Rubrika
HomilieO víře
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, čteme pořád v evangeliu z Lukáše, z 12. kapitoly. A tam Lukáš zařadil několik výroků Pána Ježíše, které jsou adresovány ať už všem lidem nebo učedníkům nebo těm nejbližším.
Na první pohled by se mohlo zdát, že ty výroky spolu nějak nesouvisí, ale opak je pravdou. To hlavní, o co tady běží, je víra. Můžeme říci, že hlavní myšlenkou, takovým svorníkem všech těch dnešních textů je víra.
O víře vlastně pojednávalo i to první čtení z Knihy moudrosti, které bylo takové velmi poetické a asi většina z nás si říkala, a o čem to teda vlastně je a proč to tady dneska je.
V evangeliu jsme několikrát slyšeli o tom, že nějací služebníci mají bedra přepásaná, tedy vyhrnuté, podkasané ty šaty, a že to stejné udělá ten jejich pán, když přijde a vidí, že se starají dobře o jeho majetek. Ježíš vychází z takové praktické zkušenosti. Jak měli ty dlouhé suknice, tak když se vydávali na delší cestu nebo když se připravovali na nějakou práci, tak si to podkasali, páskem sepnuli, aby to bylo pohodlnější.
A toto stejné gesto vlastně známe ze Starého zákona. Při první velikonoční večeři, kdy Izraelité se připravovali na odchod z Egypta, tak měli jíst tak, že budou připraveni na cestu. To znamenalo podkasané ty šaty. Hůl doslova v ruce. Jestliže ne v ruce, tak někde opřenou poblíž. Zkrátka a dobře, aby byli připravení na cestu.
Ta večeře, poslední v Egyptě, vlastně byla výrazem víry. Většinou o tom mluvíme o Velikonocích, že tedy měli natřít ty veřeje a příčný trám krví beránka. A to bylo znamením, aby byly ušetřeny jejich rodiny, aby v jejich rodinách nezemřel prvorozený syn. Nicméně toto gesto víry přináší s sebou riziko. Pokud to bude fungovat, bude to dobře. Pokud to fungovat nebude, přijdou zítra egyptští vojáci a budou se mstít. Víra s sebou vždycky nese nějaké riziko, rozhodnutí člověka a musí to být takové celé rozhodnutí. A toto všechno má na mysli ten autor Knihy moudrosti.
Kniha moudrosti je nejmladší spis Starého zákona. Vznikla v prvním století před Kristem a byla napsána v Egyptě, zřejmě v Alexandrii. Do tohoto města, tenkrát hlavního města Egypta, přicházelo mnoho Židů, a především mnoho mladých Izraelitů mělo problém udržet si víru, tady v tomto velikém městě, které bylo úplně něco nového, něco jiného, než znali.
Můžeme si to představit tak, jako když někdo z nějaké malé vesničky se přestěhuje do hlavního města. Tak je okouzlený vším tím, co tam je. Navíc ta Alexandrie nabízela možnosti vzdělání v řecké filosofii, v různých dalších filosofických školách. Ale také tam byly vlastně další náboženství, která se zabývají různým věštěním, astrologií a podobně. A samozřejmě to bylo velkoměsto se vším všudy, to znamená i s velmi bohatým a bujarým nočním životem, který není ke chvále, ale spíš k odsouzení.
A tedy s tímto tedy se ti mladí Izraelité měli srovnat a šlo o to, aby si uchovali víru. A ono se to mnohým nedařilo. A ta situace je pořád stejná, toto pokušení, že člověk, když odejde ze svého rodiště, tak spolu s tím, že vymění místo bydlení, tak taky vymění názory, to je pokušení, které se stále opakuje znovu a znovu.
A tak ten autor Knihy moudrosti připomíná vlastně ty začátky. On připomíná tu první velikonoční noc. Jak říkám, on používá takový velmi poetický jazyk: „Ta noc, když byli pobyti prvorozenci Egypťanů, byla oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli. Bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili.“ Mluví se tady o víře těch Izraelitů, kteří byli v Egyptě. On tady ten svatopisec přehání, protože i víra těch Izraelitů v tom Egyptě při tom odchodu byla taková rozkolísaná. Nebylo to zdaleka tak pevné třeba, jak by si to Mojžíš přál. Nicméně tedy připomíná tu noc, kdy byli zachráněni Izraelité, a prvorození synové Egypťanů zahynuli.
