Rubrika Homilie

Ježíšovi učedníci nejprve naslouchají, a poté konají

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;

Ježíšovi učedníci nejprve naslouchají, a poté konají7:24

Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenku všech těch dnešních textů je schopnost dobře slyšet a schopnost dobře mluvit. Tedy velmi se to hodí k tomu začátku školního nebo akademického roku. Tím „dobře mluvit“, „dobře slyšet“ se nemá na mysli jenom to, že fungují uši a dobře funguje jazyk, ale že také funguje právě, řekli bychom, ta schopnost, ochota člověka naslouchat.

Texty, které jsme slyšeli, vlastně zdůrazňují to, že Ježíšovi učedníci mají v první řadě naslouchat. Tady toto uzdravení, o kterém jsme slyšeli v evangeliu, tak se stalo na území pohanském, kde víra v Boha Izraele byla v diaspoře, v malé menšině. Přesto k Ježíšovi přivádějí tady člověka, který má vlastně několik problémů. Ten člověk v první řadě neslyší, a to už s sebou nese další a další důsledky.

Víme, že nejhorší postižení je to, že je člověk takzvaně hluchoslepý. To je úplně to nejhorší, co může být. Se ztrátou zraku, na to se nabalují další a další problémy, ale ztráta sluchu je taky velmi vážné onemocnění.

A tento člověk, do češtiny je to přeloženo, že byl hluchoněmý. Řecký originál říkal, že byl hluchý a blábolivý. Tedy neslyší, co říká. Nějak mu ten jazyk v té puse funguje, ale on nad tím nemá kontrolu a chtěl by něco říct, ale chybí to, čemu se říká ta zpětná vazba. Vlastně sluch nám poskytuje zpětnou vazbu toho, co říkáme.

A Ježíš tento zázrak dělá samozřejmě pro tohoto člověka, aby mu pomohl, aby ho uzdravil, ale dělá to pro svoje učedníky, aby oni si uvědomili, jak je tam důležité to naslouchání. To, že Ježíš mluví, káže, učí, to je, řekli bychom, jeden aspekt jeho činnosti. Ale ten druhý je právě potom to přijetí, to, že učedníci o těch slovech uvažují, že je k sobě pustí, že dobře naslouchají.

No, a potom to vlastně pokračuje dál. „Přivedli ho k němu.“ Tento člověk není schopen přijít sám k Ježíšovi, protože neslyší, že tam Ježíš je. I když by ho viděl, tak vlastně neví, kdo to je, protože mu to nikdo neřekl, nikdo mu to nezvěstoval. A tady vidíme vlastně takový skutek víry, to, že oni přivádějí toho nemocného k Ježíšovi. Protože tím dávají najevo: „My věříme, že ty mu můžeš pomoci. My věříme, že ty ho můžeš zbavit tohoto problému.“ Tedy víra se projevuje často, řekli bychom, v detailech, v „malých věcech“, i když toto nebyla zrovna malá věc. Ale na jednu stranu právě mohlo by tam zaznít: „Ten stejně nic neslyší, tak ho tady nechte. To je zbytečné.“ Není to zbytečné. Má to smysl a víra se projevuje právě, řekli bychom, v těchto momentech, které se třeba na první pohled zdají nějakým způsobem malé.

„Prosili ho, aby na něho vložil ruku.“ Vložit na někoho ruku, dotknout se ho, ať už na hlavu nebo na srdce, znamenalo dát něco ze sebe. Dát ze své moci. Král takto předával moc svým ministrům. Anebo právě to znamená předávat Boží požehnání. A oni ti lidé, kteří přivedli toho nemocného, vědí, že Ježíš je požehnaný od Hospodina, a proto ho prosí: „Předej něco z tohoto svého požehnání.“

A Ježíš pronáší tady v tuto chvíli slova. Ježíš málokdy mluví, ale tady říkal slovo: „Efata. Otevři se.“ Je to jediné slovo, které vlastně popisuje všechno – všechno, co se má stát, všechno, co je důležité, co si Ježíš přeje a co Ježíš chce, aby to fungovalo. Ježíš přišel proto, aby to fungovalo. Aby fungoval náš přístup k Bohu, aby fungovala zase, řekli bychom, ta zvěst, která přichází od Boha, abychom ji byli schopni přijmout. Tedy aby se to odblokovalo. U tohoto člověka v tom smyslu, že se mu vrátí sluch a potom že se vyřeší i ta řeč.

