Rubrika Homilie

Vy jste svobodní a budete hlásat svobodu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.07.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;

Vy jste svobodní a budete hlásat svobodu14:36
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.14 MB]

Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku mše svaté, prožíváme období dovolených, prázdnin. Ale i vůbec doba, ve které žijeme, je ve znamení cest. A Ježíš, protože jeho slovo je nadčasové, tak vlastně se týká i nás, a říká, mimo těch cest, které podnikáte, které jste si vybrali, které jste si naplánovali, nebo které třeba musíte, které vám naplánoval jiný člověk, tak je tu jedna cesta, kterou můžeme označit jako misi, jako misii. A je to ta cesta, ve které se člověk rozdělí o svoji víru.

„Ježíš zavolal svých Dvanáct.“ Je to už potřetí, co je volá. Poprvé povolal každého toho učedníka osobně. Podruhé je zavolal, aby z nich vytvořil společenství, aby byli s ním. A teď je volá, aby je poslal. Jsou to tři kroky, tři etapy, řekli bychom, v životě každého učedníka. Každý učedník by měl těmito etapami projít. Neměl by se zastavit někde, ale měl by je absolvovat všechny, protože na konci je to, že ten člověk přijme to poslání. Nestačí, že já jsem poznal Pána, ale chci, aby ho poznali i další. O to co mám, se chci rozdělit, podělit.

A začal je posílat po dvou. Někdo by mohl říct: „A proč ne po jednom? To by obsáhli větší území, větší prostor.“ Nebo zase proč ne třeba po třech, po čtyřech? Byla by ta skupinka silnější, jak se říká, údernější.

Nejde tady o přesvědčování, o ideologii, jde tu o slovo, o to, že má být předána zvěst. A ve Starém zákoně bylo takové pravidlo, že když někdo něco říkal, muselo to být potvrzeno alespoň druhým svědkem. Museli být alespoň dva, kteří mluvili stejně. Je to víceméně vlastně jakási právní formulace. Ale na druhou stranu dva tvoří to nejmenší společenství. Ježíš říká: „Když jsou dva nebo tři v mém jménu, jsem já uprostřed nich.“

Na druhou stranu je to společenství velmi malé a apoštolové mají zažít, řekli bychom, třeba něco podobného, jako zažil Gedeon, kdy měl moc vojáků a musel je poslat domů. Kdy měli králové, proroci a hlavně soudci zažít to, že bojuje Hospodin. Že ten výsledek není záležitostí mé taktiky, mé šikovnosti, ale je to Boží Slovo a já jsem ve službě tohoto Slova. Ne to Slovo, že by sloužilo mně. A proto ti apoštolové mají zažít i ten pocit, řekli bychom, slabosti. Pocit toho, že nestačí na všechno.

„Poslal je po dvou a nařídil jim.“ Ježíš velmi zřídka nařizuje. Tuším, že slovo „nařídil“ je v Markově evangeliu snad jen třikrát. Jinak radí, vyzývá, nabádá, učí, nabízí. Ale tentokrát nařídil, aby si na cestu nic nebrali. Proč? No, protože je to proti té lidské logice. Že jo. Když někam jedeme, tak to pro jistotu dvakrát zkontrolujeme, jestli, já nevím, auto je v pořádku, jestli je tam dost benzínu, vody a já nevím čeho ještě. Jestli máme veškeré oblečení, jestli máme zásoby na cestu nebo jestli mám s sebou dost peněz nebo platební karty, když si to tam budu kupovat a platit a podobně. Ježíš tady postupuje jinak. Je to opět to stejné. Opět vy máte zažít, že to Slovo, kterému sloužíte, vlastně Otec, který vás posílá, že se o vás postará.

Aby si na cestu nic nebrali, jen hůl. Proč hůl? Protože hůl je jakousi oporou člověka. Ale nejde jenom o tuto oporu. Jde o to, aby si vzpomněli na Mojžíše. Na Mojžíše, který svou holí rozdělil Rákosové moře a zase je spojil na Boží pokyn. Na Boží pokyn udeřil do skály a z té skály vytryskla voda. Oni si mají uvědomit, že se v určitém slova smyslu podobají Mojžíšovi, který vedl lidi z otroctví do svobody. Že oni tím slovem, které budou hlásat, vedou ty, kteří to slovo přijmout, také do svobody. Do svobody především tedy vnitřní. Jen hůl.

