Rubrika
HomilieJežíš nás vybízí k inventuře tradic
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.08.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, myšlenkově se vracíme zase do Markova evangelia, které jsme opustili v tom okamžiku vlastně, kdy Ježíš dělá ten velký zázrak, že nasytí víc než pět tisíc lidí pěti chleby, dvěma rybami, a tam jsme potom četli z Janova evangelia tu řeč v Kafarnaum. Celý ten zástup se tedy přesunul z jednoho břehu Genezaretského jezera na druhý břeh a Ježíš se snaží využít té situace, kdy se ti lidé najedli, jsou spokojení, je jim dobře, tak se je snaží vést, řekli bychom, do větší hloubky nebo k dalším hodnotám, kterým říkáme duchovní, a snaží jim nabídnout tu myšlenku věčného života a sám o sobě říká: „Já jsem nový Mojžíš.“ Někteří to přijali, někteří, jak jsme slyšeli, už s ním nechodili, protože se jim ta řeč zdála tvrdá.
A dneska to pokračuje, už zase teda v Markově evangeliu. Přicházejí farizejové a někteří z učitelů zákona z Jeruzaléma. Přicházejí, protože až do Jeruzaléma došla ta zvěst, že rabi z Nazaretu udělal něco vyjímečného, něco co tu ještě nebylo, a navíc že tento rabi z Nazareta o sobě říká, jsem nový Mojžíš. On to neříká slovy, ale tím jednáním, tím jak se chová, tím co dělá. A oni ho přišli prověřit, zkontrolovat.
Co je zajímavé, tak vlastně od začátku nasadili takový konfrontační styl: „Tvoji učedníci jedí rukama obřadně nečistýma, neumytýma.“ Všimněme si, že celý ten text, který je poměrně dlouhý, mluví o jídle. Proč? No, jídlo je znamením života. Jídlo, vodu, pití potřebujeme k tomu, abychom žili, aby nám to zajistili tento časný život. Ale za jídlo děkujeme tomu, kdo nám ten život dal. Tedy skrze to jídlo jsme v kontaktu s Bohem, s tím, který nám dal celou existenci, který nám dal celý svět. A lidé od začátku vlastně už ten okamžik přijímání potravy spojovali s poděkováním, eventuelně s prosbou za další jídlo.
V řečtině, když oni říkají tam, že jedí s rukama obřadně nečistýma, tam je použito slovo jako obyčejné, všední, s rukama všedníma, s rukama obyčejnýma. Tam nešlo o nějaký hygienický předpis. Ti učedníci měli ty ruce čisté, v tom to nebyl žádný spor, ale šlo o další, řekli bychom, obřadní nebo cizím slovem rituální omývání. A Ježíš tady tuto situaci využívá k tomu, aby se jich zeptal, všech těch, kteří tam byli: Ty zvyky, které zachováváte, obřady, tradice, ty rituály, to je jedno, jak to mu řekneme, víte, proč to děláte? Víte, jaký to má smysl? A pomáhá vám to spojit se s tím Dárcem, s tím základem, s tím, kdo je v základu? Anebo je to naopak bariéra, která vás odděluje? Anebo je to něco, čím se chcete odlišovat?
