Rubrika Homilie

Ježíš přišel opravit především vztahy

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.12.2021 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Narození Páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 62,11-12; 2. čtení Tit 3,4-7; evangelium Lk 2,15–20;

Ježíš přišel opravit především vztahy10:33

Bratři a sestry, na Štědrý večer nebo tu noc z 24. na 25. prosince je celkem široký výběr textů, v podstatě trojí. Jednomu se říká vigilie, tedy v předvečer, potom v noci anebo za svítání. Zítra ta slavnost má svoje vlastní texty. A já jsem pro letošní rok vybral ty texty „za svítání“. Už jsme je samozřejmě několikrát nebo mockrát slyšeli. Hlavními hrdiny těch textů jsou pastýři. Také se někdy říká té mši pastýřská.

Ten vánoční příběh, příběh o narození Ježíše Krista, má, řekli bychom, svoje hlavní hrdiny, samozřejmě je to Ježíš, jeho matka Maria. Potom tam má velmi důležitou úlohu svatý Josef jako ochránce, pěstoun, a potom jsou tam ty další postavy, které se tam jednak střídají, ale jednak, když se nad tím zamyslíme, tak ty postavy by tam nemusely být. I bez nich by se ten příběh mohl udát. Samozřejmě by se nemohl ten příběh udát bez Ježíše a bez Marie. Ale mohl by se udát třeba bez pastýřů. Byl by samozřejmě chudší. Něco by tam chybělo, nějaký rozměr.

Ale pastýři měli na výběr, jestli půjdou, nebo nepůjdou. Jestli si řeknou: „Tak celý den jsme se tady namáhali. Teď v noci bychom mohli odpočívat. A proč máme někam chodit? A co to je za výmysl. A nezdálo se nám to? A teďka, když si neodpočneme, tak ráno budeme nevyspalí. Ovce se budou domáhat toho, že chtějí jít na pastvu.“

Tedy mohli si říct celou řadu důvodů, proč nejít. Ale byl tam ten jeden, aby šli. A sice „dnes se vám narodil Spasitel“. A oni tedy šli a tím vstoupili do toho příběhu. A to je to, co je na tom vánočním příběhu pro nás velmi důležité. A je to pro nás velmi důležité v době, kterou prožíváme. V době zkoušky, v době nepříjemností, v době těžkostí. Vstoupit do tohoto příběhu.

To, co jsem vlastně vyjmenovával, ty důvody, proč nejít do Betléma, to byly samé těžkosti, samé obtíže. Ale přesto u těch pastýřů převládlo to důležité a to podstatné: Pojďme se tam podívat. Narodil se nám Vykupitel.

Když si položíme otázku, proč jsme dnes tady. Je důležité si klást tyto otázky, když někam přijdu. Proč jsem na nějakém místě? Anebo taky proč tam nejsem. My jednoduše odpovíme, protože chceme oslavit Ježíšovo narození.

Písmo svaté, to bylo to druhé čtení z listu apoštola Pavla Titovi, a Pavel říká: Projevila se dobrota Boha. Projevila se, ukázala se jeho láska k nám, lidem. A my si to chceme uvědomit a chceme na to taky odpovědět. A odpovíme na to podobně jako ti pastýři. Že půjdeme, uvěříme, poslechneme, uvidíme a bude posilněna naše víra.

Říká se tam, že pastýři jednak chválili a velebili Boha za všechno, co viděli a slyšeli. To je vlastně to, co člověk má dělat. I v této době zkoušky, v době těžkostí, v době nepříjemností je tu mnoho věcí, za které můžeme a máme děkovat.

Když si položíme otázku, proč přišel Boží Syn, proč přišel Ježíš, tak můžeme říci, on přišel opravit. Přišel opravit především vztahy. Vztah člověka k Bohu a stav člověka k člověku.

