NA VELKÝ PÁTEK NESLAVÍME MŠI SVATOU

Velký pátek je dnem Kristovy vykupitelské smrti na kříži. Odjakživa bývá prožíván jako den velikého vděku, ale také smutku a s ním souvisejícího smutečního postu.

Zatímco první křesťané neměli žádnou zvláštní velkopáteční liturgii, ve 4. století se již vytvořily různé formy neeucharistické bohoslužby. Z Jeruzaléma uvádí kolem roku 400 poutnice Etherie (možná si vzpomínáte, že nás loni v promluvách otce Marka provázela velikonočními svátky), že se tam křesťané shromažďovali na Golgotě k dopolednímu uctívání Kristova kříže, znovunalezeného císařovnou Helenou roku 320. Odpoledne pak následovala bohoslužba slova se čtením pašijí.

Na Západě se konala na Velký pátek zpočátku jen bohoslužba slova, jejímž hlavním vrcholem byly pašije a také žalmy vztahující se k umučení Páně. Tam, kde místní církve (farnosti) vlastnily relikvii Svatého kříže, vyvinul se brzy obřad jeho uctívání.

V průběhu středověku se z tohoto prostého obřadu vyvinula bohoslužba, jejíž název můžeme přeložit jako „mše předem posvěcených darů“. Nebyla to skutečná mše, protože se nepronášela eucharistická modlitba (proměňování), ale některé jiné modlitby známé ze mše do ní byly zařazeny.

Podobný charakter má i současná velkopáteční bohoslužba, která se skládá z následujících částí:

1) Úvod: Kněz s přisluhujícími přichází k odstrojenému oltáři (bez pláten, bez svící, bez květin), následuje tzv. prostrace (padnutí před oltářem na tvář k tiché modlitbě) a modlitba z misálu.

2) Bohoslužba slova: Je téměř stejná jako při mši. Přednášejí se pašije podle sv. Jana. Po pašijích zpravidla následuje krátká promluva a po ní tzv. velké přímluvy. Jedná se o 10 prosebných modliteb, u jednotlivých proseb se nejdříve zpívá výzva k modlitbě a po chvíli tiché modlitby kněz pronese nahlas modlitbu na konkrétní úmysl z výzvy.

3) Uctívání kříže: Kříž je přinášen v průvodu k oltáři, průvod se třikrát zastavuje za zvolání „Hle kříž, na kterém umřel Spasitel světa.“ Lid odpovídá: „Klaníme se ti, pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.“ Nejznámějším zpěvem doprovázejícím uctívání kříže jsou tzv. improperie (výčitky Páně): „Lide můj, co jsem ti učinil...“

4) Svaté přijímání: Oltář se pokryje plátnem, umístí se na něj svíce a po modlitbě Otče náš se podává svaté přijímání – Hostie proměněné při mši svaté předchozího dne – Zeleného čtvrtku. Po svatém přijímání kněz pronáší dvě modlitby a bohoslužba v tichosti končí.

„Bože, ty ses smiloval nad lidstvem, když propadlo hříchu a smrti, a dals nám svého Syna Ježíše Krista, aby svou smrtí hřích a smrt přemohl. Dej, ať také v nás je hřích přemožen, abychom se podobali svému vykupiteli.“ (Úvodní modlitba kněze)

V.K.

Použitá literatura: Adam, Adolf: Liturgický rok, historický vývoj a současná praxe, Praha Vyšehrad 1998