HISTORIE BETLÉMSKÉHO SVĚTLA

Novodobou tradici betlémského světla založili pracovníci rakouského rozhlasu v Linci v roce 1986, když přemýšleli, jak ozvláštnit sbírku pro zrakově postižené děti. Inspirovat pověst italského města Florencie.

Když římský papež Urban II. (1088-1099) vyzval evropské rytíře, aby zorganizovali válečnou výpravu do Palestiny a osvobodili od bezvěrců především Betlém a Jeruzalém, dalo se najmout i několik mládenců z Florencie. Jeden z nich při odjezdu přísahal, že když výpravu přežije a vrátí se, donese do rodného města plamínek ohně z věčného světla, které hoří v betlémské bazilice.

Po několika letech, těsně před Vánocemi, se před branami města objevilo několik otrhaných a zubožených postav, v jejichž čele šel jeden s hořící svící. Těžko v nich Florenťané poznávali svoje syny. Všichni příchozí přísahali, že plamínek na svíci, kterou nesli, je skutečně přímo z Betléma. Ochránili ho v každém počasí, vezli ho po souši i po moři, jen aby splnili svůj slib. Ve středověku to tak bylo první betlémské světlo.

A tak se ke konci dvacátého století znovu zrodil nápad dopravit před Vánocemi do Evropy světlo z Betléma. V té době nikdo ovšem netušil, že za pár let se z tohoto nápadu zrodí jeden z novodobých vánočních zvyků.