Opravit. Co to znamená? Když se řekne „opravit“, tak to znamená, že je něco polámaného. Když se něco poláme, tak může nastat situace, může se objevit varianta, že už to nepůjde opravit a že bude potřeba tu věc vyhodit a pořídit novou. Po prvotním hříchu nastala ta otázka: A půjde to opravit? A bude mít Bůh zájem to opravit? Odpověď je ano, na obě ty otázky. Půjde to opravit, Bůh bude mít zájem to opravit, ale je zde ještě třetí otázka. Člověče, jsi ochotný při té opravě spolupracovat? Jsi ochotný se do toho zapojit?

Ježíš Kristus přišel jednou, to stačilo, ale my si to každý rok připomínáme, abychom si odpověděli tady na tuto otázku, jestli jsme ochotni se do toho zapojit.

Pastýři se zas vrátili. Kam se vrátili? Tam se neříká, kam. No, oni se vrátili tam, kde byli. K těm ovcím, stádům, ke svým každodenním povinnostem. Ale je jasné, že ty povinnosti a všechno to, co přinášel ten všední den, že už to prožívali jinak, protože se setkali s tím narozeným Spasitelem.

A toto se má uskutečnit i na nás. Toto máme zažít každý z nás. Aby až skončí Vánoce a vrátíme se ke svým povinnostem, starostem, ke své práci, abychom to prožívali jinak. Abychom to prožívali s tou myšlenkou, že Bůh se nikdy neobrátí ke světu zády. Bůh se nikdy k nám nepostaví zády a neřekne: „Já tě vyměním.“ Nikoho z nás nevymění, protože my sice vnímáme tady na světě spoustu chyb, spoustu problémů a spoustu zlého, ale Bůh říká: „Je tady taky spoustu krásného.“ Je tady spoustu krásného na světě, ale je tady spoustu krásného na tobě, člověče. Na každém z vás, na každém z nás.

A pro toto dobro a pro tu krásu přišel Boží Syn, aby na to ukázal a aby řekl: „Stojí mi to za to. Stojí mi za to se s tím namáhat, stojí mi za to usilovat o tu nápravu.“

Mnoho lidí čekalo, že ten Vykupitel bude někdo, kdo přijde s hora. Tedy ten, kdo bude udílet rozkazy, kdo to, my bychom řekli, roztřídí nalevo, napravo, někoho vyháže, ale zkrátka a dobře udělá pořádek. A on k překvapení v podstatě všech přišel zespodu. Zařadil se do toho systému, vstoupil na svět obyčejnou cestou, narodil se. Ne jako ten, kdo rozkazuje, ale jako ten, kdo říká: „Měj mě rád, měj mě ráda.“ Protože každé malé dítě svou podstatou vysílá tento signál.

Ježíš nepřišel, aby rozkazoval, ale aby získal. Nepřišel, aby dělal pořádek, ale aby nás vyzval k tomu, abychom my se k němu přidali, a potom se rozhodli vlastně žít podle jeho řádu.

Bratři a sestry, Vánoce, ten okamžik narození, je určitý okamžik, kdy se člověk zastaví. Ale to je jenom okamžik. Doteď jsme se v podstatě pořád hýbali něco zařizovali, něco organizovali, teď jsme se zastavili. Několik málo hodin v tom zůstaneme, a pak zase se vrátíme k tomu organizování a podobně. Ale Pán by si přál a vybízí nás k tomu, abychom se podobali těm pastýřům, kteří se vrátili. Vrátili se a chválili a velebili Boha za všechno co viděli, co slyšeli, tedy za všechno to, co zažili.

Děkujme za to, že můžeme letos oslavovat Vánoce a zapojme se do toho příběhu tak, jako ti pastýři, abychom nebyli jenom nějakými diváky, kteří to sledují zpovzdálí, ale abychom byli opravdu těmi, kteří v tom příběhu hrají, kteří se do toho příběhu aktivně zapojili. Potom to budou opravdové Vánoce.



Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.