Tady se dostáváme k tomu, jak jim Ježíš říká, pokrytci. Hledal jsem, odkud je to slovo, a je to z řečtiny. Hypokrites (na rozdíl od toho lékaře, který se jmenoval Hypokrates), tak hypokrites, to není jméno, ale je to funkce – funkce v divadle. Každé správné divadlo má sbor. V tom sboru všichni jdou na stejnou stranu, v tom sboru všichni zpívají stejný text. A aby se ten sbor pohyboval správně, aby plnil tu svou funkci, má vedoucího. A vedoucí sboru je hypokrites, osoba, která to celé řídila, ale taky se odlišovala. Odlišovala se v tom, že tento vedoucí sboru měl i sólové výstupy, sólové party, sólové zpěvy nebo recitoval sólový text. Byl tedy první. Být první, to je odpovědnost, je to úkol a není to jednoduché. A Ježíš, když tady mluví k těm farizejům a učitelům zákona, tedy k těm, kteří znali nebo říkali o sobě, my to známe, my rozumíme všem těm předpisům, my víme, jak se to má dělat, tak Ježíš je kárá a říká jim: „Vy jste z toho vybrali nějakou maličkost, vy jste odložili ten základ, to podstatné a puntičkářsky trváte na dodržování malicherností, maličkostí. A na to jste se soustředili a chcete, aby vás za to ti lidé obdivovali.“
Vlastně Ježíš tady mluví o tom a říká: „Vy chcete být první za každou cenu, vy chcete být středem obdivu a je v tom vaše pýcha.“
Jak jsem říkal, na druhou stranu být první - vždycky musí být někdo první, to nejde, ve společnosti je to tak zařízeno, že je tady ten systém pyramidální a každá společnost potřebuje toho svého vedoucího, toho kdo stojí v čele. Platí to o rodině, platí to o občanské společnosti, platí to o státu, platí to o církvi. A je nesmírně důležité, aby ten člověk, kdo stojí v čele, aby byl, jak říkáme, kvalitní. Aby neprosazoval sebe, ale aby chtěl skutečně vést, aby skutečně chtěl ukazovat cestu. A proto jsme taky prosili Ducha svatého o pomoc v tom nadcházejícím, nastávajícím školním roce, protože v podstatě všichni dospělí jsou v určitých momentech postaveni do toho čela a mají vést, mají ukazovat cestu, mají učit. Ne jenom znalosti předávat a vědomosti, ale především postoje. A jde nám o to, abychom se vyvarovali toho, co Ježíš kárá, na druhou stranu abychom splnili toto poslání a tento úkol.
Takže Ježíš nás dnes vybízí, abychom udělali takovou inventuru – inventuru postojů, inventuru zvyků, inventuru tradic a abychom si položili otázku: „Vím, proč zachovávám tuto určitou tradici?“ My totiž žijeme z toho, co nás naučili. Říkáme tomu, že žijeme z paměti. Paměť, že máme nějakou, a nemáme rádi změnu. Děláme něco, protože mě to tak naučili, protože mi to tak řekli. To se tak dělá! Ono, že se něco dělá, neznamená ještě, že to je dobře nebo že to je špatně. A Ježíš právě chce, abychom si položili tuto otázku a abychom ty tradice nějakým způsobem pročistili. Ty, které mají své oprávnění, své místo, abychom je prožívali do větší hloubky. A ty naopak, které nás nějakým způsobem brzdí nebo ani třeba nevíme, proč tu jsou, už ztratily ten svůj základ nebo ten svůj důvod, tak abychom se nebáli je odložit.
Ale Ježíš jde dál a všimněme si, pořád mluví o jídle, ale myslí i další věci. „Zavolal si k sobě zástup a řekl jim: Člověka nemůže nic poskvrnit z toho, co do něho vchází zvenčí.“ Dalším tím, řekli bychom, bodem nebo kapitolou bylo jídlo: Tohle se smí jíst, tohle se nesmí jíst. A Ježíš tady říká: „Všechno, co Bůh stvořil, je dobré.“ Lidé totiž mají spojeno zlo často s věcmi nebo s místem, víc než si myslíme: „Na to nešahej, toho se nedotýkej, tam nechoď.“ Spousta lidí věří, že jít v noci kolem hřbitova, že to je prostě špatně. Jistě, nevidím nějaký racionální důvod, proč tam chodit, asi bych tam nešel v noci na procházku, ale když bych měl projít, tak projdu, protože to není místo o nic zlejší než jakékoliv jiné místo. Zlo není spojeno ani s předmětem, ani s místem. Zlo je bohužel spojeno s rozhodnutím člověka.
Ježíš také říká: „Ze srdce lidí vycházejí špatné myšlenky.“ A teď jmenuje ty skutky, ale začíná to špatnými myšlenkami, tedy je to rozhodnutí člověka. Ježíš odstraňuje to, čemu se říká tabu, a říká: „Všechno, co Bůh stvořil, je dobré, ale teď záleží, jak se k tomu člověk postaví, co s tím člověk udělá, jak to použije. Jestli tedy to budou dobré myšlenky anebo špatné.
