Rubrika
HomilieJděte, učte, křtěte všechny národy
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli, je, řekli bychom, krásný asi ze dvou důvodů. Jeden ten důvod je právě víra té ženy. Říká se o ní, že je to kananejská žena. Žije mimo území Izraele, přesto zná Ježíše a nazývá ho svým Pánem.
Ježíš ji podrobuje poměrně těžké zkoušce. Apoštolové říkají: „Pošli ji pryč. Vždyť za námi křičí.“ Některé překlady používají vlastně jiné vyjádření: „Vyhov jí. Vždyť za námi křičí.“ Tedy ať se jí zbavíme. Ať se jí zbavíme, ať máme od ní pokoj. Ale toto Ježíš nechce. Ježíš chce, aby učedníci viděli její velikou víru.
Ona přichází a první, co je, říká: „Smiluj se nade mnou.“ Tedy ona neříká, mám na něco nárok, musíš mi vyhovět, ani „měl bys“. Ale je tam ta velmi pokorná prosba, tedy o to, aby dostala dar. V té církevní mluvě se tomu říká milost. Tedy něco, na co člověk nemá nárok, ale něco, co se dává anebo dostává, řekli bychom, z velké náklonnosti, z velké lásky.
Ona ví, že na to nemá žádné právo, právní nárok nebo něco takového, ale ví, že si to může vyprosit. A tato žena se podobá mudrcům, kteří přišli od východu, klaněli se mu a nazývají Ježíše svým Pánem.
Ježíš, na začátku vlastně se zdá, že nechce. Ale on to vede k té zkoušce. To drsné je v tom, že jí vlastně říká to, že není správné vzít ten chleba ze stolu dětí a hodit ho psíkům. Protože pes je tam na tom Středním východě takové opovržené zvíře. Ta žena se tím nenechá odradit a vlastně odpoví velmi přesně, velmi trefně, a tím obhájí tu svoji žádost a ukáže, že vlastně jí jde skutečně o tu dceru.
My to známe všichni. Když nám o něco jde a něco chceme, tak dokážeme být velmi milí, dokážeme to zaobalit do krásných slov a často se bohužel lidé i přetvařují, když chtějí dosáhnout toho svého. Ale tato žena se nepřetvařuje a nejde jí o to, aby získala nějakou výhodu pro sebe, ale aby vyprosila dar zdraví pro svoji dceru.
Takže toto je jedna myšlenka, ukazuje to opravdu tu, řekli bychom, hlubokou víru té ženy, a samozřejmě její lásku k její dceři.
A druhá myšlenka, ta vyplývá se souvislostí. Ze souvislostí, že tento úryvek je částí Matoušova evangelia. Matouš píše svoje evangelium pro židokřesťany, tedy pro Izraelity, kteří se obrátili a přijali Ježíše Krista a uvěřili v něho jako v Mesiáše. A právě toto evangelium, které je adresováno židokřesťanům, končí tím, že Ježíš posílá apoštoly a říká: „Jděte, učte, křtěte všechny národy.“
Tady jsme vysloveně slyšeli to, jak Ježíš říká: „Jsem poslán k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ježíš, když vstoupil mezi nás do času a prostoru, tak přijal také tady toto omezení, které s sebou čas a prostor přináší. Nemohl být všude. Nemohl stihnout všechno. Ježíš ani v Izraeli neuzdravil všechny nemocné. Uzdravil mnohé. Nesetkal se úplně se všemi lidmi. Zkrátka a dobře, ta jeho mise byl omezena díky tomu času a prostoru, a Ježíš ale říká potom apoštolům: „Vy v tom budete pokračovat a už to bude mnohem širší.“ To je změna, podstatná změna, hodně velká změna. A bylo potřeba toto vysvětlit, že takto si to Ježíš opravdu přeje. A tak proto Matouš, který píše těm Izraelitům, kteří přijali evangelium, zmiňuje se o mudrcích z východu, to je dost podstatný prvek, vlastně jsou první, kteří přicházejí a Ježíš přijímá tu jejich, řekněme, úctu a jejich dary. Potom se zmiňuje třeba i tady o tomto, ale také vlastně líčí uzdravení setníkova sluhy, tedy zase dalšího pohana, a nakonec skončí tím tedy, že posílá učedníky a říká: „Jděte, učte a získejte za učedníky všechny národy.“ Tedy toto vyplývá vlastně ze souvislostí, a v tom je ten úryvek velmi krásný.
