Rubrika
HomiliePřijměte tento den a snažte se ho naplnit něčím dobrým
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, jak už jsem zmínil na začátku mše svaté, Ježíš mluví ke svým učedníkům. Vidí jejich obavy. Ještě než oni cokoliv řeknou, Ježíš začíná svoji závěť slovy: „Ať se vaše srdce nechvěje.“ A víceméně stejná slova řekne na konci, tam k tomu ještě přidá: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“
To je taková krátká epizoda, takový krátký příběh. Ptá se katecheta dětí v náboženství. Jednoho se ptá: „Modlíš se večer? Každý večer se modlíš?“ „Ano, každý večer se modlím.“
„Ráno se modlíš?“ „Ne, ráno se nemodlím.“
„A proč se nemodlíš ráno?“ „Ráno nemám strach.“
Bohužel je to velmi často tak, že když máme nějaké obavy z něčeho, tak hledáme. Hledáme toho, kdo nám může pomoci, kdo ty obavy nějakým způsobem rozptýlí, kdo nás může posílit. Ježíš tady při té Poslední večeři apoštoly dokonce ještě předchází, předbíhá je a vlastně jim říká: „Já o tom vím. Já to vidím a já to nechci přehlédnout, nechci to nechat bez povšimnutí.“
A dostáváme se k té větě, která je z toho úryvku nejznámější: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Velké rozbory bývají nad tím právě „cesta, pravda, život“, co to znamená. Ale zastavme se už u toho úvodu, „já jsem“. Jsou to slova, která svatý Jan používá velmi často. Ježíš říká: „Já jsem dobrý pastýř,“ pak jsme slyšeli: „Já jsem dveře k ovcím,“ a dnes jsme slyšeli tady toto. A musíme si uvědomit, že to „já jsem“, to je pojmenování, které oznámil Bůh Mojžíšovi. Když se zjeví Bůh v hořícím keři Mojžíšovi a Mojžíš se ptá: „Jaké je tvé jméno?“ tak mu říká: „Já jsem.“
Bratři a sestry, máme si uvědomit, že to je to naše hlavní poslání. Jsme obrazem Božím, máme tedy být. To co máme ve svých rukou, je přítomný okamžik. Přesto když mluvíme o svém životě, tak velmi často jsme v minulosti: „Já jsem byl, já jsem dělal.“ Anebo jsme taky v budoucnosti: „Já budu dělat něco, na něco se chystám.“ Ale máme si uvědomit, že to co držíme ve svých rukou, je dnešek, přítomnost.
Ještě je tady jedna horší varianta, a to že člověk zamění to „já jsem“ za „já mám“. Že být zamění za mít, vlastnit. A potom se člověk stává jakousi karikaturou, napodobeninou, náhražkou. Prostě není to on. Ježíš na Zelený čtvrtek apoštolům říká: „Já jsem.“ On ví, co bude následovat druhý den, a ví, že do toho půjde naplno. Že to nebude hra, ale že tam půjde o život a on ten život tam položí.
Aby to Ježíš nějakým způsobem víc vysvětlil, aby podal jakési vodítko, tak k tomu dává ty tři příklady: cesta, pravda, život. V životě se nabízejí člověku různé cesty, ale otázka je, jestli ta která cesta vede k cíli. A Ježíš vlastně o sobě vlastně říká: „Jenom já jsem ta cesta, která vede k cíli.“ Může to znít tvrdě, ale je to skutečně tak. Ježíš o sobě říká: „Jenom já nabízím tuto cestu.“ V dnešním takzvaně pluralitním světě o tom mnozí pochybují a říkají: „Těch cest musí být nějak víc.“ Ne. Každý člověk je originál a každá ta cesta, kterou jde ten originální člověk, se liší v něčem od cesty toho mého souseda, ale Ježíš jako Spasitel nabízí tu jedinou správnou cestu. Toto nesmíme zaměňovat. Jsou tedy cesty, které nevedou k cíli, jsou cesty, které naopak i od cíle odvádějí.
