Buďme i my vynalézaví v konání dobra

Buďme i my vynalézaví v konání dobra

9:37

Bratři a sestry, zastavme se u dnešního evangelia, které je velmi důležité. Vlastně prožíváme už samotný závěr vánočních svátků, které letos byly poměrně krátké, a začnou ty dny všední. A víte, vlastně vždycky, když se mají dva lidé potkat, tak je ta otázka, kdy a kde. Kdy a kde se potkáme, kdy a kde se uvidíme? Oba musí znát jak ten čas, tak to místo, jinak se minou. A právě všechna evangelia mluví o tom, jak se člověk může potkat s Bohem.

Matoušovo evangelium začíná jednak rodokmenem, ale je tam taky zvěstováno Josefovi, aby se nebál. Říká mu to anděl, tedy s ním mluví. Něco podobného je v Lukášově evangeliu, kdy anděl posílá pastýře do Betléma, mluví k nim. Musíme si uvědomit, že toto jsou lidé, kteří patří do takzvané Staré smlouvy. Znají Boží slovo. A jejich cesta k tomu, aby se setkali se Spasitelem, je právě skrze toto slovo.

Tady tito mudrci jsou zástupci pohanokřesťanů nebo křesťanů z pohanství, to jsme my všichni, tak ta cesta těchto mudrců je mnohem delší.

První je vlastně zájem o to, co se děje: „Viděli jsme jeho hvězdu na východě.“ Ptají se, co to znamená. Mluví se o tom, že to mohla být Halleyova kometa, mluví se o tom, že v té době probíhala konjunkce Jupiteru se Saturnem, ale teologové říkají, to je především teologická myšlenka.

V ikonografii hvězdy mají na každém obraze poselství, řekli bychom, takového pokorného spolehlivého služebníka. Proč? No, protože každý večer se ta hvězda objeví na tom stejném místě, je tam, bude svítit a bude pomáhat lidem, ať už těm, kteří někam jdou, anebo lidem, kteří se potřebují zorientovat, kde je jaká světová strana, kudy se vlastně vydat. A to je ta myšlenka. Tito moudří lidé hodnotili události, které se děly kolem nich, zajímali se o to, co se děje kolem nich, a po tom vyhodnocení si řekli, co to znamená pro mě.

Takže první je vlastně ten zájem, uvažování.

Potom druhé je vydat se na cestu. Na cestu, o které nevěděli, kam je zavede, nevěděli, jak bude dlouhá, nevěděli, jaké nebezpečí je na té cestě potká. Oni vlastně ani nevěděli, jestli dojdou k cíli. Oni v to doufali. V mnohém jsou nám tito mužové podobní.

I my budeme prožívat letošní rok s mnoha obavami. Všechno se bude zdražovat, nemoc je tady, nekončí to. Nevíme, co bude dál. Uvědomme si, že toto všechno prožívali i oni. Nevěděli, kam přijdou. Jestli přijdou mezi přátelsky naladěné lidi. Nevěděli, jestli se taky nedostanou třeba do nějaké epidemie. Tenkrát to nebylo nic výjimečného, nic zvláštního.

Bratři a sestry, záleží na nás, s jakou myšlenkou budeme letošní rok prožívat. Můžeme ho prožívat buď jako že přichází jedna rána za druhou, anebo ho můžeme prožívat ve společenství s těmito moudrými lidmi, kteří byli na cestě. S tím, že tedy i letošní rok jsem, Pane, na cestě k tobě. Přes všechny starosti, přes všechny těžkosti jsem na cestě k tobě. A vidím, že ty mi pomáháš a že mě podporuješ. Ty mě vedeš svou hvězdou, svými myšlenkami. Ty mě vedeš příkladem Pána Ježíše.

