Rubrika
HomilieJaký vztah má Bůh ke světu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.07.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;
Bratři a sestry, my jsme teď vyslechli začátek 13. kapitoly Matoušova evangelia. Říkám to schválně proto, kdyby si to někdo chtěl najít a doma se na to ještě v klidu podívat, protože vlastně evangelista to uvodil slovy, že je učil mnoho v podobenství. Těch podobenství je tam osm, tedy opravdu hodně. Čtyři z nich Ježíš adresuje všem zástupům, čtyři potom jenom svým učedníkům.
Podobenství je nějaký příběh, který si buď Ježíš vymyslel, anebo to vychází ze situace, kterou všichni znají, tak jako vlastně dneska. Tady myslím to podobenství o tom rozsévači. To byl běžný zemědělský postup v té době.
Ovšem na tom příběhu, který známe a chápeme, Ježíš chtěl svým posluchačům, ale také nám chce vysvětlit věci, které jsou pro nás těžko pochopitelné, skutečnosti, které jsou pro nás těžko pochopitelné. A sice Ježíš tady usiluje o to vlastně vysvětlit nám, jaký vztah má Bůh ke světu, jaký vztah má Bůh, řekněme, k celému tvorstvu a jaký vztah má Bůh k dobru a zlu.
To je něco, co nás velmi zajímá. Vlastně to řešíme téměř každý den, když si říkáme: „A proč je to tak, že to zlo se zdá, že je úspěšné? Proč mají úspěch ti, kteří konají zlo?“ Dokonce se to dostává tak daleko, že to vypadá, jakože konat zlo je v pořádku. Jak to, že ten, kdo usiluje o to dobro, je pořád nějak odstrčený a že se o tady těchto lidech nemluví? Naopak zdá se, že jsou těmi poškozenými.
A co nás trápí velmi, je skutečnost, že dobro a zlo jsou propletené. A sice jsou tak blízko sebe, že je to vlastně až neoddělitelné. My bychom to chtěli mít jasně rozdělené, řekněme dobro napravo, zlo nalevo. Tak jako nějak roztříděné. A takhle to dělají všichni diktátoři, kteří říkají: „Já to takto roztřídím.“
Ježíš na to jde úplně jinak, a to vlastně, co učil v těch podobenstvích, jak to myslel, tak to se ukázalo o Velikonocích, kdy ta Ježíšova taktika – na Velký pátek to vypadalo, že úplně prohrál, že ta jeho taktika je úplně špatná, ale na Velikonoční neděli už všechno bylo jinak.
Ježíš vlastně říká: „V tuto chvíli na tomto světě ty dvě skutečnosti – dobro a zlo – budou koexistovat.“ A sice dobro je hodnota, je silnější, ale síla toho dobra se musí ukázat právě v tom, že bude snášet to zlo a přemáhat ho, dobrota svou dobrotou. Nejde to rozdělit.
A v této optice, v této logice je podobenství o rozsévači. Matouš si dal tu práci, že to uvodil tím, že Ježíš si sedl u moře. Vstoupil na loď. Jsme na břehu Genezaretského jezera, tedy jezera, ne skutečného moře. Ale Ježíš se tady chová jako Mojžíš, jako nový Mojžíš. Oni se vody báli, měli před ní respekt. Ale Ježíš tady tímto postojem, tím, že vlastně se pohybuje po té vodě, tak jim dává možnost, aby si vzpomněli na Mojžíše, na odchod z Egypta, na to, jak byli zachráněni, a že tedy Ježíš pokračuje v této záchraně. To, co Ježíš dál řekne, je určeno pro záchranu člověka.
Všichni to podobenství známe a velmi často dochází k tomu, že různí vykladatelé říkají, který člověk je to trní, který člověk je ta cesta a takhle. Ale ono je to jinak. Každý z nás je vším. Každý z nás je někdy trním, někdy ušlapanou cestou, někdy kamenitou půdou, někdy naopak půdou dobrou, a to zároveň, v jeden den, třeba i v jeden okamžik. Proto je to vlastně podobenství, které se týká každého z nás.
Než v tom budu pokračovat, tak, jak jsem říkal, Ježíš použil vždycky nějaký obraz, který znali. Tak, jak to vypadalo se zemědělstvím v jeho době. Sklidili úrodu, mimochodem obilí se sklízelo srpem, protože bylo tak vzácné, ne že by neznali kosu, ale nechtěli přijít o tu úrodu, proto tedy srpem. Když to tedy požali, to pole, tak lidé si tam začali dělat cestičky, zkracovali si cestu přes ta políčka. Dokud tam něco rostlo, tak si to nikdo nedovolil, do toho pole vstoupit. Ale když bylo strniště, proč ne. Takže takhle vznikaly vlastně každý rok nové cesty.
Před tím, než začalo období dešťů, přišel nějaký zemědělec a rukama rozhodil nové zrní, nové obilí, novou sadbu. A teď si říkáte: „A co zvorat? Nezapomněl zvorat?“ Nezapomněl. Bylo to naopak. Napřed tedy zaseli, a potom provedli to, čemu by se dnes řeklo mělká povrchová orba. Překryli to vrstvou hlíny, která chránila to zrní do té doby, než začalo pršet. Při tom rozorali ty cestičky a při tom také tahali trní a jiné keře a jiné plevely. Ale všichni to známe. Vlastně máme na zahrádce každý asi takovou nějakou rostlinu, kterou hubíme, sečeme, stříháme a podobně, a ona tam pořád je.
