Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika FARNÍK 2/11

FARNÍ KNIHA Veverská Bítýška

V minulém čísle Farníku jsme uvedli záznam o velké povodni, která městečko zasáhla v létě roku 1747. Dnes přinášíme pokračování záznamů z Farní knihy z 18. století. [Překlad textů psaných v latině.]

Roku 1733 vypukl požár u Lukáše Valentina na t. zv. Benitkách. Vyhořelo tehdy celé náměstí, včetně školy. Hořet začala i střecha fary, ale díky Bohu, byl oheň včasným zásahem mlynářů uhašen. Stodola s částí obilí však shořela celá. Ta stodola stála tenkrát při cestě až za městečkem a nová potom byla postavena u farních stavení.

Roku 1766, dne 28. ledna, vyhořelo v nové ulici u spodního mlýna pět stavení a u šestého shořela střecha. Kupodivu, kříž, postavený naproti jednomu z těch domů, zůstal i uprostřed plamenů neporušený, včetně korpusu.

Roku 1769, v předvečer svátku sv.apoštolů Šimona a Judy (28.X.) kolem 9. hodiny večer, vypukl oheň v domě Antonína Ondrouška před mlýnem a vyhořela všechna stavení na náměstí s obou stran až k hornímu mlýnu a až k řece a s druhé strany až k domkářům a poslednímu domu naproti hradu, včetně školy a dal-ších domů, až po dolní mlýn. – Dravý oheň postupoval tak rychle, že lidé stačili ze svých domů zachránit jen máloco, a protože vyhořely i stodoly, plné sklizeného obilí, dolehla na všechny zdejší sedláky nesmírná nouze. Celkem tehdy vyhořelo na 60 usedlostí.

Tuto nouzi pak navýšila ještě neúroda v následujících letech a z toho plynoucí drahota, tak-že v letech 1770, 1771 a 1772 stála měřice pšenice [~60 kg] 4 zlaté 30 krejcarů [~5500 Kč – víc než 10-násobek obvyklé ceny]; žito stálo 4 zl. 15 krej., ječmen 3 zl., oves 1 zl. 36 krejcarů.

Po této drahotě a hladovění následovala velká nemocnost, na Moravě i v Čechách a Itálii. Ve zdejší farnosti zaopatřoval můj kaplan Tomáš Frant. Kubečka [pozdější farář] od 1.ledna do 9. května 1773 celkem 565 těžce nemocných, kromě těch, které jsem zaopatřoval já sám. Ta nemoc byla tak nakažlivá, že onen chvályhodný kaplan Tomáš Frant. Kubečka dne 9. května onemocněl také, trpěl velkými bolestmi, byl zaopatřen všemi sv. svátostmi a málem zemřel, podobně jako zemřelo tehdy přemnoho kněží ve své službě duším farníků. – Tu nemoc nazývali lékaři „chytrou, či záludnou horečkou“; nicméně nakonec dobrotivý Bůh přece jen toto zlo a pohromu od nás odvrátil.

Roku 1778, dne 23. června uhodil blesk do kaple Nejblahoslavenější Panny Marie poblíž Vev. Bítýšky a celou věžičku i s většinou krytiny daleko rozmetal.

Roku 1782, dne 6. října, o svátku Sv. Růžence [P.Marie Růžencové]

sloužil v obnoveném farním kostele ve Veverské Bítýšce [po celk. přestavbě v letech 1773-1782 – viz Topografie Wolnyho] první ranní mši sv. veledůstojný a význačný dp. Tomáš František Kubečka, tehdy již devátým rokem zdejší farář, který všechna tato léta věnoval, s velkým úsilím a protivenstvími a nesnázemi, celkové přestavbě kostela. –

Slavnou mši (hrubou) celebroval pak nadmíru učený, význačný a věhlasný důst. pán Josef Friedrich Troppe, farář kuřimský, doktor theologie a auditor brněnské konsistoře. Asistovali mu vdp. Frant. Beigl, farář deblínský a dp. Jan Friedl, kooperátor

veverskobítešský, který také v obnoveném kostele přednesl dojemné slavnostní kázání početným shromážděným věřícím. – Bůh budiž požehnán za všechno! – Mezi čestnými hosty byli: Tomáš Kuchinka, již 32 let zdejší občan; František Valentin, (celo)láník a zdejší občan; Josef Wencelides, láník a zdejší občan; Josef Horníček, pokladník Bratrstva sv. Růžence a zdejší občan, a Jiří Wařečka, ředitel kůru, rodák z Bučovic.

Roku 1782, za vlády císaře Josefa II., byly ve všech jeho dědičných zemích zrušeny mužské a ženské kláštery, ve kterých byl pěstován rozjímavý život.

Panství těchto klášterů byla sekularizována a říkalo se, že z výnosů prodeje bude zřízena pokladna, ze které bude financováno mnoho nově zřízených farnosti a lokálních kapelanátů. Řeholníci se stali kněžími diecézními a řeholnice, pokud se nechtěly provdat, měly dostávat doživotní důchody. Mobiliáře a cennosti z kostelů u zrušených klášterů byly rozprodány ve veřejných dražbách a podřadnější předměty rozdány chudým farním kostelům. Toto vše bylo prováděno na přímý příkaz vládnoucího Josefa II.

Již v prvním roce vlády Josefa II. roku 1781 byla zavedena svoboda, čili tolerance náboženství ve všech jeho dědičných zemích, a to katolického, jakožto nadřazeného, a helvetského [kalvínského], luterského a řeckého [pravoslavného], a to i tam, kde po tolik staletí kvetlo jediné spasitelné náboženství katolické. Bůh a milosrdný Otec kéž nám v budoucnu pomáhá a posiluje nás v našich souženích, která se už kvůli tomu začínají projevovat!

Z těchto uvedených příčin přicestoval Nejvyšší Velekněz Pius VI. z Říma za císařem Josefem II. do Vídně a pobyl tam téměř celý měsíc.

Roku 1784, za vlády Josefa II., byla zrušena všechna zbožná Bratrstva. Jejich movitý majetek a cennosti byly rozprodány ve veřejných dražbách (licitacích) a vyzískané peníze, včetně nadačního jmění, spravovaného soukromými osobami, byly převedeny na krajská hejtmanství. Tak vznikla značná újma i zdejším farářům, kteří po-bírali od zdejšího Bratrstva 6 zlatých ročně [~7 tis. Kč] za odsloužené mše sv. 2x v měsíci a o svátku P. Marie Růžencové.

[ Zápisy v této kapitole nedokončeny, asi proto, že kronikář a zasloužilý farář Tomáš Frant. Kubelka již 4. února 1784 zemřel. ]

Překlad: Jiří Mareček


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.