Rubrika
HomilieBůh jde se mnou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme to, že náš Bůh žije ve společenství tří osob. Víceméně vlastně každé slovo tady v této definici je velmi důležité.
Když to vezmeme od konce: osoba. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že Bůh je nějaká třeba síla, něco, jako vítr, světlo, nebo že je obsažený v přírodě. Ale zkuste komunikovat s větrem nebo s přírodou, se světlem, tmou a podobně. To nejde. Ale s osobou komunikovat lze. Také nás Bůh stvořil ke svému obrazu a stvořil nás jako osoby, abychom mezi sebou mohli budovat vztahy.
Bůh žije ve společenství tří osob. Společenství, to jsou ideální vztahy. Jestliže někde něco funguje tím nejlepším způsobem, tak to nazýváme společenstvím, tedy tam, kde jeden pracuje pro druhého, kde jeden o druhého má zájem.
Víte, ve středověku, ale ještě i ve starověku si kladli teologové otázku, a jestli nemohl přijít Bůh Otec? Mohl. Ale tím, že poslal Syna a Ducha svatého, jak jsme to slyšeli ve vstupní modlitbě, tak tím nám přiblížil ty vztahy, které jsou v té Trojici. Je potřeba pořád myslet na to, že se pohybujeme, jak se říká, na tenkém ledě, protože se snažíme do našich lidských slov a pojmů vtěsnat skutečnost, která přesahuje vlastně naše chápání.
Ale vlastně už to, že Ježíš mluví o Bohu jako Otci, říká: „Já jsem Syn,“ tak nám ukazuje ten vztah, který známe. V Bohu není pohlaví, takže bychom klidně mohli i o vztahu matka – dcera. Tedy souhrnně rodič – dítě.
Rodič se namáhá, aby vychoval, zabezpečil svoje děti. Očekává se od těch dětí, že budou zase respektovat své rodiče. My mluvíme o poslušnosti. Písmo svaté mluví o tom, že Ježíš říká, že dělá všechno, co od něho Otec žádá. Tedy jednají v té shodě, žijí, namáhají se, pracují jeden ve prospěch druhého. To je ideál. Jestliže to tato ideálně funguje, tak také všichni dostávají.
V ideálním případě děti dědí po svých rodičích – především synové, dcery dostávají věno. Ale Ježíš, když do vysvětluje Nikodémovi, tak chce právě vysvětlit tady toto, že člověk může a má se nechat inspirovat tím způsobem Božího života a má usilovat o to, aby to napodobil. Samozřejmě my po pádu do prvního hříchu, do dědičné viny, tak tady trpíme sebeláskou, neláskou a tak, a potřebujeme ty vztahy obnovovat. K tomu se ještě taky dostanu.
Ale Nikodém byl farizeus, který přišel za Ježíšem, ačkoliv farizeové byli Ježíšovi nepřátelé, většinou mu byli nepřátelsky nakloněni. Nikodém ne. Víme taky, že ho potom pohřbil. Ale Nikodém na jedné straně má, jak bychom řekli, bystrého ducha, proto přichází za Ježíšem a chce s ním vést rozhovor. Na druhé straně se bojí, proto přišel v noci. Strávil s Ježíšem téměř celou noc, a nejznámější je začátek toho rozhovoru, kdy Ježíš říká Nikodémovi, že je potřeba se narodit znovu.
A Nikodém se potom ptá, jak je to možné. Tam je řecké slovo anoten, a to slovo anoten znamená „znovu“, anebo „ze shora“. Nikodém chápe to Ježíšovo slovo, jako že znovu. Ježíš to myslí v tom smyslu ze shora. Dnešní svátek Nejsvětější Trojice nám vlastně říká: „Nechme se inspirovat ze shora. Tím, jak žije náš Bůh ve společenství tří osob.“
Nám se nabízejí různé modely, nám se nabízejí různé příklady, ale je na člověku, aby si vybral. A dnešní slavnost říká: „Člověče, vyber si tento.“
Ten úryvek, který jsme slyšeli z evangelia, v něm Ježíš připomíná a říká, že kdo věří, není souzen, kdo nevěří, už je odsouzen. Je to myšleno jednak tak, že člověk má možnost volby, že nás neřídí žádný osud nebo nějaká jiná síla, ale že si můžeme vybrat, že máme tu svobodu. Ale v té svobodě, jestliže člověk se postaví proti, tak vlastně odsoudil sám sebe.
U svatého Jana je také ještě jiný evangelní úryvek, a sice kdy Ježíš vyhání směnárníky a jiné obchodníky a kupce z Chrámu. Když to budeme číst velmi pozorně, tak se dočteme, že Ježíš jim zpřevracel stoly, vyházel ty peníze a říká jim: „Jděte s tím odsud. To sem nepatří. Toto v Chrámu nemá místo, tady to nemá co dělat.“ Ježíš zasáhl velmi razantně. Zpřevracel stoly, rozházel mince, vypustil holuby a já nevím co, ale těm lidem neublížil. Protože Ježíšovi jde o to upozornit na to, co je špatně, ale chce člověka získat.
