Rubrika
HomilieBůh vás přivede zpátky
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dnešní texty jsou plné pěkných myšlenek. Ať už to úsilí Bartimaia, který chce zpět získat zrak, anebo i (nám to třeba připadá zvláštní) svoboda, kterou mu Ježíš dává. Ježíš se ptá: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ My bychom řekli: „Přece to je zbytečné.“ Není to zbytečné. Ježíš se nechce ani tomu Bartimaiovi ani nikomu z nás vnucovat a nechává to na nás, jak my se rozhodneme.
A další myšlenky, které přinášejí útěchu, jsou obsaženy v úryvku, který jsme slyšeli jako první čtení. Dokonce jsou to dvě kapitoly z Jeremiášova spisu, třicátá a třicátá první, které se nazývají Kniha útěchy. Je to spíš knížka, dvě kapitolky. Ale abychom dobře pochopili ten název, obsah, bude dobré připomenout si souvislosti, kdy to vzniklo. Víme to celkem přesně. Pohybujeme se v roce 587 před narozením Pána Ježíše. Je to v době, kdy Babylóňané dobyli nebo dobývají Jeruzalém a už je rozhodnuto, že Babylóňané vyhrají. Ta válka vznikla z pýchy několika šlechticů v Izraeli, několika lidí, kteří se postavili na odpor Babylóňanům a celkem nesmyslně zavlekli celý ten lid do zkázy. A když už byli Babylóňané kolem Jeruzaléma a mnoho lidí se začlo bát a říkalo: „Jak to skončí? Co s námi bude?“ tak Bůh posílá Jeremiáše a Jeremiášovými ústy Bůh říká: „Vzdejte se.“ A oni říkali: „Ale to je divné. Oni nás budou považovat za zbabělce, pobijí nás. Něco špatného, hrozného se s námi stane.“ A Jeremiáš říká: „Ne. Bůh vám slibuje, že budete v klidu žít v této zemi. Neodvedou vás. Vzdejte se.“ A oni říkají: „Ale to nemá logiku.“ Jeremiáš se kvůli tomu dostal do vězení a nechtěli ho poslechnout. A taky ho neposlechli a dovedli to skutečně až do toho, jak se říká, hořkého konce.
Tedy Bůh posílá proroka, aby nabídl řešení. A je tady zase ta svoboda vybrat si to řešení nebo ho odmítnout. Izraelité to řešení odmítli. Když my někomu něco radíme a on nepřijme naši radu, tak co se stane? No, dost často řekneme: „Tak si dělej, co chceš. Já jsem ti radil dobře, a teď už to mě dál nezajímá. Teď si to budeš muset vylízat, co sis navařil.“ A obrazně řečeno přibouchneme dveře. Už nechceme s tím člověkem mít nic společného, protože říkáme: „Tys neposlechl moje dobře míněné rady.“ A Bůh jedná jinak. Ti Izraelité, jak jsme to slyšeli už v komentáři, když jsou odváděni do zajetí, tak Jeremiáš říká: „Bůh vás přivede zpátky.“
Doslova tam je použitý minulý čas: Hospodin zachránil svůj národ. Ne zachrání, ale zachránil. To má zvláštní takovou výpověď, že se chce říct: Je to hotové. Je to rozhodnuté. Bůh o tom neuvažuje, že by to mohl udělat, ale on to udělá. Proto je tam použit ten minulý čas.
Jim to určitě znělo jako pohádka, ale mělo jim to dodat naději. Naději do toho, co bude. Trvalo to sedmdesát let, a ne už tito lidé, ale jejich děti se vrátily zpátky do Izraele. Je tam popisována ta zpáteční cesta, která na jedné straně bude obtížná, na druhé straně bude radostná. Na té cestě jsou lidé se svými radostmi, ale i se svými bolestmi. Tady jsou míněny nebo vyjmenovány různé jakési životní situace. Mluví se tady o slepých, kulhavých. To jsou ti, kterým se těžko jde. Slepce musí někdo vést. Ten netrefí na neznámém místě. Se ženami v naději, tedy s těhotnými, a nedělkami, tedy s těmi, které porodily. Vlastně obojí chce říct: Člověk, který je nějakým způsobem oslabený, ale který očekává. Člověk, který potřebuje pomoc, ale má radost. Má radost, má naději, že třeba, když se mluví o těch slepých, kulhavých, že se to obrátí k dobrému. Chce se tím říct, že Bůh nevylučuje nikoho. On říká: „Já mám pro každého to cestu. Každému ji nabízím a každý po ní může jít.“
A nakonec je tady jmenovaný Efraim: „Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem“. Nám to nic neříká, ale pro ty, kteří byli odváděni do toho zajetí, tak to bylo zase slovo k přemýšlení.
Kdo byl Efarim? Musíme se vrátit ještě víc dozadu. Praotec Jákob měl vícero synů. Devátým z nich byl Josef. Josefa jeho bratři prodali do otroctví do Egypta, protože ho neměli rádi. Když už byl Josef v Egyptě, tak se Jákobovi narodil desátý – Benjamín. A mezitím Josef byl napřed otrokem, potom se dostal do vězení a nakonec se stal jakýmsi správcem celého Egypta. Jeho postavení se změnilo, on se stal bohatým, byl šlechticem, oženil se. A narodili se mu dva synové – Manasse a Efraim. Manasse znamená „Bůh dal zapomenout“. Tím chtěl Josef říct, že Bůh mu dal zapomenout na všechny ty těžkosti, na všechna příkoří, která prožil. A Efraim znamená „Bůh rozmnožil“. Chce tím říct, rozmnožil majetek, postavení, chtěl tím poděkovat za všechno, čeho dosáhl. Takže Efraim nebyl v žádném případě prvorozený, ale naopak byl nejmladší.
