Sobota 13.08.2022, sv. Poncián a Hippolyta, sv. Jan Berchmans, Alena
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Odpovědí je Desatero

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Odpovědí je Desatero9:18

Bratři a sestry, když bychom nějakým způsobem chtěli spojit texty, které nám církev předkládá o letošní 3. neděli postní, tak v prvním čtení jsme slyšeli to znění Desatera. Ono je ve Starém zákoně dvakrát – v druhé knize Mojžíšově, a potom v páté knize Mojžíšově.

Tady ta verze z té druhé knihy Mojžíšovy je z období nebo z místa, z Jeruzalémského chrámu. V té páté knize Mojžíšově, tam je to spíš z toho severního Izraele. Ale jinak ty texty jsou stejné a dosvědčují to, že to Desatero vlastně znali všichni, všichni se ho učili a všichni zbožní usilovali o to, aby ho naplnili.

My známe dva druhy zákoníků. Jednomu z těch zákoníků se říká kazuistický. Tam jsou vyjmenované příklady. Když někdo něco udělá, jaký trest za to dostane. Tedy jednotlivé případy. A je to potom jednodušší, ať už pro ty lidi, nebo i pro ty soudce.

Desatero je něco úplně jiného. Desatero je takzvaný apodiktický zákoník. To znamená vlastně, Desatero poskytuje, předává nám lidem nějaké všeobecné normy, tedy vlastně směrnice. A jde o to potom, aby člověk ty směrnice dokázal v životě uskutečnit, aby je dokázal, říkáme zase cizím slovem, aplikovat, používat.

A to je právě příklad toho dnešního evangelia, kdy ti různí směnárníci a takhle, měli aplikovat to Desatero, aby poznali, že je to proti duchu Desatera, když z toho chrámu dělají tu tržnici. Paradoxně v Desateru to není výslovně zakázáno. Oni se zdržovali na takzvaném Nádvoří pohanů, ale byli těsně na hranici, těsně na hraně, a vlastně právě těm pohanům, kteří přicházeli do toho chrámu, nedávali dobrý příklad. V tom to je, jo? Oni to vlastně nějakým způsobem vyhnali na tu hranu a dělali, že je to všechno v pořádku. A v tom je to celé právě špatně. Jim by stačilo málo, kdyby byli před tím chrámem. O pár metrů kdyby se posunuli, tak by bylo všechno v pořádku. Ale to už jim bylo zase zatěžko.

Tedy právě jak mnoho lidí Desatero zná, ale aplikovat správně tady tyto, řekli bychom, všeobecné zásady na konkrétní situaci v životě člověka, to už není tak jednoduché, to už není tak snadné.

Když se zastavíme nebo zamyslíme všeobecně nad tím, co to Desatero znamená nebo jak to je. Tak první taková myšlenka, kterou si máme uvědomit, je to, že Bůh vysvětluje. Dává si tu práci, že zdůvodňuje. Většina těch přikázání je tam zdůvodněna. Je tam řečeno, proč. Není to jenom jako musíš, nesmíš. Ale dokonce právě, než Bůh něco řekne, tak řekne: „Já jsem tvůj Bůh. Já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“

Mimochodem, tam všichni byli otroci faraónovi, který o sobě říkal, že je vtělený Bůh. Takže v Egyptě nebyl vůbec nikdo svobodný, ale všichni byli faraónovými otroky. Až Izraelité odešli, přešli přes Rákosové moře, tak se stali i právně svobodným lidem. Nejenom v tom smyslu duchovním, ale i v tom smyslu právním.

Takže Bůh, než něco po lidech chce, tak sám řekne, co pro ně dělá, co pro nás dělá. A na toto bychom neměli zapomínat. Mnoho lidí dneska vykřikuje a říká: „Já mám svoje práva, já mám svoji svobodu!“ Dobře, ale co s tou svobodou a s těmi právy děláš?

Nesmíme taky zapomínat, že Desatero je součástí smlouvy. Ta smlouva je, kdy Bůh říká: „Já jsem tvůj Bůh, vy budete můj lid. Vy budete ve mě věřit a budete mě poslouchat“, ale první je to věřit, a potom říká: „A já vás za to budu chránit.“

A oni se ptají: „A jak v tebe máme věřit a jak tě máme poslouchat?“ A tou odpovědí je Desatero.

Akorát tedy je právě problém v tom zase, jak to, řekněme, chápeme my, a jak to chápe Bůh. Ochrana. Jaká může být ochrana? Ochrana může být taková mateřská. Představme si takovou docela banální situaci, kdy maminka je doma se svým malým dítětem, vaří a říká tomu dítěti: „Nesahej na ty kamna! Pálí to.“ To dítě to odkýve, že jo, ale za chvilečku, jak se říká, jak kdyby se nemetlo, už se sune ke kamnům. Maminka ho odtrhne, eventuelně mu i jednu třeba plácne a řekne: „Co jsem ti říkala?“ a nebezpečí je zažehnáno.