A teď mluví o tom, jak to začínalo skromně: Skrytě obětovali zbožné děti dobrých rodičů. On nelíčí ten obřad, jak to probíhalo, ale připomíná tu skutečnost, že ta večeře probíhala v rodinách, maximálně pozvali někoho z příbuzenstva, a bylo to napůl tajně. Protože se báli, že se budou Egypťané zase mstít nebo že se jim to pokusí nějak překazit. Tedy ty začátky byly velmi, velmi skromné.
Připomíná tady další věc. Vlastně to, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích. Izraelité slavili tady tuto večeři, tu velikonoční večeři, a to, že někoho pustili, že mohl být přítomný a slavit tuto velikonoční večeři byla už jakási výsada a toho člověka to také zavazovalo. V tom smyslu, že se očekávalo, že bude takzvaně solidární.
Být solidární, být spolu, když je dobře, tak to celkem problém není. Ale být solidární, být spolu, když jde, jak se říká, do tuhého, to už je mnohem složitější a mnohem zřídkavější. A tedy my to můžeme převést vlastně na dnešní dobu, na situaci církve, že tedy to, že tady spolu slavíme mši svatou v kostele, že jsme tady spolu v dobrém, tak nás má také zavázat k tomu, abychom spolu byli i tenkrát, když už tak dobře nebude, když budeme prožívat nějaké těžké období nebo něco takového.
Tedy být spolu v dobrém i ve zlém. Být spolu nejenom při tom náboženském obřadu, ale držet spolu i v každodenním životě, aby ta obec takhle věděla, že patří k sobě. To je tedy to, co vlastně ten svatopisec tam chce říct.
No, a nakonec tam mluví o tom, že zazpívali ty chvalozpěvy. My to známe z Matoušova evangelia, kdy Matouš tam mluví o tom, že na konci té Poslední večeře Ježíš s učedníky zazpívali chvalozpěv a odešli na Olivetskou horu. Jsou to žalmy, konkrétně žalmy 111 až 118, které jsou vlastně takovým chvalozpěvem na Boží dobrotu.
Co tedy ten svatopisec chce znovu říci těm většinou mladým Izraelitům, kteří se přestěhovali do cizího hlavního města? Chce jim říct: Nenechte se fascinovat tou nádherou, tou velikostí toho Egypta. Protože i Egypt zažil chvíle, kdy byl na kolenou. I Egypt zažil chvíle, kdy se mýlil, kdy faraón neprávem zadržoval Izraelity. I Egypt poznal, že Bůh je Bůh skutečný.
Tedy vlastně svatopisec se snaží za pomoci toho, co se stalo, co zažil izraelský národ, upevnit víru těch v přítomnosti žijících většinou mladých lidí.
I my, bratři a sestry, když se každý zamyslíme, tak určitě ve svém životě najdeme víc situací, kdy Bůh se o nás postaral, kdy jsme zažili jeho blízkost a jeho pomoc. Ať toto všechno je pro nás povzbuzením do dalších dnů našeho života, aby naše víra byla skutečně pevná, hluboká a živá.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených. Mohli bychom říci, že to je doba jakéhosi odpočinutí, občerstvení a podobně, ale v tom dnešním dusnu vidíme, že opravdu každý den má své nějaké starosti a každý den přináší něco radostného, a na druhou stranu i něco obtížného. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, svatý Lukáš napsal svoje evangelium pro křesťany druhé generace. To jsou křesťané, kteří už osobně Pána Ježíše třeba neznali. Druhá, třetí generace. Třetí už ho neznala určitě. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
11.08.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
 |
Dar víry | 15:51 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.44 MB] |
Přátelé, včera odpoledne jsem mohl jako kněz posloužit při křtu svatém. Taková hezká rodinná slavnost. Od kamaráda jsem křtil malou holčičku, Barborku, a vlastně už jsou to druhé křtiny, kterýma jsem u nich mohl posloužit. Ale ve skutečnosti on má pět dětí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Bratři a sestry, dnešní první čtení bylo vzato z Knihy moudrosti. Je to nejmladší kniha Starého zákona. Vznikla nějakých padesát, šedesát let před narozením Ježíše Krista. Z tohoto důvodu někteří, hlavně reformované církve, ale i někteří židé, ji nezařadili do seznamu knih Starého zákona, protože se jim zdála málo starobylá. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
08.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 18,6-9; 2. čtení Žid 11,1-2.8-19; evangelium Lk 12,32-48;
Děcka, kdybych se vás, větších školáků už, zeptal, co je to za literární útvar, evangelium, tak asi budeme trošičku všichni váhat, a potom, si myslím, že by mnozí z vás řekli, že je to životopis. Protože většinou, aspoň dvě ty evangelia z těch čtyřech, začínají Kristovým narozením a končí ukřižováním, zmrtvýchvstáním potom také, jistě. Více...