Rubrika
HomilieAť jde Pán uprostřed nás
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme Boží vlastnost, způsob jeho existence. Je to pro nás obtížně pochopitelné, a proto si musíme pomoci tím, že z Písma svatého vytahujeme ať už slova, ale hlavně události, ze kterých vidíme, jakým způsobem žije, existuje, ale také jedná náš Bůh.
První událost, kterou nám představuje dnešní liturgie, je setkání Boha s Mojžíšem. Je to už druhé setkání ohledně Desatera. Při tom prvním setkání Bůh udělal desky a napsal na ně to, čemu my říkáme Desatero přikázání, Zákon nebo Smlouvu, a dal je Mojžíšovi. Mojžíš se vrátí do tábora k Izraelitům a najde Izraelity, jak tančí kolem Zlatého telete. Písmo doslova říká, že Mojžíš desky vzteky roztřískal.
Někdo by řekl: „Propásli jste jedinečnou příležitost vašeho života a máte smůlu.“ Ne. Bůh znovu volá Mojžíše. Mojžíš vystupuje na horu, jak mu přikázal Hospodin, ale musí mít teď dvě desky už on, a Bůh na ně napíše svůj Zákon, svoji Smlouvu. Ale tady z toho vystupuje do popředí pro nás velmi důležitá Boží vlastnost: je ochotný s námi začínat znovu a znovu. Je ochotný s námi spolupracovat přes naše chyby.
Potom tady v tomto úryvku vidíme, že Mojžíš zastupuje všechen lid. On je jediný, kdo se setká s Bohem, a Mojžíš by si na tom mohl vybudovat svoji kariéru, svoje postavení, že by řekl: „Já tam budu chodit, já vám to vždycky vyřídím, já jsem něco zvláštního,“ ale Mojžíš prosí Boha a říká: „Jestli tedy máš v nás zalíbení, jestliže jsem u tebe nalezl milost, ať jde Pán uprostřed nás.“ Neříká nad námi, za námi, s námi, ale uprostřed nás. Ten výraz uprostřed nás znamená takové sjednocení. Znamená to jakési splynutí. Už nebudeme my a nebude Bůh – nějaké dvě strany, ale „uprostřed nás“. Chceme, aby on byl s námi a my s ním. Mojžíš se tady ukazuje jako velký přímluvce, jako ten, kdo v tuto chvíli nemyslí na sebe, ale na lid, který vlastně zastupuje.
„Pane, odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás i jako dědictví.“ Pro Izraelity, když někdo někoho pozval k jídlu, tak to byla událost. To nebylo jen něco, ale to znamenalo mnohé. To znamenalo, že říká tomu druhému: „Já si tě vážím, já s tebou počítám.“ A proto Mojžíš říká, ať jde uprostřed nás, ať k sobě patříme. A ten lidský způsob, jak k sobě patřit co nejúžeji, je vyjádřen tím, že jeden člověk po druhém něco zdědí, dostane od něho.
Co si přeje Mojžíš, abychom my dostali od Boha? Právě tyto vlastnosti, ten způsob toho bytí, kdy jedna osoba jedná v zájmu těch druhých osob, kdy ty osoby jednají v souladu a jednají v harmonii. My jako lidé často zápasíme s tím, že naše vztahy nejsou vůbec harmonické, že často je to velmi protichůdné.
V dnešním evangeliu Ježíš vysvětluje Nikodémovi, proč přišel, proč byl poslán. Ježíš říká: „Byl jsem poslán.“ Při své velikosti, že je to Boží Syn, tak říká: „Já někoho poslouchám. Nade mnou je Otec.“ A Ježíš zjevuje další velmi důležitou Boží vlastnost: „Byl jsem poslán, abych zprostředkoval odpuštění. Ale už to nebude tak, že to bude automaticky, ale každý člověk o to musí požádat. I vy se musíte zapojit.“ Bůh nechce, abychom byli jenom diváky, ale chce, abychom byli herci, abychom byli aktivní.
