Rubrika
HomilieO svíčce a o tmě
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.06.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 12,7-10.13; 2. čtení Gal 2,16.19-21; evangelium Lk 7,36-8,3;
První svaté přijímání dětí.
Já půjdu blíž sem za vámi. Vlastně dneska jste středem pozornosti. Zasloužíte si to, protože jste připravovaly dlouho. Dobře jste se připravovaly, plnily jste všechny ty úkoly, všechno to, co jste dostávaly zadané a věřím tomu, že kolikrát se nad tím zapotili i vaši rodiče.
Vy dneska máte na sobě slavnostní šaty, ale máte ještě něco s sebou. Co máte s sebou? Svíčku. A jak je ta svíčka stará? Od vašeho narození, tak jako vy, od křtu. Při křtu tu svíčku držel buď kmotr, kmotra nebo někdo z rodičů. A dneska už si ju nesete sami. Za několik okamžiků tu svíčku dokonce zapálíme. I při tom křtu byla na krátkou chvíli zapálená. K čemu je dobrá svíčka? Aby bylo světlo. Ale vždyť máme elektriku! Dřív nebyla elektrika, správně. Anebo taky někdy i dneska není. Třeba když jsou povodně, ti lidé byli bez proudu. Pak se hodí taková svíčka.
Já jsem si nachystal dva příběhy o svíčce. V tom jednom příběhu vystupuje nějaká holčička, má jméno třeba Klárka, a Klárka byla u prvního svatého přijímání a měla s sebou svíčku. A když přišla potom domů a měli slavnostně prostřeno, tak chtěla svíčku dát na svícen a zapálit, aby jim svítila u oběda. A svíčka říká: „Ne, nezapaluj mě. To bude bolet, já se toho bojím a bude mě ubývat. Ty, nedělej to, Klárko!“
No, tak Klárka si říká: „Tak dobře. Je svátek, tak nebudu svíčku trápit.“ Svíčku postavili na stůl, ale nezapálili ji. Pak ji schovali. No, a za několik dnů se stalo to, že vypli proud a naráz všichni v domě začali zakopávat, neviděli, co leží na zemi, nedokázali najít kliku od dveří a Klárka si vzpomněla, že na stole má ještě svíčku od prvního svatého přijímání. Tak k ní došátrala, našátrala zápalky a chtěla svíčku zapálit. A svíčka zase spustila: „Ty, Klárko, nedělej to. Mně se to nelíbí, mě bude ubývat, a kdo ví, jak to bude. To bude zlý.“ A Klárka říká: „Ale svíčka, která nehoří a nesvítí, je přece úplně k ničemu. Svíčka je k tomu, aby svítila, aby dával světlo, aby ukazovala cestu, aby pomáhala, abychom nebloudili, abychom tady nezakopávali.“
A tak svíčka teda říká: „No tak to teda zkus. Třeba to nebude tak hrozný.“ Tak Klárka svíčku zapálila a svíčce se to nakonec začalo líbit. Za hodinu proud zapnuli, svíčku zhasnuli, poklidili a v podstatě se na všechno zapomnělo. Ale ještě Klárka, než tu svíčku poklidila, když se s ní loučila, tak říká: „Děkuju ti, žes nám posvítila, děkuju ti za to, žes splnila ten svůj úkol.“
Za pár dnů Klárka měla nějakou špatnou náladu. Ve škole se s holkama pohádala, skoro se popraly. Když přišla domů a měla hlídat mladšího bratříčka, tak řekla, že se musí ještě jít na něco zeptat a utíkala ven a celé odpoledne běhala po venku. Vůbec zapomněla na to, že maminka má třeba o ni strach. Když se večer vrátila domů, tak už to vypadalo, že tatínek bude hubovat, ale maminka říká: „Počkej, zkusíme to ještě po dobrém,“ a vzala si holčičku k sobě a říká jí: „Víš, mně se moc líbilo, jaks to vysvětlovala té svíčce, že každý z nás má nějaký úkol. Svíčka má svítit, my máme jeden druhému pomáhat a každému z nás se občas stane, že na ten úkol zapomeneme. Ale je potřeba si to připomínat a je potřeba si říct: „Já budu takové malé světýlko.“ Nejenom dneska, když je ta oslava, když jsou všichni na mě hodní, ale i potom, když budou dny všední, každý z nás má být světýlkem. Světýlko ukazuje cestu, světýlko pomáhá, abychom nezapackali, když někam jdeme. Takže nezapomeňte na to. I vy máte být světýlkem, právě proto, že ponesete v sobě Pána Ježíše, o tom si ještě povíme za chvilku. Máte být světýlkem a máte všem ukazovat, jak máte druhé rádi.
