Rubrika FARNÍK 1/10

PŮL STOLETÍ VARHANICÍ

Letos v únoru o první neděli postní oslavila paní Magda Balabánová 50. výročí varhanické služby v našem chrámě svatého Jakuba. Hrát na varhany začala po smrti místního varhaníka pana Bohumila Mytýzka v roce 1960. Při příležitosti tohoto jejího výročí jí redakční rada položila několik otázek, jak vzpomíná na své začátky a uplynulá léta za varhanami.

ROZHOVOR S PANÍ MAGDOU BALABÁNOVOU

Kdo vás oslovil a nabídl vám tuto službu?

Nabídku mi učinil páter Arnošt Korec, který byl tady v Bítýšce administrátorem. Tehdy zemřel zdejší varhaník pan Bohumil Mytýzek a nahradil ho jeho bratr Tomáš. Vzhledem k zaměstnání vykonával varhanickou službu pouze o nedělích. Proto přišel páter Korec a za mnou a za sestrou Pavlou, abychom se hraní ujaly. Začaly jsme tedy hrát na varhany obě, jenže sestra v té době studovala v Brně a nemohla hrát na ranních mších.

Jaké byly začátky?

Pro mne složité. První moje hraní bylo při zádušní mši svaté, která se konala druhý den ráno po pohřbu. Pan farář přišel za mnou: „Tady máš písničku, tu se do zítřka nauč a podíváme se pak na varhany.“ Byla to píseň složitá, mající čtyři bé, takže pro dítě, které hraje na klavír etudy, to bylo dost těžké. Druhý den mě vzal k varhanům, nachystal mi rejstříky a já jsem hrála. Tak to byl můj začátek - zádušní mše svatá s obtížnou písničkou. Zpočátku jsem nehrávala nedělní mše, ty ještě hrával pan Mytýzek, asi měsíc. Potom do Velikonoc dojížděl varhaník z Brna – pan Nedoma . Po Velikonocích jsem začala už hrát všechny mše. No, nebylo to pokaždé bez chyb, bývala jsem z toho nešťastná, ale farníci byli na mne hodní a povzbuzovali mě.

Jak jste převzala chrámový sbor?

Nejprve jsem převzala zpěvačky na pohřbech. Ony už obřady i písničky dobře znaly. Pro mě byl největší problém naučit se ke všemu doprovod. Pak začaly sbory. První větší práce se sborem bylo nacvičení Vánoc v roce 1960. Pan farář mi donesl partituru, měl nachystané a rozepsané party. První rok to byla Marhulova vánoční mše. Doprovázela sestra a já jsem to dirigovala. Ve sboru byli dobří zpěváci, znali noty, byli ve zpěvu cvičení. Byla s nimi dobrá spolupráce, měli průpravu ještě od pana Bohumila Mytýzka. Rádcem mi byl páter Korec, byl muzikant. Měl pro hudbu cit. Pomáhal nám také bývalý řídící učitel pan Bělík. Ten rozepisoval notové party. Nebyla možnost kopírování a opisovalo se všechno ručně.

Co přinesla nová liturgie?

Já jsem začala hrát ještě při staré liturgii tzn. mše svatá byla celá latinská. Kněz zády k lidem sloužil mši svatou a lidé zpívali sloky písně k jednotlivým částem. Jen při slavné, zpívané mši svaté lidé zpěvem odpovídali, ovšem latinsky. Po II. vatikánském koncilu došlo ke změně. Kněz se obrátil čelem k lidu. Lid byl vtažen do liturgie. Všechny bohoslužby začaly v rodném jazyku a lidé se mohli osobně zapojit četbou Písma a zpěvy hlavních částí a žalmů.

