Rubrika
HomilieDěkujme Bohu za naši schopnost učit se a poučit se
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, texty páté neděle velikonoční, které jsme právě vyslechli, se hodí k té oslavě, k tomu, co prožíváme – 100 let školy, protože jsme slyšeli o tom, jak první církevní obec se učila, jak se učili spolu žít. Krásné na tom textu je to, že tam není nic přikrášleného, nic přibarveného, ale říká se tam: „Objevila se potíž.“ Dokonce se to tam říká tak napřímo: „Začali projevovat nespokojenost.“ To znamená, ta nespokojenost byla v rovině slov, začlo se tam něco šířit: tady se někomu nadržuje. Apoštolové před tímto problémem nezavírají oči a hledají řešení. Učí se. Učí se, jak by se to mělo udělat.
Krásné na tom příběhu je to, že ta první církevní obec hledala to řešení. Víte, ono to celé mohlo dopadnout úplně jinak. V Jeruzalémě první křesťané asi proto, že čekali blízký příchod Ježíše Krista, protože čekali, že Ježíš Kristus přijde podruhé velmi brzo, tak měli majetek společný a drželi se tady toho ideálu: „Budeme spolu skutečně žít co nejblíže. Budeme se snažit sdílet i tyto hmotné hodnoty.“ Stalo se to jenom v Jeruzalémě, víckrát se to už nikdy nikde nepodařilo. A tady toto byla taková zkouška: „Vydrží nám to? Zvládneme to? Někomu se zdá, že dostává víc, někomu se zdá, že dostává míň. Naučíme se řešit tyto obtížné situace?“ Zvládli to. Je tam krásné na tom to zase to, že apoštolové říkají: „My nebudeme měnit to, kvůli čemu jsme byli vybráni, kvůli čemu nás ustanovil Pán Ježíš, ale my tady ustanovíme další muže, další svoje spolupracovníky.“
Na celém tom příběhu z toho vysvítá ještě jedna důležitá věc, že člověk je schopen se něco naučit, poučit se, aby nedělal ty stejné chyby.
Bratři a sestry, při této mši svaté já bych chtěl zdůraznit to, abychom děkovali my všichni Bohu za to, že vložil do našeho srdce tu schopnost učit se, získávat do svého života další nové a nové poznatky. Je pravda, že hodnota člověka nespočívá v tom, jestli umí číst nebo psát. V žádném případě nemůžeme říct, že člověk, který do školy nechodil, je horší než člověk, který do školy chodil, ale můžeme říct, že člověk, který do školy chodil, to má v životě snazší, dokáže se lépe orientovat, a také využil hřivnu. Bůh do nás vložil tu schopnost učit se. Za to máme děkovat. Na druhé straně bychom měli prosit za to, abychom využili tu schopnost „poučit se“, to znamená jít dál.
Tomáš se ptá: „Pane, kam jdeš?“ A Ježíš říká: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Cesta vede odněkud někam. Opakem cesty je bloudění. Abychom se poučili, abychom v životě nebloudili, abychom si dokázali říct: „Aha, tohle je tak, to je onak,“ abychom dokázali udělat rozhodnutí a říct: „Nechci už opakovat tyto chyby, ale chci jít dopředu,“ protože potom by ta škola byla zbytečná, potom by to přicházelo vniveč.
Bratři a sestry, uvědomme si, že my všichni, jak tady jsme, se někdy nacházíme v rovině žáků a někdy se nacházíme v rovině učitelů. Možná nám to ani tak nepřipadá, ale zvlášť rodiče stojí v rovině toho, kdo učí. A koneckonců i prarodiče, všichni. A tady se nepředávají jenom nějaké poučky, tady se nepředává jenom to, že jedna a jedna jsou dvě a jak se píše to které písmenko (mám na mysli to, když se rodiče se svými dětmi učí, když s nimi dělají úlohy a podobně), ale tady se předávají postoje. Tady se předávají postoje a tady se předávají hodnoty. A často se to předává ne slovy, ale tím právě, jak člověk jedná. Proto Ježíš Kristus říká Tomášovi: „Já jsem cesta, pravda a život. Já jsem ten, který ti ukazuje, jak můžeš jít ve svém životě, abys nebloudil, aby ses naučil a poučil, a abys měl radost z toho, že s právě něco objevil, že to obohatilo tvůj život a že ti to pomáhá, aby tvůj život byl lepší, radostnější.“ Právě to je to důležité, že je to pravda.
A život? Ježíš říká: „Všechno, co vás učím, je pro život, bude se vám to hodit do života, do života na této zemi, a bude se vám to hodit proto, abyste získali život věčný.“
Bratři a sestry, budu končit a chtěl bych znovu připomenout ty dvě věci: Děkujme za to, že máme možnost se vzdělávat, že jsme se všichni narodili s touto schopností vstřebávat do sebe nové a nové poznatky, a snažme se tuto hřivnu co nejlépe využít tak, abychom se naučili a poučili, jak svůj život žít co nejlépe. Když nebudeme vědět jak dál, ptejme se Ježíše. Tomáš nevěděl co, a tak se zeptal. Ježíš je učitel, který nenechává svoje žáky čekat, ale odpovídá na jejich otázky.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu prvnímu čtení, jak jsem to avizoval už na začátku mše svaté. Úryvek začíná stejnými slovy: „V těch dnech, když počet učedníků rostl.“ Na začátku a na konci bylo: „Počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.“
Mohlo by se zdát, že ta informace je tam nadbytečná, ale není. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, jak už jsem zmínil na začátku mše svaté, Ježíš mluví ke svým učedníkům. Vidí jejich obavy. Ještě než oni cokoliv řeknou, Ježíš začíná svoji závěť slovy: „Ať se vaše srdce nechvěje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, slyšeli jsme začátek 14. kapitoly Janova evangelia. Je to začátek takzvané eschatologické řeči. Eschatologie je nauka, jak se říká, o posledních věcech tady této země, o druhém příchodu Kristově, o začátku toho, čemu říkáme věčný život. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, možná nás překvapí to, co jsem říkal na začátku mše svaté, přirovnávat duchovní život ke staveništi. Ani bych neřekl ke stavbě, ale ke staveništi, protože právě víme, že kolikrát na tom staveništi to vůbec nevypadá tak, že by mělo vzniknout něco krásného, něco hezkého. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,1-7; 2. čtení 1 Petr 2,4-9; evangelium Jan 14,1-12;
Bratři a sestry, nedávno celý svět si připomínal výročí úmrtí Alberta Einsteina, velkého fyzika. Tento člověk byl také věřící a on řekl takovou větu: „Nemůžeme volit délku svého života, ale můžeme volit jeho kvalitu, aby se nestalo to, že člověk zemře dříve psychicky, než fyzicky. Více...