Rubrika
HomilieJežíš nás převede do dne, který bude na věčnosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, slyšeli jsme jeden z takových zásadních textů evangelia svatého Jana a Jan tady staví před nás takovou velice působivou mozaiku, ale člověk tu mozaiku musí objevit, musí se do toho textu ponořit a teprve když uvidí souvislosti, tak pochopí, co všechno svatý Jan tady zaznamenal, co všechno chce nám předat.
„Byl jeden nemocný Lazar z Betánie, vesnice kde bydlela Marie a její sestra Marta.“ Betánie znamená dům chudého anebo dům smutku. V tomto případě se víc hodí ten název dům smutku. Betánií je ve Svaté zemi vícero, tato je blízko Jeruzaléma.
Vůbec to, jak nás svatý Jan seznamuje s Lazarem a jeho dvěma sestrami, je důležité, protože on to dělá úplně stejně, jako když popisuje, jak se s Ježíšem seznámili první učedníci – Filip, Ondřej, Šimon. Tam se mluví o Betsaidě, ale svatý Jan nám tady chce říct: „Ježíš volá, povolává Lazara, Martu, Marii.“ Ježíšovo povolání se neomezilo jenom na těch dvanáct nebo několik dalších, ale Ježíš neustále povolává. Koho si povolal? Na prvním místě tady slyšíme jméno Lazar. Lazar znamená „Bůh pomůže“, a přesto se dočítáme o tom, že Ježíš čeká. Ježíš se svou pomocí čeká. My to známe. Něco nás začne ohrožovat, a tak voláme, prosíme: „Pane Bože, hned. Prosím tě, hned. Bezodkladně pomoz, takto a takto.“ A máme to nějak naplánované, něco nás napadlo a chceme, aby se to stalo přesně takto.
Takhle o tom taky mluví žalm, který jsme slyšeli. Ten žalm má číslo 130 a ten žalmista tam připomíná a říká: „Já jsem se dostal svou vinou do nějakých potíží a Bože, prosím tě, vytáhni mě a udělej to rychle, aby to nevypadalo jednak, že jsi Bůh slabý, anebo aby se nezdálo, že o mě nemáš zájem.“ A přesně takto uvažovali všichni ti, kteří byli kolem Ježíše, a velmi se divili, když Ježíš říká: „Zůstaneme,“ nebo prostě když Ježíš nešel.
I nám to může připadat tvrdé, ale když budeme dobře počítat, tak si uvědomíme, že Ježíš by přišel stejně pozdě. V Izraeli byl zvyk, a pokud je to možné, tak ten zvyk platí pořád, že Izraelité pohřbívají své mrtvé ještě ten den, kdy ti lidé zemřeli. Takže Ježíš, když by se hned zvedl a šel, tak by stejně přišel jeden den po smrti Lazara. Ale jak už jsem říkal na začátku mše svaté, tady toto Ježíšovo čekání, zdánlivé otálení má hluboký význam. Oni mají nějak naplánováno, že budou Ježíše prosit, aby Lazarovi vrátil zdraví. Ale Ježíš chce dát větší dar, chce vrátit život, a proto ta zdánlivá liknavost, to že Ježíš čeká.
Ježíš využije tu chvíli čekání k tomu, aby svým učedníkům vysvětlil, jak on, Boží Syn, vidí smrt. Je to důležité téma, je to téma, které se týká každého člověka. Nevěřící svět vidí smrt jako zánik, konec. Je to prostě něco tmavého, něco co čeká všechny a tečka. Ježíš mluví o smrti jako o spánku: „Lazar spí.“ Oni se domnívají, že mluví o skutečném usnutí někdy večer, ale Ježíš je musí uvést do té reality a říct: „Ne, mluvím o smrti.“ Přirovnává smrt ke spánku.
K čemu je tu spánek? Ve spánku načerpáváme nové síly, obnovují se naše síly. Po dnu, který je nějak namáhavý, plný činnosti, už se těšíme na to, že si lehneme, že si odpočineme, získáme nové síly a ráno zase budeme pokračovat dál. Spánek je něco, na co se většina lidí těší. Spánek odděluje dvě údobí našeho života, dělí jednotlivé dny. A Ježíš tady říká: „Smrt není zánik, ale je to určitý předěl.“ Je to předěl, přes který on nás chce převést, a řekli bychom, když skončí den na této zemi, on nás převede do dne, který bude na věčnosti.