Pravda. Pravdu je potřeba hledat. Naopak lež, ta bují sama. Dneska se tomu říká dezinformace. Vidíme to. Otevřeme noviny, televizi, a říkáme si: „A kde je ta pravda? A je tam vůbec aspoň zrnko té pravdy? Kde to tam mám najít a jak se v tom mám vlastně orientovat?“ A tady zase Ježíš říká: „Já jsem přišel, abych vydal svědectví pravdě.“
Nestačí jenom říkat: „Je to pravda.“ To je ten rozhovor mezi Ježíšem a Pilátem, co je pravda. A Ježíš říká, kdo. „Já jsem pravda. Já jsem přišel vydat to svědectví.“ Pravdě je potřeba vydávat svědectví. To je ten správný postoj. Na té pravdě, kterou má Ježíš, je možné mít účast. Pravdu si nelze koupit, pravdu si nelze přivlastnit.
A to poslední, říká: „Já jsem život.“ Život roste, život se vyvíjí. Život člověka se vyvíjí minimálně těch dvacet let, než se z dítěte stane dospělý člověk. Nejde jenom o to, že ten člověk doroste, dospěje po té stránce fyzické, ale má dospět i po té stránce duchovní, duševní. A to trvá a dá to spousty práce, spousty námahy, než tento proces se dostane do nějakého bodu, kdy jsou vidět výsledky.
Naopak smrt, opak života, ta přichází rychle a rychle zboří to, co se dlouhé roky budovalo. A často ta smrt přijde proto, že člověk něco zanedbá, že něco podceňuje, že se nechová tak, jak má, a ta zkáza potom může být opravdu veliká.
Bratři a sestry, Ježíš, když se tedy loučí s apoštoly, tak jim dává tato tři vodítka: cesta, pravda a život. Ale Ježíš nemá na mysli nějakou silnici na zemi, nemá na mysli nějakou poučku někde v knize a nemá na mysli zase nějaký abstraktní život, ale on mluví o sobě, o své osobě a říká: „Na mě se dívejte a mě se snažte napodobit. Protože vy zase žijete mezi jinými lidmi, a ti když uvidí, jak napodobujete mne, tak se budou ptát: ‚Proč to děláte?‘ a tím bude vzrůstat ten zájem.“
Bratři a sestry, to co Ježíš vlastně říká apoštolům, tak v první řadě říká: „Buďte. Přijměte každý den, který přichází ráno s východem slunce. Přijměte tento den a snažte se ho naplnit něčím dobrým a z toho každého dne se radujte.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu prvnímu čtení, jak jsem to avizoval už na začátku mše svaté. Úryvek začíná stejnými slovy: „V těch dnech, když počet učedníků rostl.“ Na začátku a na konci bylo: „Počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.“
Mohlo by se zdát, že ta informace je tam nadbytečná, ale není. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, slyšeli jsme začátek 14. kapitoly Janova evangelia. Je to začátek takzvané eschatologické řeči. Eschatologie je nauka, jak se říká, o posledních věcech tady této země, o druhém příchodu Kristově, o začátku toho, čemu říkáme věčný život. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, texty páté neděle velikonoční, které jsme právě vyslechli, se hodí k té oslavě, k tomu, co prožíváme – 100 let školy, protože jsme slyšeli o tom, jak první církevní obec se učila, jak se učili spolu žít. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, možná nás překvapí to, co jsem říkal na začátku mše svaté, přirovnávat duchovní život ke staveništi. Ani bych neřekl ke stavbě, ale ke staveništi, protože právě víme, že kolikrát na tom staveništi to vůbec nevypadá tak, že by mělo vzniknout něco krásného, něco hezkého. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, nedávno celý svět si připomínal výročí úmrtí Alberta Einsteina, velkého fyzika. Tento člověk byl také věřící a on řekl takovou větu: „Nemůžeme volit délku svého života, ale můžeme volit jeho kvalitu, aby se nestalo to, že člověk zemře dříve psychicky, než fyzicky. Více...