Rubrika
HomilieCo mám udělat, abych byl bohatý před Bohem?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.07.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, v dnešním evangeliu Ježíš reaguje na podnět, který vychází od jeho posluchačů. Ani se tady neříká, že by to byl Ježíšův učedník. Je to někdo ze zástupu, který má problém. Ten problém je mnohem hlubší, než se na začátku zdá. Je to problém, který se v různých situacích a v různých podobách objevuje vlastně v dějinách pořád.
Ale co je jádrem toho problému? Na začátku stojí nějaká námaha otce. V tuto chvíli je to pozemský otec rodiny, který asi celý život pracoval, domohl se nějakého majetku, a tento majetek odkazuje svým dětem. Říkáme tomu dědictví, závěť nebo tak, ale je to dar. Je to dar otce jeho dětem. Tedy je to něco, co má ty děti vést k myšlence na otce. „Toto mám od otce. Toto mi dal. Toto mi tu zanechal.“ Ale ono to vede ne k myšlence na otce, ke vzpomínce na otce, ale vede to k tomu, že jsem dostal málo. Já jsem dostal míň, ten druhý dostal víc.
Místo toho, aby to vedlo ke spojení, protože to je něco, co má spojovat, tak to vede k rozdělení. A to je ta tragédie. A takhle to můžeme vlastně přehodit i na našeho nebeského Otce, a to dělá Ježíš.
Ježíš se nechce nechat vtáhnout do toho sporu v tom smyslu, že by byl rozhodčí, který by přepočítával pytle s obilím nebo mince v měšci a říkal: „Ty mu dáš tolik, ty dostaneš tolik… a já vás tady srovnám.“ Ježíš ale od toho také neutíká. On chce dát návod, jak se máme zachovat nebo jak se mají zachovat ti lidé, kteří jsou kolem něho. Ježíš tedy odpoví, ale odpoví tak, že dá návod a řekne: „A podle toho návodu se potom zachovejte všichni a bude mezi vámi pokoj.“
Jde tedy o to, abychom si uvědomili, že žijeme z darů. A teď jsou dvě možnosti: darů přibývá, zásob přibývá, anebo zásob ubývá. V obou těch situacích je potřeba zachovat se správně. Shodou okolností my jsme teď v situaci, kdy zásob ubývá. Vlastně každý diktátor sliboval a slibuje pořád: A od teď se budeme mít lépe a lépe a bude to lepší a lepší. Takhle nám to říkali čtyřicet let komunisté. Toto sliboval Hitler Němcům. To slibuje každý diktátor. Ale v podstatě s tím začala Francouzská revoluce, která říkala: Člověk svým rozumem všechno nějak vybádá, osvětlí, přijde tomu na kloub a bude to jenom a jenom lepší. Taková přímka vzhůru. Ale to není pravda. Ona je to křivka a je to ta sinusovka – nahoru, dolů. Jde o to, abychom v obou těch situacích se dokázali zachovat správně.
Tady tomu podobenství se říká Podobenství o pošetilém majiteli, který mluví o všem jako „moje“. Své – své stodoly mám, své zásoby mám, své obilí mám. Je to tam takhle vlastně čtyřikrát. Je pošetilý, protože on zaměnil prostředek za cíl.
Pán dává cíl našemu životu. Cílem našeho života je setkání – člověka s člověkem, ale především člověka s Bohem. To je to hlavní setkání. A k tomu, abychom dosáhli toho setkání, nám Pán dává prostředky. To jsou všechny ty věci. Všechno to, co nám život zpříjemňuje, všechno to, co nám ho dělá snadnějším, všechno to, co se nám líbí, všechno to, co nás baví. Ale jsou to prostředky. Prostředky k dosažení cíle. Jestliže to někdo zamění, tak potom nastává katastrofa.
A jak jsem říkal, je potřeba umět se chovat správně v obou situacích, kdy zásob přibývá, i kdy zásob ubývá. Ježíš promluvil, řekli bychom, o obou situacích. Když by někdo z vás hledal to dnešní evangelium, tak je to Lukáš, 12. kapitola. A když by listoval o kousek dál, Lukáš, 16. kapitola, tam je podobenství, které se nazývá O nepoctivém správci, kde je obviněn, že zpronevěřuje majetek svého pána. Pán mu říká: Už nemůžeš být správcem, proveď vyúčtování. A teď právě, co on udělá? Taky si sedne a řekne si: Co mám dělat? Co udělám? Už vím, co udělám.
Zavolá si ty dlužníky svého pána, nechá přepsat dlužní úpisy, vždycky je sníží, aby získal vlastně přízeň tady těch dlužníků, svého pána de facto okrade, nicméně je tím svým pánem v závěru toho podobenství pochválen, že jednal prozíravě.
