Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Abychom nezapomněli na naše spojení s nebem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.06.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 17,22-24; 2. čtení 2 Kor 5,6-10; evangelium Mk 4,26-34;

Abychom nezapomněli na naše spojení s nebem9:12
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.00 MB]

První svaté přijímání dětí

Nejdřív bych položil otázku vám, dospělým. Když by se nás někdo zeptal, proč se modlíme: „Proč se modlíme modlitbu Otčenáš? K čemu to vlastně je?“ Co bychom na to řekli?

Děti se mohou zeptat, proč to mám dělat. Tak představte si všichni, ti malí i velcí, že v jedné rodině měli velikou palmu, ještě větší, než je tady v kostele. A synek v té rodině si chtěl hrát, ale palma zabírala hodně místa, a tak si říká: „Já ji posunu, ať tady mám víc místa na hraní.“ Ale protože palma byla veliká, květináč velmi těžký, nepovedlo se to posunout ani o centimetr. A chlapeček si potom sedl vedle té palmy, plakal a byl rozmrzelý z toho, že se to nepodařilo.

Uviděl ho tatínek a říká: „Využils všechny možnosti, které jsi měl? Opravdu jsi do toho zapojil všechno, co jsi zapojit mohl, všechny síly?“ A synek říká: „Jistě, ale nepohnul jsem s tím.“

Tatínek říká: „Nezapojil jsi všechny možnosti. Mohl jsi udělat ještě něco mnohem víc. Mohl jsi mě požádat o pomoc a udělali bychom to spolu.“

Bratři a sestry, v modlitbě Otčenáš dostáváme možnost obracet se k našemu nebeskému Otci. Když se modlíme tuto modlitbu, tak teprve potom využíváme ty možnosti, které nám byli dány, právě proto, že Ježíš říká: „Když se ji budete modlit, tak se Bůh zapojí do vašeho života. Vy ho pozvete do vašeho života. Vy ho zapojíte do toho života.“

Když se modlíme tu modlitbu Otčenáš, tak ta modlitba nám má ukazovat směr. Má nám připomínat, abychom nezapomněli na naše spojení s nebem. Máme tam takovou větu: „Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.“ Je to příliš abstraktní, připadá nám to vzdálené, ale není to tak. Má to být hodně blízko. A tak jsem k tomu našel takový pěkný příběh.

Je o pavoučkovi, jak jednou, takhle na podzim jednoho zářijového dne se na niti spustil pavouček z nebe a zachytil se na vrcholku jednoho stromu. Když se tam tak zachytil, tak se začal kolem sebe rozhlížet, něco jak když se kosmonaut rozhlíží na cizí planetě. Byl takový žlutočerný a zachytil se na listu a hned se dal do práce.

Utkal pavučinu, no a druhý den ráno, když padla rosa, tak ty kapičky ozdobily jeho pavučinu jakoby diamanty a bylo to krásné. No, a každý den chodil pavouček se podívat, co se zachytilo v jeho pavučině. Lehkomyslné mušky nebo komáři, kteří nedávali pozor, tak v ní často uvízli. A pavoučkovi se velmi dobře dařilo, a tak rostl, tloustl a byl tam spokojený.

Ale jednoho dne vstal a měl velmi špatnou náladu, asi vstal levou nohou, a šel se dívat, co se zachytilo v pavučině. Vůbec nic. Vůbec nic tam nebylo. A tak začal celou pavučinu prozkoumávat, a teď objevil jedno zvláštní vlákno, které nebylo spojené s žádným jiným, tak divně tam viselo. A říká si: „Aha, už to mám. To udělali ti moji nepřátelé, moji protivníci. Oni se sem spouští po tom vláknu a kradou mi tady moje živobytí. To musí skončit.“

A protože teda rychleji dělal, než přemýšlel, tak to vlákno překousnul. V tu chvíli se celá pavučina zbortila. A až se to zbortilo a ležela všechna ta vlákna na pavoučkovi, tak pochopil, že to bylo to vlákno, na kterém se tam spustil a že to bylo to vlákno, které to všechno drželo pohromadě. To naše spojení s Pánem Bohem nám pomáhá, abychom všechno to, co tady děláme na světě, abychom to dělali dobře. Abychom se nějakým způsobem neztratili.

