Rubrika
HomiliePříběh o zlobě a o lásce
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, o každých Velikonocích prožíváme ten příběh Ježíše Krista, jeho utrpení, smrti, a především tedy zmrtvýchvstání. A já bych teďka chtěl vyprávět jiný příběh. Je to vlastně příběh, jak se říká, z východu, z perské moudrosti.
Ten příběh vypráví o šáhovi, který byl nespravedlivý, který byl vyloženě zlý a rád dělal svým úředníkům, svým ministrům různé, jak se říká, naschvály. Rád jim ubližoval a těšilo ho to. A doslova se pásl na tom, když jim mohl způsobit nějaké nepříjemnosti.
A tak se také stalo, že víceméně bez důvodu, záminku si našel, nechal uvěznit jednoho svého vysokého úředníka. Nechal ho zavřít do věže do nejvyššího patra. A co ještě navíc, aby to udělal těžší, tak dovolil jeho manželce, že může každý večer přijít pod tu věž. Tedy že může svého muže vidět. Nemohli spolu mluvit, ale mohli si nějak posunky ukazovat, dorozumívat se takhle a dívat se na sebe. A ten šáh měl škodolibou radost z toho, jak ti dva se trápí.
Nicméně takhle to trvalo několik týdnů. Po několika týdnech se to pořád opakovalo. Manželka přišla každý večer, mávali si, dívali se na sebe a podobně. Ale stráže přestaly být tak pozorné. A ta manželka, když vlastně viděla, že ty stráže už nejsou tak pozorné, tak začala přemýšlet o tom, jak by svému manželovi pomohla. A vymyslela takový docela rafinovaný plán.
Jednoho dne taky přišla, mávali si na sebe, ukazovali si něco. Stráže se o to přestaly zajímat. No, a manželka vytáhla ze sukně z kapsy brouka. Brouka, který měl rád med. Jeho tykadla namazala medem a toho brouka posadila na stěnu té věže a nasměrovala ho, aby lezl přesně k jejímu manželovi. Brouk cítil med a lezl. Netušil, že tedy ten med je od něho pořád stejně daleko.
Manžel viděl, že se dole něco děje. Moc to nechápal, ale říkal si: „Manželka něco tím sleduje.“ Dával pozor a čekal.
Trvalo to poměrně dlouho, než brouček vylezl nahoru. A když ho manžel vzal do ruky, tak si všiml, že má vlastně k sobě přivázanou hedvábnou nitku. Tak nitku odvázal od broučka a začal tahat. Zase tahal poměrně dlouho a cítil, jak ta nitka je čím dál tím těžší. Tahal opatrně, aby se ta nitka nepřetrhla.
Když se dostal na konec hedvábné nitky, zjistil, že je tam režná nit, o něco pevnější. Začínal chápat, ale věděl, že ještě nemá vyhráno. A tak zase tahal. Pořád to bylo těžší a těží. Na konci té režné nitě byl konopný provázek. A tak tahal. Na konci konopného provázku už byla docela silná šňůra, a na konci té silné šňůry bylo silné lano.
Uvázal lano a všem nám je to už jasné, jak to pokračovalo. Po laně sešplhal dolů a s manželkou utekli z dosahu tady tohoto zlého a škodolibého šáha.
O čem ten příběh vypráví? Vypráví o zlobě, ale vypráví také o lásce. A to jsou právě Velikonoce, kdy tedy vlastně ten příběh vypráví o tom, že i v lidském životě láska má šanci zvítězit nad zlobou. Ale co je potřeba? No, je potřeba, aby ta láska byla odvážná, vymyslet ten plán a tady toto, ale také aby byla trpělivá. Protože vlastně čekat, až nebudou dávat pozor, a ten manžel musel být trpělivý, když tahal nahoru všechny ty slabší provázky, které měly jeden jediný cíl, aby se tam dostalo potom silné lano.
Tedy vynalézavost, odvaha, trpělivost, ale také snaha dosáhnout toho cíle. Ten plán potom naplnit, uskutečnit.
A toto všechno jsou Velikonoce. Můžeme to vztáhnout i na lásku Boha k nám. Který vlastně taky nám, řekli bychom, někdy pošle takovou tenkou nitku, někdy je to silnější provázek, ale vždycky nás k sobě připoutává jenom na tolik, co my jsme schopni zvládnout, co my jsme schopni přijmout.
A tak, bratři a sestry, tady tímto příběhem vlastně jsem chtěl říct to, že Velikonoce nás mají inspirovat k tomu, abychom my svou láskou, kterou přijímáme od Boha, abychom tuto lásku dávali dál a pomáhali touto láskou k tomu, aby ve světě bylo, pokud možno, víc dobra a méně nenávisti a tady těchto špatných vlastností.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli téměř závěr Matoušova evangelia a svatý Matouš se tady v některých formulacích záměrně vrací na začátek, na začátek svého díla. Začíná z takové té situace, kterou všichni dobře chápeme a rozumíme tomu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, jak asi většina z nás ví, doba velikonoční je zaměřena navenek. Doba postní je zaměřena dovnitř, člověk se má soustředit. Doba velikonoční je zaměřena na vnější akci, na to, čemu se říká mise, misie, zvěstování evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, chtěl bych se dnes zastavit u několika postav z pašijí, z těch velikonočních událostí. Jsou to postavy, které jsou tam nějak tak zmíněny, mluví se třeba o nich velmi krátce, ale patří k tomu obrazu a jsou to takové střípky, které by nám mohly pomoci ten obraz doplnit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, budeme teď číst, hlavně ve velikonočním oktávu, ale i v dalších nedělích, o tom, jak Ježíš přichází ke svým učedníkům. Většinou ti učedníci jsou smutní, takoví zaražení, bázliví, a on přichází, aby tento stav změnil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, nacházíme se na samém konci velikonočních svátků. Vlastně to, čemu se říká Velikoční třídení skončilo včera večer a dnešním dnem začíná doba velikonoční. V podstatě jsme se po pět dnů scházeli tady v kostele, abychom si připomínali takové, můžeme říct, ústřední okamžiky naší spásy, naší záchrany. Více...