Nakolik to apoštolové pochopili, to nevíme. Jejich reakce tady není. Faktem je, že oni se bojí, aby se Ježíšovi nestalo něco zlého. Nechtějí jít do Judska. Je tady zajímavá zmínka o apoštolovi Tomášovi, kterého známe jako toho „nevěřícího“, a on v tuto chvíli se tady projevuje jako velice statečný člověk: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním.“
Petr, když mluví o sobě, tak říká: „Položím za tebe život.“ Petr se jakoby staví před Krista. Tomáš se staví do řady s Kristem a říká: „Ne já za tebe, ale já teda s tebou.“ Je to rozhodně lepší postoj, než jaký má Petr, je to postoj statečnost na jedné straně, na druhé straně ten Tomáš si tam nedělá iluze, že by to dokázal sám ze sebe, ale budu s Ježíšem, a proto když bude potřeba, tak s ním zvládnu i tu těžkou situaci.
Ježíš přichází do Betánie, do „domu smutku“. Ale on zůstane stát kousek před tou vesnicí. I toto je velmi symbolické. Ježíš chce po těch, kteří truchlí, kteří jsou smutní, aby opustili dům smutku, do slova a do písmene, aby šli k němu, protože on je dárcem života. Tady ta cesta, která asi nebyla nijak dlouhá a v tu chvíli asi o ní nikdo z těch aktérů nepřemýšlel, je velmi symbolická a má se uskutečnit a uskutečňovat v našem životě, abychom od našich zármutků utíkali k tomu, který je pánem a dárcem života.
A Ježíš se setkává s oběma sestrami postupně. Je zajímavé, že ty sestry říkají Ježíšovi stejnou věc: „Kdybys tu byl, Pane, můj bratr by neumřel.“ Je v tom ten zármutek, je v tom cítit ta ztráta, je v tom cítit určité zklamání „škoda, žes tu nebyl“, ale není v tom výčitka jako typu: „Kde seš? Proč’s nepřišel rychleji? Kdes byl ty dva dni? My jsme slyšeli, žes čekal.“ Ne, nic takového tam není, a utíkají k němu. Cítí tak nějak podvědomě, že on zná řešení.
A co je zajímavé, tak Ježíš na tu stejnou otázku reaguje různě, protože tu stejnou otázku vždycky položil jiný člověk. Ježíš s Martou vede rozhovor, s Marií jde k hrobu a jedná. Svatý Jan tady tím chce říct, že i když lidé zažívají třeba stejné situace nebo velmi podobné situace, každý člověk tu situaci prožívá svým originálním způsobem a Bůh to vidí a ke každému z nás zase přistupuje originálním způsobem. A u Marty se Ježíš dočká toho, že ona ho vyzná jako Zachránce, jako Spasitele.
Bratři a sestry, to je to klíčové místo toho celého úryvku, celého toho příběhu. Samařská žena taky vyznala, že ten kdo s ní mluví, je Boží Syn, uzdravený slepý taky řekl: „Věřím v tebe,“ ale to všechno bylo na konci toho příběhu. Dnes slyšíme, že to vyznání víry je v jakémsi středu toho příběhu, ale navíc je na začátku nebo předtím znamením. Než Ježíš cokoliv udělá, tak Marta vyznává: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“
Bratři a sestry, je to krásné vyznání, je to vyznání hluboké víry a je to něco, o co my bychom měli prosit, abychom i my měli takto pevnou víru, aspoň trošku podobnou této Martě.
Jak jsem říkal, u Marie Ježíš tolik nemluví, ale jdou na to místo: „Kam jste ho položili? Kde je?“ Ta otázka: „Kde je?“ se prolíná celou Biblí, celým Písmem. Když Bůh hledá Adama a Evu po tom, co zhřešili, tak se ptá: „Adame, kde jsi?“ Ptá se Kaina: „Kde je tvůj bratr?“ Když přijdou první učedníci za Ježíšem, pošle je tam Jan Křtitel, a Ježíš se jich zeptá: „Co byste chtěli?“ tak oni řeknou: „Mistře, kde bydlíš? Kde jsi, kde tě můžeme najít? Kde se s tebou můžeme setkat? Kde s tebou můžeme být?“ Ježíš chce být s Lazarem. Oni se domnívají, že Ježíš si tam jde taky poplakat, ale netuší, že teda budou svědky obrovského znamení.
