Rubrika
HomilieNaplnil se čas, přiblížilo se Boží království
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.01.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, my jsme slyšeli o povolání prvních učedníků už minulou neděli, bylo to z evangelia, které napsal svatý Jan. Slyšeli jsme tak taky první Ježíšova slova a vlastně se to liší a někdo by mohl říct: „Jak to? Jak je to možné, že se to liší?“ On každý z těch evangelistů klade důraz na něco jiného, a proto se to liší. Takže můžeme říci: „V žádném případě si to neprotiřečí, spíše se to doplňuje.“
De facto i ten dnešní evangelní úryvek je složen ze dvou příběhů. Nejdříve je první Ježíšova výzva, první Ježíšova slova. Tato slova nejsou adresována nějakému konkrétnímu člověku, jsou adresována všem. Platí pro všechny. „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“
A druhý ten příběh je o povolání prvních učedníků, prvních apoštolů. Jsou to dvě sourozenecké dvojice, i to je zajímavé.
Svatý Marek, když mluví tady o tomto povolání, tak zdůrazňuje, že se to stalo v místě, kde oni žili, že Bůh přichází do naší každodennosti. A z této myšlenky bude dobré začít. Většina náboženství ve světě mluví o tom, co má udělat člověk, aby se dostal k Bohu. Co musí udělat. Většina východních náboženství mluví o nějaké meditaci a takhle, aby se člověk propracoval někam nahoru k Bohu. Křesťanství hlásá radostnou zvěst, která spočívá v tom, že Bůh přichází k člověku, tam kde je člověk, do našich všedních dnů, do naší každodennosti, do prostředí, ve kterém se pohybujeme. Pro všechny ty čtyři povolané učedníky to byl obyčejný všední dne. Nebyl žádný svátek, oni nebyli povoláni při nějaké oslavě, oni byli povoláni v práci. Je to zajímavé, v práci, kterou dělali proto, aby se uživili, aby jejich rodiny měly co jíst. Takže je to Bůh, který přichází k člověku.
Ježíš v tom okamžiku povolání porušil jednu zásadu. V Izraeli to bylo tak, že učedník si vybíral mistra. Učedník si vybíral, ke komu půjde do učení. Platilo to i v otázce, řekli bychom, třeba studia Písma svatého, ale platilo to i v momentě, kdy nějaký člověk se chtěl vyučit řemeslu. Tak se díval a říkal si: „Tenhle to umí, tak on bude mým dobrým učitelem.“ A Ježíš tady to mění a volá ty čtyři muže, aby ho následovali nebo aby šli s ním. Čili je to situace, která byla nezvyklá. Ale víme, že Ježíš přišel proto, aby změnil hodně zaběhnutých věcí a aby je začal dělat jinak.
A teď ještě opustíme to povolání a vrátíme se k té Ježíšově větě, kterou jsme slyšeli na začátku. Ony jsou to vlastně dvě věty. Myslím to: „Naplnil se čas, přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Je to centrální myšlenka Markova evangelia a svatý Marek tuto myšlenku bude pořád opakovat, bude ji prohlubovat, bude ji rozvíjet a bude vést svoje čtenáře k tomu, aby se nad touto myšlenkou nějakým způsobem zamýšleli.
„Naplnil se čas, přiblížilo se Boží království.“ Staří Řekové vnímali čas jako kruh a koneckonců i my máme tu tendenci. Když si třeba vemete, jak se maluje čtvero ročních období, tak se namaluje kruh, rozdělí se to na čtyři výseče, do každé se namaluje něco, co patří k tomu určitému ročnímu období. Nebo i dětem různě, když se popisuje kalendář, tak se to dělá do kruhu. Vychází to z řeckých bájí, které chápaly čas tak, že ten nový den požírá včerejšek. To co je dnes, nějakým způsobem pohltilo to, co bylo včera. V řeckých bájích Chronos, bůh času, požírá svoje děti. Je to chápání dost pesimistické, protože to, co jsem včera dělal, tak je zničené, je to pryč. Odpovídá tomu další obraz z řeckých bájí – Sysifos, který koulí svou kouli do kopce a ona mu stejně spadne, vrátí se do údolí a on musí znovu. Čili to jsou všechno obrazy takové dost pochmurné, pesimistické. Člověk si říká: „A proč teda něco dělám, proč se namáhám?“
Naproti tomu Izraelité chápou čas lineárně, jako přímku. Na začátku je Boží příslib. Bůh slibuje, že udělá něco, co bude pro člověka užitečné, něco co pomůže člověku k tomu, aby byl tady na světě šťastnější. A potom člověk čeká, až se ten příslib naplní. A tedy čas už není jenom přežívání, ale je cesta k naplnění toho příslibu. Je to očekávání. Jde o to, že člověk jde někomu vstříc nebo něčemu. Přibližuje se k nějakému setkání. A potom je ten okamžik toho naplnění.
