Rubrika
HomilieChci vám ukázat ještě mnohem vzácnější cestu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.01.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, chtěl bych se teď společně s vámi zastavit u dnešního druhého čtení z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům. Slyšeli jsme poměrně známý text, který se čte často na svatbách, ale málokdo už zná ty souvislosti a málokdo si je vědom toho, že tady v tom prvním listě Korinťanům je ještě mnoho dalších krásných myšlenek a že je to list, který vlastně by se nám hodil do našeho života. Proč?
Je to list, který byl napsán k povzbuzení věřících, kteří žijí obklopeni velkým množstvím pohanů. Jak se to tak stalo? Pavel přišel na své druhé misijní cestě do Korinta. To jsme, abyste měli představu, někde kolem roku padesát, padesát jedna po Kristu. A našel tam už vlastně jakési jádro křesťanů, které potom rozvíjel. Ale byla to skupinka velmi malá. Nejméně se udává, že jich bylo asi sto, nejvíc tři sta. To už potom za toho Pavlova působení, protože Pavel vytvořil tady tuto církevní obec. Nejvíc tři sta lidí v městě, které mělo asi padesát tisíc obyvatel.
Neměli to vůbec jednoduché, protože Korint bylo v té době velmi zvláštní město. Když Římané obsazovali celý ten Peloponéský poloostrov, tak to město zničili. A Julius César ho potom obnovil, ale nastěhoval tam římské vysloužilé důstojníky. Jednak jim chtěl něco dát, a chtěl, aby tam jaksi dohlíželi na pořádek. Vysloužilí důstojníci, tak tito lidé mají nějaké návyky, jsou zvyklí na pořádek, nesou si to s sebou celý život. Takže na jednu stranu to připomínalo kasárna.
Na druhou stranu velkou skupinou lidí byli obchodníci. Dodneška v Korintu jsou dva přístavy. To město je postaveno mezi dvěma zálivy. Tedy obchodníci, lidé, kteří, jak se říká, se umí otáčet. Umí dobře počítat.
A protože do Korinta musel vstoupit každý, kdo cestoval ze západu na východ a naopak, tak se z Korinta stalo takové město, které bychom mohli přirovnat, abyste to trošku pochopili, k Las Vegas.
Když se o někom řeklo, že se „korintuje“, tak to byla vlastně nadávka. Když řekli o někom „ty seš Korinťan“, tak to znamenalo, že ten člověk je uvolněných mravů. Taky bylo další přísloví, které říkalo, že plavbu do Korinta si nemůže dovolit každý muž. Jednak že tedy je to náročné na peněženku, ale i náročné na morální zásady.
A teď tady vlastně v tomto městě žijí možná dvě stovky věřících v Krista. Jsme na tom velmi podobně.
Apoštol Pavel pobyl v Korintě jeden a půl roku, pak se vrátil do Jeruzaléma, potom se vydal na třetí misijní cestu. Pořád ale udržoval s Korinťany nějaký kontakt. On psal jim, oni psali jemu. Tady tento dopis, který my známe pod tím označením První list apoštola Pavla Korinťanům je ve skutečnosti list druhý. Ten první se nezachoval.
Tady vlastně taky vidíme dobře to, že zdaleka ne všechno, co ti lidé napsali, bylo inspirováno Duchem svatým, ale že tedy něco, někdy je ten Duch svatý vedl. A to je právě tady ta situace prvního a druhého listu apoštola Pavla do Korinta. Ve skutečnosti je to druhý a čtvrtý. Ten první a třetí se prostě někde ztratily. Ale taky to ukazuje na to, že tedy to byly opravdu dopisy Pavla jeho církevní obci, kterou vedl. Nikdy nebyly vlastně v Písmu svatém, ani je vůbec neznáme, ty texty.
Nicméně tedy toto je druhý dopis, který Pavel napsal, když byl v Efezu, někdy kolem roku 55. Když to vezmeme, že padesát tam přišel, pak padesát pět, pořád a pořád, až do konce vlastně Pavlova života ten kontakt s Korinťany byl takový velmi intenzivní.
Oni napřed vlastně posílají svůj dopis Pavlovi a Pavel odpovídá. Tady tento První dopis Korinťanům, to jsou odpovědi na otázky, na to, jak se jim daří, jaké mají problémy, co jim dělá starosti, ale taky z čeho se radují. Je to tam všechno. A Pavel postupně odpovídá na ty jejich dotazy.
Taky se ho ptají právě, jak má být uspořádáno třeba bohoslužebné shromáždění, a Pavel odpovídá a tady nacházíme slova proměňování. Vlastně ta slova, která používáme ve mši svaté, v evangeliích byla zaznamenána až později. První je zaznamenal svatý Pavel, který u Poslední večeře nebyl. Taky vlastně mu to bylo zvěstováno. Takže i toto je takový velmi krásný a důležitý text.
No, a když Pavel odpoví na všechny ty otázky, tak se dostane právě tady k tomu a říká: „A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.“
Celou dobu v tom listě on je vedl. Snažil se jim to vysvětlovat, aby jednali dobře, aby jim svědomí nic nevyčítalo, aby nebyli pohoršením pro pohany, ale naopak vzorem, a tak dál, a tak dál. A teďka to vlastně shrnuje.
