Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika FARNÍK 2/20

Z NEBYTÍ K BYTÍ, OD CHAOSU K ŘÁDU

Milí bratři a sestry, drazí farníci, prožíváme čtvrtou neděli postní. Tato neděle je nazývána také nedělí radostnou. Je asi důležité připomenout si uprostřed času, který prožíváme, kdy slyšíme různé znepokojivé zprávy, že v našem životě jsou také radostné okamžiky, a při večerním zpytování svědomí bychom si měli dát tu práci, abychom si vzpomněli, co pěkného, radostného a krásného jsme ten který den prožili.

Církev nám pro dnešní liturgii předkládá velmi dlouhý text z Janova evangelia. Konkrétně je to z 9. kapitoly, 1. až 41. verš. Je to o uzdravení slepce od narození, o tom, jak Ježíš uviděl cestou člověka. Řecký originál říká, jak Ježíš šel uviděl u cesty člověka. Ježíš potkal cestou člověka, který ani nevěděl, že kolem jde někdo, kdo ho může uzdravit, a tak tento člověk nic nežádá. Je to Ježíš, který je iniciativní, je to Ježíš, který se k tomu člověku sklání a stará se o něho. 

Je zde zajímavý detail. Učedníci se ptají: „Mistře, kdo zhřešil? On sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Mnohokrát je tento verš odbyt výkladem: „Bůh nás netrestá, nemoc není trest.“ Ale tato otázka apoštolů je důležitější. Izraelité považovali za nejdůležitější činnost, kterou mohl Izraelita dělat, studovat Mojžíšův zákon. Bylo to a je to stále nejprestižnější studium.

Izraelité znali to, čemu říkáme zkouška, a brali to tak, že Bůh člověka zkouší. Ale tento člověk je slepý. To znamená, nemůže studovat Boží zákon, nemůže si ho číst, nemá možnost seznámit se s tím, jak Bůh vede svůj vyvolený národ. A toto považovali za tak hrozné neštěstí, že z toho dedukcí vyvodili: „Muselo se stát něco strašného. Buď on, nebo jeho rodiče se museli provinit, že mu toto bylo odepřeno.“

Ježíš znovu vysvětluje, proč přišel, říká o sobě: „Já jsem světlo světa.“ Říct se dá cokoliv, ale když Ježíš něco řekne, tak to také dokáže.

V tuto chvíli se v myšlenkách musíme vrátit na začátek Bible, když čteme zprávu o stvoření člověka, nacházíme slova: „Bůh z prachu země uhnětl člověka.“ Prach je něco, co nemáme rádi - prašná cesta, zašpiní se boty, zašpiní se nohy. Prach je takový všudypřítomný nepřítel. Každá hospodyňka doma utírá prach a snaží se ho odstranit. Prach je něco, co nás zlobí a nechápeme jeho smysl. A právě toto biblické vyjádření říká: „Bůh mění existenci tak, že dává smysl. Povolává z chaosu k řádu.“ A to i v těch nejmenších detailech. Nejenom ve vesmíru, ale u každého člověka, u každého jednotlivce. Všichni jsou povoláni k tomu, aby byli živi navěky. Tedy z nebytí k bytí, od chaosu k řádu.

Ježíš dává slepému člověku malý úkol: „Jdi se umýt k rybníku Siloe.“ Musíme si uvědomit, že ten člověk neví, kde to je, že ten člověk neví, jak se tam dostat. Ale zřejmě kolem něho byli lidé, kteří mu pomohli. Nezapomínejme na to, že v každé situaci jsou kolem nás lidé, kteří jsou ochotní pomoci, a my sami buďme lidmi, kteří jsou ochotní pomoci. Pokud by ten slepý neměl kolem sebe lidi, kteří by ho doprovodili k rybníku Siloe, tak bychom zřejmě neznali rozuzlení tohoto příběhu.