A Ježíš říká: „Už skončila ta doba čekání. Mějte radost z toho, že zrovna vy žijete v době, kdy se ten příslib naplní. Už nemusíte čekat. To, za co všichni se modlili, to, na co se připravovali, už je teď tady. Vy to prožíváte, a tak se z toho radujte.“
„Obraťte se a věřte evangeliu.“ Evangelium je Ježíš, on je živé evangelium. Mohl by tam klidně říct: „Věřte mně,“ ale on to spíš vede v tom smyslu: „Věřte tomu, co říkám.“ Tak je to míněno. Obraťte se, v řeckém originálu „metanoeite“. To „obraťte se“ vlastně navozuje atmosféru jako: „Doteď to bylo všechno špatně a odteď to bude všechno dobře.“ Ne, není to tak. Ježíš v žádném případě nechce kritizovat úsilí všech těch lidí, kteří tady byli před ním, ale říká: „Změňte ten směr.“ Mohli bychom to přirovnat asi tak, jako když nějaký trenér vede svého svěřence, třeba ve skoku do výšky, a jednoho dne mu řekne: „Tak tu laťku posuneme výš.“ Jak se říká lidově, máš na to. Už jsi připravený na to, abys skočil výš.
A tak i Ježíš takhle přichází a vlastně chce nás vést k tomu, aby nám řekl: „Posuň tu laťku. Běž do větší hloubky.“ V čem máme změnit to smýšlení, v čem máme jít do větší hloubky? No, tak první je to smýšlení, ten rozum. Potom to druhé, co máme nějakým způsobem změnit k lepšímu, jsou naše city. Potom jsou to naše kroky, opravdu kam jdeme, a potom naše skutky. Je to vlastně tak, že Ježíš říká: „Ano, jestli bylo něco špatně, tak to začněte dělat dobře. Jestli bylo něco dobře, pokuste se o to dělat to lépe.“
Myslím, že ten příměr s tím trenérem, který vede svého svěřence, aby vyskočil co nejvýše, že k tomu sedí a vystihuje to docela dobře. Ježíš přichází jako ten, který nám chce dodat odvahu a říká: „Zkus to. Zkus to, neboj se. Já ti v tom pomůžu.“
A tak Ježíš říká tady tyto docela zásadní myšlenky uprostřed všedního dne, uprostřed davu lidí, kteří tam řeší, jak budou žít dnes, jak přežijí, co nakoupí, co uvaří, jak se postarají o své rodiny. A Ježíš toto nekritizuje, ale říká: „Ale mimo tohoto uvažujte ještě dál.“
Svatý Marek říká, že šel podél Galilejského moře. Všichni víme, že je to jezero, ale moře je zde zmíněno proto, že jiné moře v životě Izraelitů hrálo velkou roli, a sice Rákosové moře. Když odcházeli z Egypta, když utíkali z otroctví, to moře bylo předělem. Na jedné straně byla ta nesvoboda, zajetí, otroctví, na druhé straně svoboda, cesta do vlasti, do jejich země. A Ježíš tady tím, že volá ty učedníky, tak vlastně říká: „Se mnou začíná nová etapa. To povolání je takový předěl, a teď začne něco nového, nová cesta.“
Jak jsem zmínil, povolal dvě sourozenecké dvojice. Když by povolal jenom jednoho z těch sourozenců, tak samozřejmě asi tomu druhému by to bylo líto. Ale můžeme předpokládat, že ty rodiny byly velké a že tam byli ještě další sourozenci, které třeba nepovolal do toho sboru dvanácti apoštolů. Ale proč povolává takhle z jedné rodiny? Zase někdo by mohl říct: „To bude mít jedna rodina na to monopol!“ Ale kdepak. Víme dobře, že Ježíš přišel, aby pomohl přetvořit naše vztahy k lepšímu. A vztahy jsou tím těžší a tím komplikovanější, čím víc se ti lidé znají, čím víc jsou si bližší. Vztahy nejkrásnější bývají v rodině, ale také bývá nejtěžší je vybudovat. A Ježíš povolává ty sourozenecké dvojice proto, aby naznačil a řekl: „Já chci, abyste mě pozvali do svých vztahů, i do těch těžkých vztahů. A já chci, abyste mi tam udělali místo. Záleží na vaší svobodné vůli, jestli mě tam pozvete, jestli mě tam vezmete. A já vám pomohu budovat i tady to, co se vám zdá těžké, svízelné, to co je pro vás obtížné.“
