PŘI MŠI SVATÉ RADOSTNĚ ZPÍVÁME

Každou mši svatou doprovází hra varhan a zpěv lidu, shromážděného ke slavení Eucharistie. Díky obětavosti našich varhaníků tomu tak v naší farnosti skutečně je, a všem, kteří se na této službě podílejí, proto patří náš dík.

Liturgický zpěv není totiž nějaký ozdobný prvek, který někdo prosadil do liturgie, ale tvoří její nezbytnou a integrující součást. Všichni víme, že slovo eucharistie znamená díkůvzdání. A právě při slavnostním vzdávání díků a chvály Boží je zpěv tou nejpřirozenější formou vyjadřování: shromáždění radostně naladěných lidí se vždycky projevuje zpěvem (podobně jako např. při svatební hostině).

V současné době (po Druhém vatikánském koncilu) se mešní liturgie skládá z těchto zpěvů:

1) Vstupní zpěv: Jedná se o tzv. procesionální zpěv, který doprovází příchod kněze a přisluhujících k oltáři.

2) Kyrie, Gloria a další části mešního ordinaria

3) Responsoriální žalm mezi čteními: Je to tzv. akční zpěv, který je sám o sobě liturgickým úkonem: celé shromáždění žalmu naslouchá, popř. se na něm aktivně podílí (např. zpěvem odpovědi). Nic jiného se v té chvíli při liturgii nekoná.

4) Alelujový zpěv před evangeliem: V liturgii se nachází jako zpěv Aleluja, rozšířený zpravidla jedním veršem. Jeho cílem je příprava na čtení evangelia, zároveň doprovází průvod s evangeliářem. (V době postní se každé Aleluja vynechává.) Tento zpěv může být nahrazen slokou mešní písně.

5) Zpěv k přinášení mešních darů: opět doprovází průvod, jedná se proto o zpěv procesionální.

6) Zpěv k přijímání, Communio: Původně zde měl místo opět žalm s antifonou (např. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý), ale protože v období středověku lidé málo chodili ke svatému přijímání, zredukoval se tento žalm na pouhou antifonu. Ta zůstala v misálu dodnes a zpívá se nebo recituje, pokud nehrají varhany. Římský ritus vybírá antifonu ne ze žalmu, ale zpravidla z evangelia příslušného dne, čímž se spojuje Kristovo působení ve slově a v eucharistickém chlebu.

7) Děkovný hymnus či píseň po svatém přijímání: má následovat po skončení zpěvu k přijímání. Obojí bývá vyjádřeno příslušnými slokami mešní písně. Hudba a zpěv doprovází také odchod kněze od oltáře po skončení bohoslužby.

Žalmista říká: Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu. Za hlaholu trub a rohů jásejte před Králem Hospodinem. Snažme se tedy, aby byl náš zpěv (ať už lidový nebo sborový) co nejhezčí. Při mši svaté přichází Spasitel mezi nás na oltář a nám všem jistě záleží na tom, abychom ho uvítali nejen radostně, ale i důstojně.

Použitá literatura: Adam, Adolf: Liturgika, Praha Vyšehrad 2001
Berger, Rupert: Liturgický slovník, Praha Vyšehrad 2008

V. K.