Rubrika
HomilieOd logiky vlastnění k logice daru
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.12.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 3,14-18a; 2. čtení Flp 4,4-7; evangelium Lk 3,10-18;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme v evangeliu slyšeli o tom, jak Jan Křtitel vystoupil a jak začal učit, nebo spíš řekněme vybízet k nápravě života. A dnes jsme slyšeli pokračování. Je to pokračování, které mnohé překvapí. „Co máme dělat?“ ptají se ti lidé.
Často to známe, že když někdo napomíná, tak se nesetká s nějakou kladnou odezvou. Naopak se velmi často setkává s napomínáním, ať už je to jakési odmítnutí mlčky, že člověk odejde, nebo je to odmítnutí přímo i slovy, jako „nás to nezajímá“, „mě to nezajímá“, nebo „podívej se na sebe“ a podobně.
Protože tedy v lidu bylo očekávání – toto očekávání znamenalo vlastně, že ti lidé byli připraveni na změnu. Čekali, že přijde změna vnější, ale věděli, že aby to byla skutečná změna a změna k lepšímu, tak budou muset sami se do toho zapojit. Protože tedy měli toto očekávání, tak byli ochotni tedy nějakým způsobem se pohnout, především myšleno vnitřně. A ptají se: „Co máme dělat?“
Je nám jasné, že každé vnitřní obrácení, každá vnitřní změna (bavíme se o změně k lepšímu) vždycky musí být provázena nějakým projevem na venek.
Jan Křtitel dává na jednu stranu pochopitelné praktické rady. Ale jemu jde o víc. To první, „kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné“. Je to přesně v logice toho, co Ježíš potom označí jako přikázání lásky k bližnímu a řekne: „Miluj bližního, jako sám sebe.“
Nicméně, že jo, to taky známe, že když máme doma ve skříni přetlak věcí, tak to probereme a odneseme to do nějakého charitního kontejneru nebo dáme do nějaké sbírky a máme dobrý pocit, že to ještě bude sloužit dál. Ale Jan Křtitel takhle nevybízel, aby probírali šatník, ale aby se vzdali hodnoty. Protože v té době, kdy žil Jan Křtitel, šaty byly platidlo. To byla velká hodnota, to byl velký majetek. Takže tedy jestliže někdo dal šaty, dal mnohem víc, nebo v tehdejší době to bylo mnohem víc, než když my něco přenecháme.
Takže tedy Jan Křtitel dává, řekli bychom, pochopitelné rady, pochopitelný návod, ale jsou ty rady postavené hodně vysoko.
Přišli také celníci, aby se dali pokřtít. Tedy vlastně už se tam mluví o tom dalším kroku, že ten, kdo se chtěl změnit, tak chtěli vlastně začít, aby to provázelo nějaké vnější gesto, a to gesto byl ten křest. Při tom křtu ten člověk mluvil. Jan Křtitel pouze lil mu vodu na hlavu, ale mluvil ten člověk a vyznával svoje hříchy. Tedy ten člověk byl už vlastně na té cesty obrácení, byl ochoten přiznat se ke svým chybám.
Jan Křtitel nevybízí ty celníky, aby změnili zaměstnání, ale říká: „Zachovávejte pravidla, chovejte se podle pravidel.“
Ještě takové křiklavější je to u těch vojáků: „Nedopouštějte se násilí.“ Každá válka je násilí. Tedy vlastně zdá se, že to jde úplně proti té skutečnosti, proti realitě. Ale není to vlastně odtržené od reality, protože v evangeliu se setkáme u Lukáše s tím, kdy setník přijde a prosím za svého nemocného služebníka: „Leží doma, hrozně se trápí. Není potřeba, abys tam chodil, ale řekni jenom slovo a můj služebník bude uzdraven.“ To je příklad jednoho setníka. A další setník ve Skutcích apoštolů je první pohan, který se nechá pokřtít.
Takže tedy jde o změnu – o změnu postoje. Jan Křtitel nevybízí k nějaké revoluci, neříká, tady to povolání nedělejte, tady to nějak odstraňte nebo takhle. Ale vybízí k tomu, aby ti lidé změnili svůj postoj. Často nemůžeme změnit situaci, která je kolem nás, ale můžeme změnit svůj postoj k té situaci.
Jednak pokud jde právě o Izraelity, tak Izraelité žili z darů. Zemi, ve které byli, dostali jako dar. A když na to zapomněli, tak museli do zajetí, do Babylónu. Pak se tam vlastně vrátili, a žili v té zemi do roku 72, do konce První židovské války, a potom se vlastně zase rozprchli do celého světa.
