MŮJ NEJLEPŠÍ ZÁŽITEK V ROCE 2011

První svaté příjímání. Ráno jsme se probudili, nastrojili a šli do kostela. Prošli jsme kostelem až do zákristie. Počkali jsme, až všichni došli, a obešli jsme kostel. Potom jsme všichni vkročili do kostela a prošli k oltáři. U oltáře jsme poklekli a usedli na svá místa. Mše svatá probíhala dobře, a dokonce i čtení, prostě nádherná atmosféra. Sbor zpíval, varhany hrály, krásnější to už být nemohlo. Ještě před koncem jsme se seřadili a přišla ta očekávaná chvíle, přijímání Těla Kristova. Na konci se předal panu faráři dárek za to, že nás tak krásně připravoval. Po mši jsme se všichni vyfotografovali a potom odjeli domů.

Jan Trnavský

Můj nelepší den v roce 2011. Před několika dny jsem jel se skauty do Vídně. Ráno jsme museli brzy vstávat, protože autobus odjížděl již 6.45 hod. z náměstí. Nejdříve jsme jeli do Hvozdce pro kamarády, další zastávka byla v Brně, autobus se zaplnil a pokračoval až do Vídně. Město jsme si prohlédli z vyhlídky, mně se líbila basilika.Cestou do kostela jsem si koupil pečené kaštany. V kostele bylo hezké místečko, které čekalo určitě na nás. Za chvíli přišel kněz a vlajkový průvod s betlémským světlem. Po ukončení slavnosti si všichni odpálili světlo a šli k autobusu. Byli jsme rádi , že nás přišel pozdravit tišnovský pan děkan. Cesta domů nám uběhla rychle, protože vedoucí vyprávěl vtipy. Už se těším na další cestu do Vídně.

Filip Šanca

Nejlepší zážitek v roce 2011. Na konci prázdnin jsem jel s mamkou na akci Cihelna. Byla to vojenská akce, která probíhala u Vojenského muzea v Králíkách , v Orlických horách. Program byl velmi pestrý a nabitý ukázkami historické vojenské bojové techniky. Mimo jiné zde byla možnost absolvovat vyhlídkový let vrtulníkem. Tak jsem poprosil mamku a ona svolila.Vrtulník přistál, vystoupili pasažéři a my jsme mohli nastoupit. Běžel jsem co nejrychleji, abych unikl silnému proudu vzduchu z vrtule. Nastoupil jsem já a jeden pán se svým synem. Ve vrtulníku jsme dostali sluchátka, díky kterým nebyl slyšet zvuk motoru a my se mohli bavit s pilotem a mezi sebou. Ve chvíli, kdy se vrtulník vznesl, nemohl jsem uvěřit , že jsem uvnitř. Chvíli jsme letěli a pak se zastavili.Z okýnka jsem pozoroval celou vojenskou oblast, Králíky, dělostřelecké tvrze, pěchotní sruby a množství lehkých objektů,tzv. řopíků. Potom jsme se otočili a začali velice rychle klesat, tak že na umělém horizontu umístěném na palubní desce jsem viděl jenom oranžovou. Pilot měl ale všechno pod kontrolou. Potom opět nabral výšku a my se vraceli zpět. Když už jsme spatřili pěchotní srub Cihelno, u kterého měl vrtulník přistát, pilot ohlásil, že nám dluží ještě nějaký čas ve vzduchu. Měl jsem obrovskou radost, že náš let ještě nekončí. Nakonec čas vypršel a my přistáli. Byl to nádherný pocit letět, ale ještě lepší stát opět na zemi.

Jiří Balabán

Arundel Castle – bylo to jednoho letního dne, když jsme byli na prázdninách v Anglii. Měli jsme toho dne jet do Arundelu na Hrad. Vyrazili jsme časně z rána vlakem směr Ford, odkud už jsme jeli rovnou do Arudelu. Vystoupili jsme a šli přes most až k bráně. Tam jsme si koupili lístky a zjistili, že se mají pořádat rytířské turnaje. Nejdříve se utkali na koních. Potom následovaly šermířské souboje a musím říct, že se pěkně mydlili. Hned poté měly následovat lučištnická klání, ale my měli na seznamu hrad a nebylo času nazbyt. Jen co jsme si prohlédli tento krásný mohutný hrad s nemalou kaplí, vydali jsme se do prodejničky. Tam jsme si koupili dřevěné meče. Poté jsme si v kavárně dali čaj a v krásných zahradách, které jsou kolem hradu, snědli svačinu. Ale protože zavírali, museli jsme se vydat domů. Ovšem tehdy jsme netušili, že dobrodružství tím nekončí. Jen co jsme se dostali do Fordu, začaly první problémy. Vlak měl zpoždění a byl přesunut o 3 minuty. Ale když tři minuty uběhly, byl odjezd přeložen o další tři ….. a tak to bylo asi 4 x dokud nenapsali: CANCELED (ZRUŚEN). Stejně to však bylo se všemi dalšími vlaky, kromě rychlíků, které tam nezastavovaly. Asi po hodině tam konečně jeden vlak zastavil, který nás dovezl na nejbližší stanici, tam jsme pochopili ! Jeden vlak čekal na strojvůdce, který nepřišel, a tím blokoval celé nádraží. Nakonec strojvůdce přišel a my mohli jet zpět ke kamarádům, u kterých jsme byli ubytováni.

