Rubrika
HomilieJežíš nás vybízí zvolit si dobrou cestu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme dnes dvě podobenství. Obě ta podobenství mají stejný význam a liší se v některých detailech. Jde vlastně o to, co ať už prorok nebo Pán Ježíš považoval za důležité, na co položil důraz.
Vlastně obě ta podobenství jsou v určitém protikladu ke zprávě o stvoření. Když čteme v první knize Mojžíšově zprávu o stvoření světa a o stvoření člověka, tak tam slyšíme o jakési lehkosti. Hospodin řekl a stalo se. Tady jsou vyjmenovány jednotlivé práce, které je potřeba vykonat k tomu, aby někdo vinici založil, a potom aby ta vinice přinesla úrodu. Ale ještě je zde jeden takový protiklad. U toho Božího díla, u Stvoření, je vždycky nakonec řečeno: „A bylo to dobré,“ anebo někdy dokonce: „A bylo to velmi dobré.“ Všechno, co Bůh udělal, je dobré. Kdežto tato obě dvě podobenství mají varovat člověka před tím, aby se nenechal zlákat ke zlému.
Prorok Izaiáš začíná jako píseň. Je to píseň, která zazněla buď na svatbě, anebo někde na nějakém trhu. Je to to, čemu se u nás říká kramářské písně. Ten úvod je takový líbivý, aby upoutal co nejvíc lidí, aby se ti lidé zastavili a poslouchali. A potom vlastně ten prorok sděluje důležité věci. V první fázi sděluje to, že tedy ta Boží péče o člověka, že to není nic samozřejmého, a že tedy Bůh vynakládá velké úsilí k tomu, aby člověk přizval, aby člověk jednal stejně jako on, aby konal dobro.
A později je tam vlastně to varování: Nestalo se, nestává se v mnoha případech. A aby prorok dal jasně najevo, že to není jeho výmysl, to, co jim tam říká, ale že ho poslal skutečně Bůh, tak je tam vložena ta zpráva o tom, že „svým mrakům přikáži, aby ji nezkropily deštěm“. To je něco, co není v silách člověka, ale je to něco, co záleží na Bohu. Tedy není to výmysl prorokův, ale toto varování poslal Bůh, aby ho on, prorok, vyslovil.
V tom podání Pána Ježíše jsou opět vyjmenovány všechny ty činnosti, které musí nějaký hospodář vykonat, aby tu vinici měl, a potom je tam zmíněno: „Když to všechno udělal, pronajal ji vinařům a odcestoval.“ Je zde zmíněn prvek svobody. Bůh není ten, který by nás hlídal. Není ten, který by za námi stál, jako třeba musí stát rodič u svého malého dítěte a dávat na něho pozor téměř od rána do večera. Pokud to dítě nespí, ale dává na něho pozor, i když to dítě spí.
Bůh nám dává svobodu, Bůh s námi jedná jako s dospělými osobnostmi, osobami a respektuje nás. A teď je to na nás. Tady v tomto každá ta svoboda je příjemná. Na druhou stranu svoboda s sebou přináší odpovědnost, nutnost rozhodnout se. A tady právě člověk má přemýšlet o tom, pro co se rozhodne, pro jakou tu cestu se rozhodne.
Pán Ježíš toto podobenství říká velekněžím a starším z lidu v úterý Svatého týdne. Pořád je to ta polemika, kdy přijede Ježíš do Jeruzaléma, vyžene obchodníky z Chrámu a oni se ho pořád ptají: „A dokaž nám, že to smíš dělat. Dokaž nám, že tě poslal skutečně Bůh.“ A Ježíš odpovídá tímto podobenstvím.
V tom podobenství, které pronesl Izaiáš, se neočekávala nějaká odpověď slovní. Tam prorok očekává, že ta odpověď přijde ve formě činu. U Pána Ježíše už je i ta odpověď slovní: „Co myslíte, že udělá pán vinice, až se vrátí?“
A oni odpoví, protože se domnívají, že nejsou adresáty toho podobenství. V tom starozákonním, aby bylo jasné, že opravdu Izraelité jsou adresáty, jsou jmenováni: „Izrael, Juda.“ Aby to nebylo tak, že jeden řekne: „A to se mě netýká, to se týká toho druhého,“ a ten druhý naopak, tak to prorok říká. Pán Ježíš nejmenuje, kdo jsou vlastně ti vinaři, kteří nejednají správně, ti nájemci vinice. A čeká, že se dovtípí jeho posluchači. Ale oni se nedovtípili. Oni se opět domnívali: „To se nás netýká, to je o někom jiném.“ A tak odpovídají, jak jim je to vlastní: „Krutě ty zlosyny zahubí.“ To by udělali oni. Takhle by jednali oni, protože oni jsou plni zášti a oni jsou plni zloby proto, že Ježíš vyhnal ty obchodníky z toho chrámu, a čekají na vhodnou příležitost.
Bratři a sestry, Bůh takto nikdy, nikdy nebude jednat. Protože když by přišlo na to „krutě někoho zahubit“, tím se ta spirála zla roztočí, víc se roztočí a bude pokračovat. Ale Ježíš přišel proto, aby se ta spirála zla zastavila. Aby, pokud možno, se úplně zastavila, anebo aby se alespoň neroztáčela, aby to zlo nenabíralo na obrátkách.
