Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Soudržnost, solidarita, naděje

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2021
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Soudržnost, solidarita, naděje9:02

Bratři a sestry, takovou ústřední postavou dnešních textů je samozřejmě Maria, která se vydává na cestu. Obecně platí to, že když se člověk setká s Bohem a přijme to setkání, tak se potom vydává na cestu. Víme, že Zachariáš třeba to setkání nepřijal, a tak se vrátil domů němý. Ale člověk, který přijme to setkání s Bohem, tak se vydává na cestu jednak v tom smyslu duchovním, ale velmi často i v tom smyslu tělesném. Protože to setkání s Bohem člověka nějak posune. Posune ho a začne ty věci vnímat jinak. Nedá se to říct žádným nějakým dalším způsobem. Prostě vidí to jinak.

Maria, která dostává nebo je pobídnuta k tomu, aby navštívila Alžbětu, Alžběta je v šestém měsíci, tedy bude to vidět. Pro Marii to má být znamení, že se jí nic nezdálo. Tedy bude upevněna Mariina víra. Na druhou stranu Maria přichází, aby pomohla. Je to vždycky tak. Jestliže se upevní víra, potom člověk jedná.

My svoji víru prožíváme rozumem, srdcem, nějak uvnitř. Ale to je jenom jedna část naší víry, toho prožívání. Potom svoji víru prožíváme taky navenek. A to je slovy a skutky. Jinými slovy můžeme říci, že vlastně jsou okamžiky, kdy při vyznávání víry je potřeba se zapotit. Je potřeba ji vyznat svýma rukama, svýma nohama.

Maria vyznává svou víru tou chůzí, tím, že tam jde. A potom, když je u Alžběty, jak říká Písmo, zůstala tam asi tři měsíce, tedy nejednalo se o nějakou zdvořilostní návštěvu, ale o návštěvu, kdy Maria jde pomoct Alžbětě. Tak ji vyznávala svýma rukama. A mezitím ji ty dvě ženy vyznávaly svými ústy. Jsou zaznamenány vlastně jejich společné modlitby.

Tedy vyznávat víru, řekli bychom, rozumem, srdcem, tak také potom těmi skutky. Ono se to do sebe, můžeme říci, proplétá. A čím člověk zažije intenzívnější setkání s Bohem, tím potom je vyznávání té víry také mnohem intenzivnější. A o toto má jít. Abychom nezůstali někde na povrchu.

Vlastně skrze toto se chci dostat k tomu betlémskému světlu a říct pár myšlenek o tom, jak vlastně to letos probíhalo a na co můžeme myslet, když budeme mít to betlémské světlo doma zapálené.

Protože nebylo možné, aby rakouští skauti nebo kdokoliv jiný letěl letos do Izraele, tak to světlo v té bazilice Narození… Znovu bych připomněl, to světlo svítí v kostele. O betlémském světlu se mluví jako o symbolu, plamínku, symbolu všeho možného, ale už se méně zdůrazňuje, že to světlo svítí v kostele. Vlastně tam nemají věčné světlo, ale mají tam olejové lampy, které pořád svítí, a ta hlavní lampa, která je tedy na tom místě, kde věříme, že se narodil Ježíš Kristus, tak z té hlavní lampy v té jeskyni Narození, která je pod bazilikou Narození, se odpaluje tento plamínek.

Tedy letos ten plamínek odpálila jedna místní dívenka, devítiletá rodačka z Betléma. Jmenuje se Rianna Danhoin. Nevím, jaké je národnosti, to se tady nepíše. Když se mluví o tom, že je to rodačka z Betléma, v Betlémě žijí především Arabové, takže asi arabské národnosti.

No, a potom vlastně zapálili takovou speciální lampu, kterou dali do letadla, a s tou speciální lampou bylo letecky to světýlko převezeno do Rakouska, a to sice už 20. listopadu.

No, a celu tu akci organizuje už osmdesát let rakouská televize ve spolupráci se skauty a dalšími. A letos, když přemýšleli o tom, z které oblasti by mělo být vybráno to dítě, které by za normálních okolností zapálilo ten plamínek od té lampy v Betlémě, tak právě z té televize je napadlo to, že by bylo dobré, aby to byl někdo z hasičů, protože v Rakousku byly letos poměrně rozsáhlé povodně a záplavy.

A tak ti pracovníci televize vyzvali zase hasiče, aby vybrali ze svého středu nějakého chlapce nebo dívku, to je jedno, kdo by vlastně si to jednak zasloužil v tom smyslu, že je to ocenění práce nějakého mladého člověka, většinou vlastně dítěte, ale zároveň je to také pobídka a výzva, aby ostatní se chovali podobně, aby se, jak se říká, zapojili.

