Rubrika
HomilieDům Moudrosti a dům Hlouposti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.08.2018
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 9,1-6; 2. čtení Ef 5,15-20; evangelium Jan 6,51-58;
Bratři a sestry, začal bych jenom takovou maličkou zmínkou z listu Efezanům. Často mám tendence říkat si, jak v té době, ve které žijeme, je to obtížné, jak je to těžké a složité, tak si vzpomeňme na to, že už v tom listě Efezanům, který byl napsán v druhé polovině prvního století po Kristu, je těžké určit nějak přesněji ten rok, tak vlastně svatý Pavel už píše: „Žijeme ve zlých dobách.“ Tedy málokterou dobu je možné označit jako vyloženě dobrou, nějak příhodnou, přívětivou a takhle. Většina historie v sobě má vždycky nějaký problém, nějaké těžkosti a v každé té době lze najít něco zlého, těžkého, ale taky něco dobrého, a na to bychom neměli zapomínat.
Jinak teda ty texty, které jsme slyšeli, vlastně nás vedou k rozhodnutí. Ježíš pokračuje ve své eucharistické řeči a vede svoje posluchače k tomu, aby se rozhodli. Buďto to přijmou nebo to odmítnou. Není jiná možnost. Tady není na výběr nějaká třetí cesta. Není možné se k tomu postavit nějak neutrálně. A k tomu, aby se člověk právě dobře rozhodl, k tomu je potřeba určité moudrosti. Proto jsme četli to čtení z Knihy přísloví.
Ten text nebyl celý a já vám přečtu ještě teďka jeho pokračování, protože v té Knize přísloví je postavena taková alegorie, takový protiklad – dům moudrosti a dům hlouposti. Nebojte, nebude to dlouho.
Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, a volá na kolemjdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: "Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve: „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží." Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.
Takhle je ten text celý. Právě jde tam o to, aby si každý člověk uvědomil, že je postavený před volbu. Jednak ta první věc, kterou si máme uvědomit, je to, že jsme od Boha dostali možnost volby. Zvířata nemají možnost volby. Ale i lidé se snaží nebo často zotročují jeden druhého a berou člověku možnost volby, možnost rozhodnout se. Bůh je ten, který nám dává tuto svobodu, ale zároveň s tou svobodou a s tou možností volby je před nás postavená také právě odpovědnost – odpovědnost za to, jak se rozhodnu, co udělám.
A je zde vystavěna taková alegorie, ta moudrost i hloupost jsou představeny jako osoby, které mají svůj dům. Dům je tedy místo, kde je možné toho dotyčného najít, kde je možné se s ním setkat, ale je možné také tam být, jako setrvávat v tom. A vlastně pokud jde o tu Moudrost, tak se mluví o tom, že ona zve. Že zve ty, kdo je nezkušený. „Kdo je bez rozvahy, toho chci učit.“ V tom originále se říká, že ten, kdo si neví rady se svým srdcem. V té době se považovalo srdce za místo, kde sídlí rozum.
Takže tedy jsou pozváni ti, kteří si neví s něčím rady, aby přišli, aby zůstali. Aby zůstali v tom, čemu se říká společenství, které je tam naznačeno obrazem té hostiny. Můžeme mít na mysli hostinu Poslední večeře, můžeme mít na mysli hostinu mše svaté, ale je možné pod tím obrazem té hostiny, toho společenství, kde jsou ti lidé spolu, chápat třeba i církev.
Tedy je to místo, kde ti lidé jsou trvale, kde se setkávají, kde spolu mluví. Na hostině se mluví, lidé si vyměňují názory, povídají si. Není to tak, že by jedli a byli potichu, ale naopak, komunikují spolu. A o toto tady právě jde. Ten, kdo si neví rady, kdo je nezkušený, kdo chce získat nějaké poučení, ať přijde.
