Za koho mě pokládáš ty?

	Za koho mě pokládáš ty?	8:25
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.73 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš líčí událost toho vyznání trošku jinak, než to líčí třeba svatý Matouš. Svatý Matouš říká, že to bylo kousek od města, které se jmenuje Césarea Filipova, tedy vyloženě na severu Zaslíbené země. Svatý Lukáš dodává jiné podrobnosti. Znovu musím podotknout, svatý Lukáš u toho nebyl, on tu scénu znal z vyprávění, nevíme koho. A ten někdo si zapamatoval, že se Ježíš o samotě modlil. Ale jeho nejbližší byli v takové vzdálenosti, že to viděli. Apoštolové viděli, jak se Ježíš modlí. Ježíš neříká, pojďte se modlit se mnou, musíte se modlit, nebo podobně, ale oni ho vidí, jak se modlí. To je věc, vidět někoho, jak se vroucně modlí, to je věc, která se zapíše člověku hluboko do srdce. Ten někdo si to pamatoval, pamatoval si to velice dobře.

A když se Ježíš pomodlil, když se v modlitbě setkal se svým Otcem, tak položil apoštolům dvě otázky. Začal, řekli bychom, ze široka: „Za koho mě lidé pokládají?“ Trošku apoštolové si mu nadběhli, protože je vůbec nenapadlo, že to bude nějak pokračovat. Vypadá to jako taková nezávazná debata. My máme rádi nezávazné debaty. Rádi probíráme různá témata, o kterých se domníváme, že se nás až tak nedotýkají. Rádi o tom pohovoříme, rádi řekneme svůj názor. V naší době a v naší zemi je takovým pravidlem, že téměř všichni se vyjadřují téměř ke všemu, i když o tom nemají vůbec žádné vědomosti. Mnoho lidí se domnívá, že je povoláno vynášet určité soudy, a dělají to rádi. A tak i apoštolové se rádi zapojili do této debaty. Vždyť to vypadá, jako že nic, nic se neděje.

Ta druhá otázka už je, jak se říká, mnohem víc na tělo. A oni si naráz uvědomili, že i jich se týká ta první otázka: „Za koho mě lidé pokládají, za koho mě pokládáte vy.“ Ještě chvíli zůstaneme u té první otázky. Proč se to týkalo i apoštolů? No, protože lidé si dělali obrázek o Ježíšovi podle toho, co o něm vyprávěli apoštolové, podle toho, jak se chovali apoštolové, jak jednali. Z toho dalšího vyprávění vysvítá, že Ježíš si nepřeje nějakou, my bychom řekli, reklamní kampaň. Nepřeje si, aby mu sháněli „hlasy voličů“, ale nechává Ježíš všem svobodu, aby se každý rozhodl.

„Za koho mě pokládáš ty?“ Ta otázka je totiž postavena takhle. Ona je v množném čísle, protože kolem Ježíše je minimálně nějakých těch dvanáct učedníků, ne-li víc. Ale patří převést tuto otázku do jednotného čísla: „Za koho mě pokládáš ty? Co pro tebe znamenám?“ A tady už to není tak nezávislé nebo už to není jenom takové povídání bez závazků. Už všichni cítíme, že je to vážné. Člověk by mohl odpovědět, dát nějakou pěknou odpověď, ale oni dobře ví, že Ježíšovi nejde o to, aby dali pěknou odpověď. Ježíšovi jde o to, aby dali pravdivou odpověď.

Bratři a sestry, i po nás církev chce, abychom dali pravdivou odpověď. Nejde o to odpovědět podle nějaké poučky, podle toho, co jsme četli v katechismu nebo co jsme slyšeli v náboženství, či v kostele. Ale jde o to odpovědět podle pravdy, co pro tebe znamenám. To se ptá Ježíš každého z nás. „Jaké mi dáš místo ve svém životě?“ Ježíš se ptá, Ježíš netlačí, Ježíš nechce odpověď za každou cenu. Ono totiž i to, když někdo neodpoví, nebo pokrčí rameny, i to je odpověď. Ježíš nám nechává svobodu a nechává nám čas na rozmyšlenou. Co to znamená? K odpovědi na tuto otázku se máme během svého života vracet častěji, nebo vícekrát. A může se stát, a mělo by to tak být, že pokaždé odpovíme jinak. Ale jinak v jednom smyslu, že Ježíš pro nás bude znamenat čím dál tím víc, že si budeme uvědomovat celou tu hloubku a že půjdeme v té své odpovědi právě čím dál tím víc dovnitř, k jádru tady tohoto.

Ježíš ale hned připomíná apoštolům, že bude trpět. Proč? Proč je na to upozorňuje? Chce jim vysvětlit, že on nebude mesiášem, zachráncem, kterému se bude tleskat, který povede nějakou armádu do boje, ale chce říct: „Já budu zachráncem, který obětuje sám sebe, a tím vás zachráním.“

Ti apoštolové neměli v tu chvíli ještě dobrou představu, nebylo jim zdaleka všechno jasné, a proto je Ježíš upozorňuje na to, jak se to bude vyvíjet. V tu chvíli oni dělali, že to neslyší. Jim se to nelíbilo, jim se to nehodilo, a tak dělali, jako že nic. Nechtěli se ho taky zeptat: „Pane, jak to bude, jak to uděláš?“

Bratři a sestry, i my se nebojme přiznat: „Pane, nerozumím, nevím, co po mně chceš, nevím, jak to bude, ale chci, chci jít za tebou. Chci jít za tebou každý den, chci na sebe brát to, co přijde, to těžké, protože vím, že ty mě posílíš, ale chci si také uvědomovat a být vděčný za tvoje dary. Chci si uvědomovat, že dostávám každý den mnoho dobrého. Náš život není fronta na kříže, ale dostáváme mnoho dobrého. Potíž je v tom, že víc vidíme to utrpení a méně děkujeme za to dobré, za to krásné, co dostáváme.

Takže zkusme to dostat do nějaké rovnováhy, prosit, ale i taky děkovat a častěji se vracejme k té otázce: „Za koho tě, Pane, pokládám? Co pro mě znamenáš?“

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

To, co je krásné, často bývá ukryté

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 12,10-11; 13,1; ž. Žl 63; 2. čt. Gal 3,26-29; evang. Lk 9,18-24;

	To, co je krásné, často bývá ukryté	9:17
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.26 MB]

První svaté přijímání dětí

Já půjdu dnes sem, za váma, nebo nějak střídavě mluvit k lidem v kostele i k vám. O čem byly ty texty? Vlastně ty texty povídaly o tom, že si člověk musí vybrat.    Více...

---

O škebličce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.06.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 12,10-11; 13,1; ž. Žl 63; 2. čt. Gal 3,26-29; evang. Lk 9,18-24;

(První svaté přijímání)

	O škebličce	5:55
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 1.19 MB]

Budu vám vyprávět takový příběh. Není to pohádka, ale je to příběh. Nevystupují v něm lidé, ale vystupují v něm zvířátka a rostliny. Ale přesto je ten příběh moc poučný. Děcka, víte, co to je mušle (nebo někdy se říká škeble)? Je to takový placatý, hnědý, není to moc vidět, je to nenápadný a leží to na dně moře nebo jezera.    Více...