali židé. A pak se to posune a říká: „Učedníci řekli, mnozí řekli, to je tvrdá řeč.“

Tím označení „židé“ má evangelista na mysli lidi, kteří byli třeba s Ježíšem jednou, dvakrát, neměli k němu nějaký vztah. Označením „učedníci“ už myslí evangelista lidi, kteří jsou Ježíšovi blíž, kteří jsou s ním častěji, lidi, kteří už ho víc poznali.

A co se tady stalo, k čemu tady došlo? Ježíš v té své dlouhé řeči vysvětluje, proč udělal ten zázrak, vysvětluje, co mohou očekávat ti Izraelité od něho, ale co také očekává on od nich. A ono se to skloubí a jim se to nelíbí.

Co tedy můžeme očekávat od Ježíše? Ježíš o sobě říká: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Pořád je to tam o tom jídle. Jednak to jídlo na tom pustém místě jim dodalo síly, protože jak říká zase evangelista, aby neumdleli, ale samozřejmě je ten rozhovor, celá ta úvaha také o tom, čemu říkáme duchovní a duševní síly.

A Ježíš na to říká: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Chléb, když je dobrý, tak se sní celý. Celý se ztratí. Ale tím, že se ten chleba spotřebuje, tak ti, kdo ho snědí, získají sílu, posilu. A v této logice Ježíš mluví a uvažuje a říká: „Já jsem přišel dát tu posilu.“

Oni tomu moc nerozuměli, ale nelíbilo se jim to. Jim se nelíbilo to, že Ježíš, když dal to přirovnání s tím chlebem a ten chleba se sní, ztratí, tak toto se jim nelíbilo. Protože velká část z nich čekala Mesiáše, který bude král, který bude vojevůdce, který bude dobyvatel. Tato představa ale není biblická. Tato představa se objevuje v některých rabínských školách, ale je to představa velmi lákavá, příjemná, protože je to představa vítězná: „My teď budeme vládnout na rozdíl od Římanů! Vymění se to. Oni nás budou muset poslouchat.“ A Ježíš toto odmítá. Ale ta lákavá představa byla silně zakořeněná a víme sami dobře, že když nám se něco líbí, neradi se toho vzdáváme, neradi to opouštíme, a tak oni řekli: „To je tvrdá řeč.“

Spíše by stálo za úvahu uvažovat o tom, jestli nejsou (doufám, že se teď nikoho nedotknu) trošku natvrdlí nebo rozhodně zatvrzelí ti posluchači. Jestli není tvrdé jejich srdce a jejich rozum. Protože oni udělali tu chybu, že se báli zeptat.

Když se zeptám, tak vypadám jako ten, kdo tomu nerozumí. A já chcu, abych vypadal jako odborník, tak přece se nebudu ptát. Ale vůbec by to nebyla chyba, aby se zeptali, aby řekli: „Ježíši, jak to myslíš? Vysvětli to ještě víc, protože my něco takového slyšíme poprvé.“ Rozhodně to bylo poprvé, co to slyšeli, a měli tedy právo říct: „Ano, já tomu nerozumím. Nevíme úplně, jak to myslíš. Vysvětli nám to.“

Co Ježíš vlastně v té své řeči, kam to směřuje dál? A on říká, to z toho vyplývá: „Ode mě můžete očekávat, že budu ten chléb. Tedy ten, který bude posilovat, a který se ale bude sám při tom ztrácet. A od vás očekávám něco podobného.“ A to už narazilo úplně. To už narazilo úplně a oni se rozhodli odejít. Už nechodili s Ježíšem. Odešli od něho.

Ježíš ví, že tato krize zasáhla i těch dvanáct nejbližších. Tím, že jim klade tu otázku: „I vy chcete odejít?“ tak on tu krizi nevyvolává, ona už tam je. Ale Ježíš na ni upozorňuje, ukazuje na ni a chce ji pomoci řešit.

Ježíš je nevyhání, ale dává jim svobodu a chce, aby se i oni sami rozhodli. Aby to nebylo rozhodnutí, které by bylo zase vedeno davem.

Tady jsme, řekli bychom, na opačném pólu než Jozue a to shromáždění. Tady v tuto chvíli většina nebo velká část nějakým způsobem projevuje nesouhlas. Ale bylo by zase chybou přidat se k té nesouhlasící většině jenom proto, že je to většina. Ježíš chce, aby jeho učedníci uvažovali, aby přemýšleli.