Těžko se to dávalo dohromady, ale otec Korec byl členem rady pro novou liturgii. Tak jsme měli změny jako jedni z prvních. Nejprve se “ pasovala“ česká slova na latinské chorály, pak začali někteří kněží a skladatelé pracovat na nápěvech. Na Moravě P. Olejník, P. Láník a skladatel Pololáník. V Čechách P. Bříza, P. Korejs a Petr Eben. Tady také bylo dobře, že věřícím změny nevadily. Pan farář jim to uměl natolik dobře vysvětlit, že to přijali. Také zpěváci byli velmi ochotni a chtěla bych zdůraznit, že se opravdu s nimi dobře spolupracovalo. Šlo to rychle dopředu.

Jak reagovala na vaše hraní rodina?

No, když jsem byla svobodná, tak nebyl problém. Rodiče mě podporovali. Když jsem přišla na střední zdravotní školu, skončily ranní mše a začaly se večerní, to jinak nešlo. Než jsem se vdávala, řekla jsem manželovi, že bych chtěla v hraní pokračovat. Řekl, že jestli stihnu domácnost, tak mohu dělat, co chci. Měl to někdy se mnou těžké. Zaměstnání, tři děti, časově to bylo náročné, zvláště dva měsíce před Vánocemi a dva měsíce před Velikonocemi, kdy bývaly dvě až čtyři zkoušky týdně. V neděli bývaly ranní mše, hrubá mše, odpoledne požehnání, tím rodina někdy trpěla. Po desíti letech jsem dostala pomocnici. Začala se učit hrát Věra Chmelová – Podborská. Později Pavla a Tereza Kučerovy a Pavlína Kořínková.

Co vám dává hudba?

Hudba pro mě znamená hrozně moc. Kolikrát když byly v životě nejhorší chvilky, tak jsem si utekla na kůr a hrála jsem. Mně stačila půlhodinka. Mám ráda klasiku, např. Vánoce, na kůru máme dvaatřicet českých vánočních mší, a to jsou nádherné české věci. Opravdu úžasní skladatelé. Hába, Křička, Ryba, Hradil, Mach, Němec a další.

Váš oblíbený hudební skladatel?

Já nemám vyloženě oblíbeného. Mám ráda Verdiho, klasiky všechny beru, jak české, tak světové. Že by byl jeden jediný, to ne.

Vy máte dar slova, jaká je vaše oblíbená literatura, poezie?

Poezii mám ráda, máme knihovnu, ze které mohu čerpat. Některé moderní věci se mi taky velice líbí. Z literatury jak české spisovatele, tak světové. Ráda čtu knihy s křesťanskými tématy. Například Listy Nikodémovy, to jsou věci, které mohou mnohé dát i dnešnímu člověku. Nebo Malá hudební lékárnička. Hudba dělá hodně, stačí chvilka a hned vás naladí jinak.

Jak se díváte na těch uplynulých padesát roků?

Chtěla bych za ty roky poděkovat. Hraní mi vždycky pomáhalo, byl to velký dar. Nevěřila jsem, že by to bylo možné, tak dlouho tady běhat do schodů, ale bylo a je to opravdu krásné. Musím říci, že ani v zaměstnání mi nikdo nebránil, ačkoli to byla pro církevní záležitosti nelehká doba. Takže skutečně Pán Bůh zaplať za těch padesát let.

Pozn. Rozhovor vedla R.Dvořáková



Poděkování za 50 let varhanické služby – to je příležitost k ohlédnutí a k zamyšlení. Není samozřejmé, že ve farnosti slouží varhanice, která má pro tuto činnost nadání- hřivnu, kterou si nenechá pro sebe, ale využije pro službu druhým. Není samozřejmé, že se jedná o člověka zodpovědného a pečlivého, který dovede hodně obětovat pro krásu liturgie. Naše farnost tento dar obdržela v dlouholetém působení paní Magdy Balabánové. Proto se sluší poděkovat : Pánu Bohu i Vám paní Balabánová : Pán Bůh zaplať! Kéž Vám Pán dále žehná.

Vděční farníci


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.