Matouš Paleček

Můj nejlepší zážitek – začalo to tím , že můj bratranec mě vzal na výlet do Olomouce. Ubytovali jsme se na vysokoškolské koleji. Následující den jsme navštívili olomoucké památky a různé kostely. Nejvíce jsem se těšil na návštěvu čokoládovny a ZOO. Oprávněně! V podnikové prodejně Orion jsem si koupil do zásoby různé bombony a čokolády. V olomoucké zoo mají povedeného šimpanzího kluka Mafina, který okrádá návštěvníky. Je tam výstava zničených věcí, které opičák Mafin lidem ukradl a zničil. Chodili jsme se koupat do bazénu a hrát minigolf. Pozdě jsme chodili spát a brzo vstávali. Byly to moje nejlepší dny letošního roku.

Adam Roček

Můj největší zážitek v roce 2011 - vlny a klobouk. Stalo se to na dovolené v Chorvatsku. Byl jsem tam se sestrou a s rodiči. V den, kdy se vše odehrálo, byly na moři velké vlny. U kamenité pláže se tyčila menší skála, kde jsme se se sestrou často honili. U skály bylo rovné kamenité skokanské molo, které bylo nízko nad hladinou moře. Když jsme odpoledne přišli na pláž a viděli, jaké jsou velké vlny, hned jsem chtěl jít do vody si užívat. Skočil jsem do vln a moc se mi to líbilo. Při houpání ve vlnách jsem si všiml, jak velké vlny naráží na molo. Vylezl jsem z vody a šel se zeptat rodičů, jestli bych na molo jít. Dovolili mi to, ale taťka šel raději se mnou a sestra se k nám připojila.Taťka si ale zapomněl odložit slamák a nechal si ho na hlavě. Při vstupu na molo se vlny trochu zmenšily, ale občas tam nějaká velká připlula. Někdy to pořádně vyšplíchlo, a já si dokonce zkusil sednout, ale málem mě proud smetl do moře. Naštěstí jsem se udržel a už to raději víckrát nezkoušel. Potom jsme v dálce uviděli velkou vlnu a čekali jsme, že to bude velký náraz. Sestra se raději chytla za ruku taťky a já se snažil pořádně zapřít nohama. Když vlna narazila na molo, tak jsem zavřel oči, aby se mně do nich nedostala slaná voda. Když jsem oči otevřel, tak jsme sice na molu všichni byli, ale taťka neměl na hlavě klobouk. Strašně moc jsme se tomu smáli. Jakmile jsem klobouk uviděl, rychle jsem seběhl na břeh a skočil do vody. Vlny hnaly klobouk na štěstí ke břehu, takže jsem neměl moc práce ho chytit, ale taťka měl problém, protože si ho nemohl dát odpoledne na hlavu. Sušil klobouk až do večera.

Dominik Plachý

Můj nejkrásnější den byl v létě, když jsme byli v aqvaparku v Laa. Ten den probíhal takto: Ráno jsme se vydali na cestu a jeli přes Pohořelice a Hrušovany. V Hevlíně jsme se naobědvali a pak jsme dorazili koupit vstupenky a šli plavat. Nejprve jsme šli do normálního a pak do slaného venkovního bazénu, kde byla teplota 36 stupňů Celsia. Potom jsme šli na tobogán, kde jsem si dal 4 jízdy. Pak jsme šli do venkovního neslaného bazénu a tam jsme byli velmi dlouho. Jenže začalo pršet, a tak jsme šli do auta a jeli domů.

Šimon Petrásek

Zoo a Safari. V Safari to bylo velmi pěkné. Bylo to velmi pěkné i v zoo. Bylo to tak, že jsme tam přijeli a šli dovnitř. Nastoupili jsme do autobusu a jeli. Byla tam zvířata jen z Afriky, ale přesto jich bylo hodně. Skoro první byli gepardi, ale ti nebyli ve výběhu.Ve volném výběhu byli jen býložraví. A jinak tam byli ještě lvi a žirafy, sloni, různí ptáci a nosorožci. Až jsme dojeli, šli jsme do zoo. Tam bylo míň zvířat než v Safari. Dali jsme si oběd, prošli zbytek zoo a jeli domů.

Karel Trnavský

Můj nejlepší zážitek je svaté přijímání. Největší strach jsem měla ze svaté zpovědi, ale zvládla jsem to. Druhý den jsme přišli pěkně vystrojeni a pěkně si to užili.

Karolína Špačková

Zážitky ostatních dětí, které něco napsaly nebo nakreslily, budou vyvěšeny na vývěsce v kostele.