Rubrika
HomiliePřinášet radostnou zvěst a osvobozovat od zla
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek nám odpovídá na otázku, proč těm Dvanácti říkáme apoštolové. Když bychom se podívali do Písma svatého nebo do lekcionáře, tak zjistíme, že to Dvanáct je napsáno s velkým „D“, s velkým písmenem. Jde tedy vlastně o označení skupiny, je to jejich vlastní jméno. Ale co těchto Dvanáct má dělat? Jaká bude jejich činnost?
Ježíš si zavolal svých Dvanáct. Je to už vlastně třetí zavolání. Nejdříve Ježíš zavolal každého z nich jménem. Bylo tam to: „Pojď za mnou.“ Takto Ježíš oslovil vícero lidí, nejenom dvanáct, ale ve druhé fázi z těch vícero lidí vybral těch dvanáct a ustanovil z nich zvláštní skupinu, aby byli s ním. To byla vlastně jejich činnost.
Tím prvním zavoláním Ježíš dal jejich životu nový smysl. Ne že by předtím neměli smysl života, ale on dává nový, můžeme říci, hlubší, propracovanější.
Tady tím druhým zavoláním, aby byli s ním, z nich vlastně vytváří svoje učedníky, svoje žáky. Aby ho poslouchali, aby se dívali, aby si všímali.
A teď je třetí zavolání, a tímto třetím zavoláním z nich udělá apoštoly, posly. Apoštol znamená poslaný. A to už tak zůstane.
Tedy těchto dvanáct, plus potom všichni další, jsou posláni, aby to, co slyšeli u Ježíše, aby si to nenechali pro sebe, ale aby to oznámili i dál, aby se s tím seznámilo co nejvíc lidí.
Oni se napřed museli naučit být s Ježíšem. Teď, když jsou posláni, jsou posláni po dvou, tak se budou učit být spolu, a budou se učit, že to, co je spojuje, je právě evangelium, ta zvěst. A tak to platí dodneška. Zde vidíme jakýsi zárodek církve, naznačení církevního společenství. Není snadné být spolu. V mnoha věcech jsme rozdílní, každý jsme originál, ale to, co nás spojuje, je Ježíšovo evangelium.
Navíc jsou posláni po dvou, protože v tehdejší době jakákoliv zpráva musela být potvrzena nejméně dvěma svědky. Když přišel jeden a řekl, já jsem viděl nebo slyšel, tak mu řekli: „No, to může být pravda, ale taky to pravda být nemusí.“ Ale pokud byli aspoň dva, kteří svědčili hodně, tak potom řekli: „Ano, tak se to zřejmě stalo a my tomu věříme.“
Takže začíná je Ježíš posílat po dvou, aby hlásali evangelium. A potom navíc je tu ještě: „Dal jim moc nad nečistými duchy.“ Aby jejich slovo mělo váhu, aby ti, ke kterým budou mluvit, je brali vážně, dostávají ten dar osvobozovat od zla. Od zla ve všech možných podobách, které nás napadnou. Tedy přinášet radostnou zvěst a osvobozovat od zla.
Dostávají pokyny, co si vzít mají a co si vzít nemají. Je to tady podobně, jako u svatého Lukáše jsme to slyšeli v pondělí o svátku svatých Cyrila a Metoděje. Ale přesto je zde změna, mají si vzít hůl a mají si vzít sandály, opánky. Proč? Protože Ježíš posílá Izraelity, posílá věřící lidi. A oni samozřejmě, jak byli vyučeni ve své víře, tak věděli, že hůl v ruce a opánky na nohou měli jejich předkové v okamžiku, kdy v Egyptě jedli velikonočního beránka. Při této první velikonoční večeři byli jejich předkové přichystáni na cestu, aby v okamžiku, kdy skončí tato velikonoční večeře, se vydali na cestu z Egypta pryč. A tou cestou začala nová etapa v životě celého izraelského národa. Ať už jako lidského společenství, tak jako náboženského společenství.
A Ježíš chce, aby si těchto Dvanáct bylo vědomo toho, že tady začíná něco opravdu důležitého, a proto mají být ustrojeni stejně jako jejich předkové o prvních Velikonocích v Egyptě.