Když to šlo dobře, tak na konci sklidili sedm až osm pytlů z jednoho zasetého pytle osiva. Ti nejlepší jedenáct až dvanáct. Dneska za pomoci hnojiv a dalších věcí v Izraeli třicet pytlů.
Ale co je na tom podobenství důležité? Musíme si uvědomit, kdo je rozsévač. Je to Bůh, nebo Ježíš, zkrátka Bůh. A on rozsévá všude. Ne jenom tam, kde má jistotu, že to vzklíčí, vzejde a bude z toho další rostlinka, která přinese několikanásobný užitek. Rozsévá na cestu, rozsévá do trní, rozsévá na kamenitou půdu. Netrápí se tím, že nevzejde každé zrníčko. Kdyby úzkostlivě usiloval o to, aby rozséval jenom tam, kde je dobrá půda, tak vlastně by nás Bůh kádroval. Tak by nás třídil už teď. Ale on nás netřídí. Diktátoři třídí lidi. Bůh v žádném případě.
Bůh, a toto podobenství vypráví o Boží péči, o Boží velkorysosti, rozsévá naprosto velkoryse. Rozsévá všude. Musíme si uvědomit, že vždycky ten zemědělec, když zaseje, tak se v-zdává části úrody. Část úrody „musí obětovat“ té budoucí úrodě. A zpravidla to bývá to nejlepší, co je. A ten zemědělec má naději, že to vzklíčí, a věří, že to přinese hojný užitek.
Bratři a sestry, toto podobenství na jedné straně vypráví o nás, o tom, jak to dobro a zlo je v nás blízko sebe, jak je to propletené. Ale vypráví o Boží velkorysosti. Toto podobenství vypráví o tom, jak Bůh věří v člověka, jak velkou naději Bůh vkládá do člověka, do každého z nás. A toto by nás mělo fascinovat a nad tímto bychom měli žasnout.
To podobenství končilo slovy: „Kdo má uši, slyš.“ V této optice je semenem to Boží slovo, půdou, do které padá, je naše ucho, protože tudy to přijímáme. Naše náboženství je především záležitostí sluchu, ale jde potom o to, jak to zpracujem, jak se k tomu postavíme, nakolik to k sobě pustíme.
Bratři a sestry, to už je potom na zamyšlení, na domyšlení, které by měl udělat každý z nás. Bůh dělá všechno pro to, aby dobro v nás a kolem nás bylo v co největší míře. Záleží na nás, jak my se k tomu postavíme. Jak jsem říkal, musíme si uvědomit, že toto podobenství nebo jeho velikost se ukázala potom o Velikonocích, a že i v našem životě to nepůjde jinak než bez oběti. Bez toho, že jako ten zemědělec i my se vzdáme něčeho, teď se něčeho vzdáme, abychom mohli později získat ještě mnohem víc.
Kéž dokážeme přijmout tuto optiku, tento způsob myšlení a kéž máme opravdu uši, které slyší a vnímají Boží slovo.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.07.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;
Bratři a sestry, podobenství O rozsévači je prvním z osmi podobenství o Božím království. Čtyři z nich Ježíš řekne úplně pro všechny lidi, a čtyři přednese svým nejbližším.
Když se řekne podobenství, tak víme, že je to nějaký poučný příběh, který by se mohl stát, a zpravidla v něm hledáme ponaučení sami pro sebe. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.07.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;
Bratři a sestry, prožíváme na jedné straně dobu dovolených, táborů, dobu odpočinku, na druhé straně je to i doba sklizně, doba žní, tedy zvýšeného úsilí těch, kteří pracují v zemědělství. Je dobré si připomenout, že v době Pána Ježíše v zemědělství pracovala většina lidí. Většina lidí nějakým způsobem se podílela na tom, aby byla zajištěna výživa nebo spíš obživa celého toho společenství a byli tedy více spjati tady s tím, řekli bychom, zemědělským cyklem nebo s tím prostě, jak se střídají jednotlivá roční období, a s tím, co se děje na polích, v zahradách a v tomto slova smyslu a směru. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;
Bratři a sestry, v dnešním evangeliu se setkávají tři takové momenty. Je tam rozsévač, semeno a půda. Semeno je Boží slovo. Rozsévač je každý, kdo se postavil do služby tohoto slova. Nesmíme to vztahovat jenom na kněze, biskupy, ale ve službě Božího slova má být každý pokřtěný. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
14.07.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;
Bratři a sestry, žijeme ve světě, kde jsme zvyklí kupovat si různé výrobky. Výrobek má tu vlastnost, že když ho koupíme, nebo nějakým způsobem získáme, samozřejmě čestným, tak můžeme ho hned používat. Pod tímto zorným úhlem vnímáme mnohdy i Boží království. Ale s ním je to trošičku jinak. S Božím královstvím je to jako se semínkem, jako s rostlinkou, kterou zasadíme, a trvá dlouho, než vyroste v dospělou rostlinu schopnou dát plody. A úspěch té setby? Co byste řekli asi zemědělcům, kteří by zaseli a tři čtvrtiny setby by přišlo nazmar? Nikdo by takovou práci asi nechtěl dělat. Více...