No jo, ale takhle může jednat nadřízený s podřízeným. Bůh uzavřel s Izraelity, a potom tedy se všemi námi lidmi, smlouvu. V té smlouvě je to, že jsou dva rovnocenné subjekty a jeden druhému věří. Smlouvu uzavírají ti, kteří si věří. Lidské dějiny jsou plné smluv nebo situací, kdy někdo z těch subjektů tu smlouvu zradil. Že to prostě obešel, vypověděl, nenaplnil. Ale zkrátka a dobře Bůh nikdy svoji smlouvu nezradil.

Takže Bůh nám dává svobodu. My jsme dospělí. A my mu taky říkáme: „Nepotřebujeme příkazy. My jsme svobodní lidé, my se umíme rozhodovat.“ A tak nám Bůh, ačkoliv ho to velmi, velmi mrzí a velmi bolí, dovolí sáhnout na ta „rozpálená kamna“. Je mi jasné, že tedy zjednodušuji, ale je to pro názornost. Přestože to Boha bolí, trápí, a protože nám dal tu svobodu, tak nám to dovolí.

A copak uděláme my? No, docela asi menšina lidí řekne: „Bože, tys měl pravdu. Tys měl pravdu, bylo to špatně.“ Většina lidí začne křičet: „Bože, kdes byl? Jak to žes to dopustil? Jak to žes to dovolil?“ Anebo ještě se to posune o krok výš: „Kdyby byl Bůh, tak by se to nestalo!“ „Proč jsi tomu, Bože, nezabránil?“

Bratři a sestry, máme si uvědomit, jak jsem říkal na začátku mše svaté, že to Desatero, my tomu říkáme Desatero přikázání, že to jsou rady. To jsou rady, a v těchto radách je ta ochrana. „Já vás budu chránit, ale vy pro to musíte taky něco udělat. Nebude to jenom tak, že já vás budu trhat od těch rozpálených kamen. Vy musíte taky zapojit svůj rozum, svoje schopnosti a vnímat, co vám říkám.“

Většina lidí si myslí, že ta ochrana spočívá v nějakém magickém zásahu, kdy Bůh jako hodinář sáhne do těch hodinek a něco tam zrychlí, zpomalí, zastaví nebo vymění. Ne, takto Bůh nejedná. Bůh do svého stvoření dal tyto zásady, tyto rady, a v těch je ta ochrana. Ale jde o to, abychom na to přišli, abychom to objevili a abychom to ve svém životě používali.

Bratři a sestry, kéž tedy dokážeme tento návod pro náš život, který nám Bůh dává, do toho svého života zapojit, rozklíčovat a co nejlépe využít.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Boží slovo je neměnné

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Boží slovo je neměnné13:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.08 MB]

Bratři a sestry, jak už jsme si několikrát říkali, tak letošní texty všechny mluví o smlouvě mezi Bohem a člověkem, eventuelně o obnově této smlouvy. Ze začátku to byla smlouva, kterou Bůh uzavírá s jedincem – s Adamem, s Abrahámem, Izákem, Jakubem, a dnes jsme slyšeli o smlouvě, kterou uzavřel s celým izraelským lidem.    Více...


Já budu vaším Bohem a vy budete mým lidem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Já budu vašim Bohem a vy budete mým lidem15:19
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.24 MB]

Bratři a sestry, ta fotografie, na kterou se díváte, není moc kvalitní. Tu jsem udělal v roce 1995 a je na ní model Jeruzalémského chrámu, toho Herodova chrámu. Tady tento model stál v blízkosti jednoho hotelu v Jeruzalémě.    Více...


Návod jak žít, aby každý z nás zůstal člověkem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Návod jak žít, aby každý z nás zůstal člověkem13:60
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.09 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, my se dnes setkáváme s nejdůležitějším textem Starého zákona. Říkáme tomu Desatero. Slyšeli jsme ho celé, ale abychom dobře pochopili všechno to, co se tam stalo, tak bychom si museli přečíst nejméně čtyři kapitoly z Druhé knihy Mojžíšovy, ale nejlepší by bylo přečíst si to úplně všechno od začátku.    Více...


My kážeme Krista ukřižovaného

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

My kážeme Krista ukřižovaného8:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.15 MB]

Bratři a sestry, my se společně vrátíme zase k druhému čtení na zamyslíme se hned nad první větou: „Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.

Začnu zase trošičku zeširoka.    Více...


Tržiště v chrámu ducha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o Desateru. Desatero, to je takový návod, jak žít. Když bychom to chtěli přirovnat k něčemu z našeho života, tak můžeme říct, že Desatero se podobá patníkům u silnice. Patníky u silnice vymezují, ukazují tomu, kdo po silnici jde nebo jede, odkud kam ta silnice sahá, odkud kam je to bezpečné a kde začíná příkop, kam už se jít nedá. Je to tak schválně, Desatero není nějaký propracovaný systém doslova promyšlený, není to žádný právnický zákon, ale je to nabídka.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.