Rubrika
HomilieLáska je záležitostí celého člověka
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, Slavnost Nejsvětější Trojice je slavnost v liturgickém roce, která je asi nejhůře uchopitelná. Za touto slavností není jedna nějaká událost. Slavíme Vánoce, Velikonoce, nebo když jsme minulou neděli slavili Slavnost seslání Ducha svatého, tak i když s tím máme třeba nějaké potíže, problémy, tak vždycky je tam nějaká událost, vždycky je tam něco, co si člověk může představit a tím pádem to nějak uchopit.
Ale jak se postavit k dnešní slavnosti? A tak mnoho křesťanů se k tomu nepostaví nijak a řeknou si: „No, to má asi smysl pro ty, kterým se říká bohoslovci, kteří to studují, kteří se tím zabývají – tak oni si tam někde v těch knihovnách o tom přemýšlejí, ale pro můj všední každodenní život to asi nějaký význam nemá, nebude to mít žádný dopad.“ A to je právě škoda. Nechci říct, že to je chyba, ale minimálně je to škoda, protože dnešní slavnost mluví právě o životě, o všedním každodenním životě Božím, a z toho vlastně má vyplynout, jak by měl vypadat nebo mohl vypadat náš lidský každodenní život.
Popsat život člověka není jednoduché. Když je nějaká „slavná osobnost“, tak o ní začnou psát životopisy, zpravidla po smrti. Některé ty životopisy bývají tenké, někdy ty knihy bývají velmi tlusté, obsáhlé, ale vždycky, i kdyby to byla kniha nevímjak tlustá, tak v tom nebude zachycen celý člověk. Bude tam zachycena část jeho života, pohled na jeho život. Ono bude hodně záležet na autorovi – jestli ten, kdo to bude psát, byl přítelem té osobnosti, nebo naopak nepřítelem, jestli ho měl rád nebo jestli ho nesnášel, to všechno se v tom literárním díle obrazí, ale vždycky to bude jenom jeden určitý pohled, nikdy to nebude zachycení života v celé té šíři, v celé té mnohotvárnosti.
Takže takhle je to s lidským životem. Jak je to s Božím životem? Tam je to na jednu stranu ještě těžší, na druhou stranu je to tam lehčí. Proč? Protože v Bohu odpadá to, čemu se říká u nás lidí vnitřní boje, vnitřní napětí, váhání, nedokonalosti, takové to vracení se zpět, kdy člověk říká: „Mám tam jít, nemám tam jít? Mám to udělat, nemám to udělat?“ Toto u Boha není.
Jaký je Bůh?
Slyšeli jsme v dnešním druhém čtení (byl to závěr 2. listu Korinťanům) takové vlastně rozloučení Pavla s tou Korintskou obcí: „Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha s vámi se všemi.“ Pavel se s nimi musí rozloučit.
Mimochodem, tady toto Pavlovo rozloučení může být pro nás inspirací, když my se loučíme, a loučíme se často v životě. Loučíme se písemně v nějakém listu, ale loučíme se i osobně a často to rozloučení bývá jenom frází: „Tak se měj. Čau. Ahoj …“ a nic, konec. To, jak se loučí svatý Pavel, nám ukazuje, že je možné rozloučit se nějak duchaplně - aby to mělo váhu, aby to nebyla jenom prázdná slova. Ale to hlavní, co Pavel v tom rozloučení chce zachytit, je to, že on ví, že je musí opustit, ale je tu někdo, kdo je neopustí, a to Bůh.
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha s vámi se všemi.“ Jestli si to vybavujete, tak jsem vás takhle pozdravil na začátku mše svaté, právě proto, že jsem věděl, že to budeme číst. Tento starokřesťanský pozdrav, který napsal svatý Pavel a je inspirován Bohem, nám připomíná toho, který nás nikdy neopustí. Připomíná nám toho, který vždycky půjde s námi. Když budeme muset se rozloučit, a my se musíme v životě loučit – s věcmi, s lidmi – tak dnešní svátek nám má připomenout, že s Bohem se nemusíme rozloučit nikdy. On je ochotný jít s námi.
Mojžíš o to velmi prosil, jak jsme to slyšeli v prvním čtení: Ať je Pán mezi námi, ať je Pán s námi. Dnešní slavnost nám má právě připomenout tuto Boží přítomnost – nejenom v kostele, ve svátostech, ale s námi. Má nám připomenout to, že Bůh žije způsobem, kterému se říká láska. Když se řekne láska, zní to jako fráze, protože lidé si pod tímto slovíčkem představují city, a jak všichni víme, city dost často rychle pomíjejí.