Takže tedy cesta. Na té cestě se objevila krize, obrovská krize. Došli do Jeruzaléma a hvězda se ztratila. Nicméně oni se v té krizi nevzdali. Položili otázku, která se jim zdála nejlogičtější a nejjednodušší: „Kde je ten nově narozený král?“ Ukázalo se, že to způsobilo veliký poprask, a hlavně strach. Protože narazili na zlo. Náraz na zlo vždycky vyvolá reakci toho zla. To zlo bývá zpravidla velmi organizované: Herodes si svolal všechny možné. Všichni se lekli, protože on tam tomu, jak se říká, šéfoval. Ale to zlo nakonec se ukáže, že je zranitelné, právě v tom dobrém úmyslu tady těchto tří moudrých lidí.

Herodes se je vlastně pokusí zatáhnout do toho svého plánu: „Až ho najdete, až se mu pokloníte, přijďte mi říct, kde,“ protože já ho chci zabít. Ale to už jim neřekl. Zlo postupuje tak, že říká jenom část svých úmyslů. Zlo se skrývá a zlo vlastně vždycky s sebou působí ten strach, tu paniku, a tady vlastně všechny tyto negativní emoce.

Ale oni, protože měli dobrý úmysl a protože chtěli dosáhnout toho, tak Bůh je podpořil. Bůh viděl jejich dobrý úmysl, jejich dobrou vůli a nenechal je, aby to zlo je přemohlo nebo nějakým způsobem pohltilo.

Vyvázli, nevzdali se v té krizi a šli dál. Hvězda se objevila, Boží pomoc se znovu ukázala a oni se „zaradovali nevýslovnou radostí“.

Bratři a sestry, i my budeme prožívat mnoho dobrého, mnoho krásného. Jde o to, jak jsem zmiňoval, že to zlo je takové organizované a hodně urputné. Buďme i my vynalézaví v konání dobra. A když nás napadne, že můžeme vykonat něco dobrého, tak to udělejme, ale dejme si tu práci a tu energii, aby byl dobrý úmysl, dobré provedení a dobrý závěr. Budeme z toho mít nevýslovnou radost. Buďme i my takoví, že prostě to konání toho dobra nevzdáme, jak se říká, na půli cesty.

Zaradovali se nevýslovnou radostí, a to ještě nebyli u cíle. Věřme tomu, že i my se budeme letos radovat z mnoha věcí. Nepřehlédněme tyto důvody k radosti, radujme se a děkujme za to.

„Šli za hvězdou, ta se zastavila nad místem, kde bylo dítě, vstoupili do domu.“ Tedy ten cíl je vstoupit, setkat se.

„Poklonili se, předali svoje dary.“ Co jsou to ty dary? To jsou vlastně schopnosti, to, co umíme, to, v čem jsme dobří, to, co jsme od Pána dostali. Řecky se tomu říká charizmata. Každý z nás má nějaké dary. Používejme je, a zase i to bude důvod k radosti.

Bratři a sestry, začal jsem tou otázkou, kdy a kde. Ježíš se narodil před více než dvěma tisíci lety v Betlémě. Tedy kdy – před dvěma tisíci lety, kde – v Betlémě. A on se narodil jednou, to stačilo. Ale Vánoce si připomínáme každý rok. Abychom odpověděli na tu otázku, kdy a kde se s tebou, Pane, můžu setkat. Kdy? Každý den svého života. A kde? Tam, kde zrovna jsem. Když se nechám vést jako ti mudrci. Tedy vlastně budu se dívat kolem sebe, budu vnímat to, co se děje, a učiním z toho závěr. Nebudu se bát „vydat se na cestu“, třeba jenom ve svém duchu. Nezaleknu se toho, když přijde nějaká krize, a hlavně se nezastavím. Dobro, které mohu vykonat, chci vykonat s plným nasazením a dotáhnout ho do konce. A hlavně chci, Pane, vědomě používat dary, které jsi mně dal, kterými jsi mě obdařil. A tak se setkám s tebou, každý den na tom místě, kde jsem.

Bratři a sestry, ať nás tedy v letošním roce co nejvíc provází podobně jako ty mudrce nevýslovná radost z toho, že Pán je s námi, že nás vede a že na nás nezapomíná.