Samozřejmě Ježíš má právě na mysli i mnohé další bloky, které jsou u jeho učedníků, a třeba i u jeho odpůrců. Tady se nemluví o těch odpůrcích, tady oni nebyli, protože jsme mimo to vlastní území Izraele. Ale dochází se tady k takovému zvláštnímu paradoxu. Když tedy to Ježíš vyřeší, oni jsou z toho nadšení a zvěstují to. Zvěstují, že Ježíš je Bohem poslaný člověk. A ten paradox spočívá v tom, že zvěstovat, že Ježíš z Nazareta je Bohem poslaný Zachránce, Vykupitel, tak to měli všichni ti vzdělanci. Ti byli především v Jeruzalémě, ti na to měli školy. Ale ti tady nejsou a také to nezvěstují. Ale oznamují to lidé, kteří nemají žádné náboženské vzdělání. Tu můžeme předpokládat, že někteří z nich v tuto chvíli nebyli ani Izraelité, ale jsou to lidé, kteří zažili právě ten aspekt, ten moment, že Ježíš věci dává do pořádku a že to funguje, že Ježíš to otvírá.

Bratři a sestry, i nás Ježíš zve k tomu, abychom byli účastni na zvěstování evangelia především tímto způsobem. Abychom my zvěstovali tu skutečnost, že Ježíš přišel, aby se mnohé věci odblokovaly, aby se mnohé věci otevřely, aby to fungovalo. Nezapomeňme však, že takovou důležitou činností Ježíšova učedníka je naslouchat, nechat jeho slovo na sebe působit, rozjímat o něm, a teprve potom přichází ta fáze, kdy konáme.

Ježíšovi učedníci v první fázi naslouchají, ve druhé teprve konají.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Mluvit správně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;

Mluvit správně9:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.06 MB]

Bratři a sestry, můžeme říci, že texty, které jsme teď vyslechli, jsou to, čemu se říká „slovo do pranice“. Jsou to texty, které budou vždycky platné. Je to slovo, které se hodí do našeho každodenního života, ať už to napomenutí, které jsme slyšeli od svatého Jakuba o tom dělání rozdílů a spojování hodnoty člověka s jeho postavením ve společnosti nebo s mírou jeho bohatství nebo chudoby.    Více...


Ve správný čas na správném místě správná slova

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;

Ve správný čas na správném místě správná slova15:18
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.20 MB]

Ten příběh má více vrstev. Je to příběh, který se docela dobře poslouchá, o tom jak Ježíš pomáhá člověku, který je těžce postižený, velmi těžce postižený. Ale je to příběh zároveň o izraelském národě a je to příběh o každém Ježíšově učedníku.    Více...


Prosí za svého souseda, který je na tom ještě mnohem hůř než on

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;

Prosí za svého souseda, který je na tom ještě mnohem hůř než on13:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.69 MB]

Bratři a sestry, dnešní první čtení a evangelium stojí v určitém kontrastu. Ale měl bych asi začít trošku jinak. Už evangelisté a první církev, viděli splnění Izaiášova proroctví, které spočívá hlavně v té větě: „On sám přijde a spasí vás“, tu jsme slyšeli v prvním čtení, tak naplnění toho proroctví vidí v tom okamžiku, kdy Ježíš uzdravuje toho hluchoněmého a říká: „Otevři se!“.    Více...


Tohle je dům Boží

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;

Tohle je dům Boží9:30
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.11 MB]

Bratři a sestry, svatý Jakub začíná ve svém listě mít oddíl, kterému se říká vyučování, nebo by se dalo říct i kázání. Pozná se to podle toho oslovení „moji bratři“. Tím se ale myslí všichni, my bychom dnes řekli „moji bratři a moje sestry“.    Více...


Učme se naslouchat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.09.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 35,4-7a; 2. čtení Jak 2,1-5; evangelium Mk 7,31-37;

Učme se naslouchat11:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.59 MB]

Bratři a sestry, první zpráva, kterou nám říká dnešní evangelium, je o tom, jak Ježíš chodí, jak se přesouvá z jednoho místa na druhé. Tyrus bylo město, které bylo na břehu Středozemního moře, byl to přístav, a Ježíš jde ke Galilejskému moři, ale tam je totiž řečeno kudy a Ježíš udělal okliku.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.