Ježíš potom jmenuje různé špatné skutky, ale ty už jsou plodem, výsledkem toho špatného rozhodnutí, těch špatných myšlenek.
A co je zajímavé, tak na konci jako poslední je jmenována nerozumnost. Všichni víme, že to není nějaké jedno chování, ale že je to vlastně celý takový soubor situací a my, když stojíme na začátku školního roku, každý začátek dává možnost přehodnotit, právě dává tu možnost jít znovu. Tak máme si uvědomit, že jsme povoláni k tomu, abychom měli dobré myšlenky. Začíná to uvnitř mým rozhodnutím, jak se zachovám, jestli toho vedle mne přijmu nebo nepřijmu, jestli moje postoje k němu budou přátelské nebo nepřátelské.
A nakonec vlastně to končí takovou výzvou, abychom byli rozumní. Je to zajímavé. Vlastně jsou to rady, které se týkají všedního života, občanského života. Ježíš nás tady tímto textem, který jsme slyšeli, vyzývá vůbec k pročištění těch nějakých zásad. Totiž ty tradice živé či mrtvé mohou být v náboženství, anebo mohou být i v normální občanské společnosti. Ono to spolu souvisí. Když tedy začínáme něco nového, ty děti vlastně nás k tomu nějakým způsobem dovedou, protože začne zase nějaký nový řád, nějaký nový program dne a takhle, tak ať nás i tento text, který jsme slyšeli, vede k tomu, abychom když budeme zavádět něco, abychom si položili otázku: „Proč? Jaký to má smysl? Pomůže mi tady toto?“ A jak říkám, ještě jednou bych to chtěl zdůraznit, ať nás ten text vede k tomu, abychom ty tradice, které jsou živé, správné, potřebné, ať je prožíváme co nejhlouběji, ať je nějakým způsobem oprášíme a předáváme dál. A v tom rozlišování co dělat, co nedělat, v čem pokračovat a co odložit, ať nás vede Duch svatý a ať nám jeho pomoc skutečně nikdy nechybí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď vyslechli, patří k 22. neděli v mezidobí, kterou prožívá celá církev. Ale zároveň se ty texty velmi hodí k tomu, co prožíváme, tedy Dny města, dny naší pospolitosti, dny, kdy usilujeme o to, aby se z nás stalo společenství.
Vlastně na začátku lidé se začali sdružovat proto, aby byli silnější, aby byli schopnější čelit nějakým protivenstvím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, každá oslava, i té sebevznešenější myšlenky, vždycky má rozměr, na který se dá nějakým způsobem sáhnout, a tím, na co se dá zpravidla sáhnout, bývá jídlo. Lidé, kteří něco slaví, tak se shromáždí někde, u nějakého stolu, u nějakého jídla. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, první věta dnešního evangelia byla: Kolem Ježíše se shromáždili farizejové a někteří z učitelů zákona. Kdo byli tito lidé, kde se vzali? Na tuto otázku nám odpovídá dnešní první čtení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, my se vrátíme zase k druhému čtení. Začali jsme číst list svatého Jakuba, budeme ho číst pět neděl po sobě a jak jsme slyšeli v komentáři, je to takové shrnutí katechezí, vyučování pro ty, kteří se ze židovství obrátili ke křesťanství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, dnešní evangelium je celkem dost komplikované. Nám je to i dost vzdálené a mohli bychom si myslet, že to už není náš problém, to, co zde Ježíš řeší: nějaké obřadné umývání, oplachování něčeho. Ale bohužel, je to i náš problém v trošku jiné podobě. Abychom dobře pochopili, o co Ježíšovi jde, tak se chvíli zdržím u toho, jaké byly ty předpisy, které Židé měli, co to bylo „podání předků“ a jak to vlastně vzniklo. Ta situace je skutečně dost komplikovaná. Začalo to tím, že v Izraeli byly některé předpisy, které měly svůj důvod takový zdravotní, hygienický. Více...