Rubrika
HomilieJe v centru mého života dobro a podpora dobra?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, evangelní příběh myslím známe všichni a je to, jak se říká, zase jedna z ukázek toho, jak se Ježíš nenechal chytit do předem připravené a nalíčené pasti. Možná si říkáte: „A jak s tím souviselo to první čtení ze Starého zákona, které bylo vlastně takovou napůl básní, bylo psáno ve verších.“ Patří to k sobě. Je to obojí o Nové smlouvě.
Kratince k tomu starozákonnímu čtení. Je to z pera takzvaného 2. Izaiáše, který vybízí Izraelity k návratu z Babylónského zajetí do jejich vlasti a připomíná a srovnává to s východem z Egypta. Ale zároveň také říká: „Bude to jinak, nebude se to opakovat.“
My si někdy říkáme: „Co kdyby Bůh zopakoval to, co se stalo? To by bylo bezvadný.“ Ne. Bůh má dostatek fantazie a dostatek invence, že nemusí kopírovat, že nemusí opakovat to, co bylo. Právě to je to, jak říkal ten prorok: „Nevzpomínejte na věci minulé. Hle, já dělám věci nové.“
Tedy Bůh vlastně pro každou dobu, pro každé pokolení volí ty nejvhodnější prostředky, a zpravidla se to neopakuje. Jako je každý člověk originální, tak i to Boží vedení je v každé době originální. Ale má to své nějaké společné rysy. A jedním z těch společných rysů je právě to, že Ježíš přišel uzavřít novou smlouvu.
Že bude odkazovat na tu novou smlouvu, to v tom evangeliu na to nevypadá. Evangelium nás zavádí do Jeruzalémského chrámu někdy mezi vjezdem do Jeruzaléma na Květnou neděli až někdy řekněme do středy toho Svatého týdne. Evangelista nám říká, že Ježíš nespal v Jeruzalémě v tyto dny, ale vždycky mimo hradby na Olivové hoře a chodil do centra toho dění, do Chrámu. A za ním přicházejí lidé, kteří se chtějí učit.
Jeruzalémský chrám je centrum náboženského života celého toho izraelského společenství. Tak, jako farní kostel je centrem života toho farního společenství.
Když Bůh stvořil svět a svatopisec popisuje Rajskou zahradu, tak říká, že vprostřed té zahrady stál strom života. Když Ježíš mluví o Božím království, doprostřed mezi všechny ty lidi postaví dítě a řekne: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do království.“ Tedy Bůh vždycky doprostřed staví hodnoty života, dobra, krásy. Vždycky je to něco, co je kladné. Ale teď za Ježíšem přicházejí lidé, kteří v centru svého života mají něco záporného. A co to je? Obžalovávat. Obžalovávat, odsuzovat a házet kameny. To je pro ně smyslem života – druhé usvědčovat z chyb, ze hříchu. Ale sami zapomínají na to, že jsou taky hříšní.
Je potřeba, abychom přešli teď nějak mlčky skutečnost, že je tady z toho hříchu obžalovaná ta žena. Kde je ten muž? Museli být u toho dva, a tak dále. Proč je toto jedno přikázání, řekli bychom, tak vyšponováno a postaveno tak úplně na špici? Protože i ostatní přikázání z Desatera jsou důležitá. Toto teď nechme. Ta žena – není tam jméno. Ona tam stojí za nás za všechny. Za nás chybující lidi. Je jedno, jaké chyby si dopouštíme, ale všichni jsme konfrontováni se svými chybami. A vlastně první ta myšlenka je, co je v centru mého života. Je to dobro a podpora dobra? Anebo je to něco zlého a jsem rád, když můžu to zlo nějakým způsobem rozpitvávat, ukazovat na něho, a hlavně teda odsuzovat.
Oni připravili past, která se velmi podobá té otázce: „Je dovoleno platit daň císaři nebo ne?“ Ježíš si nechá podat denár, řekne jim, čí je tam hlava, čí je tam obraz, tak to zaplaťte. Tady je to ještě, řekli bychom, propracovanější. Ale co je na tom velmi zrůdného, je to, že vlastně k tomu, aby ta past sklapla, potřebují chybujícího člověka.
Jim jde o to chytit Ježíše, a ta žena je to, čemu se dnes ve vojenství říká „vedlejší ztráty“. To, že by při tom zabili i ji, to by bylo tak nějak samozřejmé, to by jim nevadilo.
