Rubrika
HomiliePane, kolik nám chybí?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 6,2-6; 2. čtení Žid 7,23-28; evangelium Mk 12,28b-34;
Bratři a sestry, my se v dnešním evangeliu setkáváme s učitelem Zákona, který přichází k Ježíšovi s upřímným dotazem. To je to první. Mnohokrát už jsme slyšeli, že přišli, já nevím, saduceové, farizejové, učitelé Zákona, aby Ježíše chytili za slovo, aby nastražili léčku. Něco velmi podobného vlastně předchází tady tomuto úryvku. To přicházejí saduceové a vytvoří takový, řekli bychom, až absurdní příběh o ženě a sedmi bratrech, kteří si ji postupně brali za manželku, nikdo z nich neměl děti a oni položí tu otázku, ke komu bude ta žena patřit při vzkříšení.
Nicméně tento učitel Zákona, jehož jméno tu není, přichází k Ježíšovi s upřímným dotazem, chce se nechat poučit, chce objasnit záležitost. To je vlastně první věc. Za Ježíšem můžeme přijít s čímkoliv. Důležité je právě, aby to bylo vždycky upřímně.
„Které přikázaní je první ze všech?“ Trošku i záleží na tom, jak se ta otázka položí. Které je nejdůležitější, které je hlavní, které je první. Vlastně když bychom řekli, že vždycky jakýkoliv morální systém tvoří nějakou pyramidu, nějakou stavbu. No, a na vrcholu pyramidy je jeden kámen. Nahoře může být jenom jeden. Každá firma má jenom jednoho ředitele, jeden vedoucí tam je. A tady ten jeden, tento prvek, ať už je to osoba nebo ten kámen, nebo tady v naší situaci to přikázání, to má spojovat, sjednocovat. Dává tomu celému systému nějakého ducha. To známe především právě u těch vedoucích, u lidí. Každá firma má nějakého ducha a zpravidla ten určitý vedoucí podporuje takové nebo onaké vedení té firmy.
Tedy ten učitel Zákona se ptá, hledá ten svorník, který to je nebo co to je. Říká: „Co, jaký princip, Ježíši považuješ za nejdůležitější, za první? Na co by se podle tebe nemělo zapomenout?“ On hledá jednu zásadu, ale Ježíš řekne, že jsou to dvě zásady, které spolu souvisí, které na sebe navazují. Takže zdánlivě to poruší, ale není to tak. Ta zásada je: měj rád, miluj. Tato zásada, mít rád, vlastně znamená pracovat, namáhat se ve prospěch druhého. Láska pracuje pro druhého. Sebeláska pracuje pro mě.
Pak jsou tady další principy, které by přicházely v úvahu. Pak je třeba princip nenávisti. Pokud někdo uznává jako první tento princip, tak tento člověk pracuje proti druhým dokonce. Tedy vlastně je to důležité. Je to důležité uvědomit si, jakou zásadu postavím do centra svého života, na čem budu pracovat, z čeho budu vycházet a tak dál.
Ježíš opakuje vlastně to, co zaznělo ve Starém zákoně. Nejdříve to zaznělo v Druhé knize Mojžíšově, potom to zaznělo v Páté knize Mojžíšově. To jsme slyšeli v dnešním prvním čtení. A je tam připomenuto, že aby to svědomitě zachovávali, říká Mojžíš vlastně ve své řeči na rozloučenou. Tedy ne takovým tím stylem, že si z toho vyberu to, co se mi hodí, co je mi sympatické. A naopak zase to, co mně nejde pod fousy, tak že to zase nějakým způsobem odmítnu. Ne. Svědomitě to zachovávej.
Tento princip té lásky má proniknout všechny oblasti mého života. Proto Ježíš tam říká: „Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou duší, celou myslí, celou svou silou. Je tam vyjmenováno vlastně všechno to, čemu my dneska říkáme schopnosti duševní i schopnosti tělesné.
Co je zajímavé, tak když se tam mluví o tom srdci, tak si musíme uvědomit, že v té době srdce bylo považováno za centrum rozumu. Ne citu, ale rozumu. Tedy i ta myšlenka, uvědom si, uvažuj, co všechno pro tebe Bůh dělá, jak on tě má rád, a ty na to odpovídej.