Když se ty rodiny znovu setkaly, Jákob projevil přání adoptovat, přijmout za vlastní Manasse a Efraima. To se stalo a tím se dochází k tomu počtu dvanácti kmenů Izraele. A když Jákob umíral, tak chtěl všem svým synům, i tady těm adoptivním, požehnat. Tak přivedli Manasse i Efaima k Jákobovi, který už ležel v posteli, a postavili Manasseho na pravou stranu, protože byl starší, a Efraima na levou, protože byl mladší. A teď Jákob měl dát ruce na jejich hlavy a pronést požehnání. A už to vypadalo, že Jákob už zcela není jaksi při síle, při smyslech. A Jákob v tu chvíli udělal něco, co nikdo nečekal. On ty ruce vztáhl, ale překřížil je. Josef si myslel, že se jeho otec, tedy dědeček těch dvou, spletl, a tak se pokusil ty ruce rozdělit. Ale Jákob dal najevo, že ví, co dělá. A tak se stalo, že Efraim jaksi předběhl svého bratra Manassesa. Nikdo nevěděl, co to v tu chvíli znamená, co se bude dít dál.
Jak šly dějiny, jak šly staletí, tak z kmene Efraim vzešlo hodně králů. Byli to králové, kteří založili takzvanou Severní říši nebo Izraelské království, a hlavní město bylo v Samaří. A bylo to království takové velmi odbojné, které bojovalo proti Jeruzalému, které se stavělo do opozice. Nebylo jednoduché s nimi vyjít. Bylo to takové hodně zamotané.
Určitě vy si teď říkáte: „To si nemůžu zapamatovat. Vždyť to je tak složité.“ Bratři a sestry, je život každého z nás jednoduchý? Není někdy taky takhle zamotaný? A toto chtěl připomenout Bůh těm Izraelitům, kteří šli z Jeruzaléma do babylonského zajetí a ptali se, co nás čeká. A toto chce Bůh říct i nám: „Jakkoliv tvůj život bude zamotaný, jakkoliv to bude složité, jakkoliv budeš prožívat obavy, co bude, co přijde, já jsem s tebou. Já ti ty dveře nepřibouchnu dokonce, i když ty nebudeš poslouchat moje dobré rady.“ Toto už je hodně na hraně a člověk rozhodně nemá toto jaksi pokoušet. Rozhodně nemá zkoušet, kam až ta Boží shovívavost jde, ale má být za ni vděčný. Máme říct: „Bože, děkuji ti, že nejednáš jako my, lidé. Že se nestavíš do pozice nepřítele, ale že jsi ten, který hledá a nabízí ty cesty smíření.“
Bratři a sestry, ti Izraelité, když odcházeli, tak nevěděli, co získají, co bude dál. Bartimaios věděl, teď je ten okamžik, teď je ten moment, kdy mohu získat. A proto si za tím šel, jaksi hlasitě, naplno, s celou silou, s celou svou energií. I my berme každý den jako dar od Boha, jako možnost získat, a snažme se jít do toho, jak se dnes říká, naplno.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, svatý Marek líčí, jak Ježíš jde do Jeruzaléma. Jde z Galileje do Jeruzaléma, aby tam oslavil Velikonoce a aby tam vlastně vykonal tu oběť, kdy se nechá přibýt na kříž, zemře a vstane z mrtvých. A posledním zastavením před tím, než přijde ten slavný vjezd, jak si to připomínáme vždycky na Květnou neděli, tak je Jericho. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, událost, o které jsme teď četli, se stala těsně jeden nebo maximálně dva dny před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma. My bychom řekli jeden dva dny před tím, co my nazýváme Květnou nedělí. Více...
P. Pavel Hertl, SDB
25.10.2015
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Radostná Boží zvěst ať nás osvobodí od hříchu.
Timájův syn Bartimaios. Je to vlastně dvakrát řečené totéž, bratři a sestry. Dětem popřejem, ať mají v sakristii hezkou bohoslužbu slova, ať se jim tam líbí a my se zamyslíme nad Božím slovem, které k nám dnes promlouvá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, když bych vám položil pro začátek dvě otázky: co v uplynulém týdnu vám udělalo radost, možná byste chvilku přemýšleli a hledali, a kdybych se zeptal, co vám způsobilo starosti, co vám nějakým způsobem nějak znepříjemnilo život, troufám si říct, že ta odpověď by byla rychlejší, že hned by nás něco napadlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, už minulou neděli se čtení z listu Židům dostalo k takovému myšlenkovému jádru toho celého listu, a sice čteme o tom, že Ježíš Kristus je velekněz. A teď autor toho listu vysvětluje, co tím chce říci, vysvětluje souvislosti a můžeme říct, že to bere velmi zeširoka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dřív než se dostaneme vlastně k tomu, co Ježíš udělal a proč to udělal nebo jaký to má význam pro nás, tak bych chtěl říct na úvod pár slov o situaci, kde to Ježíš udělal. Udělal to v Jerichu, to víme, to jsme slyšeli. Více...