Rubrika
HomilieRozpoznáváš v Ježíšovi svého zachránce?
P. Pavel Hertl, SDB
25.10.2015
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Radostná Boží zvěst ať nás osvobodí od hříchu.
Timájův syn Bartimaios. Je to vlastně dvakrát řečené totéž, bratři a sestry. Dětem popřejem, ať mají v sakristii hezkou bohoslužbu slova, ať se jim tam líbí a my se zamyslíme nad Božím slovem, které k nám dnes promlouvá.
Bart je v hebrejštině syn. Bartimaios, syn Timájův. Čili Timájův syn Bartimaios znamená, že je to tam řečeno dvakrát za sebou. A jak asi také mnozí víte, Izraelité byli velmi poeticky založení a třeba žalmy jsou často veršované, ale jinak, než bychom to čekali. Nemají zvukovou shodu, ale ten rým se projevuje tím, že je tam stejná skutečnost opsána dvakrát za sebou. A to je prosím pěkně hebrejský verš. Takže i to dnešní evangelium je uvozeno vlastně veršem.
Byl nemocný nebo spíš postižený ten nevěřící, protože on byl jinak v pořádku. Ale byl slepý. Tento člověk nebyl jediný, kterého tam v té době Ježíš potkal, ale dá se říct, že je to opravdu ukázkový nemocný nebo postižený, protože za prvé neseděl tam jen tak nečinně. Informoval se, poslouchal. Víme, že slepí mají mnohem lépe rozvinuté ostatní smysly, především sluch a hmat. On si dobře nechal zjistit a vyprávět o tom, kdo to je ten nový rabi z Nazareta, Ježíš, co dělá, co učí a v hlavě si to dal dohromady a řekl si, tohle nemůže být nikdo jiný, než ten, kdo je slíbený proroky. A proto když slyší, že přichází Ježíš Nazaretský, tak na něho volá: „Synu Davidův, Ježíši!“
Syn Davidův byl vznešený titul pro očekávaného Mesiáše. Zajímavé je, že Ježíš ho zase nechá zavolat dvakrát. Možná je to zase Markova interpretace, je to zase verš, a ptá se ho: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Ptát se slepého, co pro něj můžeme udělat, je to trochu nelogická otázka. Takový člověk potřebuje jedinou věc. Tady se ptá někdo, kdo ví všechno. Proč se Ježíš ptá slepého, co chce, aby pro něho udělal? Ježíš se ho neptá, protože by to nevěděl anebo protože by to nebylo zjevné, ale proto, aby ho povzbudil, aby v jeho srdci probudil ještě větší touhu po uzdravení nejen tom tělesném, ale po uzdravení a naplnění i jeho srdce.
Ten slepý měl velikou touhu vidět a poznávat. A zase oko a poznání není jenom symbolem toho fyzického světla a poznání, jak to okolo nás vypadá, ale v řeči Písma svatého evangelií je znamením poznání pravdy o Bohu, vidět znamená rozumět a znát. A tak to zvolání tohoto slepce: „Mistře, ať vidím,“ nemůžeme chápat jenom v tom smyslu, ať opět mám uzdravený fyzický zrak.
Víme, jak to dopadlo. Ježíš mu dává zdraví těla, ale zároveň potvrzuje jeho hlubokou touhu po poznání Mesiáše a na závěr je jenom stručná věta svatého Marka: Vstal a šel tou cestou za ním. To byl nový začátek dalšího učedníka Kristova.
My, když jsme nemocní, tak jdeme k lékaři. Máme spoustu různých oddělení, dneska je to už všechno přesně rozdělené. Jinam jdeme se zubem, jinam s hlavou, jinam s břichem, jinam s kolenem a mohl bych dlouho pokračovat, to nebudu dělat. Ti lékaři jsou lidé, kteří nám chtějí mnoho pomoci. Musíme si vážit jejich služby. Dlouho se musí namáhat studovat a i po promoci, kdy se stanou magistry, kdy se stanou mediky, tak stále ještě dál se vzdělávají, takže máme oprávněně velkou úctu k jejich práci. Nicméně není to to nejdůležitější v našem životě, protože známe i lidi, kteří jsou velmi nemocní, kteří třeba ví, že se už nikdy úplně neuzdraví, a přesto žijí plnohodnotný a šťastný život a jsou často i požehnáním pro své okolí.
Tady byste mohli vy zvednout ruku a říct: „Znám takového člověka, tuhle rodinu, která se třeba stará o postižené dítě a vůbec si nestýská, čím že je to Bůh potrestal, ale vnímá to jako požehnání, že mohou tolik lásky přijímat a tolik jí dávat. Ne. Zdraví opravdu není ta nejvyšší hodnota, i když je to vysoká hodnota, hodně vysoká.