Ne vždy se to daří. Je to dáno tím, že člověk má svobodu. Svoboda člověka vlastně mu zajišťuje to, že může říci ne. Budovat dobro, napodobit Boha znamená postupovat často po malých krocích, po krocích, které nejsou vidět.
Ježíš zmiňuje dva kameny. Vlastně ti vykladatelé Písma svatého se nemohou shodnout, o jakém kamenu Ježíš mluví. Ježíš mluví o jednom kameni, ale vykladatelé nabízejí dva způsoby, jak to vysvětlit. Ježíš mluví o tom, že je tam kámen nárožní. Někdy je právě ten kámen nazýván také kamenem úhelným. Kámen, který stojí v rohu stavby, v jejím základu, pomáhá, drží tu stavbu pohromadě, aby ty zdi byly takzvaně svázány. Pokud by tam nebyl tady tento základ, tak se to, lidově řečeno, rozjede, rozboří. Ten kámen, který je v tom základu, není vidět. Když je dům hotový, tak je to kolem zasypané, ale všichni, kdo tomu jenom trochu rozumějí, tak vědí, že tam je. Kdyby tam nebyl, tak by to nefungovalo. Bez jeho přítomnosti by ta stavba nestála. To je jeden z těch výkladů.
Druhý ten výklad spočívá v tom, že je to kámen úhelný, a je to kámen, který je vprostřed klenby. Opět je tam strčený, a potom, co je ta klenba dodělaná, je možné sundat lešení a ta klenba bude držet. Ale pokud by tam ten středový kámen v té klenbě nebyl, tak ta klenba se rozsype, spadne.
Tady tento kámen není vidět na první pohled. Když si odmyslíme omítku, tak člověk, který přijde, tak by musel zvednout oči a podívat se nahoru. Dá to práci ho vidět. A Ježíš chce povzbudit právě ty, kteří jsou kolem něho, aby si dali práci s tím konat dobro, i když není zdánlivě vidět. I když je nenápadné. I když za to třeba nikdo nepoděkuje, nikdo to neocení. Ale bez toho by to opravdu nefungovalo a bez toho by se náš svět zhroutil.
Bratři a sestry, Ježíš udělal, co mohl, a teď je to na nás. Chce i nás vybídnout k tomu, abychom si zvolili tu dobrou cestu, abychom byli vinicí anebo vinaři, kteří budou přinášet ten správný užitek. Chce nás povzbudit k tomu, abychom mysleli na Boha, který od začátku říká a dělá všechno jenom dobré, aby i v našem životě bylo toho dobra co nejvíce. Svět to prospěje a nás to bude těšit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Oslava 235. výročí založení kostela.
Bratři a sestry, církev nám předkládá v této době vlastně několik textů postupně, každou neděli, týká se to úrody, vinice. Ono se to hodí do toho přírodního roku, protože sklízíme úrodu, sklízí se vlastně opravdu teďka vinice, na jižní Moravě probíhá vinobraní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, třikrát jsme vyslechli podobenství o vinici. Třikrát jsme slyšeli vlastně stejné téma, ale pokaždé to bylo jinak důrazné. Asi nejdůraznější bylo to třetí, z evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, zeptám se vás, nestalo se vám někdy, že jste byli třeba na nějaké oslavě, všichni byli svátečně oblečeni, bylo to něco důležitého, něco významného, a teď si tam někdo nedal pozor na ústa a pronesl něco, co tu oslavu úplně zničilo, zkazilo, rozvrátilo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.10.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se, bratři a sestry, vrátíme zase k druhému čtení, k listu Filipanům.
„O nic nemějte starost.“ Když to člověk slyší (byla to hned první věta dnešního úryvku), tak si řekne: „No, kde to ten svatý Pavel žije? Jak je to možné, nemít starosti! Vždyť každý den se na nás hrne tolik všelijakých starostí, tolik věcí musíme zařídit, vyřídit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
My se bratři a sestry ještě dnes naposledy v takové té sérii zamyslíme nad průběhem mše svaté. Pokud si trošku vzpomínáte, tak posledně jsme se dostali k otčenáši.
Otčenáš, to je takové shrnutí evangelia, evangelium v malém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
27. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 5,1-7; ž. Žl 80; 2. čt. Flp 4,6-9; evang. Mt 21,33-43;
Bratři a sestry, v tyto dny u nás, hlavně na jižní Moravě, probíhá vinobraní, sklizeň hroznů. A tak ti jednotliví vinaři, když se potkávají, tak se ptají jeden druhého: „Tak, jaká je letos úroda? Kolik toho máš? Je to dobré nebo je to slabé?“ Nevím, jakou vy máte zkušenost s vinohradem. Vinohrad, to je kus země, který vyžaduje práci celý rok. Dost tvrdou práci. Ale potom je tu odměna. Protože vinná réva, to je plodina, kterou všichni lidé pěstují navíc. Třeba obilí, pšenice, se pěstuje pro chleba, to je jaksi nutná podmínka, abychom měli co jíst. Více...