Jak jsem říkal, celé je to dost těžko uchopitelné. Našel jsem k tomu jeden příběh, snad to aspoň trošku vysvětlí. Vypráví o tom, jak do posluchárny přišel jeden vysokoškolský profesor, donesl si v tašce různé věci a na začátku hodiny je mlčky začal stavět na stůl. Nejdřív vytáhl velkou sklenici. Postavil ji na stůl a potom pokračoval pořád mlčky a dával do té sklenice kameny. Když naskládal do té sklenice všechny ty kameny, které měl, sklenice byla plná až po vršek, tak poprvé promluvil a zeptal se těch posluchačů a říká: „Myslíte, že je sklenice plná?“ Podívali se na sklenici a řekli: „Ano, je plná.“
Znovu sáhl do své tašky a vytáhl takový malý kbelík, v něm měl oblázky a nasypal do sklenice oblázky. Oblázky vyplnily mezery mezi těmi velkými kameny. Trochu tím zaštěrchal, aby se to usadilo, a znovu se zeptal studentů: „Myslíte, že teď je sklenice plná?“ Někteří se smáli, někteří zrozpačitěli, ale většinou se shodli na tom: „Ano, teď je sklenice plná.“
A profesor sáhl do tašky naposledy a vytáhl z ní jiný kbelík, v něm měl písek a nasypal do té sklenice písek a písek vyplnil i ty nejmenší mezery. Profesor jim říká: „Představte si, že ta sklenice a to, co je uvnitř ní, že to je život každého z nás. Ty kameny, to jsou lidé, to je můj manžel, moje manželka, moje děti, moje rodina, příbuzní, přátelé, ti, kteří se mnou zůstanou, na které se mohu spolehnout. Když bych přišel o všechno, tak ti, kteří budou kolem mě a kteří mě podrží.
Oblázky, to jsou další skutečnosti v našem životě – moje práce, můj dům a tady třeba moje povinnosti, všechno to, co v životě udělat musím.
A ten písek? To jsou maličkosti. To jsou maličkosti, které vyplňují zbytek. Ale mohlo by se stát, že by někdo naplnil svůj život těmi maličkostmi – pískem. A když by někdo naplnil tu sklenici nejdříve pískem, tak už by se do ní nevešly ani velké kameny, ani oblázky, a to by byla chyba, protože z písku se toho moc vystavět nedá. Staví se na kamenech, větších či menších, ale na písku ne.
A tak ten profesor se jim snažil vysvětlit, aby pečovali o to, co ten život drží pohromadě, co ho nese. Především o ty lidi, o ty vztahy, ale také o ty činnosti, které někdy se nám zdají nedůležité, někdy se nám zdají, že nás to otravuje. Ten profesor potom jmenoval a říkal, co považuje za ty oblázky a za ty činnosti, které je potřeba udělat. Říkal třeba: „Mluvte se svými rodiči. Mluvte se svou manželkou, se svým manželem. Nebojte se hrát si se svými dětmi. Nebojte se jít na výlet, nepovažujte to za ztracený čas. Nepokládejte za zbytečné někoho obdarovat něčím pěkným,“ ale říká: „Dopřejte si i ten správný čas sami na sebe, abyste si odpočinuli, abyste nebyli na všechny nevrlí, uštvaní a podobně.“
Bratři a sestry, a toto v mnohem dokonalejší podobě nám připomíná slavnost Nejsvětější Trojice. Prosme za to a modleme se: „Bože, ty, který žiješ život v plnosti, pomáhej mi, abych já tě aspoň částečně, aspoň z malé míry dokázal, dokázala napodobit.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme to, že náš Bůh žije ve společenství tří osob. Víceméně vlastně každé slovo tady v této definici je velmi důležité.
Když to vezmeme od konce: osoba. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že Bůh je nějaká třeba síla, něco, jako vítr, světlo, nebo že je obsažený v přírodě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, dnešní svátek nám připomíná způsob existence Boha. Je to vztah. To je základní myšlenka, základní poselství tohoto svátku. Je to vztah, který je otevřený. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, včetně žalmu mluví právě o vztazích, o vztazích člověk – Bůh. My se dnes máme nějakým způsobem zadívat, připomenout si znovu, jak Bůh jedná.
V prvním čtení i evangeliu je taková velmi zajímavá situace. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, Slavnost Nejsvětější Trojice je slavnost v liturgickém roce, která je asi nejhůře uchopitelná. Za touto slavností není jedna nějaká událost. Slavíme Vánoce, Velikonoce, nebo když jsme minulou neděli slavili Slavnost seslání Ducha svatého, tak i když s tím máme třeba nějaké potíže, problémy, tak vždycky je tam nějaká událost, vždycky je tam něco, co si člověk může představit a tím pádem to nějak uchopit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, mnoho lidí si myslí, že dnešní svátek je pouze takový teoretický, ale není to pravda. Dnešní svátek je naopak velmi praktický, protože dnešní svátek nám vypráví o tom, jak žije Bůh.
Život je něco dynamického, něco, co se ukazuje navenek. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
26.05.2002 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, oslavujeme svého Boha, který se nám zjevil jako Bůh, který je ve třech osobách: Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. Náš Bůh je ten, který nám jde svým vnitřním životem vzorem a který nám ukazuje, jak máme my všichni jednat. Není to něco, komu bychom měli dělat nějaké úlitby a už by nás nezajímal, nebo není to žádné božstvo, které, když má dobrou náladu, tak nás nechá žít, když nemá dobrou náladu, tak ho musíme usmiřovat svými obětmi, aby odvrátil od nás svůj hněv apod. Náš Bůh je ten, který se nám zjevuje jako Bůh neustále, bezmezně každého člověka milující a jehož láska nikdy nekončí. Více...