Rubrika
HomilieNáš Bůh nám jde naproti, i když jsou s tím spojené nesnáze
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Prožíváme slavnost Nejsvětější Trojice. V Lažánkách při té mši o půl jedenácté půjdou k prvnímu svatému přijímání tři děti, a tak jsem si nachystal zase několik příběhů. A tak když jsem si je nachystal pro ně, tak je řeknu i vám. Ony se víc teda vztahují ke svatému přijímání, ale letos tady nebude. Tady bude zase až příští rok. Myslím, že nás to taky obohatí. Jeden ten příběh se dokonce odehrává v blízkosti kostela Nejsvětější trojice.
To první je vlastně taková jakási pohádka o králi, který pozval své poddané na oslavu svých narozenin. Poslal trubače, aby vyhlásil slavnostně, že král zve všechny své poddané, aby s ním oslavili jeho narozeniny, nicméně že by měl k nim jednu takovou prosbu. A sice aby každý přinesl v nějaké nádobě vodu, protože v hradní studni došla voda a nic tam není. Takže by prosil všechny ty, kdo přijdou, aby přinesli podle svých možností alespoň trochu vody.
Trubač to vyhlásil, odešel a mezi lidmi se rozpoutala debata: „A proč? Vždyť má svých sluhů dost. Proč my tam máme nosit vodu? Tak možná vezmu teda do nějaké lahvičky něco.“ A druhý zase říká: „No, když nás zve, tak můžeme zase udělat my něco pro něho. A tak já vezmu teda.“
No, a tak se to roztřídilo od těch, kteří řekli: „No, tak já vezmu do pohárku,“ někdo do džbánu, až po soudek, a dokonce tam někdo říká: „A já vezmu vodu do sudu.“
A ten den, kdy měla být ta oslava, tak se směrem hradu ubíralo takové velmi roztodivné procesí, kde právě někteří nesli třeba v několika kbelících vodu, nebo někdo se táhl s tím soudkem. A ti samozřejmě, jak šli do kopce, tak byli celí zpocení, šlo se jim těžce. Ti, co nesli nějakou lahvičku nebo nějaký pohárek, se jim tak trošku pošklebovali a říkali: „Vidíte, vidíte? Nám se jde lehko,“ a tak.
Na hradě první, co bylo, tak každý nalil tu vodu, kterou přinesl, do hradní studny a potom ty nádoby odložili na nádvoří do jednoho rohu. Král je přivítal, pozval je do velké síně, a tam už se oslavovalo, hodovalo, a tak to bylo až do večera. Hrála hudba, bylo skvělé jídlo, lidé se skvěle bavili. Akorát si říkali: „Ale král nám sliboval nějaké překvapení. Kde je to překvapení?“ Nikde nic pořád, a dokonce to vyvrcholilo tím, když král večer už říká: „Tak vám děkuju, že jste přišli. Já jdu teď spát. Kdo chcete, tak tu můžete zůstat, kdo chcete, můžete jít.“
A zase: „Kde je to překvapení?“ Král nic neříkal, zavřeli za ním dveře, král odešel.
No, a tak se teda začali rozcházet s tím, že to je teda pěkné, žádné překvapení. Ale jiní zase říkali: „Vždyť byla ta hostina, bylo to skvělý. To stačí, ne?“
No, a jak tak zase různě brblali a debatovali, tak si šli vyzvednout ty svoje nádoby, ve kterých přinesli tu vodu, a tady je čekalo to překvapení. Všechny ty nádoby nechal král naplnit zlatými mincemi. Takže kdo donesl pohárek, měl jich tam pár. Kdo donesl nějaký džbán, měl jich tam víc. Kdo donesl vodu v soudku, tak jich tam měl úplně nejvíc. A v tu chvíli pochopili vlastně, co ten král po nich chtěl. Chtěl vědět, nakolik budou velkorysí, na kolik budou ochotni podstoupit třeba tu námahu nést ten soudek do kopce a podobně. Ale král to taky všechno bohatě odměnil.