Už svatý Augustýn říká, že láska je záležitostí celého člověka, a to je jeho citu, jeho rozumu a jeho vůle. Rozum nám třeba říká, že ten druhý není úplně dokonalý, ale taky nám říká, že ten druhý má spoustu dobrých vlastností. A zatřetí nám náš rozum má připomenout, že ani já nejsem bez chyby a že teda s tím posuzováním druhých bych měl být velmi opatrný.
A vůle? Vůle nám říká: „A já toho člověka mám rád, ráda, takového, jaký je – s jeho kladnými vlastnostmi, s jeho slabinami, s jeho limity.“
Bůh je mezi námi.
Bratři a sestry, často se setkáváme s tím, že lidé jako hlavní myšlenku svého života si postaví něco jiného – ne tuto lásku, ale třeba sebelásku, užít si. To znamená, všichni jsou tady kolem mě, aby mně sloužili, aby mě opečovávali, aby kolem mě skákali, abych já si to užil.
Nebo druhý častý způsob, jak prožít život, je takový obchodnický: na všem vydělat. „Co z toho budu mít? Budu se s tebou kamarádit, budu se s tebou přátelit, ale musí to být pro mě výhodné. Dobře. Já pro tebe něco udělám, ale ty musíš pro mě a mě se to musí vyplatit.“ Takhle bych mohl pokračovat. Toto jsou způsoby života, které nevedou nikam, vedou k osamocenosti, vedou do pekla.
Dnešní slavnost nám připomíná jiný způsob života. Připomíná nám, že ty osoby spolu komunikují, že ty osoby mají zájem jedna o druhou. Když na kříži visel Ježíš Kristus, Boží Syn, trpěla celá Trojice. Bylo vidět Syna, ale trpěl Syn, Otec a Duch svatý. Jestliže někde přichází, my říkáme, Duch svatý, tak On se nějakým způsobem projevuje, ale s ním přichází také Otec a Syn. Vždycky je to všechno záležitostí celé Trojice. Také stvoření, my ho připisujeme Bohu Otci, ale stvoření světa je záležitostí celé Trojice.
V té Trojici je ještě jeden takový krásný rozměr toho, že jedna osoba neopouští druhou, jak se říká, že se „nevykašle“ jeden na druhého, s čím my se často setkáváme, že někdo někoho opustí, protože „se mi nechce, už se mi s ním nechce být“.
Toto všechno nám připomíná Slavnost Nejsvětější Trojice – připomíná nám ten ideál, ideál života, který spočívá v tom, že člověk si řekne a postaví na první místo: „Chci mít rád, chci tu lásku projevovat. Chci to dělat podle tebe Bože. Vím, že to tak nedokážu, nikdy, ale chci to zkusit. Chci každý den se vracet k té myšlence: Ať je Pán mezi námi, ať je Pán dnes se mnou ve všem, co budu dělat.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme to, že náš Bůh žije ve společenství tří osob. Víceméně vlastně každé slovo tady v této definici je velmi důležité.
Když to vezmeme od konce: osoba. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že Bůh je nějaká třeba síla, něco, jako vítr, světlo, nebo že je obsažený v přírodě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, dnešní svátek nám připomíná způsob existence Boha. Je to vztah. To je základní myšlenka, základní poselství tohoto svátku. Je to vztah, který je otevřený. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, včetně žalmu mluví právě o vztazích, o vztazích člověk – Bůh. My se dnes máme nějakým způsobem zadívat, připomenout si znovu, jak Bůh jedná.
V prvním čtení i evangeliu je taková velmi zajímavá situace. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme Boží vlastnost, způsob jeho existence. Je to pro nás obtížně pochopitelné, a proto si musíme pomoci tím, že z Písma svatého vytahujeme ať už slova, ale hlavně události, ze kterých vidíme, jakým způsobem žije, existuje, ale také jedná náš Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, mnoho lidí si myslí, že dnešní svátek je pouze takový teoretický, ale není to pravda. Dnešní svátek je naopak velmi praktický, protože dnešní svátek nám vypráví o tom, jak žije Bůh.
Život je něco dynamického, něco, co se ukazuje navenek. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
26.05.2002 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, oslavujeme svého Boha, který se nám zjevil jako Bůh, který je ve třech osobách: Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. Náš Bůh je ten, který nám jde svým vnitřním životem vzorem a který nám ukazuje, jak máme my všichni jednat. Není to něco, komu bychom měli dělat nějaké úlitby a už by nás nezajímal, nebo není to žádné božstvo, které, když má dobrou náladu, tak nás nechá žít, když nemá dobrou náladu, tak ho musíme usmiřovat svými obětmi, aby odvrátil od nás svůj hněv apod. Náš Bůh je ten, který se nám zjevuje jako Bůh neustále, bezmezně každého člověka milující a jehož láska nikdy nekončí. Více...