Takže mějme v úctě lékařskou vědu a všechny, kdo se jí poctivě věnují a kdo nám pomáhají, abychom zbytečně netrpěli. Ale jsou i nemoci, které vyléčit nemůžeme, ještě i dnes. Dneska už to není ohrožení slepým střevem nebo neštovicemi, které by nás přivedlo do hrobu. Víme, že tyto nemoci lékařská věda zvládá. Ale i dnes jsou takové choroby, s kterými si nevíme rady. A zdá se, že čím je život člověka delší, tím víc se jich vynořuje. Nechci teď tady rozebírat, proč to je a co s tím máme dělat, jenom chci konstatovat, že nemoc je průvodním znakem lidského žvota. Takže když někdo je nemocný, může si říct: „Chvála Bohu, ještě žiji.“
A o co tedy jde? Ježíš přichází, aby nás zbavil utrpení, někdy i toho fyzického. Ale víme, že i v jeho době neuzdravil všechny a asi to ani neměl v plánu. On přišel s něčím důležitějším. Řeknete, co může být důležitější než lidské zdraví? No, to je právě to. Co je důležitější než lidské zdraví, je něco takového? Ježíšovi nikdy nešlo jen o trápení, jen o nemoc, jen o utrpení. Protože vidí Ježíš člověka v plnosti jeho možností, co by mohl udělat, kdyby byl zdravý a co by mohl udělat, kdyby byl uzdravený od hříchu, kdy byl naplněný Boží milostí, kdyby byl naplněný Božím Duchem. Ježíš vidí tedy, jak je potřebné a vidí také, jak je možné zachránit celého člověka, jak ho zachránit navěky. Ne na dvacet, třicet, padesát, osmdesát, sto let.
Nebo jinak, Ježíš tedy nechce jen získat pro nějakého člověka zdraví a můžem si to říct každý sám za sebe. Ježíš nechce jenom moje zdraví, ale on chce mne celého získat pro Boha, získat mne pro věčnost. Proto je tak důležité, že ten slepý žebrák, i když je slepý, tak přitom dobře vidí v Ježíšovi Božího Syna, Mesiáše. A proto je tak důležité, že potom se rozhodne jít za Ježíšem.
Věda, lidská dovednost, lidský pokrok jsou tedy důležité a vážíme si jich a všech, kdo nám skrze to prokazují dobro. Je to Boží dar lidstvu, Boží dar člověku, že už toho tolik člověk poznal. Ale dnešní evangelium nám klade jinou otázku. Klade nám otázku, na kterou máme odpovídat svým životem. Kdo tě může zachránit navěky? Kdo tě může zachránit od hříchu? Rozpoznáváš nebo vidíš také ty v Ježíšovi svého zachránce?
To je zásadní otázka, přátelé. Jestli Ježíš není můj zachránce, tak co mně je po něm a jeho evangeliu. Ale jestliže Ježíš je můj zachránce, jestliže mě vykoupil, uzdravil od hříchu, jestliže je Božím Synem, tak musím jít za ním. Není jiná volba. Buď ano, nebo ne. Nebo spíš ne, nebo ano. Ať tedy náš život je stálým ano vůči Ježíšovi, který nám nejen nabízí a získal plnost života, ale on také je schopen nám ji dát. On nám ji dává. Přijměme ji i dnes, i v dnešním setkáním s ním, a naše přijetí Krista ať je potvrzením toho, že chceme, aby on přijímal nás. Vzpomeňme si na to dnes při svatém přijímání. Pane Ježíši, já přijímám tebe a děkuji ti za to, že ty přijímáš v této chvíli mě.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, svatý Marek líčí, jak Ježíš jde do Jeruzaléma. Jde z Galileje do Jeruzaléma, aby tam oslavil Velikonoce a aby tam vlastně vykonal tu oběť, kdy se nechá přibýt na kříž, zemře a vstane z mrtvých. A posledním zastavením před tím, než přijde ten slavný vjezd, jak si to připomínáme vždycky na Květnou neděli, tak je Jericho. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, událost, o které jsme teď četli, se stala těsně jeden nebo maximálně dva dny před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma. My bychom řekli jeden dva dny před tím, co my nazýváme Květnou nedělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dnešní texty jsou plné pěkných myšlenek. Ať už to úsilí Bartimaia, který chce zpět získat zrak, anebo i (nám to třeba připadá zvláštní) svoboda, kterou mu Ježíš dává. Ježíš se ptá: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ My bychom řekli: „Přece to je zbytečné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, když bych vám položil pro začátek dvě otázky: co v uplynulém týdnu vám udělalo radost, možná byste chvilku přemýšleli a hledali, a kdybych se zeptal, co vám způsobilo starosti, co vám nějakým způsobem nějak znepříjemnilo život, troufám si říct, že ta odpověď by byla rychlejší, že hned by nás něco napadlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, už minulou neděli se čtení z listu Židům dostalo k takovému myšlenkovému jádru toho celého listu, a sice čteme o tom, že Ježíš Kristus je velekněz. A teď autor toho listu vysvětluje, co tím chce říci, vysvětluje souvislosti a můžeme říct, že to bere velmi zeširoka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dřív než se dostaneme vlastně k tomu, co Ježíš udělal a proč to udělal nebo jaký to má význam pro nás, tak bych chtěl říct na úvod pár slov o situaci, kde to Ježíš udělal. Udělal to v Jerichu, to víme, to jsme slyšeli. Více...