Mají si vzít opánky na nohy. Proč opánky? No, protože otroci chodili zásadně bosí a Ježíš říká: „Vy jste svobodní a budete hlásat svobodu. A tak aby tomu odpovídalo i to, jak jste oblečení.“ Vy nejste otroci toho Slova, ale jste jeho služebníci. Sice jste ve službě, na druhou stranu jste svobodní.

Mezitím Ježíš nařizuje, aby si nebrali ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku. Opasek v té době vlastně byl pruh látky, který byl po délce přeložený, takže vznikla jakási kapsa, takové „účko“, a v tom ten člověk měl zastrkané peníze. Měl je u sebe, měl je pod kontrolou.

Peníze jsou univerzální hodnota, už ten krát byly. A mnoho lidí říká: „Peníze jsou až na prvním místě.“ Je v tom určitá ironie. A Ježíš tady říká: „Kdepak. Tou univerzální hodnotou je něco jiného.“ Člověk, který má peníze nebo který má plnou tu mošnu, tu brašnu zásob, který má chleba, tak ten člověk působí, vypadá a chová se nezávisle. Ale oni mají být závislí na Otci. Je to vlastně určitý postoj.

Ježíš, když dává tyto pokyny, co si mají vzít a co si nemají vzít na cestu, tak jim vlastně dává jakési školení a říká: „Když někdo někam přijde a mluví, tak samozřejmě ti, kdo ho poslouchají, se dívají na to, jak ten člověk vypadá, odkud přišel, kolik toho má s sebou a jak působí, jaký dojem budí. Nejenom to, co říká, ale jaký je celkový dojem. Když by mezi nás přišel člověk, který byl mluvil, já nevím, o chudobě, jak je potřeba pomáhat nuzným a takhle, a byl by ověšený zlatem, tak bychom si řekli: „Aha, asi tady není něco v pořádku. Ty něco jiného říkáš a jinak se chováš.“ A Ježíš chce, aby ti jeho vyslanci ještě dříve než promluví, ten dojem aby byl pozitivní. Aby už tím, jak tam přijdou, jaký postoj zaujmou, si získali svoje budoucí posluchače.

A taky říká: „Neberte si dvoje šaty.“ Bereme to hodně, že jo, na dovolenou. Jeden den může být teplo, druhý den může být zima. Je to potřeba. Ale Ježíšovi tady jde o něco jiného. Proto také je to tam rozdělené. Ani chléb, ani mošnu, ani peníze. Potom si vzít sandály, opánky. A nebrat šaty. To jsou oddíly, a tady v tom třetím oddílu Ježíš dává takovou radu, která možná na první pohled není úplně zřejmá.

Tak když by měli dvoje šaty, co to znamená? Šaty v té době byly velkou hodnotou. Šaty se používaly jako platidlo. Bylo za ně možné koupit, a jestliže tedy měl dvoje šaty, tak to znamená, že má něco navíc. A teď tento učedník přijde a bude říkat: „Zvěstuji vám Božího Zachránce, který je chudý, který je jako jeden z nás,“ a bude to říkat taky těm chudým, těm nuzným, tak ti mu samozřejmě řeknou: „A ty máš něco navíc, tak nám to dej.“ Pokud by jim to nedal, tak by zklamal. Jeho mise by nebyla úspěšná. Ale když by jim to dal, tak na jednu stranu by uspěl, ale ti lidé by si řekli: „Tam půjdeme. Tam se dává, tam je to dobrý!“ Ježíš nechce, aby lidé v něho uvěřili proto, že něco rozdává. On rozdává dary a takhle, ale nechce, abychom v něho věřili pro toto. Nebo známe to z rozmnožení chlebů, kdy říká těm lidem: „Přišli jste za mnou, protože jste se najedli.“ Toto Ježíš nechce. On chce, abychom věřili v jeho slovo, abychom věřili v něho. Nechce, aby se ten jeho obraz deformoval, a proto říká: „Toto si neberte.“

Je to dobře míněná rada, která má zase širokou platnost. Říká se, že tuto Ježíšovu radu velmi dobře pochopili Petr a Jan, když šli po Ježíšově už nanebevstoupení do Jeruzalémského chrámu, a tam seděl ten chromý žebrák a čekal, že dostane peníze. A Petr mu říká: „Zlato ani stříbro nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Nazaretského vstaň a choď!“

Co mám, to ti dám. My převádíme hodně těch věcí na hmotné, na ty peníze a tady na toto: „Já už jsem něco dal.“ Ale můžeme dát i něco mnohem cennějšího, a k tomuto to Ježíš směřuje. Ježíš směřuje celou tu debatu právě k tomu, aby jeho učedníci se přidali k němu. Člověk má totiž takovou zvláštní schopnost, a sice my nejsme schopní svět stvořit, vytvořit, ale jsme schopní ho zničit. A v tom je náš problém. Mnoho lidí na toto zapomíná a Ježíš po nás, po svých učednících chce, abychom si toho byli vědomi, toho nebezpečí, které je nějak v nás. A abychom to nenechali vypuknout, abychom pořád vlastně měli před očima to, když budu s Ježíšem, tvořím. Nechci nic ničit, ale chci tvořit, chci budovat, a na to nestačím sám. To musím s ním.