Takže hasiči vybrali jedenáctiletého chlapce, jmenuje se Tobias Nussbaumer, a žije v městě, které se jmenuje Kirchham a je to v Horních Rakousích. A vybrali ho právě proto, že on se velmi angažoval, jinak se to říct nedá, při pomoci lidem postiženým tady těmito katastrofálními záplavami.

Je tam hlavně ta myšlenka tedy, aby i ostatní ho nějakým způsobem napodobili a aby on sám měl vlastně ten dobrý pocit z toho, že to, co udělal, že si toho taky ostatní všimli a že mu za to děkují.

Samozřejmě se to neobešlo bez nějakých dalších projevů. Má to takové motto jako každý rok. To oficiální motto je: Zasít mír, sklidit spravedlnost. Nicméně hejtman z těch Horních Rakous vlastně řekl, že to vnímá letos s ohledem taky na tu koronavirovou pandemii ve třech takových bodech, a ty body že jsou: soudržnost, solidarita, naděje.

A já bych to viděl taky tak, velmi podobně. K tomu, abychom překonali tady tuto chvíli zkoušky, toto období zkoušky, je potřeba solidarita a soudržnost. Budeme slavit Vánoce, uslyšíme různě, že Vánoce jsou svátky pokoje, klidu, míru. Vánoce jsou především svátky naděje. Ten pokoj, klid, mír přináší ten narozený Spasitel. A ten narozený Spasitel přináší naději, naději do budoucna. Jeho příchodem Bůh řekl: „Přestože ten svět má mnoho chyb, přestože je tady mnoho nedokonalostí, tak je tady také mnoho krásného, mnoho pěkného a mnoho dobrého. A já se k vám neotočím zády. Naopak pošlu Syna, který vám ukáže cestu, jak to opravit, jak z toho ven.“

Takže Vánoce, to jsou svátky, kdy Bůh říká: „Vidím tě, vidím tvoje problémy, vidím tvoje starosti, vidím tvoje nedokonalosti, ale vidím taky to, co děláš dobrého.“ Tedy svátky naděje.

Bratři a sestry, prožijme těch několik posledních adventních dnů s těmito myšlenkami, a pak hlavně s těmito myšlenkami vstupme společně do oslavy svátku narození našeho Pána.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Setkání Starého a Nového zákona

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Setkání Starého a Nového zákona10:38
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.42 MB]

Bratři a sestry, dnešní promluva se bude skládat ze dvou částí. Nejdříve bych chtěl něco říct o Betlémském světle, a potom se kratince zastavit u evangelia.

Možná to mnozí víte, ale asi neuškodí si to zopakovat.    Více...


Být sám sebou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Být sám sebou13:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.96 MB]

Bratři a sestry, budeme si dnes povídat o betlémském světle, o jeho významu a o tom, jaké myšlenky letošní rok jsou s ním spojeny. Ale než se k tomu dostaneme, tak bych chtěl přece říct jednu myšlenku, která se týká dnešního evangelia.    Více...


Maria se vydává na cestu upevnit svoji víru

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Maria se vydává na cestu upevnit svoji víru12:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.73 MB]

Bratři a sestry, možná to tak nevypadá, ale na text, který jsme právě slyšeli, mám na mysli evangelium, na ten evangelní text se poměrně těžko káže. On je to totiž spíš text k meditaci, k modlitbě, k tomu aby to člověk promýšlel před Bohem.    Více...


V Betlémě se propojuje stvoření a vykoupení

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

V Betlémě se propojuje stvoření a vykoupení14:29
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.28 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli velmi známý text z knihy proroka Micheáše. Jsou to slova, která byla pronesena víc než 700 let před narozením Pána Ježíše.

Kdo to byl Micheáš? Moc toho o něm nevíme.    Více...


Sdílejme svoji radost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Sdílejme svoji radost7:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.48 MB]

Bratři a sestry, když budeme hledat, tak najdeme v dnešních textech samozřejmě vícero myšlenek, ale je tam jedna, která spojuje všechna ta tři čtení a sice je to myšlenka pokory, kdy Bůh přichází na tento svět a vybírá si snad to nejzapadlejší místo, jaké si vybrat mohl, ty nejobyčejnější lidi, aby nám ukázal, že mu nejde o to, odkud kdo je, jaké má kdo postavení, ale že mu záleží na tom, jaký kdo je.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.