Milí farníci

Téměř půl roku přemýšlím o tom, co všechno se událo ve farnosti Veverská Bítýška mezi roky 1771 až 1782. Tedy od okamžiku, kdy farář Wolf v roce 1771 začal stavět nový kostel, až do okamžiku, kdy farář Kubečka mířil v neděli 6. října roku 1782 do nového kostela, aby zde poprvé slavil mši svatou. Na co asi myslel? A co se honilo hlavou bítýšských farníků, když i oni šli na tuto mši svatou? Spěchali nebo se ostýchali, šli rádi nebo s obavami, jak to všechno dopadne? Každý asi podle své povahy, dnes už to nezjistíme.Troufám si ale tvrdit, že většina z nich se těšila a šla s radostí. A stejně tak jejich farář. Asi je ještě všechny bolely ruce z celé té dřiny(farníky jistě, faráře možná), vždyť vybudovat něco tak velkého není jen tak. Na druhé straně určitě byli rádi, že se toto dílo podařilo dokončit.

Stavba kostela není jen záležitostí technickou, rozumovou, ale je také záležitostí ducha a srdce. Při těchto stavbách nejde jen o to, aby jednotlivé části dobře držely, aby do sebe správně zapadaly. Jde také o to, aby tyto stavby ukazovaly člověku správnou cestu, aby člověka povzbuzovaly a motivovaly, pomáhaly mu udržet směr jeho životní cesty, a to i v těžkých obdobích. Kostel připomíná každému věřícímu východisko a cíl našeho života, kostel nám nabízí možnost zastavit se a setkat se s Tvůrcem a Dárcem života. Kostel nám nabízí možnost svěřit se a odevzdat svoje břemena.

Naši předkové nám v podobě této stavby zanechali dědictví. Nejde jen o stavbu, ale o všechny ideály a myšlenky, které do této stavby naši předkové vtělili. Přeji nám všem, abychom toto dědictví objevili, přivlastnili si je, dokázali z něho čerpat pro svůj život a také je předat našim následovníkům.

Kéž Bůh žehná celé naší farnosti a všem jejím obyvatelům.

Otec Marek