A nakonec jsem si nechal tady tu výzvu, kdy jim říká: „Pojďte za mnou.“ V řeckém originále je to trošku jinak. Tam, kdyby se to mělo přeložit doslova, tak je to takové zvolání, taková výzva: „Nuže, za mnou!“ Zní nám to trošku archaicky, zastarale, ale je to nejlepší překlad. Je v tom vidět určité nadšení, určitá radost: „Tak začínáme něco nového, tak to začněme s radostí.“
Bratři a sestry, máme svoji víru prožívat s radostí, nejlépe každý den. Při všech těžkostech, povinnostech nám na to někdy nezbývá čas, nebo spíš málokdy si to uvědomujeme. A dnes je ten okamžik, kdy to máme v sobě obnovit, tady tuto radost: „Ano, Pane, to že tě znám, je důvod k tomu, abych se radoval, abych se radovala.“ Tak si na to vzpomeňme dnes, i pokud možno, v dalších dnech našeho života. Ježíš nás povolal v naší každodennosti, v naší práci, v našich všedních dnech. A povolal nás k tomu, abychom ho následovali s radostí, s určitou jiskrou, s nadšením.
Tak ať se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.01.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, Ježíšovi učedníci a vůbec všichni lidé, které Bůh povolává, jsou povoláni k tomu, aby zvěstovali slovo. Jinými slovy, aby oznamovali, aby posouvali dál tu zvěst, tu zprávu, kterou Bůh, potažmo Ježíš, Boží Syn, chce zjevit nám lidem.
V evangeliu jsme slyšeli o povolání prvních čtyřech. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, první čtení, Kniha proroka Jonáše, je podobenství. Je to podobenství o velmi zlých lidech, kteří nejsou jmenováni. Je řečeno, kde bydleli – v Ninive. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, spis proroka Jonáše je zařazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků a je úplně jiný než ostatní prorocké spisy, ale je to proroctví. Když čteme výroky proroků, tak často jsou to právě řazené jednotlivé výroky bez udání třeba nějakého data, bez udání kdy a kde byly proneseny. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
 |
Carpe Diem | 10:35 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.08 MB] |
Bratři a sestry, zamyslíme se zase nad dnešním druhým čtením. Jsou to dva verše z listu apoštola Pavla Korinťanům. Jenom pro takové jakési oživení toho, co už jsme si říkali: Korint v té době svatého Pavla bylo město, kde Julius Caesar ubytoval vysloužilé římské vojáky, takže ti obyvatelé byli takoví drsní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, Markovo evangelium má dvě takové části. V té první části Pán Ježíš působí, káže, mluví, uzdravuje v Galileji. V druhé části se přesouvá do Judska, hlavně do Jeruzaléma a do jeho okolí. Nejde jenom o to, že je to rozděleno na dvě nějaká místa, ale je to vlastně také myšlenková koncepce. Ježíš začíná kázat v území, které je označováno jako Galilea pohanů. Judsko, Jeruzalém, to má takový posvátný nádech. V Jeruzalémě stál chrám, v něm byla archa úmluvy. Do Jeruzaléma, do chrámu, měl každý zbožný Žid přijít nejméně třikrát za rok. Více...