Tak, já vám ještě, milé děti, dlužím jeden příběh. Bude zase o svíčce, to bude pořád o svíčce dneska. O svíčce a o tmě.
Byla jednou jedna tma. Jak vypadala? Černě, :) ale byla to studovaná tma. Pořád něco četla a jednou se dočetla, že tma nemůže zastínit ani jednu svíčku. To ji pěkně nadzvedlo, to přece není možné. Když se všechny tmy spojí, to by bylo, aby nezahasily jednu svíčku. Tak svolala všechny svoje kolegyně a říká: „Drahé kolegyně, přečtěte si, co tady o nás píší, jak jsou naše síly omezené. To přece není možné. My jim ukážeme.“ A začaly plánovat.
Přihlásila se druhá a říká: „No, musíme dobře to promyslet, abysme si netrhly ostudu. Musíme se rozhodnout, co uděláme zaprvé, zadruhé a tak dál. A na které to světlo půjdeme nejdřív.“
Další říká: „To bude problém. Znáte to, elektrická světla, zářivky, reklamy, televizory, já nevím co ještě, video, všecko to svítí.“
Další tma se přihlásila a říká: „Já vím o jedné svíčce. Tam na kraji města stojí takový křížek, a tam vždycky jedna holčička s babičkou chodí večer zapalovat svíčku. Ta svíčka je tam sama, na tu půjdeme nejdřív.“
Tmy řekly: „To je ono. Tam to ukážeme a pak budeme postupovat dál.“ A tak se všechny ty tmy vyvalily. Některé tmy byly velké, černé, některá tma byla spíš jenom taková šedivá, a přišly na kraj toho městečka, tam skutečně stál kříž a u něho hořela svíčka a začaly hned na tu svíčku útočit. Valily se, ty černé napřed, a svíčka nic. Svíčka si v klidu hořela, ten plamínek bral svoji sílu z toho tajícího vosku a tma se snažila dorážet, seč mohla, ale plamínek pořád nic. Už to některé ty tmy chtěly vzdát, ale ta tma, co to vymyslela, říká: „Milé kolegyně, nesmíme se teď vzdát, rozhodující okamžik, musíme vydržet.“
A tak se tam tak různě snažily po celou noc. Střídaly se, když byly ty první unavené, tak nastoupily ty druhé, ale ty už byly takové šedivé jenom a byly menší a nebyly tak bachraté, a tak se valily pomalejc, neměly tolik síly. A zkoušely to do rána, celou noc. Ale naše svíčka si z toho vůbec nic nedělala. Hořela svým klidným plamínkem, kolem ní bylo světlo, to světlo ozařovalo sošku ukřižovaného Pána Ježíše a takhle prošla celá noc.
A nakonec, když už se začalo rozsvěcovat kolem, tak ta tma, co to vymyslela, říká: „Prohrály jsme, utíkejte. Nedá se nic dělat. Prohrály jsme.“ A naráz tmy všechny zmizely. Vzaly nohy na ramena a utekly a svíčka tam pořád byla. Hořela svým malým světýlkem, svým malým plamínkem, a jak vyšlo slunko, tak ten plamínek té svíčky se spojil s tím velikým plamínkem nebo s tím velikým kotoučem slunce a naráz bylo všude spousty světla. A lidé, kteří se probouzeli ten den, říkali: „To je krásné světlo. A dneska to světlo přišlo nějak dříve.“
Takže přeji vám, abyste byli takovým světýlkem, takovým plamínkem, abyste se dokázali spojit s druhými dobrými světýlky a plamínky, abyste nezapomněli na dnešní den a z něho abyste brali sílu, energii, když přijde něco třeba něco těžkého nebo něco, do čeho se vám nebude chtít. Tma je všelijaká, ale svíčka si v klidu hořela, nic si z toho nedělala a přestála všechny ty útoky tmy.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 12,7-10.13; 2. čtení Gal 2,16.19-21; evangelium Lk 7,36-8,3;
Bratři a sestry, dnešní texty, všechny tři, nebo i čtyři, když budeme počítat žalm, se velmi krásně hodí k roku milosrdenství, který prožíváme, protože na jedné straně milosrdenství je na začátku toho procesu, a na konci toho procesu je právě přijetí toho milosrdenství, tedy smíření, obnova vztahu mezi člověkem a člověkem, ale především mezi člověkem a Bohem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.06.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 12,7-10.13; 2. čtení Gal 2,16.19-21; evangelium Lk 7,36-8,3;
Bratři a sestry, dnešní texty nám předložily, troufám si říct, velmi obtížné téma. Jsou to spíš dvě témata – hřích a odpuštění. Ty dnešní texty nás chtějí upozornit na skutečnost, kterou všichni známe – každý člověk je hříšný, každý člověk někdy něco zkazí, ovšem ne každý člověk je ochoten si to přiznat. Více...