Je to vlastně něco, co předpovídá prorok Izaiáš, kdy ten úryvek, který jsme četli, je z třetí části knihy, z takzvaného 3. Izaiáše, a ten prorok tam mluví o Izraelitech, kteří se navrátili už z Babylóna. A s nimi přišlo poměrně velké množství neizraelitů, kteří se k nim přidali z různých sympatií. A teď byla otázka: „A dovolíme i těmto lidem, aby chodili do našeho chrámu a aby měli účast na těch našich bohoslužebných shromážděních?“ To byla velmi závažná otázka, velmi složitá. A víme totiž z dějin, že mnohdy tak to nebylo, že ti lidé byli vyloučeni. Ale tady prorok říká vlastně to Boží rozhodnutí, Boží slovo a říká: „Nejde o to, kdo je z jakého národa, kdo se narodil za jakých podmínek, jestli je otrok, svobodný nebo ještě i nějak jinak. Ale jde o to, jestli je upřímný a jestli má víru. A jestli chce přijít, ať přijde. Nemůžete být nějakou uzavřenou skupinkou, uzavřeným ghettem, ale buďte otevřeným společenstvím.“ To je vlastně to poselství.
A to otevřené společenství má svědčit o své víře. Tady se mluví o tom, že zachovávají sobotní den. Když v Babylóně zachovávali sobotní klid, tak to bylo vyloženě svědectví víry, protože to dělali jenom ti, kteří věřili v Hospodina. Ostatní Babylóňané to nedělali. Takže okamžitě bylo jasné, že oni mají jinou víru.
Bratři a sestry, i náš životní styl by neměl být nějaký, řekněme, vyzývavý, neměl by urážet druhé, ale měl by odpovídat naší víře. Měl by vycházet z naší víry a měl by být svědectvím o naší víře. Neměli bychom jaksi bezhlavě přijímat všechno to, co dělá vlastně ten nevěřící svět kolem nás. Někdy to bude těžké, někdy to bude obtížné, ale máme si uvědomit, že nám to pomůže uchovat si naši identitu a že nám to pomůže vlastně i v naší víře. A jak už jsem říkal, bude to především svědectví o naší víře v Ježíše Krista.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.08.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, hlavním tématem, hlavní myšlenkou dnešního evangelia je víra. Můžeme říci, že je zde předkládána z toho pohledu, že víra není vázána na nějakou kulturu, víra v Boha není vázána na nějaký národ, národnost, rasu nebo něco takového, ale je to především svobodné rozhodnutí člověka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, jak čteme teď postupně letos Matoušovo evangelium, tak jsme asi v polovině 15. kapitoly, a před tímto úryvkem o té kananejské ženě, kdybyste si otevřeli Písmo svaté doma, tak byste mohli číst o tom, jak Ježíš vede dlouhý rozhovor s farizeji a znalci zákona, kteří vlastně s ním vedou debatu, a ta debata končí tím, že Ježíš říká: „Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je daleko. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, první čtení i evangelium se snaží odpovědět na otázku, kdo je povolán ke spáse. Jestli to povolání ke spáse bude na základě přináležitosti k nějakému národu, anebo jestli to bude nějak jinak. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, o čem jsou všechny dnešní texty? Dnešní všechny tři čtení mluvily právě o nějakých hranicích a o překonávání hranic. Jde hlavně o hranice, které máme v sobě, v našich srdcích, v našich myslích, víceméně hranice, které jsme si i my sami udělali nějakým způsobem uměle, hranice, které tam třeba byly i dlouhou dobu, a proto se nám zdá, že je není možné změnit, že prostě to tak bylo a to tak má být. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, s trochou nadsázky by se dalo říct, že dnešní evangelium nám vypráví příběh, který se Ježíšovi stal na dovolené (říkám „s trochou nadsázky“). Ježíš odešel s apoštoly mimo území Palestiny, mimo území obývaného Židy, a to z několika důvodů. Více...