O tužce

	O tužce	8:02
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.67 MB]

První svaté přijímání dětí

Děcka, co mám v ruce? Tam vzadu to nevidí. Tužku. Dokonce takovou frajerskou. Z jedné strany je červená, z jedné strany je modrá. My jsme slyšeli o tom, že Ježíš učil lidi v podobenství. V prvním čtení jsme slyšeli taky podobenství od proroka Ezechiela. Bylo tam něco o cedru, cedr je takový vysoký strom, mohutný. A tak já vám budu povídat o tužce.

Možná vás to překvapí, ale každý z nás by se měl podobat tužce. To je divný, co? Když jste psali v první třídě, když jste se učili psát, psali jste tužkou? Jo, taky, jo? Až nám povolili pero, tak to byl velký svátek, a ten, komu ho povolili, tak to byl velký frajer, a já byl skoro poslední, protože já píšu levou, tak já si to rozmazávám.

Takže tužka. Představte si takovýho malýho kluka, menšího než jste vy, ještě nechodí do školy, a je u svého dědečka. A dívá se a dědeček něco sepisuje tužkou. A ten malý klučina říká (staří lidi dřív psali tužkou, třeba celý život): „Dědo, co to píšeš? To je něco, co jsme spolu zažili? Je to taky o mně?“ Děda se usměje a říká: „Je to o tobě, víš, ale to důležitější je ta tužka.“ Toho klučinu to zarazilo a říká: „Jak to?“ A dědeček říká: „Každá tužka má pět vlastností. A já bych si moc přál, aby, až budeš velký, abys měl taky těch pět vlastností.“

Tak co tužka? První vlastnost, kterou ta tužka má, je to, že se musí dobře chytit do ruky. Byť by ta tužka byla sebekrásnější, takhle má dvě barvy, modrou, červenou, kdyby byla nejvíc frajerská ta tužka, když nebude ruka, která tu tužku chytí a začne s ní psát, tak je ta tužka k ničemu. Tou rukou pro nás je náš nebeský Otec, který s náma píše. Má s námi svůj plán a my mu máme dovolit a říct mu: „Ano, já chci ten tvůj plán v životě uskutečňovat.“

Druhou důležitou vlastností je to, že je potřeba tu tužku čas od času ořezat. Vy, co jste tady kousek ode mě, tak vidíte, tahle je teda našpicovaná úplně na jedničku. Je potřeba občas použít ořezávátko. Tužku to nebolí, tužka je dřevěná, ale kousek se jí ztratí, ubyde jí. Ale potom může dobře psát. A tak je to i v našem životě, že když chceme něčeho dosáhnout, musíme vyvinout nějaké úsilí, musíme se snažit. Správný chlap musí vydržet i trochu nějaké bolesti, protože bez toho nedosáhneme ničeho. Říkáme tomu, že se člověk musí zapřít a jít kupředu. Tak to je ta druhá vlastnost.

Třetí vlastnost. Co patří k tužce, co většinou bývá vedle tužky? Papír, na ten se píše, ale ještě takové nářadí trošku. Guma! Správně. Obyčejná tužka má tu výhodu, že když napíšu něco špatně, anebo že se mi to nelíbí, chci to udělat lépe, tak to vygumuju a udělám to znovu. A tak i my máme vědět, že ledacos se nám nepodaří udělat dobře na první pokus. A když to uděláme dobře, tak zjistíme za nějakou dobu, že bychom to zvládli lépe. Přiznat se k tomu, opravit něco a říct: „Já už to teď umím líp,“ to není žádná hanba. To jenom někteří lidé si myslí, že hned udělají všechno nejlíp na světě, že jsou nejdokonalejší, ne. Takže říci: „Já se budu snažit příště to udělat lépe. Opravím to.“

Vrátíme se zase k tužce. Tužka se skládá ze dvou věcí. Tady z toho, co je vidět, z toho obalu, a tuhy. Když vidíte tužku v obchodě, tak si většinou řeknete, když je nějak kreslená, barvená: „Jé, ta je krásná. Taťko, mamku, tu mi kupte.“ Ale v obchodě nevidíte tu tuhu, ta je tam schovaná, a tak mnoho lidí se dívá na to, co je vidět, nebo spíš musíme říct, že se dívají jenom na to, co je vidět. Ale pro tužku je důležitá ta tuha.

Taky možná se vám stalo, že se ta tužka tak rozeschla, že z ní ta tuha vypadla. A když zůstane jenom ten obal a není tam ta tuha, tak je to k ničemu. Je to hezký obal, ale nepíše to. Takže my máme myslet taky na to, co není na první pohled vidět, co je uvnitř, a máme se o to starat. Mnoho lidí se stará jenom o to, co je vidět. Mnoho lidí má třeba na domě opravenou jenom tu fasádu, to, co je z ulice vidět, a potom dál řeknou: „To není vidět, to není důležité.“ I to, co je uvnitř, je důležité, a nesmíme na to zapomínat.

No, a poslední věc, s každou správnou tužkou se má psát. Za každou tužkou zůstává čára. Někdy tenká, někdy tlustá, někdy rovná, někdy klikatá. A tak zůstává za každým z nás taková čára. Všecko, co uděláme v životě, píše takovou čáru. Dneska věřím, že píšete čáru radostnou. Těšíte se? Někteří to neříkají moc přesvědčivě.  Faktem je, že se na to docela nadřeli, napracovali a že teď vlastně je to taková odměna. Svaté přijímání, to není odměna, že jsme byli hodní, dobří, to je dárek. To je dárek od Pána Ježíše, který nám dává proto, aby to, co děláme, to, jak píšeme náš život, aby to bylo co nejkrásnější. To, co napíšeme, to, co nakreslíme, aby to bylo opravdu pěkné. Takže já vám přeji, abyste z toho dnešního dne měli velkou radost a hlavně, abyste věděli, že toto přijímání je první, v žádném případě by nemělo být poslední. Že jste pozváni, abyste za týden, za čtrnáct dnů přišli zas. Můžete jít ve všední den, ale hlavně v neděli, abyste věděli, že Ježíš říká: „Já jsem tady a chci se s tebou setkat.“

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Ve správnou chvíli zaujmout správný postoj

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.06.2021, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 17,22-24; 2. čtení 2 Kor 5,6-10; evangelium Mk 4,26-34;

Ve správnou chvíli zaujmout správný postoj

9:36

Bratři a sestry, když bychom hledali nějakou společnou myšlenku těch textů, které jsme teď vyslechli, tak bychom to mohl shrnout asi, že jde o to zaujmout správný postoj. Ve správnou chvíli zaujmout správný postoj. A jde o to vlastně, že člověk, aby dokázal být, řekli bychom, angažovaný, aby se dokázal nasadit, když je to potřeba, a když je potřeba, tak aby zase dokázal čekat.    Více...

---

Abychom nezapomněli na naše spojení s nebem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.06.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
11. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 17,22-24; 2. čtení 2 Kor 5,6-10; evangelium Mk 4,26-34;

	Abychom nezapomněli na naše spojení s nebem	9:12
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.00 MB]

První svaté přijímání dětí

Nejdřív bych položil otázku vám, dospělým. Když by se nás někdo zeptal, proč se modlíme: „Proč se modlíme modlitbu Otčenáš? K čemu to vlastně je?“ Co bychom na to řekli?

Děti se mohou zeptat, proč to mám dělat.    Více...