Čtvrtek 18.04.2019, sv. Krescenc, Valérie
Hledat: Vyhledat
Rubrika FARNÍK 2/14

NOVÁ ČESKÁ MADONA

Následující text byl otištěn v německých novinách „Prager Presse“ v roce 1932 a byl nalezen při hledání dokumentů o obrazu Madony z Veveří.


Před nedávnem jsem podrobil přesné prohlídce a přezkoušení jeden obraz, o jehož existenci jsem už delší čas věděl. K svému radostnému překvapení jsem zjistil, že se jedná o českou Madonu asi z poloviny 14. století. Obraz visí nad oltářem v kapli hradu Veveří na Moravě. Rokový rám spolu s pozlaceným věncem z paprsků a dvěma plechovými korunami zakrývají částečně obraz, takže jeho krása se ukáže teprve potom, když je oproštěn od těchto rušivých okras a vyňat z rámu.

Obraz je namalovaný na plátně, které je napnuto na desku z měkkého dřeva, tedy na týž materiál, který častěji nacházíme u obrazů české malířské školy. Podklad tvoří bílý křídový základ, který se objevuje zřetelně na několika bohužel poškozených místech. Naštěstí nejsou poškození toho druhu, aby velkou měrou ubírala na kráse a uměleckohistorické hodnotě obrazu. Jednoduše profilovaný dřevěný rám, pomalovaný světle šeříkovou barvou, lemuje obraz. Je určitě původní, protože svatozář Madony na něj přesahuje. Rozměry obrazu jsou: šířka bez rámu 55 cm, s rámem 63 cm, výška 71 cm, popřípadě 79 cm. Obraz je jedním z nejcennějších obohacení našeho stavu (inventáře) památek českého gotického malířství. Kompozice obrazu odpovídá obvyklému typu českých zobrazení Madon.

Madona zachycená (zobrazená) do poloviny postavy podpírá levou rukou dítě Ježíše, který sedí ve vzpřímené poloze na její pravici. Levá paže dítěte Ježíše je natažená a ručka si pohrává se šátkem na šíji Madony, zatímco pravá ruka drží čížka*. Je to doposud nejstarší zobrazení dítěte Ježíše s čížkem v ruce v českém deskovém malířství, protože Zbraslavská Madona (královský sál) je rozhodně pozdější. Hlava Madony je orámována bohatými rusými kadeřemi. Vlasy jsou sepnuty zlatou obroučkou a kromě toho korunovány zlatou korunou. Okolo Madoniny hlavy je široké zlaté okruží (svatozář), které, jak už bylo zmíněno, přesahuje na rám obrazu. Také hlava dítěte Ježíše je olemována zlatým okružím s křížem. Pozadí obrazu je vyvedeno ve zlatě a ozdobeno tmavě hnědým ornamentem z dubových úponků. Roucho Madony je červené a modré, a sice v oněch matných odstínech těchto barev, jak je známe z obrazů takzvaného Vyšebrodského mistra.

Typ nové Madony se zcela neshoduje s žádným ze známých typů české deskové malby 14. století.

Jemu nejbližší jsou některé ženské typy obrazů takzv. Vyšebrodského mistra a Glatzerova (?) Madona z muzea Císaře Bedřicha v Berlíně. Velmi důležitá je okolnost, že tento obraz Madony zůstal zcela nedotčen zásahy pozdějších restaurátorů, takže zde máme obraz, který zcela nefalšovaně ukazuje raný gotický typ Madony. Právě srovnání této deskové malby s obrazy Vyšebrodského cyklu přesně ukazuje, že vyšebrodské obrazy bohužel nezůstaly ušetřeny pozdějších, někdy dosti dalekosáhlých přemaleb. Na našem obraze není celé Madonino tělo tak vytáhlé jako u obrazů Vyšebrodského cyklu.


Zdá se, že cit pro plastické zpodobení těla je u malíře nového obrazu silnější než u Vyšebrodského mistra. Pohleďme jen na šířku a výrazovou sílu ramen! Také ruce jsou při vší štíhlosti prstů mnohem přirozenější, mnohem méně manýristicky namalované než na známých obrazech Vyššího Brodu.

Totéž pojetí se uplatňuje ve způsobu malby téměř nahého těla dítěte Ježíše. Bylo by zavádějící zacházet podrobně do všech těchto detailů tím spíše, že je třeba také poukázat na mnohé shodné rysy nového obrazu a Vyšebrodského cyklu. Obličej Madony je velmi blízký obličejovým typům Vyšebrodského mistra. Je to typ, jehož původ musíme určitě hledat v současném sienském malířství, ideální typ, který chce sjednotit světskou krásu s výrazem duchovní vroucnosti a duševní velikosti. Na tuto stránku sienského malířství bylo již častěji poukazováno (Berenson a jiní). Český malíř se na novém obraze projevuje jako učenlivý, umělecky vysoko stojící žák Sieňanů (sienské školy). Ale právě tak jako na obrazech Vyšebrodského mistra se projevují také na tomto obraze jisté detaily, které musíme přičíst působení francouzských vzorů, jak jsem už jednou dříve vyložil. Tak se nám také tento obraz ukazuje jako vynikající příklad českého malířství kolem r. 1340, které jedním způsobem samostatně zpracovalo italské a francouzské vlivy, takže jejich díla dnes stojí vedle děl italských škol jako rovnocenné, originální, umělecky vysoko stojící práce středověkého malířství.

V poslední době zpracovali mnozí, zvláště němečtí vědci problém krásných českých Madon a zjistili již mnoho cenného. Nová Madona je velmi cenným příspěvkem ke konečnému řešení otázky o původu těchto „krásných Madon“. Je to jeden z nejpůvabnějších obrazů českého malířství. Graciézní linie Madoniny hlavy, záhyby roucha, lehká laškovná hra elegantně formovaných rukou, celkové vedení linií na obraze svědčí o tom, že mistr obrazu vědomě usiloval o esteticky úchvatný výraz.

Kdo ale byl ten mistr? Rozhodně byl Vyšebrodskému mistru velmi blízko a je mistrem vynikajícího umu. Vedle jeho obrazu působí některé z vyšebrodských obrazů skoro školácky. Smíme se tedy domnívat, že nový obraz je originál od Vyšebrodského mistra, nesmí se však opomenout rozdíly projevující se mezi novým obrazem a některými obrazy Vyšebrodského cyklu. Doba vzniku obrazu nemůže být bohužel přesně stanovena, ale na základě četných stylistických znaků, o kterých zde bohužel nemohu podrobně pojednávat, jsem toho názoru, že by se vznik obrazu mohl klást kolem roku 1340.


Prof. Dr. Eugen Dostál


„Prager Presse“, 12. ročník, neděle, 25. prosince 1932, č. 352, str. 10


Z němčiny přeložila Mgr. Bohumila Polusová


*Ve skutečnosti drží dítě stehlíka. Autor článku zřejmě tyto dva ptáky omylem zaměnil. (pozn. překl.)


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.