Ta třináctá kapitola, to, čemu se říká Velepíseň na lásku, je shrnutí všech těch, řekli bychom, rad, které Pavel dal předtím. Je tam to shrnutí v tom smyslu, že kdyby zachovávali úplně všechno, ale neměli, Pavel říká, lásku, tak by to bylo k ničemu. Pavel připomíná těm Korinťanům, těm obchodníkům, kteří byli zvyklí věci vážit, měřit, vyměňovat, kupovat, prodávat, tak jim připomíná, že jsou tady ještě hodnoty a skutečnosti, na které se nedá takto sáhnout, které se nedá prodat nebo koupit. Ale bez těchto skutečností by náš život byl velmi chudý. A toto shrnujeme pod jeden pojem láska.
Když to zůstane v tomto tvaru podstatného jména, tak všichni cítíme něco, ale když bychom to měli popsat, tak nám slova velmi brzo dojdou. Neexistuje definice, tedy krátká jasná věta, která by řekla, co je to láska. Ale zjistil to svatý Pavel a zjistili to už lidé dávno před ním, když to překlopíme do slovesa, tedy kde se něco děje, tak tam to už dokážeme říct. Pavel říká, láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná. Ale taky by mohl říct, ten, kdo má rád, je shovívavý, ten, kdo miluje, je dobrosrdečný, ten, kdo miluje, nezávidí. A tak dál, a tak dál.
V okamžiku, kdy to, jak říkám, předěláme do toho slovesného tvaru, tak to už víme. Už víme, jak se chová člověk, který je shovívavý, jak se chová člověk, který je dobrosrdečný, a tak dále.
Pavel říká Korinťanům, nezdržujte se s teorií, to byste v tom uvázli. Ale usilujte o to, abyste tu teorii uváděli do života. Namáhejte se a přemýšlejte, do jaké té roviny byste to překlopili. Teorii je potřeba vždycky převést do praxe. Vždycky tam bude nějaké přizpůsobení, vždycky tam bude nějaká aplikace. A toto se vyžaduje od nás, abychom toto dělali. Protože, Pavel to tam připomíná, člověk je jediný tvor, který dostal od Boha schopnost říct druhému člověku, mám tě rád, mám tě ráda. Zvířata to takto neumí. Jenom člověk svobodně takto dokáže vyznat svoji lásku, svoji náklonnost. A v tomto jsme právě také obrazem Božím.
A Pavel říká: „Na toto nezapomínejte, přes všechny starosti, přes všechny problémy, přes všechno to, co se na vás valí, tak na tomto si dejte záležet, na toto si vyhraďte čas, protože právě tady toto vyznání, tento druh komunikace člověka s člověkem dělá člověka člověkem.
Takže, bratři a sestry, svatý Pavel samozřejmě měl vzor, měl vzor Krista. Protože Ježíš je ten, který nám ukazuje. Můžeme říci, že jeho život je cestou lásky. Ježíš učil tím, že něco říkal, ale především taky učil svými skutky, svým jednáním. A tak je jedno, jestli se na to budeme dívat vlastně v evangeliích nebo tady třeba v tom listě Korinťanům. Abychom to dobře pochopili, evangelia byla napsána později. Takže Pavel tady v tom listě Korinťanům předkládá tento obraz Ježíše Krista, který do té doby ještě nebyl zaznamenán.
Je jedno, z kterého pramene budeme čerpat, ten obraz je vždycky stejný. Ale je to vzor a příklad, který nám ukazuje, jak žít svůj každodenní život, jak nezapomínat na ty hodnoty, které nelze změřit, zvážit. Ale na ty hodnoty, bez kterých by náš život byl takový chudý, a řekněme, placatý.
Ať je pro nás svatý Pavel příkladem, a především Pán Ježíš vzorem.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, dnešní texty tvoří takovou velmi ucelenou stavbu pomocí tří obrazů ze tří různých dob. Prvně prorok je povolán jako kněz. Byl povolán někdy kolem roku 627 před narozením Pána Ježíše v Jeruzalémském chrámu. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
31.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Moji drazí bratři a sestry, vidím nedávno narozené děti Boží, odešly do sakristie, a my, co jsme se narodili trošku dřív jako děti Boží, jsme tady zůstali, abychom si poslechli ze stolu slova Božího to, co nám dnes chce říct Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, chtěl bych něco málo říct k dnešnímu druhému čtení, a potom bych se chtěl zastavit u dnešního žalmu.
Druhé čtení je krásný básnický text, a co je na tom právě ještě jakoby paradoxnějšího je to, že když si položíme otázku, komu to svatý Pavel adresuje, kdo jsou ti lidé, pro které to píše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, povolání člověka. Slyšeli jsme o tom, jak byl povolán Jeremiáš, v jaké to bylo době, kdy se to stalo. Víme to celkem přesně. Bylo to v roce 628 před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, my se zamyslíme asi nad nejznámějším textem svatého Pavla – velepísní na lásku. Text se čte velmi často na svatbě. Je to dobře, protože ten text je takový programový, říká, co člověk má dělat, a je to program na hodně dlouho, můžeme říct, na celý život. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, my dnes budeme mluvit o druhém čtení, o Velepísni na lásku, kterou napsal sv. apoštol Pavel, ale můžeme se tak nějak odrazit pro tuto naši úvahu od evangelia. Proč Ježíš neudělal v Nazaretě ty zázraky, které udělal v Kafarnau? Myslím, že většina z nás by odpověděla: „Protože ti Nazareťané neměli víru. Více...