Vypadá to krásně a my si řekneme: „A proč teda nejdou všichni?“ Vidíme to každý den kolem sebe. Setkáváme se s množstvím lidí, kteří vlastně ať už doslova slovy anebo svým jednáním říkají: „Já rozumím všemu, já vím všechno, mně nemusí nikdo nic říkat. Já to vím úplně nejlíp.“ Neříkají to třeba přímo takhle, ale říkají to svým postojem.
Tedy k tomu, aby člověk přišel a řekl: „Já chci se učit,“ k tomu je potřeba pokora.
„Chci se učit,“ to řekne třeba školák na základní škole, nebo student, který má radost z toho, že získává nové poznatky, nové vědomosti. Ale chtít se učit takhle celý život, chtít uznat, že potřebuji poučení druhého člověka, k tomu je potřeba dosti velká pokora. Takže to není takhle samozřejmé.
Pokud jde o dům té Hlouposti, tak tam je to postaveno jako varování. Vlastně ona je tam vylíčena jako taková ta lehčí žena, která láká ty, kteří jdou kolem a kteří ani neměli v úmyslu se tam nějak zastavit, vstoupit tam a zůstat tam. To znamená vlastně, tady je to líčeno jako určité nebezpečí, že člověk se zaplete z hlouposti.
Ta Hloupost je tam líčena jako někdo, kdo tedy vydává velké množství zvuků, kdy je to vlastně všechno jaksi zabaleno do takového krásného obalu, ale uvnitř je to prázdné. A před touto prázdnotou vlastně varuje zase i tím srovnáním toho jídla. Protože když někdo něco ukradne, zpravidla se s tím nechlubí, ale naopak, jak se říká, to nesmíš nikomu říct.
Ale je tady ještě i jiná narážka. Je tam narážka na různé pohanské kulty, které byli tajné, a těm, kteří se jich zúčastnili, se říkalo: „Teď to víš jenom ty. Ty jsi zvlášť vyvolený, ty jsi zvlášť pozvaný, pozvaná.“ Kdežto ať už v náboženství Izraele a tím víc v křesťanství jsou pozváni úplně všichni. Není nic tajného, a naopak vlastně to společenství je otevřené pro každého, kdo chce přijít.
Bratři a sestry, můžeme to vztáhnout na dnešní evangelium, tady toto poučení o tom vlastně, jak přijímat eucharistii, jako velký dar, který nejsme schopní pochopit, ale máme ho přijmout. Máme ho přijímat s vděčností, nemáme ho přijímat automaticky, ale můžeme tady toto poučení z Knihy přísloví vztáhnout i na jakoukoliv situaci v našem životě. Dostali jsme svobodu od Boha, máme možnost se rozhodovat. S tím je taky zodpovědnost, abych usiloval o správné rozhodnutí. Jsem pozván učit se a získávat moudrost. K tomu je potřeba pokora. Ale jsem také v nebezpečí, že se zapletu s Hloupostí.
Vyprošujme si, abychom tady v tomto rozhodování obstáli a abychom čím dál tím víc byli moudřejší a aby byla moudřejší i naše rozhodnutí.
Kéž se tak s Boží pomocí stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.08.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 9,1-6; 2. čtení Ef 5,15-20; evangelium Jan 6,51-58;
 |
Být moudrý | 13:52 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.87 MB] |
Bratři a sestry, určitě už jsme si někdy povzdechli a řekli jsme si, že máme těžký život a že ta doba, ve které žijeme, je složitá a že dřív to třeba bylo lepší. Slyšeli jsme ve 2. čtení z listu Efezanům, jak svatý Pavel říká: „Žijeme ve zlých dobách. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.08.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Př 9,1-6; 2. čtení Ef 5,15-20; evangelium Jan 6,51-58;
Bratři a sestry, zhruba v polovině minulého století udělali takový zajímavý experiment. Vzali takový jeden text, ve kterém se psalo o tom, jak je ta dnešní doba špatná, ta mládež zkažená, jak lidé jsou k sobě zlí, nepomáhají si, jak té veřejné správě vládne korupce, úplatky, a vlastně byl to takový pesimistický text, který si naříkal, stěžoval a výsledek byl asi takový, že to všechno skončí nějak hrozně špatně. Více...