Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh zná všechny ostny našeho života

P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
08.07.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;

Bůh zná všechny ostny našeho života7:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.57 MB]

Milí přátelé Boží, bratři a sestry v Kristu Ježíši, byl mi dán do těla osten, stěžuje si svatý Pavel v listě do Korintu. Mnozí teologové se snažili přijít na to, o čem to konkrétně Pavel hovoří nebo píše. Někteří tvrdí, že šlo o nějaký zdravotní problém, nepříjemnou chorobu očí nebo silné migrény či nějakou vadu řeči. Jiní mají za to, že Pavel naráží na pokoušení zlého ducha. Ať už byl osten jakýkoliv, Pavlovi způsoboval mnoho bolesti a mnoho neklidu. Cítil, že kvůli tomu ostnu jakoby nemůže vydat ze sebe to nejlepší, že ho tak nějak ten osten brzdí v hlásání evangelia, a to mu bylo nesmírně líto.

A teď si to trošinku porovnejme s evangeliem minulé neděle, které nám ukázalo, že Ježíš vždy uzdravil ty lidi, kteří mu věřili. To druhé čtení nám ovšem říká, že dokonce ani lidé, kteří mají velkou víru, tak nejsou vždy uzdraveni. Pavel měl velkou víru. Prosil Pána, aby ho od té věci osvobodil. Přesto jeho osten nezmizel.

Chvíli nad tím přemýšlejme, protože stojí to za to. Pavel sám konal zázraky, respektive Bůh skrze něho. Sám koná zázraky. Byl mužem, který dokonce uzdravil toho, kdo se dotkl jeho šatů. Čili stal se zázrak podobný jako učil Ježíš, že se žena dotkla jeho šatů a byla uzdravena. To se dělo i u svatého Pavla - dotkl se někdo jeho šatů a byl uzdraven. Ale sám uzdraven nebyl.

Z toho vyplývá jediný možný závěr. Uzdravování je tajemství, které nemůžeme zcela pochopit. Ale jedno pochopit můžeme. Bůh, náš nebeský Otec, nás důvěrně zná. On jediný ví, proč Pavlovi osten neodňal. On ví, proč František z Assisi trpěl nepříjemnou bolestivou nemocí očí. A proč trpěli a trpí mnozí naši známí, a trpíme třeba i my. Bůh zná všechny ty ostny našeho života, duchovní, psychické, emoční i tělesné.

Já třeba jsem trpěl obrovskou trémou. Naučil jsem se básničku doma nazpaměť, a pak jsem dostal čtyřku při zkoušení, že jsem tam něco blekotal a polovičku jsem zapomněl a: „Za čtyři., běž do lavice!“ A tak jsem se snažil. To nejde překonat. Samozřejmě, jsou pak různé autogenní tréninky a podobně, člověk tak nějak pozná, jak na to, ale někdy ta tréma člověka úplně uškrtí. Já jsem měl tak sevřené, možná to znáte, hrdlo, a člověk nemůže mluvit. Je úplně uškrcený. A ta tréma se projevuje samozřejmě různými způsoby. Lidé by chtěli a nemůžou. Nebo mají psychické zábrany, různé deprese, neurózy a podobně. Chtěli by a nejde to. Sami si to nezpůsobili. Je to v nich, ten osten. Prosí Boha, aby je toho ostnu zbavil, a není moc jak.

Mnozí pochopí ty Boží záměry s námi, až budeme s Pánem v nebi. To rozhodně nemá znamenat, že budeme ztrácet víru. Naopak, tyto tajemné události mají naši víru spíše prohloubit. Někdy reagujeme modlitbou, modlitbou za odvahu, za vytrvalost a za odolnost. Za odolnost – musím to vydržet, musím to překonat. Vždyť lidé ví, že chci, že se snažím a že mně to nejde. Nebudou se mně smát, nebudou říkat: „On je hloupý. On nedokáže, co dokážeme my.“ Prostě někomu něco jde víc, jinému to nejde. To není důvod k povyšování jednoho a k depresi pro druhého.

Mít odolnost. Odolnost, že prostě se mi ten život podaří dobře prožít. Někdy jednoduše jen důvěřujeme Bohu a věříme prozřetelnosti Boží, že nám nedá víc ostnů, než kolik dokážeme vydržet. A přesně to udělal Pavel. Důvěřoval, že mu vystačí Boží milost, a ona mu opravdu stačila. Ona mu vystačila k tomu, aby prožil bohumilý svatý život.

A tak to může být i v našem životě, v našem případě.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Je pro ně příliš obyčejný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.07.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;

Je pro ně příliš obyčejný7:43

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, prožíváme s Ježíšem dnes jeho návštěvu v Nazaretě. Je to označeno jako jeho domov. Víme, že to není jeho rodné město, rodné město je Betlém, ale v Nazaretě to všechno začalo. Tam anděl oslovuje Marii a žádá ji, aby se stala Ježíšovou matkou.    Více...


Velebí má duše Pána

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;

Velebí má duše Pána10:39
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.26 MB]

Položím vám pro začátek takovou otázku: co si myslíte, že dělá farář celý den? Mnoho lidí si myslí, že takový farář si od rána do večera připravuje kázání. Mě v tom utvrdil zase včera jeden telefonát dopoledne.    Více...


Nechme se překvapit dobrem, láskou a obětavostí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 2,2-5; 2. čtení 2 Kor 12,7-10; evangelium Mk 6,1-6;

Bratři a sestry, všechna tři čtení dnešní neděle k nám mluví o lidech, kteří se nacházejí v nějaké těžké nebo složité situaci. Ve druhém čtení apoštol Pavel mluví o tom, že má nějaký problém. Nevíme přesně, co to bylo. Nejspíš to byla nějaká nemoc. Ale něco takového hodně nepříjemného, co bylo i navenek vidět. Co, jak bychom řekli, člověka trošku i ponižuje, že se za to stydí. Jistě by to byl i pro nás námět na zamyšlenou, jak my snášíme svoje nemoci, jak my snášíme svoje slabosti a vůbec všechno to, co je na nás vidět, když se ukazuje, že nejsme třeba tak dobří, jak bychom si přáli.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.