Opakem tady té, řekli bychom, logiky daru je logika vlastnění. A Jan Křtitel právě chce pohnout svoje posluchače, aby se od toho způsobu vlastnění, od toho myšlení „já to vlastním, mně to patří“, aby se vrátili tady k té logice daru. „Máme to jak dar.“
A tady se to krásně doplňuje s dnešním druhým čtením, kdy apoštol Pavel vybízí Filipany, aby se radovali, protože Pán je blízko. To, že se mají radovat, bude jejich vnitřní postoj. Ale i ten postoj má být nějak vidět navenek. „Vaše ušlechtilost ať je známa všem lidem.“
Co to je ušlechtilost? Popisuje se to dost těžko. Dokonce jsem to hledal i ve slovníku, ale nebyl jsem příliš úspěšný. Moc toho jsem tam nenašel. Je to vlastně popisováno jako jakýsi stav chování, kdy ten člověk je velkorysý, shovívavý. Je ochotný vlastně uznat, že i ti druzí jsou chybující. Samozřejmě uznává, že „i já jsem chybující“. Je to člověk, který netrvá za každou cenu na svých právech.
Setkáváme se s tím velmi často, jako: „Já mám na to právo. Vy poškozujete moje práva,“ a podobně. Kdežto ten ušlechtilý člověk zná a ví, že vlastně je zde jakási hranice, a když budu uplatňovat svoje práva na sto procent, tak se tím vlastně začnu dopouštět bezpráví na tom druhém člověku.
Tedy ušlechtilost – no, chybí to. Ne, že by to tu nebylo, ale bylo by potřeba, aby byla větší, aby ji bylo víc vidět. Je to vlastně jakýsi projev toho očekávání, je to jeden z projevů té změny, ke které vybízí Jan Křtitel. Tady se to krásně doplňuje, ať už do říká Jan Křtitel, nebo ať už to říká svatý Pavel ve svém listě, krásně to do sebe zapadá. I my očekáváme.
Končí dnešní evangelium tím, že „Jan Křtitel dával mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst“. Ta napomenutí Jan Křtitel dává proto, aby se odstranily překážky, aby se uvolnila cesta, a tím smyslem a cílem je ta radostná zvěst. Cílem kázání Jana Křtitele není napomínat, kárat, ale odblokovat to, uvolnit cestu a ukázat vlastně ten cíl. A tím cílem je radostná zvěst.
Tak tedy, bratři a sestry, ať už si to vezmeme od Jana Křtitele, nebo do svatého Pavla, tak zkusme prožít zbytek adventu s tím vědomím „Pán je blízko“. Od toho okamžiku, kdy se narodil v Betlémě, od okamžiku, kdy ho Maria počala, tak platí, že Pán je blízko. A on od tohoto neustoupí. Z toho se radujme a ať je tato naše radost, tento náš vnitřní postoj doprovázen co největší ušlechtilostí.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 3,14-18a; 2. čtení Flp 4,4-7; evangelium Lk 3,10-18;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď právě vyslechli, obsahují velké množství krásných myšlenek a jsou vybrány tak, aby navozovaly tu atmosféru radosti. Není tím míněno nějaké, jak se říká, laciné veselí. Není tím myšlen okamžik, kdy člověk začne třeba něco pít a tak, aby zapomněl na starosti, které má. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.12.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 3,14-18a; 2. čtení Flp 4,4-7; evangelium Lk 3,10-18;
Bratři a sestry, víceméně všechny texty, které jsme dnes slyšeli, jsou spolu nějak myšlenkově propojeny, víc, než by se třeba na první pohled zdálo, a spojuje je ta myšlenka radosti. Ale radosti ne jenom nějaké, ale radosti z toho, že Pán je blízko. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 3,14-18a; 2. čtení Flp 4,4-7; evangelium Lk 3,10-18;
Bratři a sestry, dnešní první čtení by se dalo shrnout do jedné věty, kterou jsme slyšeli v evangeliu: Lid byl plný očekávání. Očekávání něčeho dobrého a něčeho pěkného, krásného.
V jaké době tedy žil prorok Sofoniáš? Kdy to bylo a co se kolem něho dělo? Prorok Sofoniáš mluvil někdy mezi lety 640 až 610 před narozením Pána Ježíše, a zase byla to doba taková těžká. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.12.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 3,14-18a; 2. čtení Flp 4,4-7; evangelium Lk 3,10-18;
Bratři a sestry, pokusíme se dnes zamyslet nad tím, jaký význam má advent, k čemu je advent. Mnoho lidí neví - neví, co s tímhle obdobím. Různě z rádií, z televizorů už se útočí na Vánoce, už se tam mluví o Vánocích a doba adventní se ztrácí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sof 3,14-18a; 2. čtení Flp 4,4-7; evangelium Lk 3,10-18;
Bratři a sestry, takže jsme slyšeli výzvu apoštola Pavla, že se máme radovat, ale na to by asi většina nás řekla: „Pokud jde o mne, já bych se rád radoval, radovala, ale když na světě je tolik problémů, tolik úzkosti. Více...