Teď z té modlitby Otčenáš přejdeme k té druhé modlitbě, kterou máte umět. Jaká to je? Zdrávas Maria. V Římě v bazilice Panny Marie Větší mají jeden zvláštní zvon. On je zvláštní svým jménem. On se jmenuje Ztracený. Ono italsky je to Ztracená, protože zvon je v italštině ženského rodu. Když tu baziliku Panny Marie postavili, tak stála za městem a kolem bylo několik vesniček. A zvony té baziliky svolávaly ty místní vesničany na bohoslužbu. A v jedné té vesnici žila holčička, která se jmenovala Maruška. A Maruška jednoho dne se rozhodla, že navštíví svoje kamarádky ve vedlejší vesnici, prostě o kousek dál. Říkala si: „Cestu znám, nemůže se mi nic stát.“

Navštívila kamarádky, bylo jim spolu dobře, takže si spolu dlouho hrály, návštěva se protáhla a holčička se vracela domů docela pozdě. Už začala být tma a zabloudila. Jak se křížily cestičky mezi poli, tak se tam tak nějak naráz ztratila a nevěděla, kam má jít. Hledala cestu, ale k ničemu to nevedlo. Tak na jednom rozcestí, kdy už opravdu nevěděla, kam má jít, tak si sedla na mez a začala plakat a přemýšlela, co bude. Dostala strach, že tam bude muset být přes celou noc. Ale pak se začala modlit a začala se modlit modlitbu Zdrávas Maria. A když se dostala ke slovům: „Požehnaná jsi mezi ženami, požehnaný plod života tvého, Ježíš, svatá Maria, Matko Boží, pros za nás nyní i …“ tak si uvědomila, že by to teď potřebovala, to „nyní“, že teď je jí moc zle.

V tu chvíli se v té bazilice rozezněl zvon. Nebyl moc velký, ale jeho zvuk jí ukazoval cestu. A vedena tím zvukem Maruška došla k tomu kostelu, tam už cestu znala a trefila domů. A tak tomu zvonu na památku této události říkají Ztracený, a tento zvon zvoní každou noc v jednu hodinu, vždycky ho nechají zvonit několik minut, aby si připomněli, že člověk se může lehko ztratit, ale také že Bůh nám dává prostředky k tomu, abychom se našli.

A tak když se budete vy, malí, i my velcí, modlit obě dvě ty modlitby – Otčenáš i Zdrávas Maria, tak bychom měli dávat pozor na to, co říkáme. Protože hlavně my dospělí, kteří ty modlitby známe, tak jsme v nebezpečí, že je budeme odříkávat bez toho, aniž bychom mysleli na slova, která ty modlitby obsahují. To by byla veliká škoda.

Ať jsou nám obě ty modlitby povzbuzením, ať se je modlíme rádi a ať je předáváme těm, kteří jsou nám svěření. Ale hlavně ať je nepředáváme jako něco mechanického, ale jako takový veliký poklad, který jsme od Boha, od Ježíše dostali.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ve správnou chvíli zaujmout správný postoj

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.06.2021, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 17,22-24; 2. čtení 2 Kor 5,6-10; evangelium Mk 4,26-34;

Ve správnou chvíli zaujmout správný postoj9:36

Bratři a sestry, když bychom hledali nějakou společnou myšlenku těch textů, které jsme teď vyslechli, tak bychom to mohl shrnout asi, že jde o to zaujmout správný postoj. Ve správnou chvíli zaujmout správný postoj. A jde o to vlastně, že člověk, aby dokázal být, řekli bychom, angažovaný, aby se dokázal nasadit, když je to potřeba, a když je potřeba, tak aby zase dokázal čekat.    Více...


O tužce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.06.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 17,22-24; 2. čtení 2 Kor 5,6-10; evangelium Mk 4,26-34;

O tužce8:02
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.67 MB]

První svaté přijímání dětí

Děcka, co mám v ruce? Tam vzadu to nevidí. Tužku. Dokonce takovou frajerskou. Z jedné strany je červená, z jedné strany je modrá. My jsme slyšeli o tom, že Ježíš učil lidi v podobenství.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.