Je to záležitost víry. Je to úkol malý, ale přesto zásadní. Je splnitelný, Bůh po nás nežádá nemožné věci. Když od nás něco očekává, vždycky je to splnitelné.

„Jdi se umýt k Siloe.“ Siloe znamená poslaný. Proč toto zvláštní jméno? Rybník Siloe byla vlastně nádrž uvnitř jeruzalémských hradeb. Ale zvláštnost byla v tom, že pramen, který napájel tuto nádrž, byl mimo hradby, vně. Jeruzalém neměl uvnitř vodu, což dělalo problémy při obléhání a podobně. A tak se rozhodli vykopat tunel, který vedl od Gíchonského pramene až k tomuto místu. Tunel je poměrně složitý, klikatý. Jde o to, aby voda nenabrala příliš velký spád, ale také šlo o to, aby na povrchu nebylo slyšet, že v podzemí teče voda. Potom všechno co bylo vně zasypali hlínou, aby nebylo vidět, že pramen začíná mimo městské hradby. Když tedy vykopali tunel, poslali vodu. Pramen byl „poslaný“ dovnitř do města, aby napájel lidi především v okamžicích nebezpečí nebo hrozby. A Ježíš posílá slepého člověka k místu tam byla poslána voda, aby se umyl. On jde a vykoná to.

Církev tento text o uzdravení slepce ráda předkládá katechumenům, aby si uvědomili, že jde o něco zásadního. Co se stalo? Bývalý slepec získal světlo. Byl slepý od narození. To znamená, nevěděl, co to je světlo. Možná po něm ani netoužil, nedovedl si ho představit. Je to jiná situace, než když člověk oslepne. Když člověk, který viděl, ztratí zrak, touží po jeho vrácení, protože ví, co to je vidět.

Tento slepec se svým způsobem vlastně nenarodil. Jak to myslím? Když se člověk narodí, přijde na světlo a začne vnímat světlo. Tato proměna se s naším člověkem stala až v okamžiku, kdy ho Ježíš posílá: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe.“

Mohli bychom dále pokračovat ve výkladu a rozebírat co se stalo potom, a sice jak farizejové a učitelé Zákona nechtějí uvěřit. Jak tlačí, aby změnil svou výpověď. Ale on obstojí. Ukáže se, že tento člověk pochopil, co to je světlo pro oči a co je to světlo pro duši. A proto v následném tlaku obstál. Ukázal se být zralou osobností, která vidí.

Někdy se setkáváme s tím, že nám říkají, že víra je slepá, ale to není pravda. Ježíš Kristus přichází, aby nám pomohl věci utřídit, aby nám pomohl je poskládat.

Ježíš Kristus je činný jak na začátku příběhu, tak na jeho konci. Vyhledá uzdraveného člověka a žádá od něho vyznání víry: „Věříš v Syna člověka?“ Tento uzdravený slepec se ptá: „A kdo to je, Pane, abych v něho uvěřil?“ Protože předtím Ježíše neviděl. „Je to ten, kdo s tebou mluví.“ A on řekl: „Věřím, Pane.“

Bratři a sestry, tento text nám chce připomenout, že je to Ježíš, který přichází do lidské bídy, do lidských nemocí, aby se nás dotkl a aby nás provázel. Aby byl s námi i v těchto okamžicích a aby nám pomohl z těchto okamžiků vyjít jako skutečně silné a svobodné osobnosti. Ježíš Kristus byl nablízku tomuto člověku, který seděl někde u cesty. Nepochybujme o tom, že Ježíš Kristus je nablízku všem lidem, kteří trpí koronavirem dnes, ať už v našem okolí, anebo kdekoliv na světě. Buďme těmi, kteří budou mít silnou víru a zachovají se podle příkladu tohoto uzdraveného člověka.

Otec Marek


Na prvním obrázku je rekonstrukce nádrže Siloe v době Pána Ježíše. Na druhém obrázku je dnešní stav. Voda byla na pravé straně, tam co jsou nyní keře.


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.