A toto jsou vlastně rady, které Ježíš dává apoštolům na cestu. Upozorňuje je taky na to, že budou potřebovat pomoc druhých. Protože si s sebou nic nenesou, budou potřebovat, aby byli přijati do domu. Směli tam zůstat maximálně tři dni, už třetí den museli odejít. Známe přísloví: „Třetí den host i ryba smrdí.“ To je tady z těchto dob. A ten hlasatel, který by zůstal někde delší dobu, by nebyl věrohodný. Řekli by: „Ty sis z toho udělal obchod, živnost.“ Museli jít.

Ale Ježíš také upozorňuje na to, že budou situace, kdy nebudou přijati. Ale taky říká: „Jestliže odmítnou to slovo (jde o to slovo, ne o vás), tak to království se tím způsobem nějakým způsobem nezničí. Trochu se zastaví, ale to království si najde cestu, jak se k těm lidem dostat.“ A říká Ježíš apoštolům: „Nenechte se odradit, znechutit tím, že nebudete přijati. Naopak radujte se z těch okamžiků právě, kdy se ta mise podařila, kdy jste byli přijati, kdy jste se cítili dobře a kdy jste svým slovem nebo spíš tím Otcovým slovem obohatili život druhých.“

Bratři a sestry, toto co Ježíš radil apoštolům, radí i nám. Ta mise, na kterou poslal Ježíš apoštoly, se týká i nás, a jsou to věci, na které bychom neměli zapomínat. I já jsem poslaný, abych se o svoji víru rozdělil.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Přinášet radostnou zvěst a osvobozovat od zla

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;

Přinášet radostnou zvěst a osvobozovat od zla13:24

Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek nám odpovídá na otázku, proč těm Dvanácti říkáme apoštolové. Když bychom se podívali do Písma svatého nebo do lekcionáře, tak zjistíme, že to Dvanáct je napsáno s velkým „D“, s velkým písmenem. Jde tedy vlastně o označení skupiny, je to jejich vlastní jméno.    Více...


Prorok Ámos se svého úkolu zhostil se ctí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;

Prorok Ámos se svého úkolu zhostil se ctí13:57
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.90 MB]

Bratři a sestry, v evangeliích ti nejbližší Ježíšovi učedníci jsou nazýváni dvanáct. Je tím vlastně jenom řečeno, kolik jich bylo. Nic to neříká o charakteru té skupiny. My jim říkáme apoštolové, řecké slovo apostoloi znamená poslaný, a apoštolové jim říkáme právě kvůli události, o které jsme teď četli, že Ježíš je posílá.    Více...


Skrze nás Bůh působí

P. Mgr. Jiří Buchta
16.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;

Skrze nás Bůh působí9:07
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 31 kb/s, 2.05 MB]

Bratři a sestry v Kristu, já bych nejprve tak trošku „ťukl“ na evangelium minulé neděle, trochu bych ho připomněl. Vzpomeňte, bylo to, jak Pán Ježíš došel do Nazareta, tam kde vyrůstal, mohli bychom skoro říci do svého rodiště, i když Pán Ježíš se narodil v Betlémě.    Více...


O sklenících

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;

Bratři a sestry, to rozeslání apoštolů, o kterém jsme slyšeli teď v Markově evangeliu, bylo první. On je Pán Ježíš potom poslal ještě jednou. Známe ještě další rozeslání třeba sedmdesáti nebo dvaasedmdesáti učedníků, o tom mluví třeba evangelista Lukáš a my to čteme o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje. V týdnu, teď kdo jste chodil na mše svaté, tak jsme četli vlastně o tom stejném rozeslání, ale tak jak je zaznamenal zase evangelista sv. Matouš. Tady u toho rozeslání jde hlavně o to, že apoštolové si mají tak nějak v praxi ověřit, že je pravdivé to, co je Ježíš učí.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.