Druhý ten příběh vypráví o středověkém městečku, takovém malém, zřejmě italském, kde propukl hladomor. Neurodilo se obilí a lidé měli hlad. Napřed museli hodně, hodně šetřit a vypadalo to velmi špatně. V ten čas do města se přistěhovalo několik mnichů. Jeden z nich se jmenoval Kadok. Kadok byl takový vědec, vědátor. To znamená, stačily mu knihy, pergameny, papyry a o jídlo se moc nestaral.
Žil si svým životem, studoval, bádal, přednášel. A všiml si, že mezi těmi pergameny jednoho dne na stole je taková malá myška. Špičatá ouška, růžový ocásek, živá očička. Myška začla přicházet každý den. Kadok ji nevyháněl, bylo mu jedno, jestli tam je nebo není. Ale odjinud ji vyháněli, protože se domnívali, že za tu neúrodu mohou myši. A tak myška se tam cítila v bezpečí a přicházela každý den.
Jednoho dne přinesla obilné zrnko. Kadok se na ni podíval a říká: „Děkuji ti, má malá přítelkyně.“ Myší očička zamžourala v tom smyslu: „K přátelům se přece nechodí s prázdnou.“
Kadok se věnoval svému studiu, ale za chvíli myš odběhla, za nějakou další čtvrthodinu se vrátila a přinesla další zrníčko. Kadok poděkoval, myš zase odběhla, a tak to šlo celé dopoledne. A naráz tam byla hromádka asi sedmi zrníček. A v tu chvíli Kadok zpozorněl a uvědomil si, že to něco znamená. Takže když myš přiběhla s osmým zrníčkem, znovu jí poděkoval, ale byl nachystaný. Měl připravenou dlouhou červenou hedvábnou šňůrku, kterou uvázal myšce na tlapku. Říká: „Tobě to vadit nebude, ale my zjistíme, odkud nám tyto dary nosíš.“
A myš se tedy vydala na cestu. Běžela rychle, Kadok jí samozřejmě nestačil, ale byla tam ta nitka. A tak dokázal sledovat, že myš vyběhla ven na ulici, potom vběhla do jedné zahrady a v té zahradě se ztratila ve velké hromadě hlíny nebo čehosi takového. Kadok už věděl. Zavolal několik svých žáků. Řekl jim, aby si donesli motyky, lopaty, rýče a začali tu hromadu rozebírat, rozkopávat. A zjistili, že jsou to trosky, nějakého velmi starého domu, který byl asi dříve velmi honosný, ale co bylo důležité, v tom domě bylo skladiště obilí. A to obilí tam bylo tak dobře uskladněné, že se mu nic nestalo.
A tak když zjistili tady tuto radostnou zprávu, zavolali další lidi a ukázalo se, že bude stačit to obilí pro celé to městečko až do příští sklizně. A tak po nějaké době zase byla cítit vůně čerstvě upečeného chleba a do městečka se vrátila radost.
A Kadok říká té myšce: „Teď jsem pochopil, proč tě Bůh k nám poslal. Tvůj dobrý čich a tvoje hbité a silné tlapky nás dovedly k tomu, abychom mohli přežít. Abychom s Boží pomocí mohli přežít do té příští sklizně.“
A třetí příběh, jak jsem říkal, se odehrává v blízkosti kostela Nejsvětější Trojice. Je to příběh z východu. Je to shodou okolností, kdy v tom příběhu se mluví o člověku, který je velmi zbožný, jmenuje se Dimitrij a každý den se modlí. A jednoho dne při té modlitbě mu říká Ježíš: „Dimitriji, chtěl bych se s tebou dnes setkat.“
A Dimitrij samozřejmě říká: „Jistě, Pane. Kdy, kde?“
A on říká: „V poledne, u kostela Nejsvětější Trojice, kousek za Kyjevem.“
Dimitrij na nic nečeká, má to ještě kus cesty. Stěží se stihne pořádně obléct a vyrazí. Vyrazí na cestu. Cesta mu připadá velmi dlouhá. Nikdy mu tak dlouhá nepřipadala. Říká si: „Musím tam být včas. To je přece strašně důležité setkání.“
Všimne si taky, že ta cesta je hodně rozbitá. Taky si toho nikdy předtím nevšiml. A chvátá, co mu síly stačí.