Ježíš k tomu připojil, že tedy miluj Boha nadevšechno, bližního jako sebe. A říká, vlastně jsou to spojené nádoby. Nebo spíše bychom řekli, to první přikázání je jakýsi pramen, a to druhé, to miluj bližního, je jakýsi kohoutek, kterým ta láska proudí k tomu člověku. Je nebezpečné to přehodit a říct tedy, že ten člověk je na prvním místě. Není. Protože když odstraníme pramen, můžeme mít otevřený kohoutek, a stejně voda nepoteče. Musí tam být nějaký ten zdroj. A ten zdroj je právě v Bohu.
Izraelité si to připomínali tou základní událostí Vyvedení z Egypta, přechod přes Rákosové moře. A říkali, to je ten důvod, to je ten rozumový důvod, proč v něho máme věřit, proč ho máme uctívat, proč ho máme chválit.
A takovýto důvod vlastně si máme najít všichni. Každý bude mít asi nějaký jiný, ale v životě každého člověka Bůh udělal určitě velké věci. Bůh se postaral. Bůh nezapomněl. Bůh projevil svou lásku. A na toto bychom neměli zapomínat, toto bychom si měli připomínat, měli bychom se k tomu vracet a měli bychom na tomto stavět.
Když skončila ta debata, tak Ježíš tady tohoto učitele Zákona pochválil. Je to vlastně poprvé, kdy Ježíš někoho pochválil tady z této skupiny těch lidí. A říká mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Nicméně v okamžiku, kdy Ježíš řekne tady toto konstatování, tak se objeví nová otázka, ať už jak jsem teda daleko, nebo kolik mně chybí, a co mám udělat, abych do toho Božího království vešel.
A v tuto chvíli, kdyby se Ježíše někdo zeptal, Ježíš by odpověděl. Ale oni už nenašli odvahu. Ke své škodě. Ke své škodě nenašli odvahu zeptat se: „Pane, kolik nám chybí?“ A tak to zůstává otevřené.
Tedy na začátku jsme konstatovali, že na Ježíše se můžeme obrátit s jakoukoliv otázkou. Tady na konci slyšíme vlastně takové vybídnutí, že je to potřebné, abychom se na Ježíše obraceli se svými otázkami. A samozřejmě abychom také hledali a sami usilovali najít tu odpověď, co mi chybí. Každý z nás jsme v situaci tady tohoto učitele Zákona, protože i my chceme vejít do tohoto království. Musíme se ale ptát, jak to mám udělat, co je ještě potřeba, abych nezůstal, nezůstala někde, jak se říká, u brány.
Prožíváme, bratři a sestry, dny, kdy myslíme víc na naše drahé zemřelé. A jsou to svátky, kdy děkujeme. Děkujeme jim za to, co pro nás udělali, za to, co tady vybudovali, jaký příklad nám dali, jaké základy tady položili. A tady v tomto, když na ně budeme takhle vzpomínat, tak někde tam taky můžeme najít odpověď na tu otázku, co mám ještě udělat, abych do toho Božího království vstoupil, vstoupila. Oni už tam jsou a čekají na nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.11.2018
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 6,2-6; 2. čtení Žid 7,23-28; evangelium Mk 12,28b-34;
Bratři a sestry, v úryvku, který jsme nečetli, jakoby předcházejícím úryvku z Markova evangelia, se saduceové ptají Pána Ježíše, jak to bude se vzkříšením zemřelých. A když právě tento učitel Zákona slyší Ježíšovu rozumnou odpověď a správnou odpověď, tak se odvažuje položit mu také otázku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.11.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 6,2-6; 2. čtení Žid 7,23-28; evangelium Mk 12,28b-34;
Když se řekne přikázání, tak nás napadne Desatero, deset. A tak si říkáme: „Je to jasné. Proč se ptá tady ten znalec Zákona?“ Ale jak šel čas, tak židovští učenci, rabíni, si vzali to, čemu my říkáme pět knih Mojžíšových, oni tomu říkají knihy Zákona, a začali z nich vypisovat všechna nařízení, všechny příkazy, ale taky všechny zákazy. Více...