A potom je to vlastně podobné, jako je to v ostatních evangeliích. Nemají se spoléhat na sebe. V této misi se mají spoléhat na Ježíše. Jsou tam vyjmenovány ty protiklady. Říkal jsem to už v pondělí, zopakuji to ještě dnes. Tedy peníze do opasku, Lukáš mluví o měšci. Peníze uložené v měšci, v opasku, to je pojistka bohatého člověka. Mám svoji jistotu. Jestli jsem něco zapomněl, nevadí, zajdu, koupím si to. Jestli něco nemám, obstarám si to. Nic mě nemůže překvapit, mám svoje peníze. Jsem zabezpečený.
Mošna je jistota chudého, žebráka. Tam si shromažďuje, co mu kdo dá – peníze, jídlo, další věci. Když bude zle, sáhnu do té mošny a vytáhnu, co budu potřebovat. Chleba, to je vlastně každodenní obživa. Šaty, bylo pohodlné mít dvoje šaty nebo vícero šatů, ale šaty byly znakem bohatství a šaty byly platidlo. Za šaty bylo možné získat nějaké věci, třeba ty potraviny, nebo bylo možné je prodat a člověk za ně dostal hodně peněz. Ježíš tady tím myslí ty věci, které jsou nějak na pomezí. Ale to hlavní, o co tam jde, je to, že Ježíš chce, aby si byli vědomi toho, že on je ten režisér, který to řídí, a aby se spolehli na něho.
Když toto slyšíme, tak je to pro nás nepříjemné. My se neradi spoléháme na někoho jiného. Máme to rádi ve svých rukou a jsme nějakým způsobem klidnější, když jsme zabezpečeni. Kdo je připraven, není ohrožen, říká jedno rčení. Ale když bychom si dali tu práci a vzali si tužku a papír a začali sepisovat situace, které můžeme ovlivnit, naplánovat, které máme stoprocentně ve svých rukou, to bychom psali do jednoho sloupečku, a situace, jejichž okolnosti nemáme ve svých rukou nebo je nemůžeme nějakým způsobem ovládnout, bychom napsali do toho druhého sloupečku, tak zjistíme, že tady ten druhý sloupeček by byl delší. Jakkoliv to neradi slyšíme, tak opravdu to, co máme stoprocentně ve svých rukou, toho je hodně málo.
Když bychom navíc porovnali důležitost těch různých momentů v životě, tak zjistíme, že ty nejdůležitější momenty na nás moc nezáleží. Že to má opravdu ve svých rukou Bůh. Nezapomeňme na to.
No, a teď dál to pokračuje o tom, co mají vlastně říkat. „Vydali se na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit.“ Tady se dostáváme ke starozákonnímu čtení, kdy prorok Ámos prorokuje v severním Izraeli v místě, které se jmenuje Bétel, a tam je vyhnán. Je vyhnán místním knězem Amasiáhem, který věrně slouží svému králi. Král se jmenuje Jarobeám, někdy se říká Jarobeám II. A tento král nechce, aby se ve svatyni ozývaly nějaké politické projevy. V tomto se Jarobeám i Amasiáh velmi mýlí. Ámos nejde hlásat politiku, ale je poslán, aby zvěstoval Boží slovo izraelskému lidu.
Taky se tam říká, že je to králova svatyně. Prostě už to naznačuje, kdo je tam ten první. Ne Bůh, ne Hospodin, ale král. On si to tady řídí.
Jarobeám se velmi bojí toho, že by Ámos proti němu mohl vyvolat vzpouru. On má totiž takovou zkušenost. Jeho pradědeček, který se jmenoval Jehů, použil, řekněme, ke státnímu převratu skupinu takových potulných lidí, kterým se říkalo proroci nebo proročtí učedníci, a oni vyvolali to povstání, které svrhlo vlastně královskou dynastii a místo ní nastoupil Jehů, a tak to šlo daleko, až jeho prapravnuk tady ten Jarobeám tedy má velký strach z toho, co Ámos řekne.
Často slyšíme o tom, že vlastně do kostela a tady do toho, nepatří politika. To je stoprocentní pravda. Ale patří sem něco, co je velmi blízko, a to je morálka. Ono se to vlastně ani moc od sebe oddělit nedá. Morálka, kterou vlastně máme, kterou mají ti nejnižší a mají i ti nejvyšší. Vidíme vlastně, že ten Jarobeám a jeho věrný služebník Amasiáh měli pokřivenou morálku, protože si byli vědomi toho, že se dostali k moci nějakým nečestným způsobem.
