JARNÍ PRÁZNINY VE VŘÍŠTI

Když jsme přijeli na chalupu do Vříště, uviděli jsme kupy sněhu. Za chvíli přijeli všichni účastníci tábora. Bylo nás 13 dětí a 5 dospělých, z toho 2 kuchařky.

Hned jsme se vybalili a pak měli volný program venku před chatou. K večeři jsme měli pizzu a pak jsme se dívali na Indiana Johnse. Ráno jsme se vzbudili, nasnídali se a šli sáňkovat za chatu. Dospělí nám tam udělali super skokánek, na kterém se skákalo hodně vysoko. Všichni si zkusili na něm skočit, dokonce i dospělí, kteří tam s námi byli. Potom jsme dělali závody na čemkoli. Na saních to moc nešlo, protože byl hluboký sníh.

Naobědvali jsme se a pak jsme šli stavět 2 pevnosti. Obě pevnosti byly obrovské, družstva vyrovnaná, a tak nebyl problém začít koulovou bitvu. Do chalupy jsme se vrátili úplně mokří. Tam na nás čekaly kuchařky s Tomášem a jeho zlomenou rukou. Před večeří jsme hráli hry a po večeři nám otec Marek četl knížku – Tomáš už byl na cestě do nemocnice.

Tentokrát jsme se vzbudili až o půl deváté. Po snídani jsme opět šli sáňkovat, a to s plány, že po obědě půjdeme do vedlejší obce Sněžné. Naobědvali jsme se, hráli stolní hry a ve 3 hodiny se vydali do Sněžného. Při cestě jsme pochopili, proč se této obci říká Sněžné. Do cesty se nám stavělo sněhu víc než dost, i dospělí s ním měli problém. Ve Sněžném jsme se stavili v cukrárně a unaveni se vrátili do chalupy. Poslední den jsme trávili hraním her a čekáním na rodiče.

Ve Vříšti se nám moc líbilo a rádi bychom se tam opět jeli podívat.

Děkujeme rodině Králíkové, která nám chalupu na prázdniny půjčila, i dospělým, kteří s námi na Vysočině byli.

A.R. S.K.