Když se o něčem řekne, že je to kritický stav nebo že je něco v krizi, tak se většina lidí lekne a řekne si: „To je zlé.“ Ale to není úplně přesně a není to pravda. Crisis je řecké slovo, které označuje nějaký nestabilní stav. Označuje situaci, ve které bude potřeba se rozhodnout a budou od toho kritického stavu následovat minimálně dvě cesty, nebo zpravidla jsou ty cesty dvě. Týká se to i zdraví. Kritický stav znamená, že se neví v tuto chvíli, jak to bude. Buď se ten člověk začne uzdravovat anebo začne umírat. Tedy když je něco v krizi, znamená, že se to dostalo do bodu rozhodnutí. A samozřejmě tady také platí, že to rozhodnutí může vést k něčemu lepšímu a má vést k něčemu lepšímu.

Takže Ježíš využívá tuto situaci k tomu, aby ty, kteří zůstanou s ním, aby je posunul zase o něco blíž tady k tomu svému příkladu, k tomu připodobnění se o chlebu a aby řekl: „Následujte mě. To je ta cesta, kterou já půjdu, a chci, aby vy jste šli se mnou. Ne cesta vítězného vojevůdce, ale cesta sloužícího chleba.“ Jsou to radikálně rozdílné cesty, ale je to rozhodnutí, ke kterému Ježíš vybízí i nás.

Když to tedy celé nějak shrneme. To první, co si dneska máme z toho odnést, co nám nabídla bohoslužba slova a texty Božího slova je to, abychom se při našich rozhodováních nenechali svést, strhnout tím, že něco říká většina. Aby to rozhodnutí, aby to bylo moje rozhodnutí, naše rozhodnutí. Ale aby také bylo podložené, aby bylo uvážené. To je první věc.

Máme si uvědomit i my, že patříme k lidu Smlouvy, Nové smlouvy, která jde napříč časem, napříč dějinami. A to, co Ježíš udělal pro apoštoly, by udělal i pro nás. Prostě patříme k tomuto jednomu společenství.

Ježíš nám nikdy nesliboval, že ta naše životní cesta bude snadná a že se vyhne krizím. Ano, v krizi je to nebezpečí, že se to může otočit k horšímu, ale také je zde ta možnost a nabídka, že se to bude ubírat k lepšímu. Kéž tedy snažíme se volit tu cestu, která je lepší, i když třeba bude těžší.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Síla slov

P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
22.08.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;

Síla slov5:11

Množství slov, které slyšíme, nás opravdu zaplavují. Kolik slov už jsme v životě slyšeli, která zněla velmi sebevědomě a důležitě, ale nakonec se ukázalo, že neměla žádnou váhu. A proto řada lidí dnes má ke slovům nedůvěru a nelze se jim vůbec divit. Avšak, co my s nimi máme v praktickém životě dělat, co my s tím naděláme? Co se slabostí slov uprostřed lidí se silnými lokty?

Co? To, co Ježíš.    Více...


Pane, ke komu půjdeme?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.08.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;

Pane, ke komu půjdeme?14:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.99 MB]

Bratři a sestry, evangelium a první čtení jsou v některých bodech stejné. Vypráví o takové výzvě obnovit svůj vztah k Bohu. V prvním čtení to byl Jozue. Když obsadili zaslíbenou zemi, která jim byla pořád slibovaná: Tady budete jednou bydlet, vy nebo vaše děti, toto bude jednou váš domov.    Více...


To je můj Bůh

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.08.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;

To je můj Bůh12:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.64 MB]

Bratři a sestry, starozákonní čtení i obě novozákonní čtení nám připomínaly skutečnost, kterou prožíváme dennodenně, a sice nutnost rozhodnout se. Rozhodujeme se téměř neustále, někdy nad tím ani nepřemýšlíme. Jsou rozhodnutí, která můžeme označit za banální, typu, jestli si dám ráno k snídani čaj nebo kakao, jestli si vezmu rohlík nebo chleba.    Více...


Jako muže a ženu je stvořil

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.08.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;

Jako muže a ženu je stvořil9:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.04 MB]

Bratři a sestry, pokud si pamatujete, o čem nám psal svatý Pavel minulou neděli, tak to bylo o tom, že jsou zlé časy, že je vážná doba a dával nám rady, jak v této vážné době máme žít. A teď ten Pavel pokračuje tady v těchto svých radách a dostává se k rodině, ke vztahům mezi manžely.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.