Proroci byli posláni, aby to často připomínali, aby před tímto varovali, aby pojmenovali věci pravými jmény. Tedy toto je dobře, toto je špatně. Ta mise apoštolů, tady těchto Dvanácti, jde podobným směrem, ale není to tak, že by měli kárat, že by měli nějakým způsobem strašit. Oni mají podobně jako Jan Křtitel, je tam ten termín, je potřeba se obrátit. Tedy chtějí získat pro tu správnou cestu.
Co to znamená „obrátit se“? No, když někam jdu, tak to znamená otočit se na jinou stranu. Otočit se a podívat se, začít vnímat věci, které jsem třeba neviděl. Jak se říká, že člověk vidí jenom jedním směrem. Musím se otočit k tomu, abych viděl tu rozmanitost. Ale také musím dbát na to, abych šel správnou cestou. Co mi pomůže, že jdu rychle, když půjdu špatnou cestou. Když půjdu po špatné cestě, tak se budu od svého cíle vzdalovat, nebudu se k němu přibližovat. Tedy obrátit se znamená vlastně dávat pozor na to, kterou cestou jdu, jestli je ta správná, a taky vnímat to, co je kolem mě.
Apoštolové jsou tedy posláni k tomu, aby pomohli lidem toto ujasnit, aby je vyzvali, vybídli, získali. Aby šli po té správné životní cestě.
Bratři a sestry, a zase, když se ta zvěst dostává k nám, tak jsou tady dva momenty. První moment je ten, že k nám jsou posláni lidé, kteří nám mají pomoci, abychom my se obrátili, abychom si ujasnili priority a podobně. Ale pak jsme to my, kteří jsme na místě těch poslaných a máme pomáhat těm, kteří jsou kolem nás, v té stejné věci, aby i oni se stali vnímavými, aby i oni šli po té správní životní cestě.
Přijměme tedy tuto službu, kterou potřebujeme, a na druhou stranu buďme i my apoštoly, kteří tuto službu budou prokazovat těm, kteří jsou kolem nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.07.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku mše svaté, prožíváme období dovolených, prázdnin. Ale i vůbec doba, ve které žijeme, je ve znamení cest. A Ježíš, protože jeho slovo je nadčasové, tak vlastně se týká i nás, a říká, mimo těch cest, které podnikáte, které jste si vybrali, které jste si naplánovali, nebo které třeba musíte, které vám naplánoval jiný člověk, tak je tu jedna cesta, kterou můžeme označit jako misi, jako misii. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, v evangeliích ti nejbližší Ježíšovi učedníci jsou nazýváni dvanáct. Je tím vlastně jenom řečeno, kolik jich bylo. Nic to neříká o charakteru té skupiny. My jim říkáme apoštolové, řecké slovo apostoloi znamená poslaný, a apoštolové jim říkáme právě kvůli události, o které jsme teď četli, že Ježíš je posílá. Více...
P. Mgr. Jiří Buchta
16.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry v Kristu, já bych nejprve tak trošku „ťukl“ na evangelium minulé neděle, trochu bych ho připomněl. Vzpomeňte, bylo to, jak Pán Ježíš došel do Nazareta, tam kde vyrůstal, mohli bychom skoro říci do svého rodiště, i když Pán Ježíš se narodil v Betlémě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, to rozeslání apoštolů, o kterém jsme slyšeli teď v Markově evangeliu, bylo první. On je Pán Ježíš potom poslal ještě jednou. Známe ještě další rozeslání třeba sedmdesáti nebo dvaasedmdesáti učedníků, o tom mluví třeba evangelista Lukáš a my to čteme o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje. V týdnu, teď kdo jste chodil na mše svaté, tak jsme četli vlastně o tom stejném rozeslání, ale tak jak je zaznamenal zase evangelista sv. Matouš. Tady u toho rozeslání jde hlavně o to, že apoštolové si mají tak nějak v praxi ověřit, že je pravdivé to, co je Ježíš učí. Více...