Ježíš nechává odstranit kámen. Ještě je tam ta zmínka: „Pane, proč to děláš, je to nebezpečné. Bude cítit nepříjemný zápach.“ Možná jste si všimli, že na začátku toho úryvku byla zmínka: „To je ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy.“ Tady je potřeba říct, že celý ten úryvek je z Janova evangelia z 11. kapitoly, a to pomazání, o kterém Jan tady teď mluví, vylíčí ve 12. kapitole. Ježíš řekne: „Pomazala mě k mému pohřbu.“ Zdá se, jako že to tam nepatří nebo že je to tam nadbytečné. Není. Svatý Jan tady zase dělá srovnání a říká: „Zlo vypadá špatně, zlo působí špatně a zlo kolem sebe šíří nepříjemný zápach. Dobro naopak můžeme také přirovnat a přirovnáváme ho k něčemu krásnému, dobro buduje něco krásného a dobro kolem sebe šíří také příjemný pocit, příjemnou vůni.“ Ten nepříjemný zápach s sebou nese taky to, že člověk se necítí dobře. A svatý Jan chce říct: „Když jsme bez Krista, necítíme se dobře, je nám nepříjemně. Naopak On nám nabízí, že nám u něho bude dobře.“
Kámen je znamením všech překážek, všeho toho, co stojí mezi člověkem a Bohem, všeho toho, co tam bylo postaveno, všeho toho, co my jsme si tam nastavili. A Ježíš říká: „Odstraňte to.“
A co je zajímavé, tak Ježíš potom neprosí Otce, ale děkuje mu. Děkuje mu před tímto velikým znamením. Děkuje mu za to, že dostal možnost to znamení vykonat, aby uvěřili. Celé je to o víře.
Píše se tam nakonec, že velká část těch židů, kteří tam byli a všechno to viděli, v Ježíše uvěřila. O to víc tady právě ještě vyčnívá potřeba ocenit tu víru Marty, která ještě nic neviděla, a přesto říká: „Pane, ty jsi Mesiáš, ty jsi Zachránce. Já v tebe věřím.“
Bratři a sestry, z toho dnešního evangelia odnesme si tuto výzvu k tomu, abychom i my prosili o takovouto víru, o takto pevnou, hlubokou a ryzí víru. A potom si odnesme to přesvědčení, že Ježíš zná ten nejlepší okamžik, ten nejvhodnější okamžik pro to, aby nás obdaroval. A když se něco stane jinak, než my to plánujeme, nezlobme se na Ježíše a buďme si jistí, že on nám chce dát nejenom to, o co prosíme, ale že nám chce dát ještě něco mnohem lepšího, něco co bude pro nás mnohem vhodnější.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, prožíváme 5. neděli postní a církev nám předkládá zase jeden z důležitých textů z Janova evangelia. Je to z 11. kapitoly a text je o trošku ještě delší než minulou neděli. Tématem, nadpisem tohoto textu je vzkříšení Lazara.
Je to text velmi důležitý. Teolog svatý Jan Chryzolog nazývá tento text znamením znamení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, příběh o vzkříšení Lazara je sám o sobě tak pádný, že se k tomu těžko něco dodává. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale na tento text se velmi těžko káže. Kdybychom ho chtěli rozebírat verš za veršem, tak bychom tady byli velmi dlouho. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, položíme si otázku, co má člověk dělat, aby dobře žil, jak má dobře vypadat jeho život.
Asi si všichni říkáte: „To jsme zvědaví, co nám na to řekneš.“ Všichni víme, že to není vůbec jednoduché a rozhodně si nemyslím, že bych tady podal nějakou vyčerpávající odpověď, spíš několik takových střípků do mozaiky. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
17.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Dnes je pátá neděle postní a je poslední postní kázání. Tentokrát má téma: Vzdělávání ve víře. Se vzděláváním je to kolikrát potíž. Člověku se nechce číst, a když tak se dívá na takové ty biblické příběhy pro děti v televizi apod. Číst Písmo svaté nebo nějakou náboženskou knihu je něco, do čeho se musí člověk nutit, ale přesto je to důležitá věc. Jsou lidé, kteří mají schopnost něco se naučit, přijmout rozumem, velkou. Jsou lidé, kteří tuto schopnost tak velkou nemají. Každý by měl načerpat tolik vědomostí, co mu umožňuje jeho kapacita mozku. Více...