Je to přesně podle myšlenky, kterou potom zformuloval svatý Augustýn, který říká: Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. A to je další rozměr toho společenství, právě mít rád.
A my jsme slyšeli velmi zajímavý úryvek ze Starého zákona, kde Mojžíš vystupuje na horu Sinaj. Jestli jste dávali pozor, tak tam zaznělo, že měl s sebou desky Desatera. Někdo by mohl říct: „Ale vždyť ty přece měl dostat od Boha. Jak to, že je naráz má u sebe?“ No, protože tady toto vyprávění, které jsme dnes slyšeli, to už byl, řekli bychom, druhý pokus. To bylo repete. Při tom prvním, při premiéře, Mojžíš vystoupí na horu a zůstane tam déle než měsíc. Mluví s Bohem, dostává desky Desatera. Ale když se vrací po té dlouhé době dolů, najde Izraelity, jak tančí kolem Zlatého telete, a Písmo říká, že Mojžíš tam ty desky roztříská.
Takže my bychom čekali, že Bůh řekne: „No, tak jste neposlechli, nepřijali jste můj zákon, končím s vámi.“ Ne. Právě, že v tom společenství vždycky platí nabídka toho nového začátku, a proto je Mojžíš vyzván, aby vystoupil znovu, ale už si musí donést ty desky.
Máme si uvědomit, že ta první šance bývá vždycky nejjednodušší. Každé opakování bývá těžší, složitější. Ale děkujme za to, že Bůh nám dává tu možnost repete, druhého, třetího a dalšího pokusu, a já nevím kolikátého.
Mojžíš je tak vděčný, že říká: „Je to lid tvrdé šíje. Ale jestliže jsme u tebe nalezli milost, ať jde Hospodin s námi.“ Je to logické, když si uvědomíme, že Izraelité v té době byli na cestě, bydleli ve stanech, pořád se vlastně stěhovali. Ale jinak je to myšlenka velmi pěkná.
Když by řekl: „Ať je Hospodin s námi, ať s námi bydlí,“ nebo tak, je to něco statického. Ale ta myšlenka, ať jde s námi, ať jde s každým z nás, je velmi krásná myšlenka, a měla by provázet každého z nás. Bůh jde se mnou. On jde se mnou mým životem. On jde se mnou, když mám radost, ale o to víc jde se mnou, když mám nějaké problémy a těžkosti.
Bratři a sestry, tímto vědomím, že Bůh jde se mnou všude tam, kde jsem, prožívá se mnou, sdílí se mnou to, co prožívám já, touto myšlenkou jsme velmi bohatí a měli bychom si to připomínat právě třeba v těžkých obdobích, jako je toto.
Svátek Nejsvětější Trojice nás chce ubezpečit o tom, že to, co platilo ve Starém zákoně, platí tím víc v Novém zákoně, že Bůh svoje přísliby naplňuje, a že tedy jestliže byl s Izraelity, s nimi šel v jejich životě, že půjde i s námi. Buďme za to Pánu Bohu vděčni a nezapomínejme na to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, dnešní svátek nám připomíná způsob existence Boha. Je to vztah. To je základní myšlenka, základní poselství tohoto svátku. Je to vztah, který je otevřený. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, včetně žalmu mluví právě o vztazích, o vztazích člověk – Bůh. My se dnes máme nějakým způsobem zadívat, připomenout si znovu, jak Bůh jedná.
V prvním čtení i evangeliu je taková velmi zajímavá situace. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme Boží vlastnost, způsob jeho existence. Je to pro nás obtížně pochopitelné, a proto si musíme pomoci tím, že z Písma svatého vytahujeme ať už slova, ale hlavně události, ze kterých vidíme, jakým způsobem žije, existuje, ale také jedná náš Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, Slavnost Nejsvětější Trojice je slavnost v liturgickém roce, která je asi nejhůře uchopitelná. Za touto slavností není jedna nějaká událost. Slavíme Vánoce, Velikonoce, nebo když jsme minulou neděli slavili Slavnost seslání Ducha svatého, tak i když s tím máme třeba nějaké potíže, problémy, tak vždycky je tam nějaká událost, vždycky je tam něco, co si člověk může představit a tím pádem to nějak uchopit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, mnoho lidí si myslí, že dnešní svátek je pouze takový teoretický, ale není to pravda. Dnešní svátek je naopak velmi praktický, protože dnešní svátek nám vypráví o tom, jak žije Bůh.
Život je něco dynamického, něco, co se ukazuje navenek. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
26.05.2002 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, oslavujeme svého Boha, který se nám zjevil jako Bůh, který je ve třech osobách: Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. Náš Bůh je ten, který nám jde svým vnitřním životem vzorem a který nám ukazuje, jak máme my všichni jednat. Není to něco, komu bychom měli dělat nějaké úlitby a už by nás nezajímal, nebo není to žádné božstvo, které, když má dobrou náladu, tak nás nechá žít, když nemá dobrou náladu, tak ho musíme usmiřovat svými obětmi, aby odvrátil od nás svůj hněv apod. Náš Bůh je ten, který se nám zjevuje jako Bůh neustále, bezmezně každého člověka milující a jehož láska nikdy nekončí. Více...