V čem ta past na Ježíše spočívá? Buď se tedy přidá k nim, odsoudí hříšnici, hříšného člověka, potom ale ztratí tu svatozář milosrdného učitele. Nebo ji neodsoudí, a potom oni řeknou: „Nerespektuje Mojžíšův zákon.“ Ještě to nekončí. Jestliže odsoudí, tak může mít problém s Římany, protože Římané si vyhradili právo, aby všechny tady tyto soudy, kdy trestem mohlo být zabití, poprava, aby to probíhalo před římským soudem. Takže kdyby to schválil, ale neschválili to Římané, bude Ježíš mít problém s Římany. Jestliže ale řekne: „Běžte před římský soud,“ tak řeknou: „Vždyť on nadržuje okupantům!“
Takže velmi, velmi rafinovaně vymyšlená past. Zlo umí být rafinované. Zlo si dá tu práci, že se opravdu do toho napře, když jde o to něco zničit nebo někoho. Máme si uvědomit, že když je o dobro, je potřeba ho dělat taky naplno a je potřeba ho dělat dobře a je potřeba se do toho taky opřít. Protože jinak vlastně to dobro nedojde k výsledku, nebude tak vidět a hrozilo by, že to zlo nás nějakým způsobem začne válcovat, anebo že si budeme myslet, že toho zla je tady víc. Je potřeba, když děláme něco dobrého, dělat to naplno.
Takže oni tedy vlastně přednesou svoji žalobu. Jak jsem říkal, jde jim především o Ježíše.
Ježíš píše. Bylo napsáno několik knih o tom, co asi Ježíš psal. Lidové vyprávění říká, a je to opravdu lidová verze, že psal jejich hříchy. Možné by to bylo. Ale co psal, nevíme. Není totiž důležité, co psal, ale je důležité, že psal. Kdyby bylo důležité, co tam psal, svatý Jan by nám to určitě sdělil, byl u toho.
Ježíš je v chrámu na dlažbě. Tedy není někde na silnici, kde je prach nebo písek nebo něco takového. A psát prstem na kámen je docela těžké. Takže spíš Ježíš naznačoval. Naznačoval svou rukou a připomínal uzavření Staré smlouvy.
Mojžíš od Boha na hoře Sinaj dostal desky Desatera. Desky, o kterých Písmo říká, že to byly desky napsané prstem Božím. Ježíš o sobě několikrát říká, že je nový Mojžíš. Takže tímto, že Ježíš píše tím prstem na ten kámen, tak vlastně připomíná toho Mojžíše, jak nese desky Desatera, a připomíná jim tu skutečnost, že ten zákon i ta Stará smlouva nebyla dána proto, aby někoho ničila, ale aby budovala vztah mezi izraelským národem a Bohem. Že potom se to vyvinulo nějak jináč není problém na straně Boha, ale na straně člověka. A Ježíš tedy vlastně tímto naznačuje, jak bude uzavřena Nová smlouva. Že bude uzavřena jeho tělem, jeho rukama, jeho nohama, které budou přibity na kříž.
Těm, kteří jsou tam okolo, docvakne, dojde, že past sklapla opět naprázdno. Že Ježíš našel tu cestu ven. V tuto chvíli pro sebe. A tak se začnou vytrácet. Ti, kteří si dělali nárok a mysleli si, že mají právo odsoudit hříšného člověka, se vytratili. Protože pochopili, že i oni sami mají své chyby a že by se zesměšnili.
Zůstává tam Ježíš, ten jediný, který by mohl odsoudit kohokoliv z nás, každého chybujícího člověka. Ale on to neudělá. „Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš.“
Tedy Ježíš znovu ukazuje tu tvář Boha milosrdného, odpouštějícího. Ale také Boha vyzývajícího ke konání dobra a k nápravě.
Bratři a sestry, Ježíš nám dává druhou, třetí nebo zkrátka a dobře další a další šanci. Je na nás, abychom my toto využili. Je na nás, abychom pochopili, že Bůh poslal Ježíše ne proto, aby nám něco sebral, ale aby nás obdaroval. A je taky na nás, když toto pochopíme a zažijeme, abychom toto zvěstovali ostatním lidem. Abychom se o tuto radost rozdělili s ostatními.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, klíčovou větou těch dnešních textů je to, co jsme slyšeli v závěru evangelia, kdy Ježíš říká té ženě, ale i každému z nás: „Neodsuzuji tě, ale jdi a od nynějška usiluj, aby tvůj život byl lepší, aby ses varoval hříchu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, text, který jsme právě slyšeli, jednak je z osmé kapitoly Janova evangelia, když by si to někdo chtěl přečíst celé, jak to pokračuje, a je to text, který na jednu stranu nás jakýmsi způsobem fascinuje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, mezi evangeliem a prvním čtením každou neděli je nějaká přímá souvislost, ovšem vystopovat tady tuto přímou souvislost, společnou jednotící myšlenku mezi dnešními texty není až úplně jednoduché. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenkou všech dnešních textů je to, co jsme slyšeli v prvním komentáři: abychom nezůstávali v nějakých vzpomínkách na minulost, v takových neužitečných vzpomínkách na minulost (protože jsou i vzpomínky dobré, kdy člověk hledá z minulosti poučení pro svůj další život), ale abychom se dívali dopředu. Více...