Už je skoro na místě, ale však taky už bude skoro poledne. Zbývá urazit poslední úsek cesty, taky zase do kopečka. Ale jak tak stoupe do toho kopečka, tak tam uvidí formana, kterému zapadl vůz do jedné z těch velkých děr.
Dimitrij si říká: „No, sám to nedostane odsud, sám to nevytáhne. Ale já jdu na tu důležitou schůzku. V životě asi ještě potkám soustu formanů, kteří zapadli do nějaké díry, do nějakého bláta nebo takhle. Ale zmeškat schůzku s Ježíšem? To se přece nehodí.“
A tak v něm probíhal takový vnitřní boj, nicméně pak se rozhodl podle svého srdce. Zastavil se. Napřed se chtěl zeptat toho formana, jak se to stalo, že tam zapadl. Ale pak si říkal: „Vždyť je to jedno,“ ale spíš mu říká: „Zaber.“ On taky zabral a podařilo se vůz vyprostit z té díry.
Dmitrij na nic nečeká a utíká nahoru na kopec. Ale přijde, už je po poledni. Už je po poledni a nikdo tam není. A říká si: „To jsem teda prošvihnul.“ Ježíše už asi nebavilo čekat na mě. A tak se i zlobil vlastně sám na sebe, že nedokázal přijít na tu schůzku včas.
A tak tam sedí na schodech před tím kostelem a za nějakou chvíli přijede ten forman s tím vozem. Forman zastaví, zabrzdí vůz, vypřáhne koníka, sedne si vedle Dimitrije a říká: „Tak co, Dimitriji?“
Dimitrij se zarazí a říká: „Jak to, že znáš mé jméno?“ Ale pak mu dojde, že to je ten stejný hlas, který ho zval na tu schůzku.
A Dimitrij s radostí říká: „Pane Ježíši, tys mi šel naproti, a to ti způsobilo ty velké nesnáze?“
Bratři a sestry, slavnost Nejsvětější Trojice nám připomíná to, že náš Bůh nám jde naproti, a to i tenkrát, když jsou s tím spojené nějaké nesnáze.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, když přemýšlíme o Nejsvětější Trojici, tak ta nejčastější odpověď je: „To je tajemství.“ Tedy to znamená, že nejsme schopni svým rozumem, jak se říká, úplně tomu celému přijít na kloub. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2016 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes slavíme úplně jiný druh slavnosti, než jsme slavili doteď. Od Vánoc do Velikonoc všechno, co jsme si připomínali, tak se stalo na nějakém místě v nějakém čase. Bylo možné říct: „To se stalo tam a tam, byl tam Ježíš, byli tam učedníci, víme nebo nevíme to místo, kde to bylo, známe nebo dokážeme nebo naopak nedokážeme přesně určit čas. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes v žalmu zaznělo: „Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.“ A teď ten žalmista pokračoval: „Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc, hvězdy, které jsi stvořil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes neslavíme nějakou konkrétní událost z dějin spásy, ale slavíme, připomínáme si Boží existenci, základ Boží existence a je to pro nás těžké si to představit. Představit si nějakou konkrétní událost, to není celkem problém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Nejsvětější Trojice má dva rozměry: takový, řekněme, rozměr teoretický k zamyšlení, k zastavení se, a potom rozměr praktický pro život, jak jednat v životě. Více...