Obě ta podobenství patří k sobě. Ony se vyjadřují stejnými prostředky. Co mám udělat? To je důležitá otázka. Co mám udělat, když zásob přibývá, co mám udělat, když zásob ubývá? A teď on: „Už vím, co udělám.“
Tady v tomto podobenství, které jsme dnes slyšeli, je, že uvažoval sám pro sebe. Takový člověk, který zaměnil ty hmotné prostředky za cíl, tak se zpravidla neradí. Sám to rozhodne, sám to určí a sám si to nakřečkuje. Taky o tom mluví jako o svém. Zapomíná, že úroda je dar, a mnoho dalšího a dalšího je dar.
Člověk tady toho typu, který se nechová správně, když zásoby rostou, tak tento člověk zapomíná děkovat. On se domnívá, že je pánem. Ale i on je pouze správcem těch darů. A člověk, který zapomene děkovat, tak se považuje za pána a přestane se také dělit.
Cílem, řekli bychom, toho Ježíšova vyučování, kterého jsme dneska svědky, je poslední otázka: Co mám udělat, abych byl bohatý před Bohem? To bylo v poslední větě: „Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“
Ježíš přivádí svoje posluchače, přivádí i nás k tomu, abychom si položili tuto otázku: „Co mám udělat, abych byl bohatý před Bohem?“ V první řadě děkovat. Děkovat za všechny dary, které dostáváme. K tomu je potřeba ty dary vidět. Žít život s otevřenýma očima. My často vidíme problémy. Je jich spousta. Zvlášť teď, kdy těch zásob ubývá. Ale v okamžiku, kdy budeme děkovat za ty dary a když si uvědomíme, že se můžeme rozdělit, že můžeme být solidární jeden s druhým, teď se o té solidaritě hodně mluví, nicméně ještě tam chybí jedna věc. Chybí tam ten důvod, proč být solidární. A ten je v tom, že Ježíš je solidární s námi. My ten důvod známe. Mnoho lidí ten důvod nezná, a proto bude pro ně těžké být solidární. Proč? Proč nemám myslet jenom na sebe? My víme, proč nemáme myslet jenom na sebe.
Takže tedy tyto prostředky – děkovat a být solidární – to je to, co nám pomůže k tomu, abychom byli bohatí před Bohem. Jak to bude vypadat konkrétně, to je u každého člověka individuální. Na to se nedá nastavit nějaká šablona, konkrétní situace, konkrétní podmínky života každého z nás jsou trošičku jiné. Neudělá to nikdo za nás. Ale jestliže si položíme tuto otázku, co mám dělat, abych byl bohatý před Bohem, jsme na dobré cestě. Ten pošetilý majitel, který si kladl otázku, kam to všechno schová, byl na velmi špatné cestě.
Ježíš tedy nechce být nějakým rozhodcem, který bude určovat, kdo má kolik čeho komu dát, ale ukazuje nám cestu a nabízí nám prostředky na té cestě, abychom došli cíle. Cílem je to, abychom žili v klidu a v pokoji s Bohem i s druhými lidmi.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, v dnešním evangeliu nás Ježíš upozorňuje, že jeho poslání se netýká rozhodování v otázkách majetku, zvlášť majetku pozemského. On nechce být žádným arbitrem, soudcem nebo někým, kdo bude tady toto rozhodovat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.07.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, v dnešním evangelním úryvku Ježíš vystupuje jako skutečně výborný učitel, výborný pedagog. Reaguje na otázku, na požadavek, který byl vznesen. To znamená, že ví, že budou poslouchat, že mu věnují svoji pozornost, protože je to něco, co je zajímá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.08.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, možná na první poslech ty texty, které jsme slyšeli, zní pesimisticky, ale smyslem těchto textů není vzít člověku radost ze života, ale spíše přivést člověka k tomu, aby přemýšlel a aby se ptal: „To, na čem si zakládám, je to skutečně trvalé, má to skutečnou hodnotu, anebo to jen tak vypadá?“
Vlastně ty texty můžeme shrnout do toho, co jsme slyšeli v závěru evangelia: Jde o to nehromadit poklady, ale jde o to být bohatý před Bohem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.08.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
Bratři a sestry, naposledy v tomto církevním roce se dostáváme k listu Kolosanům, příště budeme číst z listu Židům.
Na místě je otázka, komu byl napsán tento list, nebo můžeme říct třeba i tento úryvek, který jsme dnes četli? Odpověď na tuhle otázku je velmi důležitá pro pochopení celého toho textu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.08.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
18. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23; 2. čtení Kol 3,1-5.9-11; evangelium Lk 12,13-21;
 |
Marnost | 5:42 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 1.10 MB] |
Ty dnešní texty mluví o tom, že náš život je darem a že ten náš život nezávisí na hmotných věcech. Do určité míry samozřejmě, ale náš život ty hmotné věci nemohou prodloužit ani o jeden den. To dnešní evangelium, nebo vůbec všechny tři texty, nás chtějí vybídnout k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaký máme žebříček hodnot, abychom to dobře poskládali, abychom nepřeceňovali věci hmotné, ale abychom je třeba ani nepodceňovali. Více...